Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

akademickýbulletin 6AKADEMIE VĚD ČRab 2012FOTO: MARTIN ČAPEK, ARCHIV FGÚ AV ČRTrojrozměrnézobrazení žížalyEisenia andreipomocí novéhooptickéhoprojekčníhotomografu,který byl uveden do provozuve Fyziologickém ústavu AV ČR(více na str. 18–19).

1STIPENDIAL’ORÉALPRO ŽENYVE VĚDĚVŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN2Vnoblesníchprostorách Clam-Gallasova paláce v Praze bylyběhem galavečera 17. května 2012 vyhlášeny tři laureátkyšestého ročníku stipendijního projektu L’Oréal Pro ženy ve vědě,do něhož se tentokrát přihlásilo více než čtyřicet nadějnýchmladých vědkyň. Projekty v oblasti matematicko-fyzikálních, technických,chemických, biologických a lékařských věd tradičně posuzovalaodborná porota, ve které zasedli významní členovéAkademie věd České republiky, organizace UNESCO a společnostiL’Oréal. „Stipendijní program L’Oréal Pro ženy ve vědě jezaměřen na vysoce odbornou vědeckou činnost a dlouhodoboupráci, která často na jednom projektu či zaměření trvá mnoho let,“uvedla předsedkyně České komise pro UNESCO a předsedkyněodborné poroty prof. Helena Illnerová.Stipendium ve výši 250 tisíc korun získaly dr. Zuzana Kratinová(obr. 1) z Geofyzikálního ústavu AV ČR za projekt cílený na studiumstrukturního záznamu magmatických hornin, dr. Natália Martínková(obr. 2) z Ústavu biologie obratlovců AV ČR za práci, která zkoumásyndrom bílého nosu u zimujících netopýrů (viz AB 4/2012),a dr. Karolína Pecková (obr. 3) z Přírodovědecké fakulty UniverzityKarlovy v Praze za studii, zaměřenou na využití elektrochemickýchmetod pro charakterizaci a aplikace supramolekulárníchsystémů na bázi žlučových kyselin. Více informací naleznete nahttp://www.prozenyvevede.cz/.srd

FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINKzajištění zahraničního rozměru konference přispívajírovněž spoluorganizátoři – předevšímz Itálie, Německa, Irska, USA a Mexika. Přednáškypronesli významní filozofové, sociologové, politologovéa další sociální vědci, mezi jinými např. prof. CharlesTaylor, prof. Alessandro Ferrara, prof. Johann P. Arnason,prof. Nancy Fraser či prof. Gerard Delanty. Přednáškya semináře se konaly ve vile Lanna a v dalšíchpražských prostorách Akademie věd; Centrum současnéhoumění DOX patřilo příspěvkům na témavztahu mezi kulturami a civilizacemi.Jubilejní ročník význačného sympozia se zaměřilzejména na výzvy, jež se v posledním období orientujína společenské a politické uspořádání. Konferenčnítéma Challenges of Post-Democracy poukazuje namožné hrozby, které se již nyní v dílčích aspektechv některých zemích vyskytují a jež by mohly při nezvládnutýchdůsledcích krize ohrozit demokratickéuspořádání. Aktéři konference zdůrazňovali skutečnost,že je zapotřebí nejprve analyzovat a pochopitnejen samotnou krizi, ale především události, které jípředcházely a způsobily. Zatímco v posledních letechse humanitní a sociální vědci ve svém výzkumu i nakonferenci zaměřovali na zdroje stávajících problémůa krize, od příštího roku se zacílí na jejich důsledkya další vývojové trajektorie. Jde přitom o filozofickéa sociálněvědní porozumění reality v komplexnějšíma transdisciplinárním smyslu, jež zahrnuje mnohéaspekty společnosti, např. pochopení nových významůpojmů růstu, práce, participace i dalších konceptů.Nastolené otázky, přestože s sebou mnohdy přinášejíambivalentní skutečnosti, však nelze vnímat jen jakoobtěžující negativa, nýbrž také jako pozitivní globálnívýzvy současnosti – to však vyžaduje nové způsobyuchopení témat, nové přístupy v kritickém myšlení.Organizátor akce dr. Marek Hrubec, ředitel Centraglobálních studií, při té příležitosti odpověděl na otázky,jež se těmito tématy zabývají.GLOBÁLNÍ VÝZVYpro společnost v kriziCentrum globálních studií, společné pracovištěFilosofického ústavu AV ČR a Filozofické fakultyUniverzity Karlovy v Praze, uspořádalo již 20. ročníkpražské konference Philosophy and Social Science(Filosofie a sociální vědy), která se každoročněinterdisciplinárně zaměřuje na významná témata společenských proměn v globálníchinterakcích. Do Prahy se ve dnech 9. až 13. května 2012 sjelo více než 100 zahraničníchpřednášejících především ze západní Evropy a Severní Ameriky, ale také z Brazílie, Číny,Jihoafrické republiky a dalších zemí.Jaké jsou podle vás nejpalčivější globální výzvy?V médiích se v současnosti za hlavní problémčasto považuje globální ekonomická krize. Lzes tím souhlasit?Souhlasit by znamenalo podcenit příčiny krize. Jepravda, že média význam krize zdůrazňují; takovýpřístup je ale většinou příznakem povrchnějšíhochápání problému. Musíme si uvědomit, že krize jepouze špičkou ledovce dlouhodobějších ekonomickýcha dalších tendencí, jež s sebou nesou určitéproblémy. Seriózní analýza ukazuje nejen současnékrizové důsledky, ale především příčiny, které majíhlubší historické zakotvení. Nemám na mysli pouzestrukturální ekonomické změny v západních zemíchv 70. a 80. letech, ale také obecnější civilizační problémy,jež obvykle v obdobích krizí eskalují. Pokud připustíme,že se pohybujeme v rámci uspořádání, kteréobčas prochází krizí, pochopíme, že krize znamenápouze vyvrcholení dlouhodobějších trendů a nebudememuset být překvapeni, až nastane. Na krizová obdobíse můžeme připravit a na základě znalostíz předchozích krizí vyvodit alespoň základní trajektorie.Panika z krize nebo naopak její naprosté popíráníje příznakem absence střízlivých analýz historickýchtendencí vývoje nejen ekonomiky, ale i celé západníkultury.Jde o globální příčiny nebo globální dopadykrize?Současná globální krize je světovou předevšímproto, že má globální důsledky. Svými příčinami tovšak globální krize není; jde o krizi především v USAa dalších západních zemích. Mnoho dalších státůsvěta je v jiné fázi ekonomického cyklu, a proto ses důvody nějaké vlastní krize budou vyrovnávat později.V současnosti, kdy jsou výroba, obchod a finančnítransakce transnacionální a globální, se však tytostáty nemohou vyhnout dopadům krize v západních3 abŘeditel Centraglobálních studiíMarek Hrubecse v Akademii vědČR zaměřujena témademokraciea spravedlnostiv globálníchinterakcích.Na Filozofickéfakultě UKpřednáší filozofiispolečnostia globální studia.

t é m am ě s í c ezemích, tudíž i nejedna relativně zdravá ekonomikačelí mnoha problémům. Význam začínají získávat tzv.„glokální“ analýzy, jež detailně vysvětlují vztahy meziglobálními a lokálními (z našeho hlediska českými)vývojovými tendencemi. V minulosti tyto rozbory nemělypotřebnou váhu, neboť jednotlivé ekonomikya celé společnosti nebyly tak silně provázány vývojovýmitrendy globálního charakteru. Samozřejmě přitomnejde jen o ekonomické otázky, neboť politickározhodnutí mohou mít silný vliv na dopady krize a různékulturní vzorce jednání v různých kulturách a zemíchmají také značnou působnost.Uvedl byste příklady transnacionálních změn?Podíváte-li se například na „arabské jaro“, je zřejmé,že revoluční změny měly ve svém makroregionutransnacionální charakter a odehrávaly se v určitémglobálním geopolitickém poli. V případě těchto zemíbyly spojujícími prvky podobné politické a ekonomicképroblémy, provázanost a přenositelnost těchtozměn však do značné míry podmínily společný arabskýjazyk a islámské náboženství a s ním souvisejícíkultura. Není to ale až tak nový fenomén. Revolučnízměny roku 1989 ve střední a východní Evropě bylyrovněž provázány určitými transnacionálními společnýmiprvky; v daném případě zejména politicko-ekonomickýmsystémem. V současné době však komunikační,dopravní a další technologie umožňují většíspojení a snazší přenos společenských změn. Obvyklese tyto otázky rozebírají pouze jako nahodilémezinárodní události; absentují analýzy transnacionálníchsouvislostí, jež jsou mnohdy pro tyto událostirozhodující.Na jaké aspekty těchto společenských změn sesoustřeďují globální studia?Globální studia se zaměřují na globální proměnyspolečnosti, politiky či kultury, přičemž důležitýmsměrem zkoumání je ovšem i hledání a popisovánísouvislostí mezi zkoumanými problémy. Žijeme v novémkontextu velmi komplexních globálních interakcív oblasti ekonomiky, kultury, politiky, životního prostředía dalších sfér života. Tyto globální interakcepřitom zatím vzhledem k relativně krátké době jejichexistence nejsou důkladně analyzovány, ani se nestalysoučástí běžného povědomí lidí. Charakteristickýmrysem soudobé společnosti je, že lidé včetně politikůa dalších významných představitelů veřejného životavnímají v každodenním životě jednotlivé globální událostidosti izolovaně, aniž by si dostatečně uvědomovalivzájemné souvislosti, o jemném předivu komplexníchpříčin, důsledků a významů nemluvě. Podle tohoab4také jednají bez dostatečné reflexe, což má často zásadnínegativní dopady na životy nás všech.Víme tedy, že žijeme v globální době, byť si uvědomujemejen zlomky globálních interakcí. Jak seprojevují negativní dopady naší nezakotvenostiv nové éře, nové etapě lidských dějin?V některých oblastech, zejména ve sféře informačních,komunikačních, finančních, dopravních, výrobnícha obchodních interakcí, jsme dosáhli určitéhostupně transnacionální a globální integrace. Prozatímjsme ale nedozráli k dostatečnému uvědomění si jejichspolečenské provázanosti. Separované vnímáníudálostí, informací a znalostí vede k fragmentovanémuvědomí jednotlivců i k utváření fragmentovanéspolečnosti. Nevyhnutelným důsledkem jsou následněrůzné formy kulturní, sociální, politické, genderovéa další rozpory a konflikty, jež nejsou zmírňovány, kultivoványnebo přímo odstraněny. To vytváří nejen nespokojenost,ale často také paralyzuje jednání lidí.Vnímají problémy, kritizují je, ale nevědí, co by mohliv komplexním globálním světě dělat. Taková situacegeneruje frustraci a podmínky pro četné boje proti kulturnímu,sociálnímu nebo politickému zneuznání různýchskupin osob, jak na to upozorňují například filozofovéCharles Taylor nebo Axel Honneth. Globálnístudia stojí před úkolem popisovat dlouhodobé cestya možnosti společenského uspořádání vzhledemk bouřlivě se rozvíjejícím technologiím v globálnímměřítku, studovat rozvoj člověka a jeho seberealizaciv různých nových formách globálně se měnící společnosti.V našem Centru se s kolegy zaměřujeme zejménana analýzy kulturních, sociálních a politickýchaspektů z hlediska filozofie a sociálních věd, částečnětaké z perspektivy filozofie životního prostředí.V rozvojovém světě silně narůstá populace,s čímž souvisí problém tzv. globálních chudých.Jakým způsobem lze řešit tuto situaci?Jedním z tradičních přístupů jsou humanitární a rozvojovápomoc a spolupráce. Podrobnější rozboryukazují i nové tendence, jak se s těmito otázkami vypořádat.Zatímco v minulosti převažovala snaha prosazovatnové mezinárodní pakty, které by byly schopnyustavit pro jednání právní pravidla, v poslednídobě, zejména v krizi, převažují – přinejmenším u občanů– tendence využívat prvky stávajícího mezinárodníhopráva a nově je interpretovat a prosazovatv globálním prostředí; například extrateritoriální (exteritoriální)uznání různých práv občanů. Uvedené tendencese považují za pozitivní snahu řešit situaci současnýmiprostředky, avšak zároveň slouží jako test,

