Číslo 316 Ročník 32 Leden 2003

Odpověď č. 2. od Petra: Vzhledem k nedostatku přirozeného světla a nebezpečí
vytahování v teplém prostředí je dobré mít kaktusy v zimě ve vegetačním klidu a v
chladu. Ovšem ty nejmenší to nemusí přežít. Osobně praktikuji metodu pozorování -
když semenáčky vypadají v pořádku a nejsou moc seschlé, nechám je na pokoji,
ovšem začínají-li se stávat příliš malými a seschlými, radši je přenesu do tepla,
nechám prohřát a normálně zaliju (jeden - dva cykly) a po napití je nechám hezky
vyschnout a zase zazimuji. Ztráty v podstatě nejsou žádné. V každém větším výsevu
je několik chudáčků a je otázkou jestli by mi zhebli stejně nebo to bylo zimováním.
Jiná situace ovšem je, když mám zapnutý výsevní aparát - tam by se jim líbilo celý
rok.
►► Dotaz od M.K.: Loni jsem poprvé vysel kaktusy a mezi samými zelenými jsem
našel jednu bílou kuličku - není to perlit, je to kaktousek. Co s tím? Asi uhyne
(jaký je správný výraz?). Jedná se o Espostoa baumannii KK300.
Odpověď od P.K.: Jedná se o mutaci, kdy rostlina nevytváří chlorofyl. Takové rostliny
jsou schopné dlouhodobější existence v případě, že jsou naroubovány na nějaký jiný
kaktus - podnož. Několik takových zmutovaných druhů kaktusů se významně
uplatňuje v komerční oblasti - nejhezčí jsou žlutě zbarvené Chamaecereus silvestrii a
oranžové či fialové Gymnocalycium michanovichii cv. Hibotan atd. - najdete je v
každém lepším květinářství. Docela dobrá šance na úspěšné naroubování malého
semenáče by byla v případě, že by byl růžově nebo žlutě zabarven, podle mých
zkušeností je úspěšnost u bíle zbarveného kaktusu velice malá. Je zde i určitá
šance, že se chlorofyl začne v rostlině vytvářet později. Nemá však smysl
zachraňovat takové exempláře v případě, že se jedna o druh vlasatý, vlnatý nebo
hustě otrněný, neboť barva těla rostliny stejně nebude vidět.
upravil L. Král
Podčeleď Opuntioideae Burnett 1835.
Vůbec nejrozšířenější skupinou u kaktusů je podčeleď Opuntioideae, která
zahrnuje asi 16% všech druhů z čeledi Cactaceae. Přesto se těmto „opuciím“ ve
sbírkách nevěnuje tolik pozornosti jako jiným druhům kaktusů, i když se bez nich
neobejdeme a často roubujeme např. na Pereskiopsis či Opuntia. Značná část
opuncií dosahuje velkých rozměrů a proto se do našich malých sbírek příliš nehodí.
Jsou však i opuncie malé a ty už se sem tam ve sbírce objeví. Některé můžeme vidět
např. na skalkách jako skalničky. Zvláštní oblibu si získali tefrokaktusy, což jsou
vlastně malé opuncie. Z odborného hlediska jsou tefrokaktusy řazeny jako jedna
z podčeledí rodu Opuntia, vyznačující se malým vzrůstem s kulatými či oválnými
články a pocházející z Jižní Ameriky. Z hlediska amatérů bývají mezi tefrokaktusy
zařazovány i jiné malé opuncie patřící často do jiných rodů, ale souhrnně
označované jako „tefráky“ (Airampoa, Austrocylindropuntia, Clavarioidia,
Corynopuntia, Cumulopuntia, Cylindropuntia, Grusonia, Maihueniopsis, Micropuntia,
Pterocactus, Puna apod.).
OSTNÍK – 2003 …………………………..
8
……………………………………………..