Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Plakáty Pepči Stejskala. Repro: archiv Centra experimentálního divadla<br />
listoval v mém programu a nacházel tam<br />
různé politicky nekorektní nápady. Měl<br />
jsem tam třeba obrázek, jak chlap na žebříku<br />
trhá rampouchy ze stromu a říká: Letošní<br />
úroda rampouchů je vskutku bohatá.<br />
A Ota Řídký to komentoval: Na co ten autor<br />
naráží? Že se neurodil letos česnek? Nebo<br />
jsem tam měl sochaře, jak sochá samý<br />
sněhuláky. Ota zase: Copak děláme jenom<br />
Leniny? To neumíme nic jinýho? A hrozně se<br />
ožral, ovšem personál Špalíčku, kde se ta<br />
párty konala, věděl, koho má jít vyvenčit…<br />
BM: On se později stal skutečným alkoholikem<br />
a pak snad odněkud spadnul<br />
a umřel. Anebo to umřel někdo jiný? To už<br />
teď nevím. Ale nedopadlo to s ním dobře…<br />
Ovšem občas s ním bývala legrace.<br />
Dvacet minut s andělem<br />
PS: Ty jsi, Borisi, hrozně skromnej. Ty jsi<br />
dělával krásný plakáty, čistý, takový prázdný<br />
prostory… Takže kdyby v tomhle časopise<br />
byla jedna volná čistá stránka, tak by to<br />
bylo jak od tebe.<br />
BM: Akorát dole by mohl být nějaký<br />
nápis… Jeden z těch snad povedených<br />
plakátů byl k inscenaci Dvacet minut<br />
s andělem, což bylo vůbec povedené<br />
představení, o dvou sovětských cesťácích,<br />
kteří uvíznou v nějakém hotelu, přitom<br />
dost pijou… Tam se používaly prosklené<br />
stěny Procházkovy síně, takže byly vidět<br />
šaliny, Mahenovo divadlo… Bylo to takové<br />
veselé… A oni to hráli rádi, bylo tam víc<br />
postav, ale hlavně Bolek Polívka s Jurou<br />
Pechou. Ti si to vychutnávali, protože<br />
v lahvích, tedy rekvizitách, nebyla vždy<br />
jenom voda…<br />
PS: Za to můžu já. Jednou jsem přivezl<br />
z Polska vodku a domluvil se s technikou,<br />
s bratry Tichými…<br />
BM: Tichá síla se jim říkalo…<br />
14<br />
Divadlo Husa na provázku:<br />
Bořivoj Srba mu dal nápad<br />
Jiří Mahen název<br />
Libor David znak<br />
Adolf Kroupa střechu<br />
Soudruh Tálský štempl<br />
Komu ono náleží?<br />
<br />
Pepča Stejskal, Austrálie<br />
PS: …že jim tam dají opravdovou vodku…<br />
A celé to končí smířením, objímáním a přípitkem.<br />
A Pecha, profík, tam šel pak ještě<br />
třikrát. Před zraky platících diváků vypil půl<br />
flašky vodky. A ještě bych chtěl dodat k tomuto<br />
skvělému představení – Bolek tam<br />
hrál ožralýho a bubnoval na ty skleněný<br />
tabule. Což jednou neušlo pozornosti mladých<br />
příslušníků Veřejné bezpečnosti, kteří<br />
viděli zvenku, jak tam nějaký opilec mlátí<br />
do oken, tak přišli dovnitř a naše šikovné<br />
slečny uvaděčky je přivedly až na scénu,<br />
to bylo skvělý. Byli slavní podle Warhola,<br />
na pár minut…<br />
BM: A k této inscenaci jsem udělal plakát,<br />
který byl jeden z těch, řekněme, úspěšnějších.<br />
Nahoře byl nápis, kdo hraje, dole název<br />
a uprostřed byla nalepená obálka a v té<br />
bylo péro, jakože z anděla. A dobré bylo, že<br />
ta obálka jednu dobu fungovala, vždycky<br />
chvilku, než to někdo potrhal, jako tajná<br />
schránka. Lidi si tam nechávali vzkazy…<br />
A byl i jeden velice důležitý člověk – Kamil<br />
Bárta, který plakáty lepil… Třeba, když<br />
jsem měl někde díru, tak si s tím pohrál,<br />
aby z ní něco vykukovalo, když přelepoval<br />
starší plakáty… Takže já ho musím pokládat<br />
za svého druhu spoluautora.<br />
PS: Jeden z mých posledních plakátů tady<br />
byl k Brechtově Svatbě. A Kamil Bárta jich<br />
nalepil do podchodu u nádraží, do Myší<br />
díry, dvě stě. Samotný plakát byl na tapetě,<br />
různý husy tam byly nakreslený, takže on<br />
vytapetoval celý podchod… Díky němu<br />
jsem pochopil, jak je lepič plakátu důležitý.<br />
Lepič může plakát zničit, anebo má moc<br />
jej povýšit. Já jsem vždycky říkal, že plakát<br />
má být jako dopravní značka. Já jsem je<br />
dělával takový komiksový, takže u nich lidi<br />
musí strávit hodně času. Někteří k plakátu<br />
museli přijít dvakrát třikrát.<br />
Konce na Provázku<br />
BM: Plakátů jsme na Provázku nadělali<br />
poměrně dost. Ještě s námi spolupracoval<br />
třeba Dušan Ždímal, Václav Houf…<br />
PS: Taky Honza Dungel… A Lojza Mikulka.<br />
BM: Ano, ano… Jenomže potom se<br />
situace začala měnit. Pospíšil emigroval<br />
a po návratu se bohužel za čas zastřelil,<br />
Scherhaufer nám normálně zemřel…<br />
Ale líbilo se mi na něm, že do poslední<br />
chvíle pracoval. Chodil na chemoterapii,<br />
nosíval čepičku, protože vlasů už<br />
bylo míň… Ale dozíral na představení<br />
do konce, jeho poslední inscenace byla<br />
Škola šašků… Takže postupně, jak umírali<br />
režiséři a spolupracovníci, tak jsem z toho<br />
pomalu vypadával. Ještě jsem dělal chvíli<br />
scénografii a plakáty Evě Tálské, ale ona<br />
zkoušela strašně dlouho, tak už jsem na to<br />
neměl čas a zůstaly jen plakáty, ale stále<br />
řídčeji… S těmi plakáty byl taky problém<br />
v tom, že zmizely plakátovací plochy,<br />
protože když je někde staveniště, tak je<br />
kolem plot z vlnitého plechu, dřív to bývaly<br />
ploché dřevěné ohrady. Samozřejmě se dá<br />
vymyslet plakát, který bude s tím zvlněním
Change language