Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact - Valka.cz

12
smlouvy, politbyro příslušné země, štáb Varšavské smlouvy, generální štáby. To
byla silnější vazba než na ta ministerstva. [Pezl, 3]
Rituál plánování
Generál Pezl: Generální štáb v té době, operační správa byla nositelem
operačního plánování, které bylo jednoznačně direktivně dáno velitelstvím
Varšavské smlouvy. Ovšem štáb Varšavské smlouvy byl pouze průchozí článek
pro realizaci strategických plánů generálního štábu Sovětské armády na
evropském válčišti [ . . . ], který snad měl na vnější vzhled reprezentovat určité
podílnictví členských států Varšavské smlouvy na společném operačním
strategickém zájmu. Ale jednoznačně to bylo pouze předávání direktivy
generálního štábu, hlavní správy operační generálního štábu Sovětské armády.
Tomu byly samozřejmě podřízeny všecky úkoly, které z toho vyplývaly pro
výstavbu ozbrojených sil, které byly v tomto směru direktivně dány a byly
podřízeny záměru vedení operací na evropském válčišti.
To se týkalo velikosti vojsk, počtu divizí mírových a jejich mobilizačních rozvinutí.
Týkalo se to vlastní struktury jednotlivých stupňů řízení, to znamená například z
československé armády byl vytvořen front, což byla taková specifika, která v
jiných armádách nebyla tímto způsobem tradována. A samozřejmě tomu
odpovídala výzbroj, její postupná modernizace, odpovídala tomu operační
příprava velitelů štábů, vojsk a tedy i roční plány výstavby a výcviku, které byly
objednávány direktivou Varšavské smlouvy.
Tyto základní strategicko operační dokumenty byly politického charakteru, byly
formálně každoročně přijímány na zasedání nejvyšších představitelů Varšavské
smlouvy. A zhruba vždycky existoval takový rituál, že hlavní velitel Varšavské
smlouvy objížděl všecky politické představitele jednotlivých členských států před
vlastním jednáním těchto direktiv a dohodl s nimi politicky ty základní výrazné,
významné kroky, které měly být uskutečněny v následujícím období. A ty se
týkaly především, kolik vojska kde chybí, jakou výzbroj nakoupit, to byly řekl bych
domluvené nákupy techniky ze Sovětského svazu, eventuelně závazky, které
republika tenkrát přijímala ve vlastní výrobně technické základně zbrojního
průmyslu pro ostatní státy.
A byly zde stanoveny základní úkoly velkých strategicko operačních cvičení
spojeneckého charakteru a základní úkoly pro přípravu vojsk, především byly
definovány jako určitý charakteristický způsob na jaké operace, jakými vojsky, v
jakých etapách se připravovat. [ . . . ] V dlouhodobějším výhledu byly připraveny
nějaké takové ty záměry, jak v nejbližších dvou, pěti letech ta armáda se měla
rozvíjet, směrem k určité modernizaci, jak struktur, tak i výzbroje. To se stalo
potom, protože to našlo odezvu v plánování státu, v rozpočtu a v závazcích,
které z toho vyplývaly, tak aby nákupy, výcvik, eventuelně určité reformy byly
finančně zabezpečeny.
[ . . . ] Jedním z důležitých faktorů bylo i strategicko operační plánování, které
bylo vydáváno strategickou směrnicí hlavního velení Varšavské smlouvy, s
konkrétními úkoly pro československou armádu. Zde byly stanoveny cíle
operace, hlavní údaje o charakteru, to znamená směry operačního zasazení,
pásma činnosti, ve kterých Československý front měl útočit, základní dimenze
operací, které byly stanoveny nějakým bližším úkolem pro front, jeho základní
materiálně technické zabezpečení a nějaké údaje pro organizaci a systém velení
a řízení.
Na základě této strategické směrnice generální štáb organizoval cestou
náčelníka generálního štábu jako nositele, který byl zodpovědný za realizaci této