150 SERVIS K ZAMYŠLENÍ Názory a komentáře Pějme píseň dokola, okolo… televize a domácího kina, -na, -na… Některé anglické obchodní řetězce se rozhodly, že z prodeje stáhnou videa. Už nebudete moci koupit videorekordéry VHS, aby bylo jasno. Systém, který kraloval na poli záznamu, tím končí. A s ním končí i analogová éra a nastupuje doba plně digitální. Na trhu jsou digitální televizní karty. Na internetu stovky adres, odkud můžete stáhnout film. Můžete střihat, vypalovat, až se bude z vaší mechaniky prášit… Máte-li počítač. Vše se dnes točí kolem nul a jedniček. Už jsem psal, že dochází ke splývání techniky výpočetní a spotřební – a odhození videokazet a videorekordérů je důkazem, že svět se definitivně vydal digitální cestou. Abych však nestrašil vaše manželky, které si nahrávají nekonečné telenovely na pásek – u nás tohle zatím nehrozí a podle odhadů zasvěcených by tu video mohlo ještě tak dva tři roky pobýt a sloužit tomu, komu vyhovuje nižší kvalita záznamu. Komu nevadí, že pásky odírají rotující bubny se záznamovými hlavami. Že pásková dráha je citlivé zařízení a může být zdrojem závad, které nevratně zprzní pásek ve videokazetě. Že se může zničit cenný filmový materiál, počítaje v to třeba záběry dětí, které Milan Loucký – publicista a manažer nových projektů VBC jste pořídili (samozřejmě záběry, děti si bohudík vyrábíme sami klasickou cestou) v záchvatu filmovací agónie, když jste před lety dostali pod stromeček videokameru. DIGITÁLNÍ CESTA A tak se všechno stěhuje na soustředné kružnice ploten pevných disků a DVD-RAM, do spirál CD a DVD plus nebo minus R či RW. Ale nutno konstatovat, že víc než na pevné disky v počítačích se akční filmy, porno a romantické filmy stěhují na disky DVD přehrávačů – nebo spíše na disky DVD přehrávačů vybavených pevnými disky. Až neočekávaný nárůst zájmu o tato zařízení, která plně nahrazují páskové video a překonávají jej třeba v kvalitě záznamu, představuje hrozbu i pro výpočetní techniku. Ta už svoje odevzdala, řečeno slovy babky z filmu Slunce, seno, jahody, a „spotřeba“ to pěkně potichu přijala za své. Nebude to však konec informačních technologií? Vezměme si třeba marže. Dnes koupíte počítač za šest tisícovek. Kolik činí marže v celém prodejním řetězci? Dovoluji si odhadnout, že několik procent. Síťové karty – dřív tajemná věc za několik tisícovek, dnes spotřební zboží za dvě stovky. Podobně je tomu s reproduktorky, které bývají rozloženy kolem monitoru vašeho počítače: dneska k dostání za několik stovek – i ve vícekanálovém provedení. A tak dále… Marže? Jednotky procent. Pokrok v ICT? Mírný – v mezích zákona, jak by napsal Hašek. SPOKOJENÁ „SPOTŘEBKA“ Spotřební technika naproti tomu stojí ještě dost na to, aby se na ní dalo vydělat, i když ceny sestav domácích kin nebo DVD přehrávačů jsou pro zákazníka na velmi zajímavých úrovních. Ale lidé se chtějí bavit. A cesta, která vede k uspokojení jejich požadavků, začíná jít spíše cestou spotřební techniky. Porovnejte zájem lidí o centra počítačové zábavy, kterým ve světě zdatně konkurují domácí hudební a video servery. Navíc pro naše drahé polovičky jsou daleko přístupnější a přijatelnější výrobky spotřební techniky než start Windows a plácání se s kurzorem myši po obrazovce. Typickým případem takového výrobku nechť je třeba DVD rekordér Panasonic DMR-500HEGS, obsahující pevný disk o kapacitě 400 GB, na který se vejde záznam o délce jeden měsíc. Je připojitelný k síti, kde si může vyměňovat data… SEJDEME SE U TELEVIZE A tak ve vší úctě k tomu, jak nám počítače slouží a jak nás otravují, se (abychom si užili zábavy) sejdeme spíše v obýváku před televizí s velkou úhlopříčkou - a ne v dětském pokojíku před připlacatělým monitorem a umělohmotnými reproduktory. Jde i o prostředí. K zábavě patří pohodlí, nábytek, klid, kafíčko, dobré vínko. Firmy vyrábějící spotřebku si mnou ruce a zažívají předvánoční hody. Mají co nabídnout. A vypadá to pěkně. A počítače, když nepočítám některé výstavní kusy, zůstanou počítači – nevzhlednými krabicemi a nástroji na výrobu, práci, psaní, brouzdání internetem, přípravu filmů. Ostatní stáhne spotřebka – včetně střihu filmů a vypalování disků. Tváří se totiž daleko uživatelsky příjemněji než technika výpočetní. Zdá se mi, že zájem o výpočetní techniku opadá – tedy ve smyslu zájmu o zábavu obecně – a že technika spotřební nabízí dnes mnohem víc, přestože je dražší a jednoúčelová. Co dodat? Spotřebka vyhrává. Je přítulnější, sympatičtější, jasněji vyprofilovaná. Ti, kteří ji používají, nemusejí někde po koutech „internetího“ světa shánět programy, které umí to, co právě potřebují. Nemusejí vybírat, který program je lepší, který má lepší obsluhu, protože na to nemají čas a potřebné informace. Počítače pomohly spotřebce dostat se oklikou z centra zájmu v analogových sedmdesátých letech (z křesel) přes poblouznění technikou výpočetní v letech osmdesátých a devadesátých (přes židle) zpět k zájmu, tentokráte však už o plně digitální spotřební techniku (opět do křesel). A co byste si dali do obýváku vy? Počítač? Obávám se, že ne. Tedy teď už ne. Milan Loucký C H I P L E D E N 2 0 0 5
inzerce