You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
8 SUFFOLK – uznávané masné plemeno ovcí<br />
9<br />
Southdale, Vendéen a dalších několika rázů. Pro informaci poznamenáváme, že Motyka<br />
při šlechtění Kelčanské merinky na Kyjovsku, Kyjovsku, v druhé polovině 18. století, použil plemeno<br />
Southdown). V oblasti Bury St. Edmunds byla tato ovce známá jako Southdown Norfolk,<br />
nebo místně „černohlavá ovce“. Kříženci byli selektováni selektováni na dobrou intenzitu růstu růstu<br />
a produkci kvalitního masa. masa. Zvýšená produkce masa byla byla spojena spojena s přechodem na<br />
intenzivnější intenzivnější systémy hospodaření a zavedení osevních postupů. postupů. Ovcím byly vyčleněny<br />
pozemky s trvalým oplocením (kamenné (kamenné zídky, živé ploty), na nichž se začal uplatňovat<br />
systém nepřetržité pastvy. První První záznam z roku 1797 1797 pochází od A. YOUNGA, který který<br />
doporučil, aby plemeno plemeno bylo označováno jako Suff olk. Plemeno Plemeno bylo uznáno v roce<br />
1810. 1810. Na Na zemědělské zemědělské výstavě v Suff olku v roce roce 1859 bylo vystaveno poprvé a tvořilo tvořilo<br />
samostatnou skupinu. Svaz Svaz chovatelů plemene Suff Suff olk (Suff olk olk Sheep Sheep Society of of Great Great<br />
Britain and Ireland) vznikl v Anglii v roce 1886. Plemenná kniha byla založena v roce<br />
1887. Do plemenné knihy bylo zapsáno 46 46 stád, ve ve kterých se chovalo od 50 do 1 100<br />
bahnic, tj. v průměru 314 bahnic. bahnic. Všech 46 46 stád pocházelo pocházelo z východní části Anglie,<br />
přičemž 34 přímo přímo z hrabství Suff olk. Nejstarší stádo bylo založeno v roce 1810.<br />
Plemeno se velmi rychle rozšířilo. Do Irska v roce 1891, do Skotska 1895 a do Welsu<br />
v roce 1901. Obliba plemene vzrostla vzrostla natolik, že již od prvopočátku bylo exportováno<br />
v podstatě do celého světa, především však do Francie, Francie, Německa, Ruska, Švýcarska,<br />
Severní a Jižní Ameriky a do koloniálních zemí. Plemeno se podílelo na vzniku řady<br />
plemen: Suff olk bílý, Suff olk jižní, Francouzská černohlavá, Katahdin, Morlam, Multinipple,<br />
Německá černohlavá masná, Novofundlandská, Novofundlandská, Suffi n aj. Při označování označování tohoto<br />
plemene se používají tato pravá synonyma: Černohlavá, Černohlavá, Norfolk, Southdown.<br />
V rámci plemene se v současnosti uvádí 4 typy: anglický, americký, francouzský,<br />
novozélandský, označovaný označovaný též jako Suff olk jižní. jižní. Mimo Mimo těchto „Suff olků olků černohlavých“<br />
bylo v Austrálii vyšlechtěno plemeno Suff Suff olk olk bílý.<br />
2. CHARAKTERISTIKA PLEMENE<br />
2.1. Obecná charakteristika<br />
Plemeno je většího tělesného rámce s dlouhým, rovným a širokým hřbetem, s hlubokýmbokým<br />
a prostorným prostorným hrudníkem. hrudníkem. Záď Záď je je dobře dobře osvalená, osvalená, včetně včetně středně středně dlouhých dlouhých<br />
končetin. Hlava je je celá celá lysá, černá, porostlá pouze černou lesklou krycí srstí a mírně<br />
klabonosá, klabonosá, zejména u beranů, s typickým typickým pohlavním výrazem. Uši na úrovni očí jsou<br />
středně dlouhé, jemné, částečně svislé, svislé, směřující dopředu. Spodní část končetin až po<br />
loket a hlezno jsou černé černé a porostlé černou krycí srstí. Korektní postoj, pevná kostra<br />
a pevné spěnky patří k typickým plemenným plemenným znakům. Obě pohlaví jsou zásadně bezrohá.<br />
