Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact - Valka.cz

26
spočítat mnohem přesněji, než jsme to dělali tenkrát my. Ale hledaly se cesty jak
přizpůsobit taktiku a operační věci k použití zbraní hromadného ničení. Cosi se
dělalo – my jsme věřili, že to, co děláme, má nějaký podklad. [Raichl, 8]
Generál Šmoldas: [ . . . ] Velice často jsem kladl otázku, co by se stalo, kdyby
padla atomová puma na Drážďany a zrovna vanul severozápadní vítr. Atomový
oblak by pak postupoval od Drážďan, přes Prahu, Brno, Bratislavu ... A co teď
Teorie tehdy říkala „umýt vodou“. Fajn – kde vzít vodu a co pak s ní [Šmoldas,
8 – 9]
Q: Občas se uvádí, že ještě v padesátých letech, v polovině padesátých let byly
při operačním plánování očekávané účinky zbraní hromadného ničení spíš
podceňovány, že účinnost jaderných zbraní byla spíše bagatelizována, i s
ohledem na ten válečný zážitek, na neznalost skutečného dosahu jaderných
zbraní. Můžete to komentovat
Generál Franko: No, já vám můžu říci, že to, jak jste to řekl „občas“, [ . . . ] tak já
tvrdím, že bylo podceňováno ve všech směrech. Protože i když si byl někdo
vědom, že dejme tomu když někde vybuchne deset atomových pum najednou –
a malých, ne desetikilovek, ale menších, a tam se počítalo pět set kilo a jedna
megatuna – tak ty účinky byly absolutně vyhodnoceny podle mě správně.
Správně. To znamená – to byly tabulky, to není žádný problém, tlaková vlna,
pronikavá radiace, radioaktivní zamoření, doby rozpadu, a do kdy to bude
neprůchodné, do kdy se to musí všecko odstranit – to dovede spočítat každý.
Ale pak nastal vždycky operační skok a jako když to není. Prostě [ukazuje] tady
je zle a tady jsme my, tady máme strašné ztráty nebo překážky, tak abychom byli
tady, tak do přesunu z D2 na D3 nebo D4. Nikdo nedovedl do konce tu
problematiku likvidace následků a co z toho vlastně bude. [Franko, 12]
Odhady účinků
Generál Franko: [ . . ] Byly tři účinky. Byla tlaková vlna, to znamená „dynamit”,
něco takového. Byla pronikavá radiace, která působí přes pancíř, přes vodu,
polovrstvy a podobně. A třetí bylo radioaktivní zamoření, dlouhodobé.
Tyto věci bylo třeba v problematice operačního umění a strategie nějak využít.
Když se dělala obrana, tak se terén zamořil výbuchem – nadzemním, to
znamená nad zemí to vybuchlo, ne tři sta nebo čtyři sta metrů ve vzduchu. Nebo
podzemním, nízkopodzemním. A pak ten prostor se stal neprůchodným. Ale
dlouhodobě.
A proto se stanovilo, aby se dal klid v duši všem vojevůdcům, zpočátku, že
„pronikavá radiace nezpůsobuje větší ničivé účinky než jednoroční ozáření
přírodní radiací z ovzduší”. [Franko, 50]
Q: Tady se počítá v tom roce 1964 se 130 jadernými údery, jak těmi
raketojadernými, tak těmi leteckými. Mohl byste to nějak komentovat to
množství Je to hodně, je to málo
Generál Slimák: Myslím si, že to odpovídalo tehdejším možnostem. To byla
čísla, která byla prostě asi přidělena ... tedy ne přidělena, ale to bylo v závislosti
na pokynech vrchního velitele. [Slimák, 50]
Q: Tenhle plán počítá se zasazením 130 jaderných hlavic a jaderných bomb
během těch sedmi, osmi dnů té operace. To je docela velké množství ...
Generál Pezl: Jo.