DUKLA 2007

kteří instalují stojan s českou, slovenskou a polskou vlajkou a pořizují nějaké snímky pro místní noviny. Trochu
pomáháme, navrhneme malý zlepšovák, aby jim to pořád nekácel vítr a potom si s nimi nějaký čas polsko-česky
povídáme; v těchto dvou jazycích to jde docela dobře. Vyptáváme se na Hyrovu horu, chceme ji přesně ukázat, to
je přece pojem z naší válečné historie, dominantní boje o dominantní vrchol, ale je vidět, ţe nevědí, co chceme.
Buď se tváří nechápavě, nebo je odpovědí ukazováček zamířený ne na vrchol před námi, ale někam dolů do údolí
- a k tomu připojují v lepším případě konstatování "Chyrowa jest tam"…
Kdyţ odjedou, věnujeme se nad mapou v klidu identifikaci vrcholů kruhového výhledu, který nám nabízí okolní
panorama. Jiţně pod námi, vpravo od Theodorówky, je obec Iwla. Přímo za ní na jih se táhne údolí, v němţ leţí -
pod vrcholy Halka 696 a Magura 695 - vesnička Chyrowa! Tak to je to místo, tam nám ukazovali, na tuhle osadu,
která jim jediná souzněla se slovem "chyrowa".
A čím více studujeme mapu, tím je to
jasnější. Název Hyrova hora z mapy
zmizel (pokud tam někdy byl, mohlo
jít přece o vojenskou terminologii). Je
zde jen obrovský masiv, taková rozeklaná
hrouda velikosti 4 x 4 km, posetá
vrcholky a rozbrázděná roklemi.
Rokle a spádnice směřují radiálně ke
kótě 695 Magura.
Tam je v mapě umístěna značka bojiště
s datem 21. - 22. IX. 1944. Tam je
určitě vrchol, který byl tehdy znám
jako Hyrova hora. Škoda jen, ţe to
nemůţeme probrat s Richardem Tesaříkem
5 , Rudolfem Steinerem 6 nebo
Mikulášem Končickým 7 , ale troufáme
si tvrdit ţe Hyrowa hora se dnes jmenuje
Magura.
Ještě se otočíme o 180° a pod telekomunikačním
stoţárem přehlíţíme hřeben
severně od nás. To je to první
pásmo hor s dominantou Grodzisko,
první překáţka, kterou
musel 1. čs. sbor spolu s rudoarmějci
na své svízelné cestě do
vlasti překonat. Kaţdý další hřeben
na postupu směrem k jihu
byl však vyšší, strmější a obtíţnější
(bylo to celkem devět hlavních
obranných pásem). Strašný
terén pro útočný boj, a to i v tom
případě, ţe by neselhávalo velení,
průzkum, podpora těţkých
zbraní a logistika. Nabízí se srovnání
s měsíc trvajícími boji v Hürtgenském
lese, kde jen 28. pěší US divize
ztratila 5684 muţů a o nichţ srg. George
Morgana ze 4. divize řekl:
"Nemáte se kde ukrýt, nic nevidíte,
nemáte ţádné palebné pole. Stromy
padají v dělostřelecké palbě jako podťaté.
Všude strašlivý zmatek. Všichni
byli zmrzlí a promáčení, celou dobu
padal déšť se sněhem. Vyráţeli jsme
znova a znova, ale za chvíli nás byla
4 Kóta 534, dominanta německé obrany u města
Dukla. Takových kót bylo v KDO nespočet, ale
tahle se smutně proslavila. Od 10. do 20. září 1944
se o ní bojovalo v šílených bojích muţe proti muţi,
kdy se vojáci zabíjeli bodáky, polními lopatkami a
v největším zoufalství po sobě házeli kameny. Kóta
měnila majitele doslova po hodinách (během tří
hodin stačila vyměnit majitele šestkrát). Po nezdařeném
útoku následoval další, většinou bez jakýchkoliv
posil nebo změny strategie. Kdyţ se Němci
museli stáhnout, zasypala vzápětí kótu jejich minometná
palba.
5