u d á l o s tXVIII. VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍVŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINVelká aula Karolina se 14. května 2012 stala kulisou XVIII. valného shromážděníUčené společnosti České republiky, která od roku 1994 sdružuje význačné vědcereprezentující různé vědní obory. Kromě předání cen a medailí patřila veřejná část jednánípřednáškám. Druhý pracovní den jednání v hlavní budově AV ČR byla zvolena nová Rada USpro období květen 2012 až květen 2014. Jejím předsedou se stal evangelický teolog, filozof,biblista a někdejší ředitel Centra biblických studií AV ČR a UK prof. Petr Pokorný;prvním místopředsedou teoretický fyzik prof. Jiří Bičák z Ústavu teoretické fyziky MFF UKa druhým místopředsedou prof. Václav Pačes z Ústavu molekulární genetiky AV ČR.Medaili Učenéspolečnostipřevzaliod předsedy USVáclava PačesapřekladatelMartin Hilský(foto nahoře)a astrofyzikJiří Grygar(foto vpravo).Nezastupitelnou roli Učené společnosti při prosazováníakademických hodnot v období, kdy se českávzdělanost potýká s kritickým nedostatkem institucionálnípodpory, vyzdvihl v úvodu slavnostní části programupředseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Konstatoval,že „pouze společnost, která se může opřít o občanya instituce kompetentní i v oblastech souvisejících s vědoua výzkumem a o dostatečný vzdělávací a vědeckýpotenciál, může obstát vůči výzvám současného globalizovanéhosvěta.“ Předseda AV ČR dále upozornil, žeje v současnosti naléhavé rozvíjet – vedle zdravé a přirozenékonkurence – spolupráci mezi VŠ a jeho domovskouinstitucí; zvláště proto, aby před politickou reprezentacíspolečně obhajovaly potřebnost kvalitní vědya vzdělání a význam jejich odpovídající podpory. V tétosouvislosti ocenil, že se US stále více vyjadřuje k naléhavýmcelospolečenským tématům a kritizuje soustavnoudestrukci politického života v Česku – viz napříkladotevřený dopis někdejšímu ministru školství, mládežea tělovýchovy Josefu Dobešovi v kauze Ladislava Bátoryz října loňského roku či premiéru vlády Petru Nečasovi,ab6jehož vyzvala, aby se Česko připojilo k Evropskému fiskálnímupaktu: „Věřím, že hlas takto prestižního shromážděnínemůže být opomíjen […]. Jsem hrdý, že jsemjeho členem,“ uvedl Jiří Drahoš.Úvodní část pokračovala přednáškou význačnéhohistorika prof. Roberta Kvačka na téma Heydrichiádaa česká společnost, jíž předcházelo předání medailíUčené společnosti za zásluhy o rozvoj vědy a cen zavynikající vědecké výsledky. Prestižní ocenění majípodle dosavadního předsedy Učené společnosti VáclavaPačesa podněcovat pěstování vědy v naší zemi, budittouhu po poznání a radost z něho a podporovat zvyšováníúrovně vzdělanosti a tvůrčího, racionálního a lidskyodpovědného klimatu v České republice.Medaili Učené společnosti pro rok 2012 získali dr. JiříGrygar z Fyzikálního ústavu AV ČR za přínosčeské i mezinárodní astronomii a obecně vědě a jejímušíření a prof. Martin Hilský za aktivity vědecké, překladatelskéa učitelské. První jmenovaný významně přispělk poznání meteoritických rojů a komet, těsných dvoj-

UČENÉ SPOLEČNOSTIhvězd, nov, pulsarů a neutronových hvězd. Významněse také podílel na zavádění a vývoji astronomické přístrojovétechniky. V posledních desetiletích se dr. Grygarzaměřuje na fyziku kosmického záření extrémníchenergií. Známý popularizátor astronomie působil v letech2004–2008 jako předseda US. Prof. Martin Hilský patřímezi význačné osobnosti nejen české anglistiky a překladatelskékomunity, ale české kultury vůbec. V posledníchletech se orientoval na zpřístupnění kompletního básnickéhoa dramatického díla Williama Shakespeara (bibliofilskýknižní komplet v loňském roce vydalo NakladatelstvíAcademia).Cenu Učené společnosti pro rok 2012 obdrželi v kategoriivědecký pracovník prof. Petr Čornej za mimořádnýbadatelský přínos českému dějepisectví, jehož výsledkykvalifikovaně zpřístupňuje i laické veřejnosti. Ve své mimořádnépublikační činnosti se zabývá především českýmidějinami pozdního středověku, ačkoli se autorskyorientuje i na práce k dějinám 19. a 20. století. Zvláštěvýznamný je jeho podíl na syntetickém díle o českýchdějinách Velké dějiny zemí Koruny české. V letech2006–2010 byl rektorem Literární akademie, kde nyní působíjako profesor. Druhý oceněný, dr. Jaroslav Stejskalz Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, byl vyznamenánza vynikající výsledky v oblasti výzkumu vodivých polymerů.Dlouhodobě se věnuje studiu elektrických vodivýchpolymerů, jejichž typickým příkladem je polyanilin;jeho publikace získaly více než 6 500 citačních ohlasů.V kategorii mladý vědecký pracovník uspěli dr. OtakarFrank z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava HeyrovskéhoAV ČR za fundamentální studium mechanické deformacegrafenu a dr. Jan Veselý z Přírodovědecké fakultyUK za rozvoj nových chemických transformací pomocíorganokatalýzy. První jmenovaný se zasloužil o objev,který otevírá cestu například k přesnému a jednoduchémumonitorování zátěže vláken přímo v provozu(pomocí Ramanovy spektrometrie). Jan Veselý patřímezi nadějné organické chemiky. Na organokatalýzuse zaměřil během postdoktorálního pobytu ve Švédsku;v roce 2008 zahájil vlastní výzkum a vybudoval skupinu,která má nyní devět studentů. Kromě vývoje nových reakcíse pokouší aplikovat koncepty organokatalýzy napřípravu biologicky aktivních látek.Učená společnost nezapomněla ani na pedagogy,kteří úspěšně vychovávají možné příští vědce a vědkyně;letos jich porota ocenila devět (dr. Janu Dobrorukovouz Gymnázia Dvůr Králové nad Labem, Mgr. MiroslavaStuláka z Gymnázia Cheb a kolektiv pracovníků v oboruchemie – dr. Petra Cíglera z Ústavu organické chemiea biochemie AV ČR, dr. Petra Holzhausera z Vysokéškoly chemicko-technologické v Praze, dr. MichalaKoláře z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR,doc. Jana Knotka z Univerzity Karlovy, dr. TomášeKubaře z Karlsruher Institut für Technologie, Bc. LuďkaMíku z Univerzity Karlovy a doc. Petra Slavíčka z Vysokéškoly chemicko-technologické v Praze).V kategorii středoškolský student porota ocenila 12 nadějnýchbadatelů. Mezi jinými např. Miloslavu Dočkalovouz Gymnázia Aloise Jiráska v Litomyšli, která se ve studiiMuž určený k likvidaci – MUKL zabývala fenoménemvězeňství v padesátých letech 20. století, konkrétněosudem svého dědečka a politického vězně MiroslavaDočkala.Odpolední blok Dostatek všeho a pro každého?,který moderoval člen Akademické rady AV ČR,předseda Rady pro zahraniční styky a člen US prof. JanPalouš, patřil odborníkům na globální problémy dneškai budoucnosti – především potravinové a energetické.S podnětnými přednáškami vystoupili britský biolog prof.Brian Heep, švédský fyzik prof. Sven Kullander, předsedkyněStátního úřadu pro jadernou bezpečnost dr. DanaDrábová a vědecký pracovník Ústavu fyziky plazmatuAV ČR dr. Jan Mlynář.■LUDĚK SVOBODA7 ab

