You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
176<br />
KAPITOLA SEDMÁ<br />
Když máte hlaveň v puse a míříte na měkké patro, prst máte na<br />
spoušti, ruka se vám přestane třást. Věděl jsem to, protože už jsem to<br />
dělal. Ne mockrát… Však víte.<br />
Cítil jsem <strong>bolest</strong>, utrpení, a pokud jsem věřil, že tímto zmizí, pletl<br />
jsem se. Nefungovalo to. Tma byla pořád a ta tíha se zdála neúnosná.<br />
Má metoda čištění hlavy nabízela dvě možnosti, obecně. V tomto<br />
světě to však neplatilo a mně došlo, že jsem to věděl, už když jsem pistoli<br />
odjistil.<br />
Měl jsem hlaveň v ústech a věděl jsem, že než má ústa opustí,<br />
udělá to, k čemu byla vyrobena, a vystřelí. Zemřu… A pokud se v té<br />
křečovité, zoufalé a marné chvíli mělo skrývat uklidnění nebo smír, pletl<br />
jsem se.<br />
Zmatek byl nepřehledný, tělo panikařilo, ale mysl věděla, kudy<br />
vede jediná cesta ven. Ta cesta byla tak úzká, že bych jí neprostrčil ani<br />
prst, ale již se do ní vešly milióny životů a neustále přibývaly další<br />
a další.<br />
Nebyla příjemná, ohleduplná, ani spravedlivá. Byla kovová a dělala<br />
přesně to, co se po ní chtělo.<br />
Jasně, mohl jsem ji schovat a počkat, až někdo přijde, zastřelit ho<br />
a utéct ven. Ale svět venku byl stejný, možná i horší než svět tady. Buď<br />
bych byl přivázaný ke stolu, nebo držel v ruce pilu. A nakonec v tom<br />
stejně nebyl rozdíl.<br />
Ten svět venku se mi nelíbil, teď už ne. Mohl bych tam střílet,<br />
dokud by mi nedošly náboje, ale byl by to natolik zbytečný čin… Kam<br />
bych šel? Co bych dělal? Neexistovalo nic, co by mě mohlo naplnit. Byl<br />
jsem nejtemnější skvrna ve vesmíru.<br />
Tekly mi slzy a třásl jsem se zimou. Co bude pak? Co bude, až<br />
to stisknu? Bude tma už napořád? Budu plout chladnou oblohou blíž
Change language