& Boris Mysliveček vs. Pepča Stejskal 12
ozhovor Foto: David Tieku Boris Mysliveček (1948) Brněnský výtvarník a grafik. Autor divadelních plakátů (především pro Divadlo Husa na provázku ) a knižních obálek (zejména pro nakladatelství Atlantis, Jota, Host a další). Pepča Stejskal (1945) Původně brněnský výtvarník a řidič spolupracující s Divadlem Husa na provázku. Od roku 1978 žije v Austrálii, kde mimo jiné založil a řídí Muzeum krize středního věku. BM: Jak se máš, Pepčo? PS: Já se mám jak po mladejch. Včera jsme přiletěli ze Sydney, což trvá 20 hodin. Za tu dobu jsem se odnaučil spát vleže a naučil spát vsedě. Takže kdybych tady náhodou usnul vsedě, tak se nediv. BM: Já už jsem dlouho odnikud nepřilétal ani nikam neodlétal... Ani jsem nikdy neletěl tak daleko. Kdysi dávno jsem letěl z Kuby. Ale tehdy se jednak mohlo v zadní části kouřit… PS: …což už dneska samozřejmě nikde nejde… BM: … a jednak podávali různé občerstvení, tedy alkoholické nápoje, takže nám těch 16 nebo 18 hodin uteklo raz dva. A moc jsem toho teda nenaspal… PS: Já sem vlastně lítám jednou za rok, někdy i dvakrát. A teď jsme letěli s arabskýma aerolinkama, tam se dneska člověk ani pořádně nenají, všechno je to halal, ale víno dají, jen o to člověk musí škemrat, a po druhé skleničce se na něj dívají jako na alkoholika. BM: Jim se ani tak nedivím. Ale víc mě překvapilo, když se mí kamarádi nedávno vraceli z Ruska a v letadle šetřili vodkou! Ale možná to byly naše aerolinky. PS: Předtím lítaly české aerolinky, myslím, do Dubaje. Ale tam už jsou tak vysoké letištní poplatky, že už nelítají… V letadle bylo vždycky plno Čechů… A jednou jsme letěli s Dášou Bláhovou a to ti Češi, včetně mě, jim úplně vydojili bar. Už v půlce cesty v něm nic nezbylo. To bylo tak ožralý letadlo… Ale my si, Bóro, docela často telefonujeme a to spojení je vynikající, že? To je, jako bys byl někde za rohem. BM: Spojení je perfektní. Asi před dvěma měsíci mi volal kamarád, bývalý herec Jiří Fišer, který kdysi emigroval a žije v Kalifornii, a to bylo taky naprosto čistý. A ještě říkal: klidně mi zavolej, to stojí stejně, jako bys volal z Brna do Prahy. Což se v jeho případě potvrdilo. PS: Já to mám taky tak. Mám kamaráda, se kterým provoláme hodiny. Otevřeme si každý na svém konci flašku vína, popíjíme a bavíme se několik hodin, a stojí to pár centů… BM: Vzpomínám si na jednu kouzelnou situaci, o které jsi kdysi vyprávěl, že tam u vás spadla na bok telefonní budka a že tam ležela před ní fronta. PS: To bylo u nás v ulici… Bolek Polívka z takových historek používá špílce do svých vystoupení… A tímhle se inspiroval – použil to v Manéži, citoval mě: Musím končit, za mnou leží fronta. To si vymyslel, ale zní to dobře. Ale když jsi chtěl telefonovat, tak sis opravdu musel do budky lehnout. Výtvarný řidič PS: Borisi, ty jsi dělal plakáty v Huse na provázku už dávno přede mnou, já tam potom nastoupil jako řidič, předtím jsem jezdil 12 let u ČSAD s kamionama po Evropě, a časem jsem se vypracoval na takového výtvarného řidiče. To byla unikátní funkce. Nejdřív jsem jezdil a časem začal dělat plakáty. První byl Velký vandr, to mi nabídl Peter Scherhaufer… To téma Eskymo Welzla je takové naivní, takže Scherhaufer, který věděl, že jsem něco občas maloval, si myslel, že bych jako šofér mohl mít blízko k tomu naivnímu tématu. Tak jsem řekl, kup flašku vína, já se k vám stavím a projednáme to. A on říkal: Pane Pepčo, já jsem hned věděl, že jak vám přihraju nějaký kšeftík, tak mě to bude něco stát… BM: On byl docela lakomej, takže to pro něj muselo být utrpení, ale asi tě potřeboval… PS: Původně chtěl, abych udělal taky návrh scény. To jsme přece spolu s tebou projednávali, měli dost nápadů, ale nakonec to dělal Peterův kamarád Jožo Ciller. Sice se o tom nemluví, ale použil naše nápady. BM: Tam seděli diváci uprostřed a děj se odehrával kolem stěn tehdejší i současné Procházkovy síně v Domě umění, kde Provázek tehdy působil. A aby to bylo možné, tak diváci seděli na otočných židličkách… To bylo úžasné… Byl totiž problém, že všichni režiséři chtěli, aby se půdorys inscenace odehrával pokaždé někde jinde. Ten sál měl různé výklenky, sloupy atd., tak se to vymýšlelo docela dlouho, až se přišlo na tu variantu, že se budou diváci obcházet. Což bylo velice novátorské řešení… A ještě si vzpomínám na jednu věc. Ty jsi měl krásnou vizitku, mám ji ještě někde doma… Tam bylo napsáno: Pepča Stejskal – řidič a básník. PS: Tak jsem byl napsaný dokonce i v telefonním seznamu. Mně volaly různé dívky jako básníkovi a lidi, co se potřebovali odstěhovat, jako řidičovi… Teď mám na vizitce napsáno Pepča Stejskal – emigrant. BM: Obojí je krásné. PS: Já dělal k Velkému vandru i program. To byly takový různý fóry ze Zlatého severu… Scherhaufer říkal: Pan Pepča si udělá knížku fórů, my mu to vydáme a ještě ho za to platíme! Ale líbilo se mu to, on byl hezky ironickej… A když byla párty po premiéře, tak na ní byl známý kritik Ota Řídký. A ten 13