Vánoce se blíží - Gymnázium, Brno, Křenová 36

Vánoce se blíží

Vážení profesoři,
milí studenti.
Je to tady. Strom už zdobí
náměstí Svobody, ve
Vaňkovce se nedá přes
zástupy nakupujících projít,
domovy již zaplňuje typická
vůně cukroví. A my,
redaktoři, jsme nemohli
zůstat pozadu, takže jsme
pro Vás vytvořili menší
vánoční dárek – nové číslo
Křenovin. V tomto čísle,
protkaném všudy­přítomnou
atmosférou zimy, naleznete
opět informace z (ne)všedního
života našeho ústavu,
pravidelné rubriky jako je
seriál o tanečních, a pro
čtenáře, kteří si rádi přečtou
něco něžnějšího, než je
publicistika, je zde další
pokračovaní povídky On,
nebo jeho bratr. Časopis
samozřejmě netvoří pouze
tyto zmíněné články, ale
celou paletu různých výtvorů
naší redakce, takže doufám,
že si opravdu každý přijde na
své.
Co v tomto čísle naleznete:
Výroční akademie
aneb Už jsme tu 105 let
Krátké shrnutí průběhu akademie.
Kreslíme. Zpíváme. Píšeme.
Reportáž o verinsáži spojené s křestem
časopisu.
Cože je to ten
Ústaf­voiceband.cz
Dozvíte se v článku...
„Křenkou“ život nekončí!
Co dnes dělají bývalí studenti
Hola, hola, Ježíšek volá!
Krátký předvánoční průzkum.
Pan Who aneb Kdo nás učí
Poznejte dalšího profesora...
Taneční od A do Z
Druhý díl našeho miniseriálu pro všechny,
kdo se chtějí dozvědět, co je čeká v
tanečních.
Kuřátka v „Domě hrůzy“
Pohled na každodenní dění ve škole v básni.
3
4
5
7
9
10
12
13
Za redakci Křenovin
Matěj Kos
Šéfredaktor
2
On, nebo jeho bratr
Pokračování příběhu...
Pozvánky
Máte volné místo v diáři Nechte se
inspirovat!
14
16

Na počest výročí založení naší školy, akademie letos proběhla v netradičním
termínu 6. října. Vystoupilo zde mnoho našich nadaných spolužáků, hlavně ale spousta
odvážných nováčků.
Ze starších studentů jste mohli vidět Petru Halovou (8.A8, klavír), Ondřeje Krále
(3.B4, kytara), Moniku Černou (kytara), pěvecké trio Petru Jelínkovou (4.A6), Alenu
Špaňhelovou (3.A6) , Simonu Vyšatovou (2.C4) a Pěvecký sbor Gymnázia Křenová (pod
vedením M. Tomanové, doprovod P. Hala).
Z nováčků se nám představila zpěvačka Kamila Vítkovičová (1.A6) s klavírím
doprovodem Natálie Pospíšilové (1.A6), harfistka Martina Poláková (1.B4), cimbalistka
Barbora Chlupová (1.A6), flétnou nás okouzlily Julie Obivalněva (1.A6) a Simona
Málková (1.D), klavírní umění nám představili Simona Sovadinová (1.D4) a Ondřej
Malaník (1.A6).
Netradičně jsme také mohli slyšet částečně hostující rockovou kapelu Eleven
Heaven, jejímž členem je Vítězslav Halašta (2.A6), Marek Deml, Jakub Švanda a Filip
Špila. Pro zajímavost jsme s kapelou udělali menší rozhovor pro ty, co by o klucích chtěli
vědět trošičku víc.
Jakou hudbu hrajete
Hlavně rock, především tedy naši vlastní tvorbu.
Jak dlouho hrajete v sestavě, kterou jsme viděli na akademii
Pouhé dva měsíce. Víťa je nejnovější posilou.
Jak často a kde zkoušíte
Alespoň jednou týdně u Marka doma.
Odkud jste
Samozřejmě z Brna.
Co víc byste nám o sobě řekli
Jsme rockeři, spíme s každým, nechodíme s nikým ;­).
Lucie Kuschelová
3