u d á l o s tSKUTEČNÝ BADATEL MUSÍ BOProjev prof. Petra Čorneje uNositelé cen US– ve spodní řadězlevaMiroslav Stulák,Jana Dobroruková,Jan Veselý,Otakar Frank,Jaroslav Stejskal;v horní řadě zlevaMichal Kolářa Petr Holzhauser.Učená společnost České republiky na svém slavnostnímvýročním zasedání udělila ceny a medailevědcům z rozličných oborů a z různých generací,nezapomínajíc ani na středoškolské profesorya na mladé talenty z řad středoškolských studentů.Ode mě očekává, že jménem oceněných poděkujinejen Učené společnosti, ale že vyslovím vděčnosttéž přítomným zástupcům sponzorů, kteří i v ekonomickysložité situaci považují podporu vědy a základníhovýzkumu za nepsanou povinnost, a že nepominuani školy a ústavy, v jejichž pracovnách,laboratořích, knihovnách a učebnách vyznamenanívědci, učitelé i adepti vědy působí a bez jejichž porozuměníby se sotva dočkali dnešní výjimečné chvíle.Formální není ani dík, který za všechny oceněnéadresuji našim nejbližším, tj. rodinným příslušníkům,za jejich chápavost a vnímavost. Mohli by jistě sáhodlouzevyprávět, jaké s námi mají trápení, když propadnemebadatelské posedlosti, když se nám nedaříproniknout k jádru zkoumaného problému, kdyžnenacházíme adekvátní formulace a když se zmítámev mučivých pochybnostech, zda má naše úsilívůbec smysl a zda by nebylo lepší dělat něco úplnějiného. Vše, co jsem zatím pronesl, jsou ovšem pouhévariace na bezpočtukrát zpracované téma, opakovanězaznívající v těchto staroslavných prostoráchv rámci rozličných rituálů spjatých s akademickýmsvětem. Rád bych proto využil poskytnuté možnostik poněkud obecnějšímu zamyšlení, i když nevím, zdabudu mluvit všem oceněným z duše.Sešli jsme se tu v situaci, která, nač si lhát, nemápřílišné porozumění pro základní vědecký výzkum,pro opravdové tvůrčí činy a pro rozvoj vzdělanosti, byťab8se politická sféra jejich potřebou proklamativněa leckdy účelově ohání. Heslem dne se naopak stalakomercionalizace, byrokratizace a formalizace, dusícítvůrčí činnost v oblasti vědy i vzdělávání, neboťvědec, který vyplňuje formuláře a dokolečka píšezprávy pro státní administrativu, ztrácí čas na výzkum,lékař na léčení, učitel na učení a všichni pakna vlastní profesní růst. Představa, že lze vědeckývýkon a vědeckou kvalitu hodnotit podle jednoduchýchkvantifikačních nebo čistě formálních kritérií,je ve své podstatě naivní, byť na základě těchto principůexekutiva rozděluje stále nižší objem finančníchprostředků. Stoupající počet lektorských posudků,které píšeme na vědecké monografie a studie, nenísám o sobě dokladem rozmachu české vědy, nýbržvýmluvným důkazem, jak se vědecké instituce snažívyhovět nadekretovaným požadavkům a zajistit sipeníze na vlastní přežití. S rozpaky leckdy pročítámtexty, v nichž poznávám oprášené a jen mírně upravenédiplomové práce, kdysi ne zcela přijatelné k vydání,nyní ale navrhované do tisku především proto,že splňují stostránkovou normu kladenou na vědeckouknižní monografii. Prosazované kontrolní mechanismy,jejichž hlavní smysl tkví v redukci finančníchtoků do oblasti základního výzkumu a sféry vysokoškolskéhovzdělávání, působí na první pohled pro částveřejnosti a povrchní žurnalisty racionálně, ve skutečnostijsou však iracionální a ve svých důsledcíchškodlivé. Ale co čekat od expertů, kteří po klopotnépatnáctileté přípravě nedovedou sestavit relevantnímaturitní testy!Proč však mluvím o záležitostech, jež všichnidobře známe a které jsme mezi sebou i na různýchfórech mnohokrát prodiskutovali? Omezím se nadva stěžejní důvody. Prvním je fakt, že se setkávámev Karolinu, druhým skutečnost, že organizátoremshromáždění je Učená společnost České republiky.Symbolizuje-li Karolinum zrod, kontinuitu a vysokouúroveň české vědy i vzdělanosti, navazuje Učenáspolečnost na nejlepší tradice českých vědeckýchsdružení vznikajících od poloviny 18. věku. V osvícenskéepoše se začaly postupně formovat principy,o něž se donedávna opírala moderní evropská i euroatlantickácivilizace. Byla to nejen idea občanské společnosti,v níž jsou si všichni lidé rovni před zákonem,ale také idea moderní univerzity a vědeckého bádánízaloženého na racionalitě a řídícího se přísnými pravidly,jež následující století ještě umocnilo. Ve zpětnémzrcadle se pochopitelně jeví některé osvícenskéi pozitivistické zásady jako iluzorní, nemohu se však

medicíny (v kompetenci NIH) formou grantů a dohodo spolupráci s téměř 2000 univerzitními pracovišti, firmamii neformálními vědeckými organizacemi a dalšímivýzkumnými institucemi v USA; posuzuje návrhyprojektů předložené jak vědeckými týmy, tak i jednotlivci– podporu mohou získat i interdisciplinární projekty.Maximální objektivitu při posuzování předloženýchprojektů zaručuje proces peer review. Každýprojekt posuzují minimálně tři hodnotitelé, kteří nesmějíbýt zaměstnanci NSF nebo instituce, jejíž vědeckýpracovník projekt předkládá. Hodnotitelé pocházejíz vnitrostátních expertů v dané oblasti a jejichhodnocení je striktně důvěrné.Vědecká spolupráce českých vědeckých pracovišťs partnerskými pracovišti v USA se uskutečňovala formouspolečných projektů. Podklad pro spolupráci tvořiljiž zmíněný Protokol, jehož administrací byla pověřenaAkademie věd ČR. Finance na spolupráci poskytl programMŠMT KONTAKT, hodnocení projektů a jejich finálnívýběr zajišťovala Komise pro spolupráci ČRs NSF jmenovaná Akademickou radou AV ČR; členybyli zástupci AV ČR, univerzit a dalších neuniverzitníchrezortních výzkumných pracovišť. Komise každoročněschválila pět až deset projektů v trvání od dvou do čtyřlet. Roční rozpočet na projekt činil na české straně kolem500 tisíc korun s ohledem na jeho charakter. Protokolurčoval také finanční náležitosti společných projektůa zakotvoval princip mobilitní reciprocity (přijímajícístrana hradila náklady pobytu pracovníka druhé strany).Oboustranně výhodnou spolupráci NSF ukončilav roce 2009 s odkazem na sjednocení forem mezinárodníspolupráce ve výzkumu a vývoji, které dávalypřednost principu „každý za své“, tj. opustily princip reciprocity.Platnost Protokolu tak skončila, ačkoli jej NSFformálně nevypověděla. Po dobu jeho existence bada-Polární stanice Amundsen-Scott(Amundsen-Scott South Pole Station),kterou provozuje NationalScience Foundation.telé realizovali na 80 společných projektů. Žádat o finančnípodporu na spolupráci s americkými vědeckýmipracovišti lze v současnosti prostřednictvím Americkéhovědeckého informačního střediska (AMVIS –www.amvis.cz); z americké strany není podmínkoupodání žádosti na NSF.Další formy bilaterální vědecké spolupráce v oblastivojenství a obrany, které obě země podepsalyv uplynulých letech, jsou již nad rámec tohoto článku.KanadaAkademie věd nemá v současnosti uzavřenou dohoduo spolupráci s kanadskou vědeckou organizací, protožeKanada nepřistoupila na obnovu vědeckých stykůna základě meziakademické dohody, která existovalado roku 1990. Od té doby se styky omezovaly na osobnípozvání a účasti na mezinárodních konferencích konanýchv obou zemích. O obnovení přerušené spoluprácejednal v roce 1999 předseda AV ČR RudolfZahradník s prezidentem National Research Council ofCanada (NRC) dr. Arthurem J. Cartym. Výsledkem jednáníbyl společný workshop o navržených tématechspolupráce: Plasma Physics on nano and amorphousmaterials (Ústav fyziky plazmatu AV ČR – NRCIndustrial Materials Institute); An Investigation ofSelected Aspect of Lyme Disease Glycobiology (Parazitologickýústav BC AV ČR – NRC Institute of BiologicalSciences). Záměrem bylo též uspořádat paralelníworkshop Czech-Canadian Technology & BusinessForum v Technologickém centru AV ČR v Suchdole,kde se měly prezentovat české a kanadské firmy; TCAV ČR oslovilo přes 50 českých firem, avšak týdenpřed konáním muselo setkání zrušit, neboť kanadskéfirmy svou účast odřekly – údajně s ohledem na ekonomickourecesi a nejistou situaci.Implementace obou společných projektů začalak 1. dubnu 2003. Každá strana financovala projektv trvání tří let každoročně částkou až 75 000 kanadskýchdolarů (cca 1,5 milionu korun); AV ČR projektykaždoročně financovala částkou 500 000 korunz prostředků „zelených“ grantů, zbytek tvořily financez ústavů. Projekty skončily k 1. dubnu 2006 závěrečnouhodnotící zprávou. Od té doby žádný posun v oblastivědeckých styků mezi AV ČR a Kanadou nenastal,i když zástupci velvyslanectví Kanady v Prazev roce 2011 slíbili znovu projednat možnost obnoveníspolupráce.■DAN DVOŘÁK,Zahraničně správní odbor SSČ AV ČR, v. v. i.11 ab

v ě d a a v ý z k u mHUMANITNÍ VĚDYMost mezi národní identitou a globální otevřenostíČernohorská akademie věd a umění v Podgorici uspořádalave dnech 7. až 9. června 2012 mezinárodní konferenci Humanitiesand the Contemporary World (Humanitní vědy a současný svět),na níž vystoupilo několik desítek odborníků z Evropy, USA, Jižní Afriky,Japonska a Malajsie. Vyžádanou přednášku o vztahu mezi národnímia obecnými aspekty humanitních věd, jejíž zkrácenou českou verziotiskujeme, proslovil místopředseda Akademie věd ČR Jaroslav Pánek.Čtyři úvodní teze1) Humanitní vědy se v posledních desetiletích ocitají vezjevné defenzívě – pociťují potřebu bránit holou existenci,srovnávat se s přírodními a technickými vědamia zdůrazňovat svou užitečnost. Jedna z obranných tezístaví do rozporu sepětí humanitních věd s národnímihodnotami na jedné straně a univerzální otevřenosthumanitních věd na straně druhé. Tento rozpor pokládámza umělý, nesprávný a kontraproduktivní.2) Humanitní obory, zejména historické, lingvistické a literárnívědy, jsou svou povahou zakotveny v národníchjazycích a v mikro- či makroregionální tematice (z hlediskapramenů, výsledků poznání a jejich primární recepce),ale zároveň jsou předurčeny k intenzivní mezinárodníkomparaci a následně k sekundární recepcibez ohledu na hranice jazyků, států či kontinentů. Postaveníhumanitních věd v malých zemích s místnímijazyky je v tomto ohledu obtížnější v porovnání s analogickýmiobory pěstovanými ve velkých státechavkongresových jazycích, jde však pouze o kvantitativníhledisko, nikoli o rozdíl v podstatě věci.3) Současné problémy euroamerického světa a nedostatečnéporozumění sobě samému i jiným civilizačnímokruhům jsou mimo jiné důsledkem dlouhodobéhopodceňování humanitních věd ve výzkumu i vevýuce na všech stupních škol. Přírodní a technickévědy si právem získaly všeobecné uznání, neboť dokázalyproměnit materiální základnu bytí na naší planetě,lékařské vědy oslnily výsledky při prodlouženía zkvalitnění lidského života. Avšak vzestup poznánív těchto oborech nevedl a ani nemohl vést k harmonizacimezilidských a mezinárodních vztahů. V tomspočívá zásadní úkol humanitních věd, které je nutnorozvinout v celém jejich potenciálu – od pochopenívlastní identity přes poznání specifik jiných národůa civilizací až po mezicivilizační dialog a koexistenci.Neznalost či nedocenění pozitivních i negativníchzkušeností, jež lidstvo získalo v tisícileté minulosti,vede k opakování starých a k vytváření nových chyb,které mají v nynějším globalizovaném světě daleko vážnějšídopad než v minulosti. Intenzivní a cílevědomýab12rozvoj humanitních oborů, následně promítnutí těchtopoznatků do vzdělávání, výchovy a veřejného životamůže lidstvu napomoci, aby se uchránilo před dehumanizacía planetární katastrofou.4) Humanitní vědy by neměly přijmout roli prosebníka naokraji sféry výzkumu, vývoje a inovací, a už vůbec senesmějí stát služebníkem etnického či náboženskéhošovinismu. Měly by naopak zdůraznit svou nezastupitelnostpři řešení kardinálních problémů 21. stoletía svůj pozitivní potenciál v dalším vývoji lidstva, kterýspočívá nikoli v potlačení, nýbrž naopak v kultivaci sebevědomýchnárodních identit a v jejich chápající otevřenosti(popřípadě ve zdůvodněně kritickém vymezeníse) vůči jiným národním a civilizačním identitám.K úvodním tezím a ke zdůraznění jejich diskusníhocharakteru připojuji několik poznámek o vybranýchaspektech této problematiky. Činím tak s vědomím, ževelmi široká a mnohotvárná tematika nemůže být vyčerpána,nýbrž jen rámcově naznačena a v některýchpřípadech ilustrativními ukázkami konkretizována.Národní kultura jako výsledek mezinárodníinterakceV minulosti se v různých variantách objevovala hesla„Cizí nechceme, vlastní nedáme!“ Měla jistě opodstatněnív době boje menších evropských národů proti osmanskéokupaci, proti nacistickému ohrožení či proti sovětskéhegemoniální politice. Přiznejme si, že taková zjednodušujícíhesla často prolínajínejen politikou,ale nejednou se nepříznivědotkla i humanitníchvěd. Napříkladspory o příslušnostjazykově německýchspisovatelů, vědců čiumělců mezi Čechy,Němci a zvláště sudetskýmiNěmci nejsoutak vzdálenou minulostí.Dohady o při-

