Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Epinotia mercuriana (Fölich, 1828), obale: boreomontánní prvek [Tortricidae]: v R doposud nebyl nalezen.<br />
Nejbližší lokality na Slovensku, kde se vyskytuje pedevším v horských podmáených jehlinatých lesích.<br />
Motýli se vyskytují v letním období. Housenky jsou polyfágní (Razowski 2003). Zárubv (1999) nález je<br />
diskutabilní.<br />
Platyptilia capnodactylus (Zeller, 1841), pernatuška ernohndá [Pterophoridae]: vzácný lokální druh,<br />
donedávna znám jen ze Slovenska. Na území R byla pernatuška doposud nalezena v Bílých Karpatech (Elsner<br />
et al. 1997), v okolí Bílovce, Starého Msta u Frýdku-Místku a na Ropici (pers. observ.). Housenky na Petasites<br />
(Gielis 1996). Zárubv (1999) údaj je problematický, výskyt v NPR Pradd nelze vylouit.<br />
Stenoptilia serotinus (Zeller, 1852), pernatuška [Geometridae]: taxonomický status druhu je nejasný. Gielis<br />
(1996) druh synonymizuje se Stenoptilia bipunctidactyla (Scopoli, 1763). Nález S. serotinus z Praddu uvádí<br />
Kolenati (1859), resp. Skala (1913). Vzhledem k nevyjasnnému taxonomickému statutu druhu není pernatuška<br />
do pehledu druh NPR zaazena. Výskyt pernatušky S. bipunctidactyla v NPR Pradd je pravdpodobný,<br />
recentn byla zjištna na Rejvízu (pers. observ.).<br />
Orenaia alpestralis (Fabricius, 1787), zavíje velehorský [Crambidae]: ze zájmového území (a souasn také<br />
z celé oblasti sudetských pohoí) existuje pouze jediný dokladový exemplá, nalezený v materiálu D. Povolného<br />
(MZMB coll.), run etiketovaný „Pradd, 12.-13.7.51“. Exemplá se nalézal v sérii jedinc pocházejících ze<br />
slovenských Karpat (Vysokých Tater). Pravdpodobnost možné zámny lokalizace navíc posiluje skutenost, že<br />
lokalitní štítek byl zejm pvodn umístn na tením špendlíku, než je špendlík s exempláem O. alpestralis.<br />
Domníváme se, že dokud nebude výskyt druhu doložen jinými nálezy (což je velmi nepravdpodobné), je nutno<br />
lokalizaci považovat za nevrohodnou a výskyt druhu v zájmové oblasti za nedoložený.<br />
Materiál: „Pradd“, 12.-13.vii.1951, 1, D. Povolný leg., MZMB coll.<br />
Entephria flavicinctata (Hübner, 1813), píalka skalní [Geometridae]: petrofilní horský druh. Ze stední Evropy<br />
znám z Alp, Karpat a pohoí Balkánu. Nejblíže se vyskytuje v echách („azonáln“ v skalnatém kaonu Vltavy)<br />
a na Slovensku. Z moravskoslezského regionu pochází jediný starý Skalv (1923) údaj z okolí Vrbna p.<br />
Praddem (= Würbental). Živnou rostlinou housenek jsou byliny (Saxifraga, Alchemilla a Sedum). Výskyt<br />
v NPR Pradd (Záruba 1999) je nepravdpodobný (v úvahu pipadá zámna s kongenerickým druhem E.<br />
infidaria, jehož výskyt byl opakovan potvrzen v PR Skalní potok, pers. observ.).<br />
Xestia alpicola (Zetterstedt, 1839) - osenice severní [Noctuidae]: boreoalpinní prvek. Z R existuje jen nkolik<br />
málo nález z Krkonoš a Šumavy (Tyka 1938; Spitzer & Jaroš 1990). Osenice obývá stanovišt nad horní<br />
hranicí lesa (alpínské louky, suovišt). Z NPR Pradd pocházejí 2 staré dokladové exempláe s lokalizací<br />
„Morava severní, Pradd“. Revidovaný materiál náleží ssp. carnica. Výskyt v oblasti sudetských pohoí není<br />
pekvapivý (Fibiger 1993). Housenky se vyvíjejí na listech Empetrum, Calluna vulgaris a Vaccinium (Fibiger<br />
1993). Jedná se o první a doposud jediný dokladovaný nález osenice na Morav (srovnej Liška & Laštvka<br />
2005), opakovan výskyt nebyl potvrzen. Pestože je výskyt osenice dokladován dvma exemplái a oba jedinci<br />
jsou ádn lokalizováni, jedná se o problematický materiál (viz dva ex. z jednoho data). Domníváme se, že<br />
dokud nebude výskyt druhu doložen dalšími nálezy, je nutno výskyt osenice v zájmové oblasti považovat za<br />
nedoložený.<br />
Materiál: „Morava severní, Pradd“, 14.viii.1949, 1, 1, F. Dias leg., D. Vacula coll.<br />
Faunistické zhodnocení<br />
K faunisticky a ochranásky nejvýznamnjším nálezm patí reliktní horské druhy<br />
motýl. Tyto druhy se vyskytují v izolovaných populacích a jejich lokální rozšíení je<br />
zpravidla vymezeno horní hranicí lesa (Banaš et al. 2001), resp. biotopem, na který jsou<br />
specificky vázány. Reliktní horské druhy alpínské zóny Hrubého Jeseníku se formují vtšinou<br />
z faunistických prvk boreoalpinních, boreálních a alpinních. Toto jedinené promísení<br />
boreální a alpínské (resp. karpatské) fauny nemá v Evrop obdobu a jesenická oblast (Hrubý<br />
Jeseník a Králický Snžník) je tak po faunistické stránce výjimená. Paradoxn i nedaleké<br />
pohoí Krkonoš vykazuje znateln odlišnou druhovou kompozici, a to zejména pi srovnání<br />
reliktní fauny motýl (Liška 2000).<br />
Postglaciální izolace jesenické arkto-alpinní tundry vedla nejen k formování typického<br />
spoleenstva hmyzu daného promísením druh pvodem severských a alpských, resp.<br />
karpatských, ale odrazila se také na speciaci nkterých druh. Ze systematického hlediska<br />
jsou jako endemické taxony klasifikovány populace oká: Erebia sudetica sudetica a Erebia<br />
264
Change language