ČECHOAUSTRALAN

www.czechfolks.com/Plus/
www.czechfolks.com
ZIMA/LÉTO 2012
11
do místa zvaného Maly Trostinec, který se nachází pár kilometrů za Minskem. Vlak s vězni sem dorazil 12. září 1942.
Z celkového počtu 1000 lidí byla vybrána jen malá hrstka na pomocné práce, zbytek vězňů byl bez jakékoliv selekce,
bez ohledu na věk či pohlaví nahnán do uzavřených nákladních vozů, kde byli postupně udušeni výfukovými plyny.
Jejich ostatky byly poté naházeny do hromadného hrobu v nedalekém lese. Takto tragicky tedy skončil osud lásky
Bedřicha Bondyho a Adély Pickové a její rodiny, spolu s nimi byly takto zavražděni téměř všichni židé z Benešova.
Když se o smrti svého jediného syna dozvěděla Marie Bondyová, velmi těžce jeho ztrátu nesla, zemřela někdy v 50.
letech a je pohřbena v neoznačeném hrobě na křesťanském hřbitově, který se nachází vedle židovského. Bohužel nevím,
zda to byla právě ona, kdo dala na hrob svého manžela připsat ještě jména Bedřicha a Adély, pod jejich jmény je ještě
dodatek, že byli umučeni v Osvětimi, je to proto, že se dlouhou dobu myslelo, že transport Bk skončil právě tak,
o Malem Trostinci se Marie Bondyová už nedozvěděla.
Toto je tedy ve stručnosti příběh dvou jedinců, jejichž osudy nemilosrdně ovlivnila jedna z nejhrůznějších diktatur
20. století. Když jsem zadával do databáze památníku Jad Vašem jméno Adély a Bedřicha, objevil se mi u jména
Bedřicha Bondyho odkaz na ručně vyplněnou žádost o jeho zařazení do databáze od jeho sestřenice Elly Melzer,
která žila či stále žije v Melbourne. Jsem proto velmi zvědav, zda se mi pomocí některého ze čtenářů podaří příběh
Adély Pickové a Bedřicha Bondyho ještě více rekonstruovat.
Zde jsou údaje o paní, po které pátrám. Bohužel vůbec netuším,
jaký je ročník narození a ani ze kterého roku pochází její žádost v databázi
památníku Jad Vašem. Myslím si, že už bohužel zřejmě žít nebude, ale třeba
někdo z jejich příbuzných...
Ella Melzer, která bydlí (či bydlela) v Melbourne - 188 Tennyson Street,
Elwood a měla příbuzné v Benešově u Prahy (byla střenice Bedřicha Bondyho
1918-1942).
A dovoluji si připojit ještě jednu žádost o dalšího pána. Jedná se o Georga
Fantla (nebo Jiří Fantl), také on měl příbuzné v Benešově (Annu Frischmannovou
a Otilii Frischmannovou, které byly z Benešova vystěhovány
do Brandýsa n. Labem a v roce 1942 zavražděny v KT.
Jeho adresa byla či je - 1/89 Seymour Road, Elsternwick, Victoria.
Jeho žádost do památníku Jas Vašem je z roku 1987. Ten už asi určitě
nebude žít, protože v žádosti uvedl, že je bratrancem ženy, která se narodila
na počátku minulého století.
V expozici „Laboratoř moci“ na vás dýchne děsivá atmosféra 50. let 20. století
Národní muzeum ve spolupráci s Televizí Metropol u příležitosti výročí „Vítězného února 1948“ otevřelo 25. února 2012
expozici „Laboratoř moci“, umístěnou v podzemních prostorách Národního památníku na Vítkově, které byly vybudovány
v 50. letech 20. století jako zázemí pro péči o mumifikované tělo Klementa Gottwalda. Expozice emotivním způsobem
upozorňuje na zneužití Památníku komunistickou propagandou, přibližuje osobu prvního „dělnického“ prezidenta a kult
osobnosti, který vyústil ve vybudování mauzolea. Součástí expozice je i strojovna a autentické prostory, kde bylo ošetřováno
tělo Klementa Gottwalda. Hlavní část expozice je zaměřena na období 50. let a na osobu Klementa Gottwalda.
Připomíná období po jeho úmrtí v roce 1953, kult osobnosti, komunistickou propagandu a proměnu Památníku
osvobození na Proletářský Pantheon a mauzoleum Klementa Gottwalda.
Národní muzeum Národní Památník na Vítkově rehabilitovalo, vrátilo mu původní účel symbolu demokratické republiky
a v roce 2009 v něm vybudovalo expozici Křižovatky české a československé státnosti. „Dokončení stálé expozice
v Národním památníku na Vítkově je jedním z dalších projektů, kterými se Národní muzeum zaměřuje i na méně šťastná
období naší historie. Nově otevřená část expozice připomíná zneužití tohoto místa a je mementem a varováním, jak může
být demokracie křehká a jak snadno mohou lidé přijít o svou svobodu,“ vysvětluje generální ředitel Národního muzea
Michal Lukeš.
Projekt vznikl ve spolupráci Národního muzea a Televize Metropol. „Televize Metropol opět prokazuje, že je televizí
s názorem, která se nevěnuje pouze komerčním tématům, ale cítí i společenskou zodpovědnost,“ dodává generální ředitel
Národního muzea Michal Lukeš. Generální ředitel Televize Metropol Marek Vítek k tomu říká: „Jsme velmi rádi,
že se můžeme společně s Národním muzeem podílet na akci, která má připomenout jednu z nejtemnějších stránek našich
dějin. Akci zároveň vnímáme jako velmi aktuální. V době různých ekonomických a finančních krizí se opět probouzejí
nejrůznější populisté a radikálové, kteří nabízejí svá zaručeně dobrá řešení. Náš projekt ukazuje, jak takové
experimenty končí.“