Studijní text [pdf] - Personalizace výuky prostřednictvím e-learningu

Vnitřní stavba pevných látek
slupce alespoň u jednoho z prvků. Vazebná energie vzniká na základě přitažlivých sil mezi
kladně a záporně nabitými částicemi. Podobně jako kovalentní vazba je i iontová vazba velmi
silná. Na rozdíl od vazby kovalentní však iontová vazba nemá (!) směrový charakter.
V prostoru bývá kladně nabitý iont obklopen záporně nabitými ionty a naopak.
Příklad vzniku iontové vazby je na obr. 2.8 znázorněn na příkladu fluoridu lithia (LiF).
Lithium má atomové číslo 3, fluor má atomové číslo 9. Vznik iontové vazby znamená, že
lithium odevzdá svůj valenční elektron z podslupky 2s fluoru a stane se kladně nabitým
iontem. Fluor si přijetím valenčního elektronu lithia doplní počet elektronů v podslupce 2p na
6, čímž dosáhne ve slupce L elektronového oktetu. Zároveň se fluor stane záporně nabitým
iontem.
Li
F
Li + F -
Obr. 2.8
Schematické znázornění vzniku iontové vazby u fluoridu lithia
Vazebná energie iontové vazby činí např. u chloridu sodného (NaCl) cca 640 kJ·mol -1 , u
oxidu hořečnatého je to až 1000 kJ·mol -1 .
Kovová vazba
Kovová vazba představuje třetí a poslední typ silné vazby, s níž se máme seznámit. V případě
kovů nedochází ani ke sdílení valenčních elektronů, ani k jejich odevzdávání a současnému
přijímání. Pokud jde o vazbu mezi atomy v kovech, lze si představit, že kov je tvořen kladně
21