výroční zpráva 2006 ( 7,82 MB ) - Zoo Ostrava

i politická nestabilita většiny afrických států. Hroši dnes žijí ve 27 státech subsaharské Afriky a z toho v 18
jejich počty silně klesají. Sestavení evropské plemenné knihy je tak prvním krokem k případné koordinaci
chovu hrochů v evropských zoo tzv. evropského záchovného programu (EEP). A to vše by od této chvíle měla
mít na starost právě Zoo Ostrava. Tzv. koordinátor záchovného programu v zoo mj. i aktivně spolupracuje
s mezinárodními ochranářskými institucemi a řada zoo se i finančně podílí na ochraně v přírodě žijících zvířat
nebo jejich domovů (džunglí, savan či stepí).
České zahrady v těchto aktivitách sice nevynikají, ale nezůstávají ani pozadu. Přehled programů, které
řídí poskytuje tabulka 1.
Chov hrochů ve střední Evropě dnes není levnou záležitostí. Důvodů je více. Hroši jsou citliví na nízké
teploty a potřebují mít stálý přístup k „teplé“ (např. 20°C) vodě. Proto musí mít velký vytápěný pavilon
i bazén. Na potravu nároční nejsou, ale jejich trávicí trakt ji není schopen mnoho zpracovat, takže vyprodukují
značné množství trusu a vodu tak rychle znečistí. Náklady na kvalitní filtr jsou pak mnohamilionové a naše
zahrady si je zatím, na rozdíl od některých bohatších zahrad západní Evropy, dovolit nemohou. To vše jsou
možná důvody, proč dnes v ČR uvidíte hrochy pouze v Ostravě a v Praze. Hroch je navíc zvíře žijící ve stádech
- s výjimkou starých samců a matek s malým mládětem. A v dnešní moderní zoo se snažíme našim chovancům
dopřát i co nejpřirozenější sociální situace. Proto chováme v Ostravě hrochy tři. První hroch, který přišel do
Ostravy na podzim 1967, byla samička Róza, která se narodila v Mnichově v roce 1959 a přišla přes Zoo ve
Dvoře Králové. Necelý rok poté přišel z německé Zoo Kolín nad Rýnem roční samec Honza. Do roku 2006 se
v Zoo Ostrava narodilo 28 mláďat hrochů, z nichž 16 se podařilo odchovat, což je v evropském kontextu pěkný
výsledek. V současné době mohou návštěvníci v ostravské zoo vidět tři hrochy: samce Honzu a samici Rózu
(možná nejstarší samici v Evropě) a samici Katku, narozenou v Ostravě v roce 1977.
Hroši mají jednu biologickou zvláštnost. Na tak veliké zvíře mají totiž velmi krátkou dobu březosti. Ta trvá
pouhých 8 měsíců, což je polovina ve srovnání s přibližně stejně velkými tvory jako jsou žirafy či nosorožci 1,2,3 .
Na rozdíl od nich jsou hroši skupinou vývojově poměrně mladou1. Hroši tak představují vlastně obry moderní
doby. Poslední výzkumy založené na porovnávání mitochondriální DNA navíc ukazují, že jejich nejbližšími
příbuznými nemusí být prasata, jak se mnoho desítek let myslelo, ale mohou to být kytovci (řád vodních savců
sdružující velryby a delfíny) 4 .
Za dobrých podmínek se i v zoo množí poměrně dobře a poněvadž jsou poměrně dlouhověcí, nastává
problém s umístěním odchovů. Navíc, bohužel řada zoo v Evropě řeší komplikovanou situaci s nemožností
vytvořit pro hrochy drahé moderní zařízení tak, že chov hrochů ruší. Hrochů v evropských zoo tak pomaličku
ubývá, zvířata stárnou a odchovy končí mimo Evropu, což znamená, že jsou pro další evropský chov ztraceny.
A zde je právě klíčová role plemenné knihy, která má sloužit tomu, aby se zjistil skutečný stav věci, zabránilo
se poklesu počtu hrochů v Evropě a aby z Evropy neodcházela geneticky cenná zvířata.
Ostravská zoo si tuto situaci velmi dobře uvědomuje. Hroch nově zdobí znak naší zahrady a s chovem
hrochů se počítá i do budoucna. Usilujeme o získání finančních prostředků na rekonstrukci stávajícího
zařízení, abychom zlepšili pohodu a prostředí nejen pro návštěvníky, ale hlavně pro hrochy samotné.
Intenzivně pracujeme na podkladech pro plemennou knihu. V současné době již máme podklady od více než
49