Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact - Valka.cz

8
operační velení na stupni frontu a operační svazy armádního typu, které ve své
struktuře a výzbroji měly takové síly, které byly schopny plnit operační úkol. A ten
front byl schopen tedy koordinovat činnost těchto operačních svazů armádního
typu, měl dostatečnou zálohu – ne druhý sled, spíš záloha – a byl připraven de
facto řídit operaci. Zatímco v průběhu této operace se předpokládalo, že
teritoriální velení bude mít za úkol, ta druhá část toho nevyčleněné frontového
svazu že bude mít za úkol doplňování vojsk jak bojovými útvary, materiálem a v
řešení úkolů, které jsou spojeny s obranou a ochranou teritoria. [Pezl, 2 – 3]
Q: Pojďme ještě zpátky do poloviny padesátých let. [ . . . ] Mohl byste nějak
charakterizovat československou vojenskou strategii, jestli se dá říct už doktrínu,
v tomhle období [ . . . ] Byl předpokládán třeba postup na území protivníka a
byly nějak definovány válečné cíle
Generál Franko: [ . . . ] Já nechci, abyste si to špatně vyložil – ale já jsem ještě
neviděl, aby někdo vyhlásil obrannou doktrínu, v životě, oficiálně. Tedy, pardon,
vyhlásit ji mohl, ale že by ji splnil. Protože obranou se nezvítězí nad nepřítelem,
hlavně ne globálně nebo ve strategickém měřítku. A proto už i tehdy se hlásalo,
že my můžeme ustoupit, když toho budou mít moc nebo budeme tak rozbití,
ustoupíme třeba po Plzeň nebo po Vltavu tady takhle, a dál ani krok.
A aby ani on nemohl jít, tak se vypustí prostě všecky nádrže, co existují na
Vltavě. 16 Ale o tom se musí rozhodnout tři týdny dopředu. A když ta operace
frontová trvá už pět, sedm – dvanáct dní, tak když to vypustí v průběhu té
frontové operace, tak je to k ničemu, to akorát zlikviduje sám sebe. [ . . . ]
A ať už to mělo úspěch, tak jsme na území nepřítele. A ať už to mělo neúspěch,
tak jsme byli v ústupových bojích, ale ne dál, říkám, nikdy to nedošlo dál, než je
Plzeň a po soutok všech těch řek, které vytvářejí přírodní překážku jako takovou.
[Franko, 10 – 11]
Generál Franko: To znamená – dočasně vedená obrana, to se procvičovalo v
šedesátých letech. A pak už možná do konce sedmdesátých let. A od
sedmdesátých let už se to neprocvičovalo. Protože nebylo s kým tu obranu držet,
protože když tam tolik těch jaderných úderů – tak to jsme se měli zakopat někam
jako krtek pod zem a čekat, až nás odsud někdo vytáhne
Na obranu se dával důraz na stupni pluk, na stupni divize maximálně, ale
celoarmádně jsem v žádném cvičení, ani zámyslu neviděl za těch mých patnáct
nebo dvacet roků, aby někdo dostal obranný úkol: „A nepustit nepřítele třeba po
čáru tak a takovou.“ Takže ta obrana byla spíš taktická otázka, obrana armády
byla už operační otázka a obrana frontu byla vyloučena. [Franko, 36 – 37]
Q: Otázkou je operační plánování československé armády ještě předtím, než
vzniká struktura těch dvou armád. Vy jste se účastnil cvičení – myslíte, že v té
době zůstávala zachována tradiční forma teritoriální obrany, soustředěné prostě
na bezprostřední odražení případného útoku, nebo se už v době před rokem
1958 objevuje nějaké rozvinutí ofenzivní operace frontové
Generál Procházka: Už v té době byly dislokovány divize tak, aby v krátké době
po dosažení bojové pohotovosti mohly být použity v prvním sledu k útočné
operaci. Obrana se cvičila málo. Cvičila se, protože byla v programech, ale
většinou se cvičil útok. [Procházka, 4]
16
Podle plánu z roku 1961, později znovu aktualizovaného, zvažovalo československé vedení v případě hrozby
jaderné války vypuštění přehradních nádrží vltavské kaskády. Cílem tohoto opatření měla být prevence následků
jaderného útoku na velká vodní díla, který by zřejmě vyústil v rozsáhlou devastaci Povltaví a ve zničení mostů
potřebných pro přesun druhého sledu vojsk Varšavské smlouvy na evropské válčiště.