náležitosti dubrovnické renesančníliteratury a IvaAndriće k Srbům či Chorvatům,Petara II. PetrovićeNjegoše k srbské či černohorskéliteratuře bylyumocněny událostmi porozpadu Jugoslávie. Ostatně spory o příslušnost tvůrcůa jejich výtvorů ke Katalánsku či Španělsku, k Irsku,Skotsku či Anglii zná i západní Evropa.Bylo by asi naivní chtít dnes po všech politicích, abyod sporů tohoto druhu – nejen v rovině kulturního dědictví– okamžitě upustili. Badatelé v humanitních oborechby však mohli ukázat cestu. Kupříkladu české bádáníuž přijalo širší výměr kulturní tvorby na území dnešníČeské republiky; pojímá do něho nejen díla osobnostíitalského, francouzského, polského, ruského či jinéhopůvodu, dočasně působících v Čechách a na Moravě,ale i celé dědictví německé a židovské kultury na českémúzemí, aniž by ovšem popírala jejich přináležitost k jinýmetnickým společenstvím. (Nutno ovšem přiznat, že mnohemvětší problémy jsou s překonáváním rozdílů mezi etnikyžijícími na odlišné civilizační úrovni, jako jsou Romovév zemích střední a východní Evropy, a většinovýminárody – Slováky, Maďary, Čechy atd.) Ještě dále došliPoláci, kteří ve svých dramatických novodobých dějináchobývali značně odlišná území. Po rozpacích, kterénastaly v desetiletích bezprostředně po druhé světovéválce, kdy byly jednostranně zdůrazňovány skutečné čidomnělé rysy „polskosti“, si osvojili kulturní odkaz vysídlenéhoněmeckého etnika jako pozitivní hodnotu, a právěna této základně rozvinuli tvůrčí vztahy k Němcům žijícímdnes ve Spolkové republice. Občasné turbulence na tétoose nemohou popřít, že polské humanitní vědy sehrály natomto poli významnou pozitivní úlohu. Upevněné sebevědomípolského národa umožnilo plně akceptovat etnickémenšiny, například Kašuby, jejichž kultura je na severuPolska na vědeckém základě i v popularizační rovině prezentovánas velkorysostí i oboustranným respektem. Jakpozitivní význam má tato vícestranná akceptance, dokládásoučasný vývoj Polska, které vede premiér DonaldTusk, uvědomělý Kašub a sebevědomý Polák i Evropan(ostatně nedávno zemřelý doyen polské historiografieGerard Labuda byl také kašubského původu).Uvedenými příklady jsem chtěl pouze naznačit, žepřed humanitními vědami stojí – zejména v evropskýchzemích – vážný úkol: přiznat, zdůvodnit a hodnotovědocenit, že kultura jednotlivých evropských národůse napájí z mnoha pramenů a že tato skutečnost neníjejí slabinou, nýbrž silnou stránkou. Neznamená to popříthodnotu kterékoli národní identity, nýbrž prozkoumata interpretovat její zdroje a strukturu. Jestliže důkladněpoznáme souvislosti a připustíme, že kultura našeho národaje výsledkem vzájemného působení jeho příslušníkův interakci se sousedními i vzdálenějšími národy, nebudememít důvod stavět tuto kulturu a její zájmy doprotikladu s jinými kulturami.Stratifikace identitV podstatě totéž platí také ve vztahu civilizačních okruhů.Konvenční „politická korektnost“ nám zabraňujerealisticky posuzovat rozdílnost civilizací a tím i zkoumatcesty k jejich skutečnému sblížení. Naproti tomupředstava o nevyhnutelném střetu civilizací vytvářía umocňuje nové antagonismy, které plodí agresivitua strach, nejhorší možné průvodce lidstva do budoucnosti.Humanitní vědy by neměly přistoupit na žádnouz těchto krajností. Měly by odmítnout prázdné frázeo bezproblémovém světoobčanství v multikulturnímprostředí a s respektem přijmout studium společnýchi rozdílných rysů jednotlivých civilizací. Domnívám se,že respekt v této souvislosti znamená zásadní uznáníodlišnosti, nikoli však rezignaci na právo kritického bádání;tedy možnost zkoumat odlišnou civilizaci a zachovatsi nárok na vlastní pohled, což neznamená vnucovánívlastního pohledu příslušníkům jiného civilizačníhookruhu.Za jeden ze základních úkolů humanitních věd tedypokládám studium složité struktury identit – výzkumvlastní příslušnosti k místní, regionální a národní, aletaké k civilizační a snad i kosmopolitní identitě, přičemžkaždá z těchto vrstev identifikací si zaslouží důkladnéobjasnění, poznání toho, co patří výlučně k dané identitěa co ji přesahuje. V emocionální rovině můžeme sicevyznávat krásnou utopii o rovnosti všech se všemi, alejako vědci prospějeme svému národu, civilizačnímuokruhu i světu spíše tím, když rozpoznáme a vysvětlímespolečné rysy a rozdílnosti jednotlivých identit. Jinýmislovy, měli bychom usilovat o vědecky podloženou stratifikaciidentit, stojících na různých společenskýchúrovních, a ukázat, že nejsou pouze navzájem konkurenční,ale že mohou být i komplementární, že se mohounavzájem doplňovat a obohacovat. Výsledkem takto zaměřenéhovýzkumu by mohlo být vybudování racionální13 ab

v ě d a a v ý z k u ma psychologicky přijatelné struktury identit jakožto jednohoz pozitivních principů mezilidských a mezikulturníchvztahů. Na tomto základě bychom mohli předkládatdoporučení, jak sladit zájmy většiny a menšinv určitém prostředí, jak stimulovat či regulovat velké migračnípohyby, jak předcházet růstu interetnického a následněsociálního napětí.Kritické zhodnocení současné situacea vývojového potenciálu komplexních společnostíVelmi vážným úkolem humanitních oborů je vědeckáreagence na současný mimořádně dynamický a v jistémsmyslu chaotický vývoj lidstva. Před našima očimase zhroutil bipolární systém, skončila jednoznačná převahaeuroamerické civilizace a nastoupily nové mocnosti,jejichž vstup do popředí světového dění přispívák pestrosti globalizovaného světa, ale zároveň otvíránové otázky. Ačkoli na některých akademiích věd a univerzitáchv Evropě, Americe či Asii vznikají centra globálníchstudií, jejich pokusy o decentníodpovědi na aktuální otázky se zatímjen velmi málo odrážejí ve veřejnémživotě. Naproti tomu odpovědi, kterénabízejí politikové a žurnalisté, bývajíjednak stranicky zabarvené, jednakkrátkodeché. Vyznačují se nedostatečnýmponorem do minulosti a tudíži neschopností vystihnout dlouhodobévývojové trendy, stejně jako nanejvýšjen velmi povrchní komparací,která je tu jednou ze základních metodk uchopení rozmanitosti světa.Pro současnou euroamerickoucivilizaci nejsou patrně největším nebezpečímprojevy ekonomické deprese,kterou lze pokládat za součástcyklického vývoje, nýbrž příznakykomplexní systémové krize. Popsat zjevné symptomynení zvlášť obtížné – jsou to problémy vyplývající zestárnutí obyvatelstva v relativně bohatých částech světaa ze značně nerovnoměrného populačního vývoje,z hrozícího vyčerpání surovinových zdrojů, z neuspokojivéhofungování tradičních demokratických institucíatd. Takové konstatování však rozhodně nestačí, spíšejen naznačuje, že před humanitními vědami stojí novézávažné výzvy – kriticky interpretovat současnou situacia vývojové možnosti komplexních společností; pokusitse o stanovení reverzibility jevů, které vedou či mohlyby vést ke kolapsu euroamerické civilizační sféry;naznačit, jaké podoby by tento kolaps mohl nabýt a případnějaké jsou možnosti regenerace. Jde bezpochybyo témata, která jsou svou povahou interdisciplinárnía transdisciplinární; jejich úspěšné řešení se vymykámožnostem jednotlivých zemí a vyžaduje rozsáhloumezinárodní spolupráci.Řešení komplexní problematiky je však nemožné bezpředchozího či souběžného zkoumání mnoha dalšíchtémat, jejichž dlouhodobé přehlížení přispívá k labilitěsoučasného světa. Bylo snadné v duchu politické korektnostiodmítnout Huntingtonovu představu o „střetucivilizací“ a poukázat na dílčí nedostatky autorova výkladu;mnohem obtížnější však bude uskutečnit comožná nepředpojatý výzkum jednotlivých kulturních,náboženských (nábožensko-politických) a civilizačníchokruhů se zřetelem k rozporným tendencím jejich vývojea k možnostem jejich dlouhodobého – skutečného,nikoli proklamativního – soužití v budoucnosti.Badatelé v humanitních vědách by měli programověvyrovnávat nerovnováhu, která vzniká pod politickýmia ekonomickými tlaky; například zkoumat vyhrocovánívztahů mezi nositeli muslimské a (post)křesťanské civilizace– ať již v Evropě, či na dalších kontinentech. Jistěženemohou pominout dnes jednostranně zdůrazňovanésociální motivy, ale zajisté by se neměli spokojit s monokauzálnímvýkladem. Pokud ho lze – nepříliš úspěšně –aplikovat na poměry západní Evropy, pak jistě neobstojípři vysvětlení dlouhodobě zamlčovaných útoků na křesťanyv zemích Asie a Afriky jakožto jevu, který dodává současnémusvětu dosud nepřiznanou, avšak velmi nebezpečnoudynamiku. Mezinárodní a důsledně komparativnívýzkum může zabránit, aby jednotliví badatelé neupadlido jednostranné či dokonce zaslepené obhajoby těchcivilizačních prvků, které jsou jim z osobních důvodůbližší, a do obžaloby oněch, které jsou jim vzdálenější;ale také aby v duchu politické korektnosti vážné problémynezastírali nebo nebagatelizovali. Hodnota poznání byměla vždy převážit nad politickými preferencemi.ab14„Detoxikace“ mezinárodních vztahůPřes veškerou snahu zainteresovaných badatelů si nelzedělat iluze, že bude možné dosáhnout naprosté objektivitya jednomyslnosti. Pro větší názornost lze uvést

