Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact - Valka.cz

18
tanky T-34, „padesátčtyřky“ sotva začaly přicházet do armády. Byly ještě jen
staré transportéry.
[ . . . ]
Q: Řekl byste, že ten plán a ta kalkulace je ještě v roce 1964 nereálná, z
hlediska logistiky
Generál Slimák: To nevím, jestli by byla reálná. Tak to chci říci – ta tempa byla
příliš vysoká. Je zvláštní, že s postupnou rostoucí modernizací vojsk se tempa
operace zreálňovala, snižovala. Jen si vezměte – tady je úloha na první den
operace padesát, šedesát kilometrů v horském terénu. No ani za mírové situace
by to vojska nezvládla, natož při použití ... Dalo by se říci, že byl předpoklad, že k
tomu jsou vytvořeny podmínky právě v důsledku zahájení války použitím
jaderných zbraní. [Slimák, 2]
Q: Tady se právě hovoří o odhadu devíti dnů do Lyonu.
Generál Franko: To je možné.
Q: V sedmi osmi dnech je tam Dijon.
Generál Franko: Prostě se to členilo na bližší úkol frontu a další úkol frontu. Ale
potom, když byl ten další úkol splněn, to neznamenalo, že se přestalo válčit.
Protože potom zase byl další nástup těch záloh, které jdou v tom pásmu za
Československým frontem v druhé linii, v hloubce třeba 30, 500 kilometrů. A celý
smysl byl, že ta naše armáda měla za úkol zařídit ten bleskový útok a nezůstat
pozadu za silami, které byly tady [ukazuje], v tom pásmu německém. Tam to
válčiště je z hlediska geografie podstatně příhodnější než válčiště, které je tady v
jiné části pásma, které zabíralo Československý front. Tam není Šumava, tam
není Český les, tam nejsou řeky všelijaké a soutěsky, tam je to rovina vlastně, v
tom Německu, když se tak vezme. Takže kdyby tihle nekoordinovali postup s
námi, respektive kdyby Československý front nekoordinoval postup s pravým
sousedem, tak to mohlo skončit katastrofálně, protože odsud mohl vyrazit
dostatek počtu zmobilizovaných divizí nebo přivezených divizí, i z Ameriky nebo i
z Francie a zakončila by se válka někde na Rýně.
Q: Na základě toho teď v poslední době zpochybňují platnost právě tohoto
československého plánu z roku 1964 někteří kritici jeho interpretace.
Naposledy 23 generál Deim, 24 jeden ze operátorů východoněmecké armády,
hovořil právě o tom, že plány, které měl k dispozici on, počítaly s tím, že by
nejprve byl odražen útok protivníka a teprve potom by začal nějaký postup a
teprve po čtyřech dnech by bylo možno přejít do nějaké ofenzívy. Na základě
toho říká, že je nesmysl, že by bylo možné počítat s tím, že my bychom po devíti
dnech byli v Lyonu, protože by pravé křídlo Československého frontu nebylo
kryté Můžete to komentovat
Generál Franko: No, to pravé křídlo našeho frontu, Československého frontu
vždy bylo kryté, protože hlavní úder v rámci skupiny frontů – takové fronty tady
byly možná čtyři – hlavní úder byl veden z území NDR, tady nahoře [ukazuje na
mapě]. Ne u nás v Československu nebo tady dole. My jsme z hlediska toho
celého plánu, celoevropského, my jsme byli na vedlejším směru, jestli mi
rozumíte. A ten vedlejší úder vlastně zabezpečoval ten hlavní úder, tam, kde
23
Peter Veleff, Hans Werner Deim: The Operational Plan of the Czechoslovak People's Army for the War Phase
of 1964 – Was It a Real Operational Plan In: <strong>Parallel</strong> <strong>History</strong> <strong>Project</strong> of NATO and the Warsaw Pact,
http://www.isn.ethz.ch/php/documents/collection_1/texts/veleff_deim.htm.
24
Generálmajor Hans Werner Deim působil v letech 1973 – 1976 jako zástupce velitele a náčelník štábu 11
motorizované obrněné divize (Německé lidové armády), v letech 1976 – 1978 jako zástupce zástupce náčelníka
operační správy generálního štábu, v letech 1979 – 1982 jako zástupce náčelníka operačního štábu, v letech 1982
– 1990 jako vedoucí správy bojové a operační přípravy/vedoucí štábu plánování.