HRA JAKO STEREOTYP CHOVÁNÍ DĚTÍ V ŠESTÉ TŘÍDĚ

V rovině osobních soubojů a především v rovině širší společenské komunikace – při
kolektivních hrách prostupovaly hry spontánní hry inspirované kulturním vzorem.
V mnohých situacích děti vytvářely „hybridy“, v nichž se promítaly obě kýžené (složky)
myšlenky.
V průběhu roku se tedy ve skupině dětí – chlapců vystřídalo několik takových ústředních
her, které se staly náplní společenské komunikace na několik dní či týdnů. V září to byla
házená a košíková s osobními věcmi. Říjen provázely útoky na silného Bořka. V listopadu
chlapci kopali s botou. Na přelomu listopadu a prosince se objevilo házení s hopíkem,
paralelně se chlapci bavili i honičkami. Ty v lednu ještě obohatila baba. Honičky s babou byly
na pořadu dne i v únoru. V březnu se objevil fotbal s tenisákem, který chlapcům vydržel až do
dubna. V květnu ho střídal hakisák, který v červnu zastínilo „rojením“ – společné hry dívek a
chlapců – již zmiňované hry se scénou.
Role ve hře jako výraz společenské pozic
Mít roli ve hře znamená mít i pozici ve skupině. Pokoušet se zaujmout roli ve hře, znamená
i pokusit se zapojit či získat zlepšit své postavení v rámci hierarchie ve třídě. Společenská
hierarchie je do jisté míry konstituovaná a jako taková se v určitém období jeví jako stabilní.
Tuto stabilitu podporují nebo narušují členové skupiny. Buď respektují své místo v hierarchii
skupiny a zaujímají adekvátní role ve hře. Nebo naopak usilují o změnu a staví se aktivně
k organizování a účasti ve hře.
Z tohoto hlediska lze říci, že ti, kteří se pokoušejí si polepšit právě prostřednictvím hry
nemají co ztratit. Vlastně útok na silnějšího je vždy vyznamenáním, zvláště, když to silnější
přijme. Maximálně jsou vykázáni na jim příslušející místo. Kdo může ztratit je ten, který je
v daném okamžiku na tom společensky, či z hlediska společenské hierarchie lépe než
„útočník“. Nepostaví-li se mu s rozhodností, může pro společensky slabšího útočníka lepší
role ve hře představovat předzvěst lepší pozice ve skupině.
Ale není to jen přímý napadený, kdo se musí bránit. I ostatní, kteří jsou s konstelací
hierarchie ve skupině spokojeni, dohlížejí na její stabilitu a případně se podílejí na její
rekonstrukci. Tím si navíc často připisují body na své konto (viz Kryštof – Fanda). Proto také
děti vytvářejí tolik obraných strategií, tolik strategií na vyrovnání pozic. Pohyb v sociálním
světě dětí jde vlastně cestou nezávazného útoku na přední pozice a nutnou obranou,
obhájením zavedených pořádků.
PŘEHLED HERNÍCH AKTIVIT V ŠESTÉ TŘÍDĚ
V tomto přehledu jsou chronologicky uvedeny herní aktivity dětí, jak byly zaznamenány
v průběhu terénního výzkumu v šesté třídě, ve školním roce 1999/2000. Ve skutečnosti se
jedná o průřez herními aktivitami dětí. Nejedná se o vyčerpávající výčet, protože pozorování
byla uskutečňována pravidelně jeden den v týdnu. Přesto podávaný přehled herních aktivit
dětí ve sledované šesté třídě dává v přehledu obraz o vývoji a funkci her v komunikaci dětí.
Jednotlivé herní sekvence jsou kategorizovány podle nejvýraznějšího, klíčového motivu
komunikace. V komunikaci v zásadě vystupuje sedm ústředních motivů, či skupin motivů.
První skupinu motivů spojuje snaha dětí zapojit se prostřednictvím her do společenského dění
třídy nebo navázat kontakt se spolužákem. Do této skupiny patří kategorie kontakt, námluvy,
zviditelnění.
Druhým motivem je zlepšovat či podporovat vlastní pozici ve skupině, získat uznání a
respekt. Toto úsilí dětí pak v textu avizují hesla pozice, prestiž, provokace a předváděčka.
10