Psychohygiena v tlumočnictví

Rizika a zisky
Závěrem
Ovšem není to tak jednoduché, jak se
zdá. Volba zabývat se v tomto ohledu sám sebou
má svá rizika. Jedním, a tím největším,
je to, že narazíme na něco, co nechceme
vidět, řešit a vracet se k tomu. V podvědomí
nás něco už dopředu varuje, že to nebude tak
jednoduché. Tyto varovné signály nás mohou
mnohdy omezovat a ozývají se právě v době,
kdy se setkáme s někým, kdo prošel nebo
právě během našeho tlumočení prochází stejnou
situací. Nebo se setkáme jen s částí toho,
co se dotýkalo nás. Vnímáme
tzv. fleše – střípky a útržky celku, které se
nás v minulosti hodně dotkly. Ovlivní nás to
natolik, že se nám nepodaří zůstat
v nadhledu a noříme se do obranných mechanismů,
které mají ošetřit v dané situaci nás.
Odpoutáváme pozornost, začneme chybovat
a tím mnohdy můžeme klienta poškodit.
Tento mechanismus většinou neprobíhá
vědomě. My jej můžeme zahlédnout v momentu,
kdy nerozumíme tomu, proč situace
vznikla a co se to děje. Získáváme od okolí
zpětné vazby, které nám nedávají souvislost
a opět v nás vyvolávají tendence bránit se
a obhajovat, pečovat o naše zraněná místa.
Toto se cyklicky opakuje a vyčerpává nás
to. Ač s tím nesouzníme, nevědomky si to
hýčkáme.
Dalším rizikem je, že nenajdeme osobu,
která nám tento náhled pomůže zprostředkovat.
Touto osobou může být neplánovaně
někdo blízký, nejlepší přítel, rodič, pedagog.
Nebo se do toho můžeme pustit vědomě s
někým, kdo splní „naše“ požadavky.
V tomto případě opakovaně doporučuji, aby
naším minimálním požadavkem bylo to, že
daná osoba absolvovala psychoterapeutický
výcvik.
Je vhodné uvést také zisky, které
můžeme mít, když se dokážeme zabývat
sami sebou nejen v kontextu své profese.
Jestliže získáme odvahu a pustíme se na tuto
cestu, je zde vidina toho, že si dopřejeme
péči. Každý z nás má právo v pravý čas požádat
o pomoc. Máme právo si říci o radu
a máme právo chybovat. Jestliže je pro nás
přijatelné si toto vše přiznat, pak máme
šanci. V případě, že dokážeme nahlédnout
do své duše a prohlédnout si věci, které nás
nejvíce zcitliví a mnohdy rozpláčou, mohou
se čistit. Na svých sezeních s klienty, ať při
skupinové terapii, nebo při supervizích, se
stává, že se někdo z přítomných rozpláče,
aniž bychom se v tu chvíli dotkli něčeho
citlivého v aktuálním čase. Aktivují se jejich
fleše a vše se zvědomuje a získává to jasné
rysy. Lidé si dovolí projevit emoci právě
proto, že vnímají bezpečí, aniž by v tu chvíli
rozuměli tomu, proč pláčou. Často, když se
tento moment uchopí citlivě, mohou si klienti/zúčastnění
ověřit, že toto je ta správná
cesta, a mají chuť popojít dále. Jako supervizor
mám možnost být součástí těchto cest
a vídávám úlevné chvíle, které přicházejí.
Pokud klient na této cestě vytrvá, pak má
obrovský potenciál dále růst také ve své
profesi. Otevírají se mu nové možnosti
a začíná vidět to, co doposud neviděl.
Velkým benefitem je očistný pocit, který se
přenáší do všech sfér života.
Na závěr si dovoluji vyslovit své přání
a tím je, aby téma osobního rozvoje a práce
s osobními zdroji tlumočníka bylo neoddělitelnou
součástí přípravy na
tlumočnickou profesi. Tak, aby mohli již
mladí tlumočníci čerpat sílu a měli možnost
přirozeně rozhodovat o tom, jak své síly rozumně
rozloží. Přála bych institucím, které
podporují a zaměstnávají tlumočníky, aby
měly stále větší možnosti a vůli v této oblasti
naši profesi rozvíjet!
19 20