HRA JAKO STEREOTYP CHOVÁNÍ DĚTÍ V ŠESTÉ TŘÍDĚ

řečeno právě tato hra stojí na pomezí mezi dětstvím a dospíváním, mezi skrýváním se za
formu a životem „in style“.
Hry inspirované kulturním vzorem
Souslovím hry inspirované kulturním vzorem označuji hry, jejichž smyslem je odkázat na
znalost, vlastnictví či zvládání jevů z obdivované kultury teenagerů, případně dospělých,
přičemž prezentace těchto jevů není komponována do struktury herní scény. V realizaci her
dětmi v šesté třídě se v zásadě jednalo o tři formy inspirace. 1. zacházení s věcí upomínající
obdivovanou kulturu, 2. výrazné uplatňování psané předlohy hry (kde ovšem scéna hry někdy
přítomna je) (Dračí doupě 9 , časopis Trnky-Brnky a do jisté míry i Pán jeskyně v provedení
Viléma) a 3. uplatňování kulturních konotací, kulturních kontextů kultury teenagerů,
popřípadě dospělých, odkazování se na jejich styl života (Např. Fandova hra s pastelkou
(11.4.2000).
Ve společenském životě dětí v šesté třídě byly tyto hry v převaze. Fungovaly na všech
úrovních společenské komunikace.
Uplatnily se v situacích her jediného hráče, v situaci, kdy dítě na sebe chtělo upoutat
pozornost. Mezi takové herní aktivity patřily prezentace bojového umění u chlapců a
prezentace tanečních kroků a kouzelnických triků u dívek. Podobně nakládaly dívky i
s vyprávěním vtipů. Pozornost strhávaly i zajímavé „rekvizity“ – databanka s obličejíčky
(3.11.2000), hlavolam (9.11. 1999), blemtavá obludka (18.4.2000) .
Prestiž zajišťovaly i výše zmiňované škádlivky pracující s odkazem na kýžený kulturní
kontext. Ty daly zažít autorovy slovního útoku absolutní převahu nebo vyvolaly souboj
(rovný boj).
Tři kolektivní hry, tedy hry kterých se účastnil větší počet hráčů, které se stávaly
nejvýraznější z hlediska utváření a fundování společenské komunikace ve skupině,
dokazovaly svoji spojitost s kulturou teenagerů jednak skrze rekvizitu (hakisák, hopík) a
jednak skrze kredit pojmu fotbal. Tyto hry budované z hlediska interpersonálních vazeb na
struktuře her rovného boje a jednoho proti všem, patřily k ústředním herním akcím ve třídě.
Zaměstnávaly nejen hráče, ale často strhávaly i pozornost diváků.
Spontánní hry
Doménou herních akcí dětí (a to především chlapců) v šesté třídě se staly spontánní hry.
Tyto hry vznikaly jako odpověď na komunikaci dětí, na jejich úsilí získat pozici v sociální
hierarchii skupiny. Průběh hry a pohyb hráčů řídila společenská konvence chování jedinců ve
skupině (stereotyp chování – konkrétní zaužívaná reakce na určitý podnět) a ovlivňovala ji
společenská hierarchie kolektivu. Dalo by se říci, že děti měly vybudovánu škálu herních
strategií jako výzvu či jako odpověď na akci spolužáka.
V průběhu školního dne se objevovala celá řada komunikačních sekvencí, které budovaly
na těchto herních principech. Záleželo na aktérech, zda podnět vyignorují a hru nerozběhnou,
zda vyberou vhodnou strategii, či budou mít chuť a dokáží podnět rozvinout do hry, která
dokonce získá další hráče a publikum. (Např. odkopávání láhve, původně stereotyp chování
neuklízet cizí nepořádek, dokázali chlapci změnit v poměřování sportovního výkonu, jehož
cílem bylo předvést své sportovní umění. 1.12.1999)
9 Podle výpovědi Honzy, který po páté třídě přestoupil do výběrové třídy, hráli chlapci (Míťa, Honza, Vráťa,
Fanda) u Míti opakovaně Dračí doupě, časově náročnou strategickou hru.
8