Crossbrední (kříženecká) vlna je bílá, zřetelně zkadeřená, někdy mírně nažloutlá, 7–9 cm cm<br />
dlouhá. Rouno Rouno polouzavřené polouzavřené s s ojedinělým ojedinělým výskytem výskytem černých černých vlnovlasů, sortiment B–C<br />
(25–33 µm), má typické zakončení praménku připomínající svým charakterem vlnu<br />
merinek. Mezi rounem a krycí srstí je velmi výrazný rozdíl.<br />
Dobrá adaptabilita na rozdílné klimatické a chovatelské podmínky, včetně dobré<br />
plodnosti, kratší plodné období (bahnění převážně zimní a jarní), vynikající mateřské<br />
vlastnosti, mléčnost bahnic a dobrý zdravotní stav jsou typickými znaky plemene.<br />
Ovce i berani se vyznačují dlouhověkostí a pevnou konstitucí. Plemeno má dobrou<br />
vitalitu, na pastvině se nenuceně pohybuje s přiměřenou ostražitostí. Je vhodné i do<br />
drsnějších klimatických podmínek podhorských oblastí a různých produkčních systémů.<br />
MALÁ a kol. (2004) na základě sledování tepelných ztrát u třídenních jehňat zjistila,<br />
že křížence ML, Š s plemenem SF není vhodné chovat v produkčních systémech bez<br />
trvalých staveb.<br />
Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí k užitkovému křížení téměř se všemi<br />
plemeny. Vývinem a růstem se řadí mezi poloraná plemena.<br />
Je vhodné k užitkovému křížení s cílem získat křížence pro všechny 3 druhy výkrmu:<br />
mléčný, polointenzivní–pastevní a intenzivní–stájový. Plemeno se uplatňuje především<br />
v pastevních systémech chovu s dobrým a kvalitním porostem.<br />
Jehnice lze zapouštět při dobrém odchovu v 10–12 měsících věku (podmínkou je<br />
dosažení hmotnosti 50–55 kg). Průměrná ž.h. bahnic 75–85 kg, beranů 100–130 kg.<br />
Plemeno je vhodné pro oplůtkový i jiné způsoby pastvy, včetně celoročních pastevních<br />
systémů. Je celosvětově rozšířeno a vyskytuje se v různých typech (rázech) s rozdílným<br />
tělesným rámcem i zbarvením (anglický, americký, francouzský, novozélandský).<br />
Berani anglického typu mají kohoutkovou výšku 70–80 cm, bahnice 60–70 cm.<br />
U beranů je výška v kříži 65–70 cm, délka těla 100 cm a obvod hrudníku 120–130 cm.<br />
Tento typ je charakteristický velmi intenzivním osvalením.<br />
Berani amerického typu mají v dospělosti kohoutkovou výšku 100–110 cm, jsou delší<br />
a mají váhu 115–160 kg, bahnice mají kohoutkovou výšku 70–80 cm a ž.h. 80–115 kg.<br />
Pro tento typ je charakteristické průměrné osvalení.<br />
Francouzský typ je širší, spíše krátkonohý, a svým osvalením tvoří přechod mezi<br />
typem anglickým a americkým.<br />
Novozélandský typ se vyznačuje vyšší stříží kvalitní vlny. Má výbornou růstovou<br />
intenzitu a jatečnou hodnotu. Jejich chov se orientuje především na produkci těžších<br />
jatečných jehňat.<br />
V rámci jednotlivých typů se často vyskytují i místní rázy. Například v Rakousku<br />
se chová ráz Suff olk tyrolský.<br />
V ČR se s úspěchem, v běžných chovatelských podmínkách, využívá v otcovské<br />
pozici k užitkovému křížení již více než 30 let.<br />
Užitkovost plemene: plemeno je dost náročné na výživu. Je vhodné k volné i oplůtkové<br />
pastvě. Maso je jemné a libové. Plodnost na obahněnou ovci činí 170–180 %, ž.h.<br />
jehňat ve 100 dnech věku 35–38 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 330–380g, roční<br />
stříž potní vlny bahnic 3,5–4,5 kg, beranů 4,5–5,5 kg, délka vlny 7–9 cm, výtěžnost vlny