Stara bolest CS5.indd

152
KAPITOLA PÁTÁ
Pokud se na mě měly sesypat problémy, neviděl jsem je. Třetinu
zakryl můj mozek, třetinu léky, třetinu chlast.
Kdybyste mě v tu dobu potkali a zeptali se mě, kde je nahoře a kde
dole, měli byste padesátiprocentní šanci, že vám odpovím správně. Tak
jsem na tom skutečně tehdy byl.
Černé auto pod našimi okny zmizelo. Můj osobní vyšetřovatel byl
pryč. Nikdo mě nesledoval. A nebyl to jen můj pocit. Byl to fakt. Všiml
si toho i Magor a hned se o tento poznatek se mnou podělil.
Opatrně stál poblíž a čekal, zda se k tomu vyjádřím. Když jsem to
neudělal, vrátil se ke své práci.
Absence mého vyšetřovatele mohla mít dva důvody. Jeden byl pro
mě dobrý, druhý špatný. Fakt byl, že naposledy jsem jej viděl, když jsem
odstraňoval Petřino tělo. Dobrý důvod byl ten, že uposlechl, co jsem mu
řekl, a vzdal to. Teď žije někde svůj život. Špatný důvod byl ten, že je mi
na stopě a sbírá důkaz za důkazem, aby mi mohl setnout hlavu.
Prakticky jsem se přikláněl spíše k tomu prvnímu, protože kdyby
na mě něco měl, neseděl bych na záchodě doma, ale někde jinde.
Trvalo to moc dlouho a to mě uklidňovalo. Opět mě začal plnit ten
pocit nezranitelnosti. Bylo to jen pouhé zdání…
Býval jsem doma sám. Magor jezdíval do práce a náš život sklouzl
do zajetých kolejí. Až na pár drobností.
Má nemohoucnost, co se týče psaní, setrvávala. Pokoušel jsem se
změnit téma, ale nakonec jsem stále tupě z rohu do rohu stěhoval jednu
hloupou zápletku. Z papíru na psaní jsem skládal ptáky, letadla, lodě
nebo jen koule, kterými jsem štědře zásoboval koš.
Mé dámské návštěvy skončily. Nepřišla mě navštívit ani jedna
a upřímně řečeno, ani jedna mi nechyběla, dokonce ani Andrea. Byl jsem