Dne 14. listopadu proběhlo slavnostní zahájení výstavy OCELOVÝ DRÁP,
pojmenované podle stejnojmenné knihy, z níž se žáci nechali inspirovat pro svoji malbu.
Výjevy kazašské scenérie studenti na svých výkresech předvedli, jak zručně umí
techniku malování tuší. Na úvod přednesl proslov pan ředitel Marek a pan profesor
Přidal, organizátor celé akce. Následně zazpíval sbor tematické písně a zaslouženě byl
odměněn potleskem. Po této „kulturní vložce“ nastala pro nás redaktory ta důležitější
část večera – křest časopisu, kterého se zúčastnila téměř celá redakce. Úvodem nás
představil Matěj Kos, který vysvětlil přítomnému publiku kdo jsme, co děláme a proč
nás to baví, a následně jsme pokřtili náš první výtvor jak jinak, než křenem. Ke konci
jsme si prohlédli celou výstavu a všichni, šťastní z povedeného večera, jsme se odebrali
domů.
Simona Vyšatová
4

Pohlcená dějem na scéně napjatě sedím a pozoruji černě oděné osoby pohybující se
po scéně, které jdou kolikrát vidět jen díky výrazným červeným doplňkům. Po většinu
představení mám ústa roztáhlá v úsměv, pouze v jednom okamžiku pohlédnu na
kamarádku na vedlejším sedadle. Tváří se stejně.Jakmile je výstup u konce, neudržíme se
a s potleskem vstáváme. Odezva trvá dlouho. Nikdo nemůže popřít, že si to
nezaslouží...Také jste na škole zaslechli nějaké zvěsti o „voicebandu“, ale nikdy jste
nepochytili, co to vlastně je Právě proto vám v tomto čísle přináším rozhovor s dvěma
členy ­ panem profesorem Šturmou a studentem Pavlem Mazánkem.
Pane profesore, kdy vznikl voiceband
Voiceband vznikl ve 20. letech století 20. a může za to Emil František Burian.
Kolik máte v současnosti členů
Tak to je zase jiný voiceband, tedy než ten Emila Františka Buriana. Ten náš má třicet
členů a jmenuje se Ústaf­voiceband.cz.
Teď otázka pro Pavla. Jak jsi se stal členem Nějaká zajímavá historka
O „voicebandu“ jsem se dozvěděl šuškandou po škole. Nic víc, než že Zdeněk vede
nějakou skupinu. Víc jsem se o „voiceband“ začal zajímat, až když se nás s Liborem
zeptal, jestli se k nim nechceme přidat. Na školním výletě jsme si jednou beatboxovali,
zpívali a tak, zrovna když jsme šli za paní profesorkou Nekorjakovou a Zdeňkem. Tomu
se to líbilo a tak se nás zeptal, jestli nechceme být součástí „voicebandu“.
Co ti „voiceband“ dává, Pavle
Možnost potkat spoustu nových lidí, podívat se trochu do života umělců, spoustu zábavy
a dobrý kolektiv.
Jaká vystoupení máte už za sebou
(p. prof. Šturma) Poslední tři nebo čtyři sezóny spolupracujeme s brněnským
HaDivadlem, kde jsme měli několik vlastních koncertů – Best of... Pracovali jsme i se
samotným souborem HaDivadla a režisérem Marianem Amslerem na inscenaci Česká
měna, která se stále hraje. A poslední věc je Zaklínání malého Radka, který měl premiéru
2. listopadu na dušičky.
(Pavel) Já konkrétně vystoupení s Českou měnou v Národním divadle v Praze, nespočet
stejných představení v brněnském HaDivadle, pár Best of... A teď nově Zaklínání malého
Radka.
Tak, Pavle, co nám práskneš na pana profesora Jaký je mimo školu
Je v pohodě. Dál bez komentáře (úsměv – víc se mi z něj nepodařilo vytáhnout,
omlouvám se všem zvědavcům).
5

