JOURNAL_05 2019

NA CESTÁCH
ZÁCHRANA TAJMENŮ
V ZEMI ČINGISCHÁNA
Tajmen sibiřský je největší lososovitá ryba na světě. Ulovit tohoto říčního obra
je ale stále obtížnější, protože jeho stavy v důsledku znečištění a nadměrného
rybolovu prudce klesají. Vědci z Fakulty rybářství a ochrany vod navázali spolupráci
s mongolskými kolegy a vydali se do země jurt a tuhých mrazů kriticky ohroženého
tajmena zachránit.
Asi každý už slyšel o záchraně téměř
vyhynulého koně převalského a jeho
návratu do mongolské přírody, na
kterém se významnou měrou podílejí čeští
biologové. Teď k tomu přibyl ještě další druh.
Neméně výjimečný a atraktivní tajmen sibiřský.
Ryba, o které sní nejeden sportovní rybář,
a jejíž rekordní úlovky váží až čtyřicet kilogramů.
Je též oblíbenou rybou profesora Jana
Kouřila, který na Fakultě rybářství a ochrany
vod vyučuje předmět Chov lososovitých ryb.
A právě během výuky se několikrát zmínil
o své touze Mongolsko navštívit a nějakým
způsobem k záchraně této krásné ryby, podobné
středoevropské hlavatce, přispět. „Už
jsem si ale myslel, že to nestihnu,“ svěřuje se
jednasedmdesátiletý Kouřil. „Pak se mi ale
ozval jeden dálkař, vášnivý rybář a cestovatel,
že prý má v Mongolsku známé české lesáky
<< Ulovení jednoletí tajmeni.
22
a že bychom to mohli s těmi tajmeny zkusit.
No, co vám mám povídat. Přesvědčovat mě
moc nemusel,“ popisuje s úsměvem počátky
projektu.
Právě k českým odborníkům podílejícím
se na obnově mongolských lesů při své první
cestě do Mongolska Jan Kouřil se svým kolegou
zavítal. Dalším důležitým partnerem bylo
české velvyslanectví v Ulánbátaru. Díky tomu
získali správné kontakty a navázali spolupráci
s mongolskou akademií věd. Podali si žádost
o rozvojový projekt na českém ministerstvu
zahraničí a ten vyšel. Cesta k záchraně
tajmena byla otevřená.
„Cílem bylo vybudovat mobilní rybí líheň,
dovézt ji vlakem do Mongolska a rozmnožit
tajmena přímo v místě jeho výskytu v severní
části země,“ líčí Kouřil prvotní plány záchranné
mise. Obtíže se ale vyskytly již v jejím úvodu.
Peníze z projektu nedorazily včas, a tak
by se líheň nepodařilo vybudovat a přemístit
na lokalitu v Mongolsku do května, kdy se
tajmen vytírá. „Oslovili jsme tedy našeho známého
z Ulánbátaru, který nakoupil námořní
kontejner – základ budoucí líhně – a další
komponenty ze svých peněz přímo v Mongolsku,“
hovoří uznale o obětavosti mongolského
protějšku. Když letos v květnu Jan Kouřil
s kolegy do Mongolska dorazil, zbývalo jim
už jen sestavit celou líheň na místě a přepravit
ji na nákladním autě do přibližně tři sta
kilometrů vzdálené lokality, kde se tajmeni
údajně vyskytují.