příklad sporů, které probíhaly po roce 1989 ve středníEvropě a jež se dotýkaly zločinů páchaných za druhésvětové války i těsně po ní, stejně jako nucených migracía etnických čistek. Spory mezi Němci (předevšímovšem příslušníky a potomky německých vyhnanců) najedné straně a Čechy či Poláky na straně druhé se doznačné míry podařilo utlumit právě tím, že do polemikvstoupili historikové, právníci a badatelé v dalších humanitníchoborech, kteří osvětlili různé aspekty těchtodramatických jevů a zasadili je do širokého historickéhokontextu. Tím se podařilo tematiku historizovat, doznačné míry ji zbavit aktuálních politických ostnů a přenéstna jinou úroveň, než je utváření perspektivních bilaterálníchči multilaterálních mezinárodních vztahů.Nedošlo tím k unifikaci názorů na dějiny, naopak bylorespektováno právo jednotlivých (národních) subjektůna vlastní výklad, ale nastala jakási „detoxikace“ těchtorozdílných názorů. Jak výsledky humanitního výzkumudějin 20. století prospěly vztahům ve střední Evropě, semůže každý soudný pozorovatel snadno přesvědčit.Humanitní vědy mezi analýzou a syntézouVýzkum zásadních témat humanitních věd se ovšemdostává do příkrého rozporu se současným formalistnímhodnocením vědy. Tendence k hodnocení vědy,která se od počátku 21. století stále šíří v Evropě i v některýchmimoevropských zemích, má své pochopitelnézázemí ve snaze vlád či jiných sponzorů kontrolovat výzkuma ovládat finanční zdroje do výzkumu vkládané.Zatímco v přírodních vědách se – přes veškeré zjevnénedostatky – vcelku úspěšně prosadil preferenční systémpro impaktované články, v humanitních a částečněivsociálních vědách jsme již mnoho let svědky tápání,někdy dokonce absurdních pochybení. Dlouhodobý zápaso uznání hodnoty monografií a zvláště článků v neimpaktovanýchrecenzovaných časopisech naznačujedílčí pozitivní výsledky, což názorně prokázala snahaEuropean Science Foundation o vytvoření databáze„kvalitních vědeckých časopisů“ ERIH – European ReferenceIndex for the Humanities. Při náročném zpracovánía diferenciačním vyhodnocení tohoto indexu seukázalo, že pro evropskou vědu a kulturu mají zásadnívýznam jak mezinárodní, tak i skutečně dobré národníčasopisy a studie v nich publikované. Vytvoření ERIHa informační sítě s ním spojené, stejně jako napříkladv makroregionu střední Evropy vydávání elektronickédatabáze CEJSH (Central European Journal for SocialSciences and Humanities), zpřehlednilo téměř neprostupnoudžungli tisíců současných evropských periodika umožnilo navázat podstatně lepší informační vztahymezi badateli v evropských zemích. To je dobrý krokk rozšíření příštích komparativních výzkumů.Hodnocení kvantifikovatelných výsledků jakožto podkladk financování humanitních věd ovšem přináší takézákladní nepříznivou tendenci – obrovský kvantitativnínárůst produkce, který často ohrožuje její kvalitu. Některédalší kroky k formalizaci, například snaha uznávathodnotu monografií publikovaných pouze ve vybranýchnakladatelstvích, mohou tuto situaci dále zhoršit. Neřešítotiž základní otázku, co je základním kritériem prohodnocení kvality humanitního výzkumu. Odpověď častozní – „originalita poznání“, avšak i toto heslo můžebýt ošidné. Hledání deklarované „novosti“ poznatků vedemnohdy k další a další atomizaci výzkumu, k hledánístále specializovanějších témat, která zajímají stáleužší okruh odborníků. Kontinuitu výzkumu a dlouhodobésledování velkých cílů tak nahrazuje fragmentace,která by nakonec mohla zcela podlomit autoritu humanitníchvěd a uznání jejich jisté užitečnosti i z hlediskafinancujícího státu či jiného sponzora.Riziku nadměrné atomizace není jednoduché čelit.Jistěže v základním výzkumu musí vznikat množství dílčíchanalytických studií či pramenných edic, které zůstanouurčeny pomě∆rně úzkému okruhu odbornýchčtenářů. Přesto je záhodno přihlížet i k širším vazbámzkoumaných témat na možnost nadoborové recepceočekávaných výsledků. Stručně řečeno, alespoň dílčímvýchodiskem se tu může stát uplatňování zásady, žeanalytické studie jsou především předstupněm k vytvářenísyntetických děl, dostupných i širší kulturní veřejnostia přinejmenším zčásti využitelných („aplikovatelných“)ve výuce na různých typech škol či při kultivaciveřejného prostoru.Volba a řešení zásadních témat kritériempro posouzení kvality vědeckých výsledkůV některých zemích se již podařilo odrazit snahy o radikálníomezení humanitních věd ve prospěch technickýchoborů s industriálně „aplikovatelnými“ výsledky.Velkou zásluhu o to má organizace HERA – Humanitiesin the European Research Area (Humanitní výzkumv Evropském výzkumném prostoru), která vznikla15 ab

v ě d a a v ý z k u mz iniciativy zemí severní Evropy a Velké Británie a k nížse připojilo také několik středoevropských států. Základnípřínos HERA spočívá v tom, že se představiteléhumanitních věd z řady akademií věd ozvali proti podceňovánítěchto oborů a pokusili se formulovat mezinárodnívýzkumné programy. Témata společného kulturníhodědictví, divergentních či konvergentních pohledůna dějiny, jazykové a vizuální komunikace atd., kterábyla na zasedáních HERA diskutována, naznačila, želze k oboustrannému prospěchu propojit výzkum vycházejícíze svébytných národních identit s řešenímspolečných problémů Evropy a světa.Postupně tak vzniká základna k formulaci skutečněvelkých, doslova existenciálních témat, jimž se dříve čipozději nevyhnou jednotlivé národy, kontinenty a v jistémsmyslu celá naše planeta. Stačí uvést jen některá:frekvence krizí a depresí v ekonomickém a sociálním,ale i sociálně psychologickém vývoji lidstva; způsobyvládnutí, distribuce moci a proměny demokratické participace;vztah náboženství, sekularizace a veřejného života;důvěra v legitimitu a reprezentativní význam mocenskýcha kulturních elit; míra společenské soudržnostina lokální, regionální, národní či ještě vyšší úrovni; postojk migracím a vztah mezi většinou a menšinami (autochtonnímii nově vznikajícími) v aktuálně či potenciálněkonfliktních regionech; postoj ke kulturnímu dědictví(ke „kořenům“) a k jejich sdílení v interetnických vztazích.Důsledná historizace a zevrubné komparativníposouzení těchto problémů z hlediska humanitníchi sociálních věd by mohly přispět k lepší orientaciv prostoru a čase, v němž žijeme. Závažných témat,která se nabízejí, je samozřejmě mnoho, více než kolikjich mohou v krátké době zvládnout badatelé nanárodní i mezinárodní úrovni. Tím spíše je třeba uvážlivěvybírat z nekonečného množství parciálních námětů,jež se badatelům v humanitních a také v příbuznýchsociálněvědních oborech nabízejí. A protoženelze zvládnout či dokonce financovat vše,měly by mít přednost problémy skutečněklíčové, odvíjející se od nejnaléhavějšíchproblémů jednotlivých států i evropskéhoa světového společenství národů. Cílevědomávolba takových témat, dosahovánídílčích výsledků, jejich souvztažnost a poslézeformulace výsledných odpovědí byse mohly stát kritériem pro posouzení kvalityvědeckých výsledků.ab16Rozvíjení a kultivace identitLidské identity jakožto syntetický výraz našichzákladních představ jsou založeny jakna osobních i skupinových zkušenostecha emocích, tak také na systematickém poznání.Pokud se nám v rámci humanitníchvěd podaří důkladně prozkoumat motivace a obsahyidentit na různých úrovních a v různých prostředích, budememoci tyto identity zřetelněji strukturovat a snadi rozšiřovat jejich kapacitu. Pokoušet se o vytvoření planetárníidentity ve smyslu bezbřehého kosmopolitismuby sotva bylo úspěšné, neboť ztotožnit se se vším znamenáneztotožnit se s ničím. Naopak rozvíjení konkrétníidentity lokální, regionální a zvláště národní na racionálníchzákladech a kultivace těchto identit můžeotvírat prostor pro žádoucí nadstavbovou identitu evropskoua civilizační. Základním předpokladem ovšemzůstává, že takováto identita bude v hlavních rysechrozpoznána a definována; že budou stanoveny její základníznaky, a to dost možná i variantním způsobem.Takový úkol je velmi nesnadný, jak ukázala napříkladsnaha německých a francouzských historiků vytvořitspolečný výklad moderních dějin jakožto východiskopro sblížení dvou evropských národů. Může však býtv zásadě zvládnutelný, jak dokázali národnostně hrdíPoláci (s oporou ve významném interpretačním příspěvkupolských badatelů), když ze svých dějin, plných„historických křivd“, dokázali na počátku 21. století odvoditsebevědomé evropanství. Obtížnost úkolu, ale takévědomí jeho zvládnutelnosti by měly být naléhavouvýzvou pro evropské i jiné badatele v oblasti humanitníchvěd.Soužití identit je naším údělemPostupující globalizace ekonomiky a z ní plynoucí politickémoci nadnárodních korporací nezničila národnístáty a národní identity. Spíše naopak – střetání s integračnímitendencemi (jak ukazuje i vývoj veřejného míněnív zemích Evropské unie) vede k posílení národníidentity v jednotlivých zemích a vytváří protiváhuk všeobecné centralizační tendenci. Zároveň však nebývaleintenzivní migrace a prostupnost hranic podněcujevznik nových vrstev identifikace – na úrovni menšíchregionů přesahujících státní hranice, na úrovnimakroregionální (například v kulturně sourodé oblastičesko-polsko-slovenské) a nakonec i na úrovni evropské.Tento proces bude bezpochyby dlouhodobý a komplikovaný,bude přinášet stále nové otázky. Politikovéa žurnalisté, uvažující ve velmi krátkých periodách, naně odpoví přinejlepším povrchně. O komplexní řešenítéto problematiky se mohou a také musí pokoušet badatelév oblasti humanitních věd, kteří jsou odborně vybavenik výzkumu v „dlouhé vlně“. Úloha mostu mezinárodní identitou a globální otevřeností je jejich posláním,může se však stát i zdrojem jejich oprávněnéhosebevědomí.■JAROSLAV PÁNEK,místopředseda AV ČR pro III. oblasthumanitních a společenských věd

