Stara bolest CS5.indd

„Ne.“
„Když vás teď odvedu ke dveřím a vy odejdete, bude vám to
stačit?“
„Jako jestli budu moci psát?“
„Ne!“ vykřikla asi jako esesák u výslechu. „Ptám se, jestli vám to
bude stačit, krucinál!“
„Ne. Určitě ne,“ rozhlížel jsem se kolem sebe a snažil jsem se najít
cokoliv, jakýkoliv odlesk, na láhvi, na svícnu, na čemkoliv. Důkaz existence
světla. Přemýšlel jsem, co dala přes okna, že jsem si toho nevšiml,
když jsem šel do domu.
„Co o mně víte?“
„To, co jsem vám už říkal. Nic moc.“
„Tak to zopakujte. Co o mně víte?“ Nemyslel jsem si, že je
naštvaná. Myslím si, že si ten rozhovor vychutnávala a že to, jak ho
vedla, mělo význam. Muselo to mít význam, když už jsem si připadal
jako u výslechu, ze kterého se pravděpodobně nevrátím živý.
„Vím, že se jmenujete Lucie. Vím, že bydlíte v tomto bytě, a vím,
kdo je vaše sestra.“
„Kdo je moje sestra?“
„Andrea.“
Toto je ukázkový výtisk.
Knihu je možno objednat na http://www.jansvitak.cz.
Bus abo. Ebis incta nonseratium eum quat.
Ex et lantion et, ut in eum fugias arum quae pra cus a seratectem
ut essincit qui aliquis velignam fuga. Eprovid erspers pereper untium a
quamus esequidelis et aut eum nimet lande poressin peritat iissim quati
volorem dem reic tor re nonest aut volestis solenim audam explicabo.
Catuscipsae net audam res ate repelestion cus quis et facea sunt pre
dolorendam, ilit, quatur suntus aliquis abo. Udae lia sae exero corepra
erferibusae ventis dent essin rehendant hil et volesequia quiant delia
seriscit, se dolut ipit vero ea as solorume num que omniminvent.
Ut quos a consenda dolupta consequae. Ita qui doluptassum alist
et atur solum accae nones solorep tatio. Ovidisse dolori rera pera vellend
entios sinihil itassinullam quia dolendit laborpos abor aut dolorep
39