Číslo 316 Ročník 32 Leden 2003

Z literatury
Kakteen und andere Sukkulenten č. 12 / 2000
Vánoční číslo zdobí obrázky baobabů, provázené čtivým článkem s řadou
zajímavostí. Na otázky zda je baobab největším sukulentem, nedokázal ještě nikdo
odpovědět. Název „baobab“ je pravděpodobně zkomoleninou arabského „bu hibab“,
což v překladu znamená plod s mnoha semeny. Vědecký název tohoto rodu je
Adansonia, patří do něj 8 druhů, z nichž 6 endemicky roste na Madagaskaru, jeden
také v Africe, další je domovem v Austrálii. Brzy byly baobaby vysazovány jako
okrasné stromy v řadě zemí tropů a subtropů, do Indie se dostaly v 15. století
s dodávkami otroků z Afriky. Často rostou také jako posvátné stromy v chrámových
komplexech. Daří se jim v písčité, vápno obsahující půdě, v polohách do 600 m
nadmořské výšky v místech s dostatečně vysokou hladinou spodní vody, nebo
v zátopových lokalitách. Na těchto místech vynikají dlouhověkostí. Jak počítáním
letokruhů, tak moderními metodami datování radioaktivního uhlíku, byly objeveny
stromy o stáří přes 4000 let, ale i až 5150 let. Ve věku 1010 ± 100 let má jejich kmen
průměr 4,5 metru. Stromy o průměru kmene 10 metrů mají odhadem 2000 let. Člověk
dokáže využít všechny části baobabů. V dobách hladu vyhrabávají a pojídají
domorodci kořenové hlízy mladých stromů, z kůry kořenů se vyrábí provazy, kaši
z rozmělněných kořenů užívají proti malárii. Vykotlané kmeny slouží jako velké vodní
nádrže na několik tisíc litrů pitné vody, která se navíc časem nekazí. Jinde je
využívají jako pohřebiště, skladiště, věznice, dílny, restaurace atd. Ze stromové kůry
si staví chýše, vyrábí z ní lana, pokrývky, tašky a jiné denní potřeby, včetně balícího
papíru. Latexová šťáva vytékající z poraněného kmene se užívá k desinfekci ran i
k neutralizaci šípových jedů. Čerstvé listí pro vysoký obsah vitaminu C, cukrů a
tříslovin užívají místní léčitelé proti různým potížím. Tvrdé skořápky plodů slouží jako
nádoby, po semletí na prach jako náhrada tabáku. Pochoutkou pro děti je nakyslá
dužina plodu, která se také hodí k výrobě osvěžujících nápojů, ze semen se lisuje
jedlý olej. Největším nepřítelem baobabů je člověk i když jejich schopnost dlouhého
přežití oddaluje dobu vyhynutí tohoto rodu. Ale zmenšující se oblasti vhodné k růstu
baobabů a chybějící známky jejich přirozeného rozmnožování varují (8 barevných
snímků).
Nový popis: Gymnocalycium kroenleinii ze sekce Ovatisemineum bylo
nalezeno 1987 v argentinské provincii La Rioja. Od jiných druhů ze stejného
poddruhu se liší výraznými tuberkuly a okrouhlým plodem. Tělo o ø až 6 cm je ploše
kulovité, s krátkým řepovitým kořenem a světle šedozelenou, až hnědorůžovou
pokožkou. Má 8-10 rovných žeber, příčně členěných hlubokými zářezy na 7 mm
vysoké, klínovité hrboly. Areoly s bílou plstí nesou 3-4 páry až 2 cm dlouhých
krajních trnů šídlovitého, nepravidelně zohýbaného tvaru, střední 0-1. Květ v blízkosti
temene je 3 cm dlouhý a široký, krémové, nebo růžové barvy (7 barevných a 2
černobílé snímky).
Bližší údaje o nalezišti Echinocereus lindsayi, objeveného roku 1975 na Baja
California, byly až donedávna utajovány. Důvodem byly obavy, že by tento velice
atraktivní kaktus, s mohutným a hustým otrněním, byl lákadlem pro obchodníky
s kaktusy. Naštěstí se ukázalo, že se velmi lehce množí výsevem semen a při
dobrém pěstování lze tak získat rostliny nelišící se od rostlin z přírody (4 barevné
snímky a srovnávací tabulka Echinocereus lindsayi a Echinocereus ferreirianus).
OSTNÍK – 2003 ………………………….. 50 ……………………………………………..