Pane profesore, chystáte něco nového
Následující nová věc se chystá na další sezónu s tím, že zkoušíme každou neděli a kromě
toho máme výjezdová soustředění. To nejbližší je naplánované tuším na začátek března,
na některý víkend. O prázdninách v srpnu vyjíždíme na týden společně pryč mimo Brno,
kde budeme pracovat, a já doufám, že tam vznikne nová inscenace.
A co krátká pozvánka na nejbližší vystoupení
Moc rádi bychom Vás pozvali 22.12. 2012 do HaDivadla na The best of voiceband a 2.2.
2013 na reprízu Zaklínání malého Radka.
Děkuji za rozhovor jak panu profesorovi, tak Pavlovi a přeji jim do budoucna spoustu
úspěchů.
Ester Hanáková
Veronika Starova
Trocha vánoční pohody
Obrázky nakreslili studenti druhého ročníku
6

Pomalu, ale jistě se nám blíží Vánoce a s tím i všemi vytoužené vánoční prázdniny.
Vůně cukroví, perníčků, skořice a mandarinek. Ta pohodová nálada, při které se snaží být
všichni na všechny hodní, být v klidu a užívat si nicnedělání. Ale je to opravdu takové
Ovšem, že ne! Shon, stres a snaha o to, aby bylo všechno perfektně naplánované. Tak to
vypadá. Nikdo nic nestíhá a všichni jsou nervózní.
Pravá vánoční pohoda začíná až po Vánocích. V tu chvíli, kdy už jen ležíte, díváte
se na televizi, jste bez energie, protože jste ji využili na plánování dokonalosti jednoho
večera, kolem sebe máte rozbalené dárky, lidi, které máte rádi, jste opravdu v klidu.
To jsou Vánoce. Ne všichni je máme stejné. Někdo má na štědrovečerní večeři
kapra, někdo zas ne. Někdo má živý stromeček, někdo umělý, a někdo nemá třeba žádný.
Podívejme se, jak odpovídali lidé na vánočních trzích na náměstí Svobody.
Svůj názor mi bylo ochotno sdělit 97 lidí.
1­ Slavíte Vánoce
2­ Máte doma živý stromeček
3­ Slavíte Vánoce s rodinou
4­ Pečete cukroví
5­ Nejíte o Štědrém dnu maso, abyste viděli zlaté prasátko
6­ Viděli jste někdy zlaté prasátko
7­ Ježíšek (Ano), nebo Santa Claus (ne)
8­ Vadí vám, že je u nás jako vánoční motiv většinou vyobrazován Santa
9­ Jíte na štědrovečerní večeři kapra
Natálie Benk
7