80 LET Ústavu pro dějiny vědya techniky Sergeje I. VavilovaÚstav pro dějiny vědy a techniky Ruské akademie věd, který patřímezi nejvýznamnější instituce svého druhu, slaví letososmdesáté výročí. Podle nově objevených archivních dokumentůvznikl 28. února 1932 a od roku 1991 nese jméno významnéhoruského botanika a genetika zajímajícího se rovněž o historii vědySergeje I. Vavilova. Ve výroční den se v Moskvě uskutečnilamezinárodní konference. Mezi významnými hosty, kteří převzaliMedaili za přínos v oblasti dějin vědy, byla také prezidentkaEvropské společnosti pro dějiny vědy (European Societyfor History of Science – ESHS) doc. Soňa Štrbáňováz Kabinetu dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.Hlavní řečník konference, ředitel Vavilovova ústavuJurij M. Baturin, člen korespondent Ruské akademievěd a profesor na moskevské univerzitě, má mimořádnévědecké zásluhy v oblasti letecké fyziky, kybernetiky,práva, mezinárodního leteckého práva a prognózyletectví, ale i žurnalistiky. V letech 1998 a 2001 se zúčastnildvou vesmírných letů. V den oslav ústavu poskytl rozhovorčasopisu Rossijskaja Gazeta nazvaný Historievědy očekává své Shakespeary, v němž pohovořil o historiiústavu a zdůraznil význam dějin vědy a techniky proRusko i nutnost věnovat této oblasti větší pozornost; zmínilrovněž vzestupy a pády ústavu.Obětí stalinistického režimu se stal první ředitel ústavuNikolaj Bucharin, který byl jmenován v roce 1932. Užv roce 1938 bylo pracoviště po jeho zatčení a popravězavřeno, obnovit se jej podařilo v roce 1944 zásluhouvýznamného geologa Vladimíra V. Vernadského a chemikaNikolaye D. Zelinského. Další z obětí stalinistickýchčistek byl i N. I. Vavilov, který zemřel ve vězenív roce 1943. Ačkoli ústav dosáhl vysokého mezinárodníhorenomé v sedmdesátých a osmdesátých letech minuléhostoletí, již v devadesátých letech jeho činnost zasáhlakrize ruské vědy.K navrácení reputace by měla přispět i letošní, jubilejníkonference za účasti významných hostů z celého světa.Pozvání na konferenci přijali např. předseda Oddělenídějin vědy a technologie Mezinárodní unie dějin a filosofievědy prof. Liu Dun (Čína), prezident Mezinárodní akademiehistorie vědy prof. Eberhard Knobloch (Německo),prof. Loren Graham z MIT (USA), ředitel Centra G. M.Dobrova pro vědecký a technologický potenciál a studiumdějin vědy Ukrajinské akademie věd prof. BorisA. Malitskij, prof. Ou Bao ze Školy humanitních a sociálníchvěd univerzity Tsing-chua v Pekingu (Čína) a prezidentkaESHS Soňa Štrbáňová (Česká republika).Jubilejní setkání doprovodila zdařilá výstava k historiiústavu a přehlídka trojrozměrných dokumentárních filmůvyrobených v Centru pro virtuální dějiny vědya techniky Ústavu pro dějiny vědy, která představilanapř. plazmové krystalové pokusy prováděné naMezinárodní kosmické stanici. U příležitosti jubilea vyšeltaké ilustrovaný sborník obsahující historii a současnýpřehled činností ústavu.■srd17 abOBĚ FOTA: ARCHIV ÚSD AV ČRMedaile za přínosv oblasti dějinvědyŘeditelVavilovovaústavuJurij M. Baturinspolus prezidentkouEvropskéspolečnostipro dějiny vědySoňouŠtrbáňovou

v ě d a a v ý z k u mPOHLED DO FANTASTICKÉOddělení biomatematiky Fyziologického ústavu AV ČR za účasti význačnýchvědeckých osobností – mj. místopředsedů AV ČR Jaroslava Pánka,Vladimíra Marečka a Miroslava Tůmy, ředitelky Ústavu experimentálnímedicíny AV ČR Evy Sykové či ředitele Ústavu makromolekulární chemieFrantiška Rypáčka – uvedlo 17. května 2012 do provozu unikátníoptický projekční tomograf Bioptonics OPT Scanner 3001.Příkladem použitímůže být obrázekcelé muškyoctomilky (mutantaposkytl Dr. MartinZápotocký),která je nejprvedokonaleprojasněnaa zviditelněnapři bílém světle.Na druhémobrázku jsou vidětfluoreskujícízeleně svítící 3Dnervové strukturyv hlavě, hrudia zadečku mušky.Dá se tak studovatnapř. průběhodumíránínervových vlákenpo poškozenínebo po mutacích,u obratlovcůzměny přidemyelinizačníchonemocněníchtypu roztroušenésklerózya amyotrofickélaterální sklerózy.Přístroj o váze 24 kilogramů a délce jeden metr připomínáslovy profesora Františka Vyskočila z FGÚAV ČR (jeho rozšiřující článek o optické projekčnítomografii vizte dále) pouzdro na housle; ty bychomvšak v útrobách přístroje jen stěží nalezli. Hlavním úkolemnového zařízení je vytvářet trojrozměrná zobrazeníživočišných a rostlinných tkání, orgánů a menších organismů,jako jsou embrya, drobné vyvíjející se orgány,celí drobní živočichové nebo části lidských těl, listy,plody a rostlinná pletiva. Podle ředitelky FGÚ AV ČRdr. Lucie Kubínové umožní přístroj zkoumat např. embryonálnímyší srdce a na nich studovat různé vývojovévady; lékaři se tak dozvědí více o lidské arytmii čimorfologii mozkové tkáně, což může pomoci při studiunapř. Alzheimerovy choroby.Idea optické projekční tomografie (OPT) není zdalekanová; každý si jistě vzpomene na dětské pokusys lampičkou pod peřinou, když jsme si prosvěcovalize všech stran prsty a mimo červenou barvu viděli téžstíny prstových nebo dlaňových kůstek. Intenzita a různávlnová délka červené barvy dodnes slouží proab18měření množství protékající okysličené krve. Z potřebypřesného zobrazení především vyvíjejících se jemnýchstruktur byl v Anglii v roce 2002 tento jednoduchý principzdokonalen.Výhodou je, že se studovaný objekt nemusí půlit nebojemně řezat na plátky, které je třeba dále různě barvit.Při OPT se preparáty drobných rozměrů (nejlépeod 2 do 15 mm) mohou předem připravit – „obarvit“ jakocelek. Lze v nich zviditelnit určité typy buněk; uvnitři vně buněk lze zobrazit funkční a strukturální bílkovinynebo DNA a RNA bez dalšího mechanického zpracování.Tím se odstraní rizika poškození vzorku a zkresleníúdajů.Biologické objekty mají ale obvykle nízkou průsvitnost,a proto se nejprve sytí zvláštním optickým projasňovačem.Tento tzv. Murrayův roztok postupně nahradívodu obsaženou v buňkách a mezibuněčnémprostoru. Má vysoký index lomu, který je blízký indexulomu světla tkání. Výsledkem je průsvitný až průhlednýbiologický preparát, který se upevní na otáčející sedržák a postupně se prosvěcuje světlem o požadovanévlnové délce (k dispozici jsou délky 425 nm, 470 nm,FOTO: MARTIN ČAPEK, ARCHIV FGÚ AV ČR

DÍLNY ŽIVOTA545 nm, 628 nm a bílé světlo) a získají se projekcev rozsahu celých 360 stupňů. Jestliže jsou některé částiuvnitř preparátu označeny nebo obarveny nějakoufluorescenční značkou, emituje se z těchto struktur zářenís posunutou vlnovou délkou. Zvýrazněné průmětynapř. neuronových sítí či ledvinových kanálků se počítačověrekonstruují do fluorescenčního 3D obrazu, případněvidea. Postup rekonstrukce obrazu z projekcí jepodobný jako při běžné počítačové (rentgenové) tomografii(CT). Když použijeme bílé světlo, získáváme celkovýtransmisní 3D obraz vnitřních struktur s rozlišenímod asi 3,2 3 µm 3 /voxel (pozn. – voxely jsou jednotkyprostorového rozlišení).Proč je trojrozměrné zobrazení užitečné nejen pro divákyv kinech nebo 3D konstruktéry karoserií, ale i probadatele a učitele v základním biomedicínském výzkumu?Rozhodně nejen proto, že zobrazené přírodní 3Dobjekty jsou krásné a lze s nimi provádět různé rotacea animace. Zobrazení 3D živých struktur je neocenitelnézvláště při studiu zárodečného vývoje nebo degenerativníchstavů, během nichž tkáně podstupují mnohéstrukturální změny ve vztahu k sobě navzájem.Standardní zobrazovací techniky dosud zahrnovalyúmorné řezání stovek tenkých řezů vzorkem nebo „optickéřezy“ tkáněmi pomocí konfokálního mikroskopu,a teprve potom následovala počítačová rekonstrukcedat do 3D modelu.Tyto jinak užitečné metody jsou poměrně zdlouhavéa mají určitá omezení. A právě OPT přichází s cílem poskytnoutalternativní a přesnější způsoby vizualizace.Jejím prostřednictvím jsme schopni produkovat ve vysokémrozlišení komplexní strukturální informace, prostorověa dokonce časově je popsat, dát do určitýchvztahů a často i předpovědět další změny. Napříkladzobrazíme rozmístění určitých genů a bílkovin, kterémají tyto geny na starosti, což umožní pochopit, co seodehrává nebo záhy odehraje ve studovaném objektu.Takové mapy genové exprese těchto strukturálníchzměn samozřejmě umožňují lepší pochopení jejichfunkce.Trojrozměrné zobrazení je i prostředkem při základnímbiomedicínském vzdělávání a začíná také úspěšněsloužit jako přesnější diagnostický nástroj. Lékařůmumožňuje vizualizovat, tj. přímo vidět, jak vypadázdravá nebo naopak podezřelá či dokonce nemocnástruktura, a zjistit, co, kde a kdy se zřejmě pokazilo.Přístrojem se pokrývá i mezera mezi přístroji poskytující3D data – konfokálním mikroskopem, který jev provozu ve Fyziologickém ústavu již léta – a neinvazivnímimikro-CT a mikro-NMR.První OPT obrázky ve FGÚ AV ČR získali dr. MartinČapek a prof. David Sedmera v oddělení biomatematiky;připojují se i další pracoviště ústavu, která studujípatologické jevy spojené s kardiovaskulárními,neurálními a buněčnými nemocemi získanými i zděděnými.Právě v této oblasti může OPT skener odhalitdosud nevídaný a dosud neviděný vznik a postuponemocnění, vizualizovat vliv léčby, případněodhalit její vedlejší účinky. Na řadu brzy přijdouzdravé i degenerované myší mozky a jejich krevnířečiště po radiačním a chemickém poškození, srdces vrozenými převodovými vadami, letový aparátškodlivého hmyzu, umělá kůže, přetížené ledvinynebo i obyčejná žížala, která je přes svou všeobecněznámou užitečnost stále málo prozkoumanýmpůdním živočichem a zaujala i kolegy z Mikrobiologickéhoústavu AV ČR.Projekční tomograf OPT otevírá pro české vědcei laickou veřejnost další podnětná a významná okénkado fantastické dílny života.■FRANTIŠEK VYSKOČIL,Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.19 abOptický projekčnítomografBioptonics OPTScanner 3001Martin Čapeka David Sedmeraz Fyziologickéhoústavu AV ČROBĚ FOTA: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ BULLETIN

