PREZENTAČNÍ TECHNIKY 3 SEBEPREZENTACE A ...

PREZENTAČNÍ TECHNIKY 3
SEBEPREZENTACE A KOMUNIKOVÁNÍ PŘED PUBLIKEM
„Umění prezentace je jedna ze základních dovedností manažera.“
Jde o vyjednávání s vnějšími partnery (public relations, komunikace
s médii, oblast veřejné správy, politická sféra) a na druhé straně o
vyjednávání uvnitř podniku, firmy, instituce, jako je ovlivňování,
přesvědčování a motivování pracovníků.
Do vnější komunikace patří také marketingová komunikace (výzkum,
reklama) a mezinárodní vztahy.
Efektivní a charismatická prezentace se dá do jisté míry naučit. Jde o to,
pochopit, jak to funguje, co je nezbytné, abychom přesvědčili a ovlivnili
naši cílovou skupinu podle vlastního záměru, aby se publikum
identifikovalo s úkoly, které jim zadáme.
Sebeprezentace může mít také podobu představování (např. nový člen
v týmu se musí představit na poradě).
Komunikování před širším publikem je specifickou formou
sebeprezentace (např. přednáška, představení projektu, návrh na výroční
zprávu…apod.)
Z psychologického hlediska jde o to, mluvit o tom, co je nám blízké,
s čím máme zkušenost. Tím dáváme do prezentace sami sebe a máme
šanci své publikum zaujmout.
1

Příprava prezentace
• Rozhodnutí o účelu prezentace
• Promyšlení tématu prezentace
• Sbírání podkladů
• Posouzení psychologické stránky prezentace, publika
• Nácvik prezentace
Rozhodnutí o účelu
Jasně si vymezíme v podobě formulované věty, o čem chceme publikum
přesvědčit nebo jen informovat. Musíme brát v úvahu kontext situace, zda je
naše prezentace součástí větší akce (konference, seminář) a v jakou denní dobu
se bude prezentace odehrávat. Před obědem a v pozdních odpoledních hodinách
pozornost posluchačů klesá. Seznámíme se s místem prezentace, zda budou
posluchači sedět či stát a v jaké míře můžeme použít audiovizuální pomůcky.
Promyšlení tématu
Základním předpokladem zajímavosti projevu pro publikum je vhodnost tématu.
Zjistit, jestli bude dané téma posluchače zajímat. Zvážit složení publika, čím ho
upoutáme. Může pomoci demografická charakteristika: věk, pohlaví, vzdělání,
povolání, bydliště. Psychologické aspekty: je proslov zaměřen na lidské potřeby
a přání. Jde o běžnou prezentaci či intelektuální projev
2

Sbírání podkladů
Literatura: uvádět odkazy na zdroje (poznámky pod čarou, citace) nutno uvádět
jméno autora, jméno knihy, rok vydání a ISBN. (např. v bakalářské práci)
Média: časopisy, noviny, rozhovory (nové informace z oboru, Marketing a
media) a internet (některé informace jsou povrchní, hodnotnější informace jsou
placené).
Naše vlastní zkušenosti, pozorování (přináší hodnotu v podobě dokladování a
konkretizování, průzkumy, statistiky).
Jak vyhledávat podpůrné materiály
Zvolíme si, co hledáme a podle jakého systému budeme hledat: podle názvu a
umístění podniků, příklady, vyprávění, statistiky (možnost téma zobecňovat a
dokládat), pozor na zastaralé statistické údaje. Obrazové dokumenty: schémata,
grafy, fólie a audiovizuální pomůcky, citace, ankety.
Posouzení psychologické stránky prezentace
První dojem ovlivní to, jak budou posluchači dále vnímat. Pozor na neverbální
signály. Získat si sympatie posluchačů, např. udržovat oční kontakt. Vnímat své
posluchače a přizpůsobit se. Umění zaujmout.
Nácvik prezentace
Zvyšuje sebevědomí. Říci si nahlas, co jsem napsal(a) ověřuje znalost tématu a
časovou frekvenci projevu. Není dobré učit se celý projev nazpaměť. Je dobré
být flexibilní a připravený na ovlivnění chování z druhé strany (od posluchačů).
3

Sdělení by mělo dávat smysl nejen nám samotným, ale i posluchačům. Při
přípravě proslovu si ujasnit hlavní myšlenky a to, co je rozvíjí. Jako pomůcka
slouží kartičky a z toho vytvoříme osnovu hlavních myšlenek, cca 4-5 bodů.
Další myšlenky a souvislosti pak vytvoří strukturu projevu.
Časové uspořádání prezentace: chronologický přehled, např. vývoj podniku od r.
Prostorové uspořádání: vysvětlujeme zleva doprava, anebo shora dolů.
Příčina, proces, účinek: pořadí je na nás, ale nejčastěji uvádíme příčinu nějakého
procesu, pak popíšeme proces a nakonec, co je jeho účinkem.
Problém a řešení: tato struktura už není tolik variabilní, končit problémem není
dobré!
Motivační následnost: podle A.H. Monroe:
1. Pozornost – mluvčí získává pozornost
2. Potřeba – mluvčí vyvolá potřebu změny
3. Uspokojení – mluvčí prezentuje, jak toto řešení uspokojí potřebu změny
4. Představa – na příkladu mluvčí ukazuje, jak dané řešení vypadá
5. Akce – mluvčí naznačuje, jaká akce vede k dosažení cíle, oné potřeby.
Podobný model se uplatňuje např. v marketingové komunikaci (model AIDA
podle E.K. Stronga ).
Uspořádání podle tématických celků
Pokud nelze uplatnit uvedené modely, jedeme podle celků.
Např. Je pět způsobů, jak zvýšit prodej…ale ten pátý je pro nás
nejpřijatelnější…
4

Nebo: Existují dva základní přístupy myšlení- filosofické, analytické, začněme
tedy…analytickým přístupem.
Vlastní provedení projevu
Mluvčí musí vyvinout úsilí, aby udržel pozornost ke svému projevu.
Neměl by upadnout do stereotypů a tím se vyvarovat obav z případného
neúspěchu. Pokud má řečník k tématu vztah většinou nemá obavy. Pokud
o tématu nic moc neví, je nutné, aby se připravil, vyzkoušel si projev
nanečisto.
Je vhodné personifikovat publikum, vnímat je jako jedince nikoliv jako
skupinu či masu lidí. Představit si, že mluvíme k jednomu člověku a my
děláme všechno proto, abychom udrželi jeho pozornost.
Nezačínat ich formou, tedy já…zaměřte se na posluchače. Např. Vítám
Vás, doufám, že jste dobře naladěni…apod. Nezaměřujte se na slova, ale
spíše na myšlenky, ty Vás musí vést!
Představte se publiku, pokud Vás neznají.
Uveďte strukturu Vašeho projevu. Např. mé téma je rozsáhlé, rozdělil
jsem jej do tří částí.
Upoutejte pozornost o Vašem tématu. Začněte např. vtipnou příhodou,
uvolněte napětí očekávání.
Vyzdvihněte důležitost a zajímavost tématu pro Vaše publikum.
Nepoužívejte fráze typu, nechci Vás déle zdržovat, neomlouvejte se hned
v úvodu.
5