Číslo 316 Ročník 32 Leden 2003

Z literatury
Kakteen und andere Sukkuleten č. 10 / 2000
Rathbunia sonorensis není běžně pěstovaným cereusem, ač jeho kultivace
je prý snadná. Roste v mexické poušti Sonora v podobě keře, majícího výhony 2-3
metrů dlouhé, zčásti poléhavé. Z nich vzhůru rostou výhony, na nichž se vyvíjejí
květy s nápadně úzkou a dlouhou trubkou červené barvy (2 barevné snímky).
Pelecyphora aselliformis endemicky roste ve střední a jižní části mexického
státu San Luis Potosí. Rozlišují se dvě málo odlišné skupiny, obě však rostou ve
velmi podobném prostředí. Daří se jim na mírných svazích ve 1400 – 2150 m
nadmořské výšky, kde rostou mezi řídkou trávou, na mělkých vápenitých půdách
s bohatou příměsí organické hmoty. Některé lokality byly silně poškozeny ilegálním
sběrem a budováním cest, jinde jsou naleziště zatím téměř nedotčené. Hrubý odhad
zde rostoucích pelecyfor činí několik milionů rostlin. Autoři, kteří v terénu zkoumali
jejich výskyt, doporučili, aby tato rostlina byla přeřazena do druhé přílohy CITES a
klasifikována jako „málo ohrožená“ (5 barevných snímků).
R. Schmied popisuje své čerstvé zkušenosti s nově postaveným „studeným“
skleníkem, který pomocí polystyrénu, fólie a dřevěného obležení stěn na zimu
zateplil. Pro jistotu přidal i dva teplomety a jejich automatický spínač při teplotě pod
5°C. Nedořešeným problémem je větrání skleníku ve slunných dnech zimy, kdy jsou
větrací okna za folií a nedají se otevřít. I když text nepřináší nic světoborného pět
připojených snímků kvetoucích rostlin ze sbírky musí čtenáře víc než uspokojit
(Ruschia stenophylla, Neoporteria multicolor, Oroya gibbosa, Austrocactus
patagonicus, Echinomastus mariposensis).
Pěstitelům jsou tentokrát doporučovány tyto rostliny: Obregonia denegrii
(naleziště tohoto oblíbeného kaktusu jsou téměř vyplněna. Naštěstí je ve sbírkách
dost květuschopných kusů a výsev i roubování semenáčků zajišťuje jeho uchování i
pro mladší kaktusáře), Lithops pseudotruncatella (typický „živý kámen“ z jižní
Afriky a Namibie. Nápadné květy se u nás po letní vegetaci objevují na podzim.
Dobře roste v minerálním substrátu s minimálním přihnojováním. V zimě vyžaduje
absolutní sucho a teplotu 8-10°C. Množí se výsevem). Lepismium monacanthum
(dříve Acanthorhipsalis, pochází z Argentiny, kde roste jako epifyt v korunách stromů.
U nás se pěstuje v mírně humózním substrátu, přes léto zavěšené v mírně stinném
místě zahrádky, bez ochrany proti dešti. I v zimě je třeba substrát udržovat mírně
vlhký a teploty nemají být pod 12-15°C. Snadno se množí zakořeňovanými výhony).
Ve druhém dílu Dějin kaktusaření v NDR je popisována bohatá činnost a velký
počet členů v době před sjednocením obou německých států. Připomínají se
vynikající pěstitelé (R. Matthes, M. Haude, G. Viedt), jejich sbírky a zásluhy. Po
změně režimu došlo k obdobným změnám jako v ČR: pokles zájmu o kaktusaření,
značný úbytek členů, omezení činnosti a navíc kaktusáři ze Západu (DKG) nejevili
zájem o bližší spolupráci s Východem. Úbytek členů je vysvětlován tak, že za
komunistů byla tvrdě sledována tzv. veřejná angažovanost. Mnozí, aby se vyhnuli
politicky načichlé práci v odborech, v různých kurzech a kroužcích lidové tvořivosti,
raději se organizovali mezi kaktusáři. Zůstalo jen „tvrdé jádro“ pěstitelů, kteří
postupně dosahují uznání v celém státě.
Mammillaria grahamii je značně rozšířena v různých částech Mexika. Starší
a dosud často užívaný název je M. microcarpa, který byl odvozen od jejích malých,
kulatých plodů. Pěstitelé ji řadí mezi háčkovité mamilárie. Má kulaté, později válcovitě
OSTNÍK – 2003 ………………………….. 18
……………………………………………..