Jak už asi z názvu napovídá, v této rubrice se budeme snažit kontaktovat bývalé
absolventy, aby nám řekli o svém zaměstnání, což by mohlo některým studentům pomoci s
výběrem povolání.Pro toto předvánoční číslo jsem vybral paní Janu Zerzovou. Na naší
škole odmaturovala v roce 2000 a od té doby se věnuje jazykům a lingvistice. Pracuje jako
odborná asistentka na katedře anglického jazyka a literatury PdF MU, kde se zabývá
různými výzkumnými projekty a výukou. Mimo toho pracuje jako metodička pro jazykovou
školu Aspena jako OSVČ pro anglický a německý jazyk a češtinu pro cizince, kde vyučuje,
testuje, provádí supervize lektorů, překládá, tlumočí, plánuje výuky, provádí výběrová
řízení na jazykové kurzy a mnoho dalšího.
Právě je na rodičovské dovolené, takže rozsah její práce je omezen, ale pracuje na
obou místech na částečný úvazek. Přes všechny tyto komplikace si našla čas na
zodpovězení mých otázek.
Ještě jednou paní Janě Zerzové děkuji.
Co Vás přivedlo k tomuto zaměstnání
Vystudované obory, praxe v oboru získaná již při studiu, zájem pracovat a neschopnost
odmítnout pracovní příležitost :­).
Bylo studium složité
V Čechách jsem vystudovala anglický a německý jazyk na PdF MU a doktorský studijní
program Pedagogika. Další magisterské studium jsem absolvovala v zahraničí, netýká se
však přímo mého zaměstnání, i když i z něj v něm do jisté míry čerpám. Každé studium je
v nějakém ohledu snadné a v nějakém není – nebo to tak alespoň bývá. Pokud je studium
spíše snadné a nepředstavuje dostatečnou výzvu, nemá dle mého názoru smysl je
absolvovat.
Největší výzvou pro mne bylo napsání a následné publikování disertační práce. Jak vidíte,
otázce zda bylo studium složité/náročné, se záměrně vyhýbám. Některé jeho součásti
náročné byly, jiné ne.
Jak dlouho jste studovala
Pět let v magisterském studijním programu a necelé čtyři roky v navazujícím doktorském
studijním programu.
Máte nějakou zajímavou zkušenost ze studia
Na studentská léta budu vždy ráda vzpomínat. Vybavuje se mi situace ze studia v
zahraničí, kdy jsem byla jedním Rusem agresivně obviněna z pýchy, neochoty mluvit
rusky a nenávisti k ruskému národu založené na historické minulosti naší země
(předcházel tomu rozhovor v ruštině, kdy jsem nepochopila, co se mi pán snaží sdělit –
nutno říct, že z něj šel strach – následoval rozhovor s tlumočnicí na moji žádost, při
kterém všichni zúčastnění plakali).
8

Nebo situace, kdy jsem byla jedním americkým párem pozvána do luxusní restaurace na
večeři a absolvovala sérii otázek typu, zda máme v České republice co jíst, máme zde
ledničky, apod. Čímž v žádném případě nechci podporovat zde rozšířenou představu o
neznalostech Američanů, ale … stalo se. Zážitků podobného typu je mnoho. Absolvování
zahraničního studijního nebo pracovního pobytu můžu v každém případě všem doporučit.
Pokud má člověk tuto příležitost, byla by velká škoda jí nevyužít. Studentská léta už
člověk nevrátí.
Máte doma hodně příprav do práce (různé dokumenty, atd.)
Před mateřskou/rodičovskou dovolenou obnášela moje práce asi 30% práce z domu. Což
snadno může vést k tomu, že člověk pracuje non­stop. Nyní má práce obnáší 95% práce z
domu. Dovolím si tvrdit, že ne každý typ osobnosti je schopen práci z domu ustát.
Vyžaduje to notnou dávku sebedisciplíny.
Je tato práce náročná
Práce je to zajímavá, některé její aspekty jsou náročnější (práce na sobě, publikace,
výzkum), některé méně.
Jak dlouho denně pracujete
Před nástupem na mateřskou/rodičovskou dovolenou to bylo průměrně cca. 50 hodin
týdně, někdy více. Nyní pracuji non­stop (ale zaměstnání se týkají cca. 2 – 3 hodin denně
:­)).
V kolik hodin máte ráno nástup
Do zaměstnání mám „nástup“ večer, ne ráno, nyní pracuji převážně online z domu,
začínám o půl osmé nebo v osm. Průměrně jednou týdně pracuji dopoledne nebo
odpoledne i mimo domov (pouze 1 – 3 hodiny, dle situace).
Máte přátelské kolegy
Atmosféra na katedře byla jedním z faktorů, který mne přesvědčil, abych tuto pracovní
nabídku přijala. Prostředí je to přátelské, tvůrčí a výkonné – ideální kombinace.
Karel Oprchal
9