v ě d a a v ý z k u mELEKTRICKÁ VODIVOST SYSTÉMŮS KORELOVANÝMI ELEKTRONYElektrická vodivost patří k základním vlastnostem látek. Ačkoli se mění s teplotou,zařazení mezi vodiče nebo izolátory je u většiny materiálů dané jejich chemickým složeníma krystalovou strukturou. Existují však látky, u nichž lze malou změnou vnějších parametrů,např. teploty nebo tlaku, dosáhnout přeměny vodiče v izolátor nebo naopak.Studiem tohoto jevu pomocí masivně paralelních numerických simulací se zabývajíbadatelé v Oddělení magnetik a supravodičů Fyzikálního ústavu AV ČR.Nejde přitom jen o řešení rovnic hrubou silou, ale i o vývoj nových metodpro popis systémů mnoha vzájemně interagujících částic.Mnoho fyzikálních vlastností látek je odrazem chováníelektronového plynu, souboru elektronů,které se pohybují v potenciálu tvořeném statickýmiatomovými jádry. Pohyb každého jednotlivého elektronumůžeme přirovnat k člověku, který prochází davemchaoticky se pohybujících lidí. Elektrony, stejně jakolidé, se sobě navzájem vyhýbají, ovlivňují své blízkéokolí, které na ně zpětně působí. Vzniká tak komplikovanýdynamický systém plný zpětných vazeb. Reakcetakového systému na vnější podněty může být velmisilná a podstatně odlišná od reakce samotného jedinceči malé skupinky. Stejně jako u lidí je u elektronůvelmi obtížné z chování jedince odhadnout chovánídavu. A právě o to se snaží fyzika mnohačásticovýchsystémů.Jednou ze základních vlastností látek je, zda vedouelektrický proud, případně jak dobře. Nejde přitomjen o využití materiálů v elektrických obvodech.Dobré vodiče – kovy – jsou obvykle stříbřitě leskléa dobře vedou teplo. Jak tyto vlastnosti souvisejís elektrickou vodivostí, věděli lidé již v předminulémstoletí. Pochopení elektrické vodivosti na mikroskopickéúrovni nám proto umožňuje porozumět mnohadalším vlastnostem materiálů, a je tak jednímz ústředních cílů fyziky pevných látek. Ve většině látekv pevném skupenství je elektrický proud projevemčástečně uspořádaného pohybu záporně nabitýchelektronů, zatímco kladně nabitá jádra tvořínehybnou mřížku. Základní pravidlo, kterým se tentopohyb řídí – Ohmův zákon – uvádí, že proud tekoucívodičem je přímo úměrný přiloženému napětí. Zní topřirozeně, ale pokud se nad tímto empirickým zákonemzamyslíme, narazíme na problém. Aby elektronyvlivem napětí neustále nezrychlovaly, musí jev látkách něco brzdit. Jak toto brzdění vzniká a pročse v některých látkách elektrony na meziatomárníúrovni vůbec pohybovat nezačnou? Na tyto otázkynám klasická fyzika neodpoví – musíme sáhnout dokvantové teorie.ab20Pohyb elektronu krystalem si můžeme představitjako náhodné přeskoky mezi jednotlivými atomy. Kvantováteorie přináší dvě zásadně nová pravidla. První,tzv. Pauliho vylučovací princip omezuje možné přeskokypodmínkou, že se na daném atomu mohou potkatpouze elektrony s různými kvantovými čísly (kvantováčísla indexují atomové orbitaly a spin elektronu). Druhépravidlo řídí meziatomové přeskoky, které nejsou popsánypouze pravděpodobností, ale i fázovým faktorem,jenž se stejně jako u klasických vln sčítá. V perfektnímkrystalu se fázové faktory odpovídající různýmcestám krystalovou mřížkou posčítají tak, že vytvořívlnu, která prostupuje celý krystal. Reálné materiályovšem obsahují nečistoty, atomová jádra vibrují (čímvyšší teplota tím více) a elektrony se navzájem odpuzují.Důsledkem toho se elektronové vlny rozptylujía jsou tlumené – elektron si „pamatuje“ pouze časověomezenou historii své fáze. Právě tyto efekty jsou podstatoubrzdění z předchozího odstavce. Který z nich jerozhodující, závisí na konkrétní látce. Zde se budemevěnovat elektron-elektronové interakci.Začneme tím, že nahradíme nesmírně komplikovanýsystém neustále se pohybujících elektronů jejich statickým(zprůměrovaným) rozložením. V takovém přiblíženíse elektrony pořád chovají navzájem nezávisle, alekromě elektrostatického pole atomových jader vnímajíi elektrostatické pole ostatních elektronů. Takový popiskupodivu velmi přesně vystihuje chování mnoha běžnýchkovů i izolátorů. Nás budou zajímat látky, v nichžtoto přiblížení nestačí. Z chemického hlediska jde častoo krystaly obsahující atomy ze skupiny tranzitivníchkovů. Elektrony se odpuzují ve všech látkách stejně silně,proč je tedy jejich interakce někde významná a jindene? Zhruba řečeno záleží, jak rychle se elektronyv krystalu pohybují, respektive kolik času typicky uplynemezi dvěma meziatomovými přeskoky. Každý elektronnejsilněji odpuzuje elektrony ve svém nejbližšímokolí a vytváří tak kolem sebe oblast s nižší elektronovouhustotou (tzv. výměnně-korelační díru). Pokud se

elektron pohybuje krystalem rychle, nestačí ostatníelektrony na jeho přítomnost dostatečně rychle reagovat.Elektron poté cítí potenciál, který nezávisí na jehopřítomnosti, a statický popis funguje. Naopak, pokudse elektron pohybuje pomalu, jeho okolí se mu neustálepřizpůsobuje a elektron vnímá potenciál, jenž semění v čase. V takovém případě nelze na elektronynahlížet jako na nezávislé částice a mluvíme o materiálechs korelovanými (nebo silně korelovanými)elektrony.Nejlépe teoreticky prozkoumané jsou materiály,u kterých dominují korelace atomového dosahu. Takovémateriály lze dobře popsat Hubbardovým modelem,v němž je uvažována pouze interakce mezi elektronyna stejném atomu. Jako každý fyzikální systém i elektronovýplyn se snaží dosáhnout stavu s nejnižší možnouenergií (to platí přesně pouze za nulové teploty).Energie elektronového plynu je součtem kinetické a interakčníenergie. Samotnou kinetickou energii minimalizujestav, kdy se elektrony volně a nezávisle pohybujíkrystalem, tj. vytvářejí vlny zmiňované v úvodu. Takovýnekorelovaný pohyb se projevuje fluktuacemi počtuelektronů na jednotlivých atomech. Naopak samotnouinterakční energii minimalizuje stav, ve kterém je početelektronů na atomech neměnný a elektrony tedy z atomuna atom nepřeskakují vůbec. Nutnost optimálně vyhověttěmto dvěma protichůdným požadavkům je podstatoufyziky korelovaných elektronů a vede k velkécitlivosti takových systémů na drobné změny parametrů,např. teploty nebo tlaku.Pokud je elektron-elektronová interakce slabá, chováse elektronový plyn jako soubor nezávislých elektronů,tzv. kvazičástic. Kvazičástice se od neinteragujícíchelektronů liší tím, že jsou těžší, tj. při působení vnější sílyzrychlují pomaleji než neinteragující elektrony. Lze topřirovnat k člověku, který se prodírá davem. Chová sesice jako nezávislý jedinec, který si může vybrat, kampůjde, ale pohyb ho stojí větší úsilí, než kdyby tam davnebyl. Navíc mají kvazičástice omezenou dobu života,což znamená, že si pamatují historii svého fázovéhofaktoru jen po omezenou dobu. Právě doba života přímoovlivňuje vodivost elektronového plynu. Čím silnějielektrony interagují, tím je doba života kvazičástic kratšía elektrická vodivost nižší. Dostatečně silná elektron--elektronová interakce vede k tomu, že si elektrony navzájemúplně brání v přeskocích mezi atomy. Jejichpočet na každém atomu se ustálí na průměrné hodnotěa nejsou schopné vytvořit elektrický proud. Materiályv takovém stavu se nazývají Mottovy izolátory. Relativnísílu elektron-elektronové interakce lze spojitěměnit působením vnějšího tlaku [za vyšších tlaků jsouatomy blíže u sebe, a elektrony proto mohou snáze(= rychleji) přeskakovat]. Elektronové interakce protorelativně slábnou. V takovém případě může dojít k tomu,že vodivost materiálu skokově vzroste o několik řádů,tzv. přechod izolátor-kov. Prototypickým příkladem takovéhochování je V 2 O 3 . Často je takový přechod spojens vymizením magnetismu, např. MnO nebo Fe 2 O 3(hematit).Kvantitativní popis elektronových korelací představujenesmírně komplikovaný matematický problém,pro nějž máme jen více či méně úspěšné přibližné,většinou numerické metody. Typická pro tyto metodyje vysoká výpočetní náročnost, která vyžaduje nasazenísuperpočítačů, které mají stovky (např. Dorje veFyzikálním ústavu AV ČR) až stovky tisíc (např. Jaguarv Oak Ridge Nat. Lab.) procesorů.Více informací na http://www.fzu.cz/~kunes/. ■JAN KUNEŠ,Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.ZDROJ: ARCHIV FZÚ AV ČRo21 abNa elektronyv krystalu působístatický potenciálkladně nabitýchjader a časověproměnnýpotenciálostatníchelektronů.Chovánívalenčníchelektronů lzepřibližně popsatHubbardovýmmodelem,který přes svůjjednoduchýmatematickýzápis zahrnuješirokou škálufyzikálních jevůa není dosudplně prozkoumán.

