Stara bolest CS5.indd

CURATIO
Ondatří chlapeček měl velmi zlé sny, proto se v noci probudil
a začal plakat.
„Tatínku!“ volal a i když ondatří tatínek spal tvrdě
jako špalek, stačilo zavolat jednou a už stál u postýlky svého
synka.
„Copak se děje?“ zeptal se.
„Mám velmi zlé sny, tatínku,“ řekl chlapeček a tatínek
ho pohladil po tváři.
„Už jsou pryč,“ řekl.
„Ale já mám strach, že se vrátí,“ řekl ondatří chlapeček
a tatínek se usmál.
„Tak víš co? Lehnu si za tebe a budu dávat pozor.
A kdyby se náhodou nějaký zlý sen přiblížil, tak ho hned
chytím a vyhodím z okna ven,“ řekl ondatří tatínek a chlapeček
se usmál a posunul se na postýlce, aby si tatínek
mohl lehnout za něj.
Zhasli lampičku a začali usínat. Tatínek však jen na
jedno oko. Druhým okem hlídal, zda se neblíží nějaký zlý
sen.
„Tatínku?“ řekl náhle ondatří chlapeček.
„Ano?“
„Já mám jeden takový strach.“
„Jaký?“ zeptal se tatínek.
„Bojím se, že někdy zůstanu sám. Já nechci být
sám.“
Tatínek chlapečka pohladil. „Nezůstaneš sám,“ řekl.
„Nikdy. Máš mě a maminku. My budeme vždycky s tebou,
ať se děje cokoliv.“
„Slibuješ?“
187