O jakém povolání jste snil/a
Jako malý kluk jsem chtěl být řidičem dálkové kamionové přepravy, protože to byl jediný
způsob, jak se dalo dostat do tzv. „západní ciziny“. Později jsem začal inklinovat k
přírodním vědám, jednoho času jsem uvažoval i o agronomii, ale po revoluci jsem plány v
souvislosti s úpadkem zemědělství musel přehodnotit. K učení mě dostala jedna z mých
profesorek na gymnáziu, které jsem od té doby velmi vděčný a dnes jsou z nás víceméně
přátelé.
Jaké máte koníčky
Velmi rád cestuji a poznávám cizí kultury, koníčkem je i moje práce.
Chodil/a jste rád/a do školy
Velmi rád vzpomínám na 1. stupeň ZŠ, 5. třída pro mne byla velkou změnou prostředí,
musel jsem si zvykat na nové prostředí a hlavně na češtinu. Na gymnáziu jsme zase byli
dobrým kolektivem, nejraději ale vzpomínám na akademická léta, často jsme jezdili na
exkurze a tím se náš 15 členný kruh stmelil. Vyhovovala mi i více VŠ forma studia bez
každodenních stresů.
Vzpomínáte si na nějaký vtipný zážitek a průšvih z dětství
Ano, jednalo se o klukovinu, jejíž případné důsledky pro naši třídní jsme zdaleka
nedomysleli. Vypravili jsme se ještě za totality se spolužákem na školním výletě v době
svého volna na pěší výlet do 5 km vzdálené polské obce přes zelenou hranici bez dokladů.
Týden nato byli o něco dál zatčeni a obviněni jiní „narušitelé hranic“. Až poté mi došlo,
co jsme udělali. Naše třídní se to nikdy nedozvěděla a snad ani nedozví.
Jakou posloucháte hudbu
Vyrostl jsem na skupině ABBA, ROLLING STONES a M.Davidovi. Dnes si spíš
poslechnu Country písničky.
Jakou vlastnost nemáte rád/a u ostatních lidí
Nesnáším přetvářku, aroganci a na studentech mi nejvíce vadí, když se cíleně vyhýbají
svým povinnostem.
Jaké 3 věci byste si vzal/a na pustý ostrov
Ženu se synem, luk se šípem a balík zápalek.
Máte životní motto Jaké
,,Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.‘‘
Oblíbené jídlo a pití
Z nápojů piji skoro výhradně vodu, kávu, čaj a pivo, nesnáším přeslazené limonády. Z
jídel je to středomořská kuchyně. Občas si dám i chléb se sádlem. Dále miluji skoro
všechny druhy sýrů.
10

Oblíbený seriál
V současnosti sleduji Gympl, v minulosti takových byla v závislosti na věku spousta.
Oblíbený film
Překvapivě ze školního prostředí: „Marečku, podejte mi pero“.
Oblíbený herec nebo herečka
Louis de Funès a Pierre Richard
Oblíbený zpěvák nebo zpěvačka
Nemám vyloženě svého oblíbence.
Nejoblíbenější a nejméně oblíbený předmět ve škole
Kdybych na sebe prozradil nejoblíbenější předměty, tak by hádanka neměla pointu,
protože jsou to právě ty, které učím. Z velké části ale záleželo na vyučujícím, jak mě pro
daný předmět nadchnul a takoví nejsou zdaleka všichni.
Hádanku připravila Alexandra Zítková
íčoK anaH akroseforp
ínap
:alsíč
ohélunim z
ohW naP
11

