Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

p o r t r é t y z a r c h i v u
JAROSLAV BIDLO
(1868–1937)
Významný český historik, slavista a jeden
z představitelů „Gollovy školy“ Jaroslav Bidlo
se narodil 17. listopadu 1868 v Záboři nad Labem
a zemřel 1. prosince 1937 v Praze. Jeho hlavní
význam nezpochybnitelně spočívá ve vytvoření
samostatného oboru východoevropských dějin
na České univerzitě, posléze Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze, a v utvoření stabilního
základu pro studium byzantologie v českých zemích,
která si vydobyla čestné místo
v mezinárodní vědecké odborné obci.
Kzájmu o české dějiny přivedl chlapce jeho otec, učitel
na obecné škole a místní farář. Vzhledem k tomu,
že se otci nedostávalo finančních prostředků na zajištění
synova univerzitního studia a v rodině byla silně
zakořeněna náboženská tradice, byl Bidlo směřován
k pedagogické kariéře v rámci katolické církve. Po ukončení
gymnaziálních studií proto vstoupil v roce 1887 do
královéhradeckého kněžského semináře. Na studijních
cestách byl ale konfrontován s mnohem svobodnějším
vědeckým světem, což bylo v roce 1889 příčinou jeho
odchodu ze semináře.
Po absolvování univerzitních studií působil v letech
1895–1906 jako středoškolský pedagog; současně pracoval
na habilitační práci. Během studijního pobytu v Krakově
– ovlivněn vynikajícím profesorem Stanisławem
Zakrzewským – se definitivně rozhodl, že se profesně
zaměří na dějiny Slovanů. Vysilující zahraniční cesty
po Evropě a tehdejší Osmanské říši bohužel doživotně
podlomily jeho zdraví. Usilovná práce přinesla plody v roce
1904, kdy obhájil docenturu. Současně byl jmenován
mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor
všeobecných dějin se zvláštním zřetelem k dějinám východní
Evropy a Balkánského poloostrova na Filozofické
fakultě České univerzity v Praze. Jaroslav Bidlo byl členem
a funkcionářem nejen dvou významných českých
vědeckých institucí – České akademie věd a umění (od
1909) a Královské české společnosti nauk (od 1904), ale
i zahraničních akademií v Polsku, Jugoslávii a Rumunsku.
Vědeckou činnost J. Bidlo zaměřil na několik oblastí.
Ještě jako studenta gymnázia jej upoutaly dějiny česko-polských
vztahů, zvláště dějiny Jednoty bratrské
v Polsku. Studium dějin Slovanů ho zákonitě přivedlo
k byzantologii, kde jej inspiroval Konstantin Jireček,
který na české univerzitě poprvé začal přednášet dějiny
Balkánu a Byzance. Ten ale v roce 1893 odešel do
Vídně, aniž by vychoval nástupce. Proto je možné za
skutečného zakladatele české byzantologie považovat
ab
32
J. Bidla, který našel široký prostor pro své bádání v semináři
Jaroslava Golla. Takzvaná Gollova škola, která
do českého vědeckého prostředí přinesla pozitivistickou
filozofii a metodu práce založenou výhradně na
faktech, J. Bidlovi konvenovala.
Od počátku přistupoval k jednotlivým tématům, tedy
i dějinám Slovanů, komplexně a cíleně sledoval souvislosti
mezi dějinami slovanského politického a kulturního
okruhu a dějinami byzantskými. Pro hlubší pochopení látky
použil srovnávací metodu, na jejímž základě postuloval
dějiny evropského východu jako historii národů, které
se konstituovaly na základě byzantské kultury nebo jí byly
ovlivněny. Do této oblasti náleží vedle Řeků a mnoha
národů Blízkého východu též většina slovanských národů
nebo aspoň jejich vývoj v určitém období (v českých zemích
např. cyrilo-metodějské období). Neopomíjel ale ani
otázku vzájemných vztahů se západoevropským okruhem
čerpajícím z tradice Západořímské říše.
Jaroslav Bidlo též sledoval aktuální politické dění ve
slovanské oblasti. Například ruská revoluce v roce 1905
jej přiměla k podrobnému studiu ruských dějin 19. století.
V roce 1908 byl jmenován členem přípravného komitétu
II. slovanského sjezdu v Praze, jehož cílem bylo sjednotit
Slovany proti velkoněmeckým tendencím. Jedním z usnesení
sjezdu bylo sepsání dějin Slovanů jako celku; úkolu
se ujal právě J. Bidlo. V Dějinách Slovanů sestavil dohromady
ty politické a kulturní události, které zasáhly a ovlivnily
Slovany jako celek. Vývoj etnika samozřejmě zařadil
do zpravidla konfrontačního rámce s dalšími velkými etnickými
skupinami, především Germány, Turky a Tatary.
Jaroslav Bidlo se po celý život snažil zachovat si maximální
odstup od politiky. Výjimku činil pouze v případě,
když se to týkalo oblasti jeho vědeckého zaměření. I zde
ale zastával objektivní stanovisko a nenechal se ovlivnit
veřejným politickým zájmem.
■
DANIELA BRÁDLEROVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.