Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact - Valka.cz

20
úvahu. A oni to udělali ještě, aby to bylo stoprocentně, aby byla převaha v
tancích třeba 1:3, v dělostřelectvu 1:10, v letectvu bůhví kolik, to je jedno, ale
aby byla taková, která zabezpečí vojenský úspěch. [Franko, 24 – 25]
[ . . . ]
Pak se v operačním plánu vždycky počítalo – v případě, že bude nejaderná
válka, to znamená bezjaderná válka nebo jaderná válka. Když bude bezjaderná,
tak to samozřejmě bude tak, jak bývala za druhé světové války, a tam ten postup
nemůže být ohraničen termínem deseti dnů nebo dvanácti dnů. Ta frontová
operace nebo operace skupiny frontů může trvat třebas dva měsíce. A jenom je
otázka, jak dlouho ten bezjaderný variant ve skutečnosti bude, jestli bude trvat
dva dni nebo tři dni nebo čtyři dni. A když protivník – na jedné nebo na druhé
straně – zjistí, že mu ty prvosledové divize prostě krachly, ta 1. armáda a 4.
armáda, a má k dispozici jaderných zbraní stovky, no tak je začne používat. Teď
se jednalo o to, kdo jako první. [ . . . ]
Z toho důvodu je důležité vědět, že se takové varianty i procvičovaly každoročně
– čím víc bylo cvičení velitelsko-štábních, to znamená bez vojsk, ale venku, v
terénu, do roka. To bývaly ze začátku i tři. To bylo něco, víte, to bývala strašná
zátěž. Tak to bylo tehdy, když se měla propracovat nějaká zvláštnost něčeho. A
druhý byl zase upreždájuščij úder, jaderný úder s předstihem, dám příklad, třeba
půl hodiny. Protože ten, kdo měl tu převahu půlhodinovou, tak už má určitě lepší
výsledky v pohybu po zemi. Nakonec se prostě došlo do stádia – v roce, o
kterém mluvíme – že v období 1961, 1962, 1963 se sáhlo k takové reorganizaci,
která by prostě zabezpečila, aby ten Západ a Východ měl ne hodinové nebo
dnové lhůty pro něco, protože rozvinutí celého toho systému je obrovský proces,
ale aby prvosledové jednotky byly rozmístěny prostě tak, aby předběhly přechod
státní hranice, oboustranně. [ . . . ]
Q: Vy jste předtím naznačoval, že jste viděl ten plán – co se týká těch dalších
úkolů – že jste ho viděl rozplánovaný až za Lyon. Kam Až po Pyreneje, po
Biskaj
Generál Franko: Už jenom šipkami, tam náš úkol už nedosahoval, ale bylo to pro
ten druhý sled, pro ty druhosledové fronty. Po splnění dalšího úkolu – třebas na
Rýně – tak kolik myslíte, že tam za deset dní nebo za dvanáct dní zůstane
bojeschopných a techniky
Q: V dokumentech se někdy uvádí padesát procent jako odhad ztrát.
Generál Franko: Ztráty se prostě těžko nahrazují, proto jsou tam nově vytvářena
vojska. Já vím jenom, že skupina armád a skupina frontu měla prostě šipkami
zakončeno až ve Španělsku, v Biskajském zálivu. A druzí měli zase dole na
Francii.
A ještě byly náznaky – to ale se netýkalo ani Československého frontu, ale to
byla věc Ruska – i invaze byla plánována do Anglie. Po nějaké době, že ano.
[Franko, 33 – 34]
Chybějící druhý sled
Q: Operační plán [z roku 1964] počítá sedm dní k Dijonu, devět dní na Lyon.
Pokládal vy jste to tenkrát za reálné jako velitel 1. armády
Generál Procházka: Já jsem byl vždycky přesvědčený, že náš úkol bude vždy
omezen. Bude omezen, i když na mapách se může narýsovat úkol, který je
velice rozsáhlý, velký rozmach ... samozřejmě tento rozmach jsme na tu mapu
kreslili, což je pochopitelné. Ale nikdo nám nedal otázku, jestli na to máme síly,
nebo nemáme síly. Bylo vždycky řečeno: „Vy jste prvosledová armáda, v prvém