Minule jsme si řekli něco o minitanečních a úvodní hodině. Uznáváme, že o
samotných tanečních jsme vám toho mnoho neprozradily, ale to v rychlosti napravíme.
Bojíte se své první hodiny Nechcete, aby vám partner pošlapal boty Pánové,
děsíte se odmítnutí slečen Nebudeme vám lhát, že nic z toho nenastane, ale přeci jen je
to zkušenost jako žádná jiná. Vzhůru do tanečních!
První hodina je, dalo by se říct,
něco jako svižné opakování pro ty, co již
dříve chodili do minitanečních, a jako
opravdu rychlé zasvěcení do základních
kroků tanců cha­cha, jive, valčík, polka a
walz. Ze začátku se učíme OPRAVDU
jen základní krok, ale i tak je to mnohdy
ve dvou těžší, než se zdá. Paní
Buryanová vás pomocí mikrofonu
prakticky neustále upozorňuje na to,
jakou nohou máte jít, na které straně stojí
chlapec, na které dívka a jakým směrem
se tancuje. Mnohdy, když tancujete stejný
tanec již potřetí a každá píseň má
bezmála přes dvě minuty, cítíte, jak vás
každý další krok vytáčí víc a víc
a zesílená slova vaší instruktorky vás
burcují k tomu, abyste k ní přitančili
a vytrhli jí mikrofon z ruky.
Po hodině tančení, kdy vám už
dochází vzduch a přijde vám, že na
parketu je určitě alespoň 100°C, nastane
tolik očekávaná desetiminutová pauza,
kdy máte možnost koupit si kofolu nebo
jiné pití a na chvíli se posadit do
odděleného prostoru u baru. A když se
vaše konverzace rozproudí a vy se
pohodlně usadíte, uslyšíte ženský hlas
oznamující konec přestávky a začátek
dámské volenky. Dívky, které se opozdí
jen o pár vteřin, mají většinou tu smůlu,
že se na ně nedostane partner, kterého
znají, a mnohdy na ně nevyjde vůbec
nikdo. Paní Buryanová ale dokáže vyřešit
vše. Zavede tzv. bigamisty ­ to znamená,
že si jeden chlapec vybere dvě dívky.
Bigamistů je tolik, aby neseděla žádná
dívka. Vytvořené trojice se potom střídají
tak, aby se kroky k tanci naučili obě
dívky.
V závěru dvouhodinovky vás čeká
tanec, během kterého všechny dívky
střídají tanečníky. Žádná dívka nesmí
zůstat sedět. V podstatě se to ale téměř
vždy setká s neúspěchem. Dívky jsou již
vyčerpané a rozhodně se jim nechce
poletovat po parketu a žadonit o možnost
zatancovat si další neúnavný tanec. Takže
většinou jen sedí a čekají, až učitelka
tance řekne: „Na shledanou, uvidíme se
příští týden“, a vy můžete doslova
vyběhnout k plnící se šatně.
Veronika Starova
Ester Hanáková
12

Daniela Wallnerová
Vždy první ráno
oslavujeme příchod slunce
s rudým indiánem
a hovříme přitom anglicky.
Ve školním Smažítku
pak přímo smíchy umírá
unsere Frau Mumie Toll
­ a my nevíme proč.
A hned vedle
v rozlehlém kabinetu
své historické sítě spřádá
dlouhonohý pavouk.
Ve 2. patře
chemické vzorce sepisuje
a destilaci provádí
kouzelnice v bílé plášti.
O patro níž
při biologických cvičeních
neutrální výraz nahodí
fialová elfka.
A nahoře v podkroví
ve svém hnízdě ze slámy
prověřuje fiskální zákony
postarší Sysel polní.
A pak, když už padáme únavou
nás obávaný hypnotizér „Že“
uspí promítanou baladou
o vzniku Země.
Může se vám také stát,
že na chodbě potkáte ducha
­ je takový podivně vytáhlý ­
co nosí knihy na hlavě.
A tomu všemu velí
kohoutek polo holohlavý,
který o ničem z toho neví
­ je tu nový.
A nás, jeho kuřátka
brzy spolkne had.
13

4) Jako opařená
„Chrissi!“ zavolal a já se přikrčila.
Nevěděla jsem, co čekat. Ze schodů
sestoupilo, dalo by se říct, Mattyho zlé
hezčí starší dvojče. Jestliže Matty musel
rozcuchu dosahovat gelem, teď jsem
viděla, kde bere inspiraci. Chrissovy
tmavě hnědé, skoro až černé vlasy, držely
takhle samy. Nic víc než příroda.
Když nás uviděl, usmál se. Málem jsem se
složila, tak takový úsměv neumí ani
Matty. Naprosto okouzlující úsměv.
Hádala jsem, že se takhle usmívá často.
Kolem tmavých očí, ze kterých se mi
podlamovala kolena, se mu úsměvem
tvořily jemné vějířky vrásek. Bože, jak mu
to slušelo! A to jsem zatím vnímala jen
jeho obličej. Pohlédla jsem níž. Krk, který
jemně přecházel v ramena, měl širší než
Matty. Dokonalost sama. Přála jsem si být
k němu blíž.
Chriss nevypadal jako nějaké tintítko.
Ikdyž měl rozložitější postavu než jeho
bratr, připadal mi přirozenější. To, co bratr
cvičil dlouhé dny v posilce, jeho nestálo
skoro nic, mimo pravidelných běhů.
Tričko, které měl na sobě, mělo správně
všechno schovat, nicméně to triko zřejmě
nosil jen doma a to asi jen teď, kvůli mně.
Jinak pravděpodobně chodil po domě jen
v těch vytahaných šedých teplácích a
bosky.
„ Ahoj,“ ozval se příjemně jemným
barytonem. „Nevěděl jsem, že budeme mít
návštěvu,“ zasmál se zvučným smíchem.
„Chrissi, jsi značně neomalený a
nevychovaný. Tohle je Tay,“ ukázal na mě
Matty. „Tay to je Chriss.“
14
„Těší mě,“ řekl s úsměvem Chriss a podal
mi ruku.
„Potěšení je na mé straně,“ pousmála jsem
se a ruku mu vtiskla do té jeho. Okamžitě
mnou projel elektrický šok. Tohle jsem
tedy nečekala. Rychle jsem ruku pustila.
Asi si to uvědomil taky, ruku stáhnul
rychleji než já. Nikdo z nás se o tom však
nezmínil. Matty za námi trpělivě stál,
koukal na nás a usmíval se. Vrátila jsem se
za ním a čekala, co se bude dít dál.
„Takže, bráško,“ zasmál se. „Tvůj nový
objekt“ Matty se zarazil, i mě to docela
vykolejilo. Byla to rána pod pás.
„Chrissi“ rozzuřeně ze sebe Matty
vyhrkl.
„No co! Už to do mě hustíš skoro tři
týdny,“ odvětil Chriss.
Zůstala jsem stát jako opařená. Tak tohle
bude drsné, pomyslela jsem si.
5) Hádka
„Christiane, to by mohlo stačit, nic
takového jsem neřekl,“ odsekl. Začali se
oslovovat celými jmény. To bylo špatné.
„Matty, no tak, vždyť jsem zas tak moc
neřekl.“ Usmál se.
Nelíbilo se mi to. Příčinou jejich začínající
se hádky jsem byla očividně já. To jsem
nechtěla, byli to bráchové, a ne soupeři.
Matty evidentně pěnil, bylo na něm vidět,
že ještě chvíli a vybuchne.
„ Christiane Josephe Dylane, ty jsi toho
řekl víc než dost. Docela jsi to podělal!“
zařval.
„Matty, Matty, uklidni se, máš tu
společnost,“ kývnul ke mně Christian
hlavou. Ztuhla jsem, došlo mi, že to měl
Chriss naplánované, věděl, že to vyjde.

Za tohle jsem ho v lásce moc neměla. Zlé
starší dvojče.
„To by stačilo,“zarazila jsem je.
„Já si nezačal,“ řekl Matty na svou
obranu.
„Zato já ano,“ zasmál se Chriss již
známým libozvučným smíchem.
„Jsi pokrytec, vím, o co ti jde, nezapomeň,
že jsem tu taky já. Musela bych souhlasit,“
řekla jsem rozzuřeně. Chriss se jen
zasmál, ale pak zmlkl.
„Tay, půjdeme, nemyslím si, že je tu něco
zajímavého, zkusíme to technické
muzeum.“ Když jsme vycházeli ze dveří,
Matty se na mě podíval.
„Omlouvám se za něj. Nic z toho nebyla
pravda,“ ujišťoval mě.
„Já vím, je mi to jedno, neuvědomil si, že
by se mi musel zamlouvat víc než ty,“
usmála jsem se.
„Vážně se ti líbím víc“ Tak touto otázkou
mi Matty vzal vítr z plachet. Musela jsem
se zamyslet. Vážně se mi líbí víc Matty
než Chriss Vážně Toho zaváhání jsem
okamžitě litovala.
„Aha, takže buď nevíš, nebo ne, a líbí se ti
víc Chriss,“ řekl zkroušeně.
„Ne, ne, to není pravda, jen mě to
zaskočilo, nikdy jsem o tom
nepřemýšlela,“ vyhrkla jsem. Žeby se mi
to podařilo zamluvit problesklo mi
hlavou. Začal se tvářit míň ustaraně,
vypadalo to, jakoby si oddechl. Ale ve
mně se odehrávala velká bitva, je to tak,
nebo ne Líbí se mi Matty víc Odpověď
jsem znala. Ano! Matty, rozhodně on. Tak
proč jen jsem zaváhala Dál mi to vrtalo
hlavou.
„Půjdeme se projít“ Zeptal se Matty
s nadějí v hlase.
„Jasně, proč ne,“ natáhla jsem k němu
ruku. Chytil mě a prsty se nám propletly
jako by to dělaly odjakživa. Naše ruce do
sebe zapadly jako dva dílky Puzzle. Bylo
to dokonalé. Nechápala jsem, jak jsem jen
mohla přemýšlet o tom, že by se mi líbil
víc Chriss. Tímto krokem moje
dohadování skončilo. A začaly ty
šťastnější časy.
Nattie Ely
15

Vánoční koncert
Pěvecký sbor Gymnázia Křenová spolu se
studenty Konzervatoře Brno Vás zve
na tradiční VÁNOČNÍ KONCERT, který se
koná 21. prosince 2012 v 19 hodin
v Červeném kostele na Husově ulici v Brně.
Předvánoční atmosféru Vám studenti
zpříjemní adventními a vánočními písněmi.
Na koncertě také proběhne slavnostní křest
výročního almanachu školy.
Den otevřených dveří
Při příležitosti oslav 105. výročí založení školy
a 100. výročí otevření nové školní budovy
srdečně zveme zájemce o studium, absolventy
i přátele školy na DEN OTEVŘENÝCH
DVEŘÍ, který proběhne v úterý 8. ledna 2013
od 14.00 do 18.00 hodin.
PhDr. Josef Trávníček
Mgr. Hedvika Bosáková
Časopis KŘENOVINY vydává Gymnázium, Brno, Křenová 36 za podpory Nadačního fondu.
Šéfredaktor: Matěj Kos
Poradce šéfredaktora: Mgr. Hedvika Bosáková
Redaktoři: Lucie Kuschelová, Simona Vyšatová, Veronika Starova, Ester Hanáková, Alexandra Zítková,
Natálie Benk a Karel Oprchal
Externisté: Nattie Ely, Daniela Wallnerová
Grafika: Nikola Nováková, Matěj Kos
Ilustrace & foto: Mgr. Hedvika Bosáková, Lucie Kuschelová, Mgr. Libor Cupal, Matěj Kos
Příjem příspěvků u členů redakční rady na adrese krenoviny@gmail.com nebo
Náklad 40 výtisků, vydáno dne 17. 12. 2012
http://www.facebook.com/krenoviny