v ě d a a v ý z k u mSTIPENDIAFulbrightova programuKomise J. Williama Fulbrighta v České republice upozorňuje na soutěžo stipendia Fulbrightova programu vyhlášená na akademický rok 2013–2014.Jedním z cílů je prostřednictvím výměn v oblasti vzdělávání a výzkumu zvyšovatporozumění mezi Spojenými státy americkými a partnerskými zeměmi.Fulbrightovo stipendium pro vědecké pracovníkya přednášející z ČR ve všech oborech s výjimkouklinické medicínyPodmínkou je titul Ph.D. (nebo jeho starší ekvivalent,v případě lékařských oborů dostačuje 2. atestace neboosvědčení o zdravotnické způsobilosti dle zákona95/2004 Sb.), předchozí úspěšná výzkumná a/nebo pedagogickáčinnost, dobrá znalost angličtiny, kvalitní výzkumnýprojekt a pozvání z USA. Pravidelná uzávěrkapřihlášek je 1. října na následující akademický rok. Stipendiumje poskytováno na dobu tří až deseti měsícůpodle potřeb žadatele.Fulbright-Masarykovo stipendiumStipendium je určeno pro zástupce akademické obcev ČR, kteří jsou kromě svého úzkého odborného zaměřeníčinní také v akademickém a veřejném životě (v akademickémsenátu, v neziskové organizaci, v místní samosprávěapod.). Stipendium pro všechny obory (s výjimkouklinické medicíny) se uděluje ve třech kategoriích: juniorské– pro mladé vědecké pracovníky na počátku vědeckékariéry před dosažením titulu Ph.D.; postdoktorské – probadatele, kteří získali Ph.D. maximálně před pěti letyk datu uzávěrky přihlášek; seniorské – pro pokročilé vědecképracovníky s titulem Ph.D. získaným před více nežpěti lety či jeho starším ekvivalentem nebo v případě lékařskýchoborů 2. atestací či osvědčením o zdravotnickézpůsobilosti dle zákona 95/2004 Sb. Podmínkou je kroměvýše uvedené mimoakademické činnosti předchozíúspěšná výzkumná a/nebo pedagogická činnost, dobráznalost angličtiny, kvalitní výzkumný projekt a pozváníz USA. Pravidelná uzávěrka přihlášek je 1. prosince nanásledující akademický rok. Stipendium je poskytovánona dobu tří až deseti měsíců podle potřeb žadatele.Stipendisté z USA na univerzitách a výzkumnýchpracovištích v ČRPracovníci univerzit a akademických pracovišť v ČRmohou ve svých kurzech a seminářích využít pobytu přednášejícícha badatelů z USA, kteří každoročně v ČR jedenči dva semestry přednášejí či se věnují výzkumu v rámciFulbrightova programu a jejichž aktualizovaný seznampro rok 2012–2013 bude během léta 2012 umístěn nahttp://www.fulbright.cz/americti-stipendiste-fulbrightovaprogramu-v-ceske-republice.Snažíme se, aby pobyt našichstipendistů v ČR byl co nejintenzivněji využit. Protovelmi rádi zprostředkujeme kontakt, pokud by byl některýze stipendistů pro příležitostnou přednášku na univerzitnímči akademickém pracovišti v ČR vhodný.V rámci mezistátní výměny lze pozvat i stipendisty,kteří působí jako stipendisté Fulbrightova programuv jiné evropské zemi; jejich seznam je dostupný nahttp://www.fulbright.cz/americti-stipendiste-v-evrope.Má-li univerzita v ČR na dobu jednoho či dvou semestrůzájem o konkrétního přednášejícího z USA, kterýby byl ochoten i schopen jejímu zájmu vyhovět, musí tentoamerický zájemce včas o Fulbrightovo stipendium požádat.Uzávěrky pro americké vědce a přednášející jsouvždy 1. srpna na následující akademický rok. Podrobnostijsou na http://www.cies.org/us_scholars/us_awards/.Informace o programech lze získat na adrese: KomiseJ. W. Fulbrighta, Karmelitská 17, 118 00 Praha 1, tel.:222 729 987, l. 22, e-mail: rambouskova@fulbright.cz;http://www.fulbright.cz. Přihlášky se podávají pouzeon-line.■HANA RAMBOUSKOVÁ,Komise J. W. Fulbrightaab22Americké vědecké informační středisko, o. p. s.,vyzývá k podávání žádostí o podporu česko-americkévědecko-technické spolupráce – Program KONTAKT II (LH).Přihlášky lze podávat do 16. července 2012.AMVIS, o. p. s., Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1,e-mail: amvis@amvis.cz. Bližší informace naleznete na www.amvis.cz.

o b h a j o b y D S c .TEORIEBANACHOVÝCH PROSTORŮPracovník Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze doc. Ondřej Kalenda obhájilpřed komisí Matematická analýza a příbuzné obory disertaci Compact spaces and theirapplications in Banach space theory a získal vědecký titul „doktor fyzikálně-matematických věd“.Na Katedře matematické analýzy se podílí na výuce pokročilých předmětů oborumatematická analýza a na zajištění výuky základního kurzu matematiky pro ekonomyna Fakultě sociálních věd UK. Zaměřuje se na funkcionální analýzu, zejména na teoriiBanachových prostorů a její propojení s dalšími oblastmi matematiky (například s topologií).Vyvinul nové přístupy ke zkoumání vztahů mezi topologickými vlastnostmi kompaktníchprostorů a různými geometrickými vlastnostmi Banachových prostorů.Počátky teorie abstraktních Banachových prostorůspadají do dvacátých let minulého století. K prvnímmatematikům, kteří se jimi zabývali, patřili Stefan Banach,Hans Hahn a Eduard Helly. Banachovy prostory jsoumnožiny vybavené dodatečnou strukturou, a to jednakgeometrickou (jejich prvky lze násobit číslem a sčítatmezi sebou, jejich podmnožiny mohou mít tvar – přímky,úsečky, konvexní množiny atd.) a jednak strukturou metrickou(je v nich možné měřit vzdálenost). Tyto strukturyjsou vzájemně provázané. K jednoduchým příkladům Banachovýchprostorů patří přímka, rovina či trojrozměrnýprostor. Těžiště teorie ovšem spočívá ve zkoumání nekonečněrozměrnýchprostorů.Základními příklady nekonečněrozměrných Banachovýchprostorů jsou prostory posloupností a prostory funkcí.Tyto příklady poskytují motivaci ke studiu abstraktníchprostorů, protože jsou účinným prostředkem při řešenírovnic nejrůznějšího druhu, zejména diferenciálních. Diferenciálnírovnice se objevují například při analýze matematickýchmodelů ve fyzice, v biologii i dalších oborech.Specifikem diferenciálních rovnic je fakt, že neznámouv nich není číslo, ale funkce, případně systém funkcí. Právězde se ukazuje síla abstrakce – teorie Banachovýchprostorů umožňuje se složitými objekty (funkce či systémyfunkcí) zacházet jako s body v (nekonečněrozměrném)prostoru s geometrickou strukturou.Jak už to v matematice bývá, teorie vzniklé za určitýmúčelem se od tohoto účelu osamostatňují a žijí svýmvlastním životem. Mají své vlastní přirozené otázky, svouvlastní strukturu, své vlastní hluboké výsledky a svouvlastní vnitřní krásu. Jsou rozvíjeny bez přímé souvislostis původní motivací. Zdánlivě samoúčelné výsledkyobčas nacházejí překvapivé aplikace. Nejinak je tomus Banachovými prostory.Disertace shrnuje výsledky ze dvou oblastí teorie Banachovýchprostorů dokázané v letech 1997–2007. Prvníz nich je studium rozkladů „velkých“ (neseparabilních)Banachových prostorů na prostory „menší“ (separabilní).Takové rozklady umožňují přenos některých vlastnostíz menších prostorů na větší. Přibližně od šedesátých letminulého století byla jejich existence postupně dokazovánapro stále obecnější třídy prostorů. V disertaci ukazuji,že toto zobecňování má svou mez, popisuji tuto meza zkoumám prostory na rozmezí či nedaleko za ním.Druhou oblastí je zkoumání Banachových prostorů,na nichž je možné derivovat určité funkce (konkrétněspojité konvexní funkce). Jednou z motivací pro počítáníderivací je snaha aproximovat složitý objekt (funkci) pomocíjednoduššího objektu (lineární funkce, případněpolynomu). Počátky teorie derivování reálných funkcíspadají do 17. století. Různé typy derivací se studujíi pro funkce na Banachových prostorech. V šedesátýchletech minulého století Edgar Asplund zkoumal Banachovyprostory, na nichž mají spojité konvexní funkceněkterý typ derivace v „mnoha“ bodech. Zavedl taktotřídy Banachových prostorů,kterým se dnes říká Asplundovya slabé Asplundovy prostory.První z těchto tříd je velmidobře prozkoumaná, o druhése toho stále mnoho neví.V disertaci uvádím některévýsledky související právě sestrukturou třídy slabých Asplundovýchprostorů, jejích podtřída nadtříd.Výzkum v těchto a souvisejícíchoblastech je samozřejměmnohem bohatší a probíhástále, protože mnohootázek na své řešení teprvečeká.■ONDŘEJ KALENDA,Matematicko-fyzikální fakultaUniverzity Karlovy v PrazeFOTO: ARCHIV AUTORA23 ab

v ý r o č í150 LET JEDNOTYČESKÝCH MATEMATIKŮ A FYZIKŮAula pražského Karolina se 28. března 2012 stala svědkem výjimečné události:Jednota českých matematiků a fyziků, která sdružuje na 2 800 vědců,vysokoškolských a středoškolských učitelů, studentů a dalších zájemců,oslavila 150 let nepřetržité, úspěšné činnosti.➔Předseda AV ČRJiří Drahošzdůraznilvýznam JČMFpro matematickoua fyzikálnígramotnost našíspolečnosti a ocenili současnouaktivitu JČMFv debatácho organizací vědy;(zleva) prezidentkaEvropskématematickéspolečnostiMarta Sanz-Solé,předseda JednotyJosef Kubát,předseda Jednotyslovenskýchmatematiků a fyzikůMartin Kalina,rektor ČVUTVáclav Havlíček,místopředsedkyněSenátu PČRAlena Gajdůškováa další osobnosti.VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINZasedání se zúčastnily význačné osobnosti vzdělání,vědy a politiky – prezident ČR Václav Klaus, rektorUniverzity Karlovy Václav Hampl, rektor Českéhovysokého učení technického Václav Havlíček, předsedaAkademie věd ČR Jiří Drahoš, prezidentka Evropskématematické společnosti Marta Sanz-Solé, místopředsedkyněSenátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková,předseda Jednoty slovenských matematiků a fyzikůMartin Kalina a děkan Matematicko-fyzikální fakulty UKZdeněk Němeček. Uskutečnila se také tisková konference,jež se věnovala aktuálním problémům výuky matematikya fyziky, a panelová diskuse na žhavé otázky státníchmaturit z matematiky. Slavnostní den zakončilkoncert v Betlémské kapli. Věru, bylo co oslavovat.Jednota českých matematiků a fyziků patří k nejstaršímučeným společnostem nejen na území České republiky,ale i ve střední Evropě. O její zrod se zasloužilačtveřice studentů Filozofické fakulty pražské univerzityGabriel Blažek, Josef Finger, Josef Laun a Josef RudolfVaňaus, kteří se v roce 1861 rozhodli založit Spolek provolné přednášky z mathematiky a fysiky s cílem podporovatvědecké snahy v matematice a fyzice, přispívatke zlepšování výuky těchto předmětů a k přípravě středoškolskýchučitelů. Spolek, který získal 8. března 1862oficiální povolení od státních úřadů, sídlil v Praze, zasedalkaždý týden v matematickém sále v Klementinu a odpočátku vyvíjel pozoruhodnou aktivitu. Na program schůzekse dostaly přednášky, odborné diskuse i běžná spolkováagenda. Přednášky se zpočátku konaly německy,ab24ale již od roku 1864 převažovala čeština. Spolek brzyzískal podporu univerzitních profesorů a vyučujících; napříkladJakub Filip Kulik Spolku v závěti věnoval velkoučást své matematické knihovny, Ernst Mach poskytlposluchárnu pro pořádání schůzí a laboratoř pro konánífyzikálních pokusů a Wilhelm Matzka se stal „ochráncem“Spolku. V květnu 1869, po zrušení výjimečnéhostavu, Spolek přepracoval své stanovy a přijal názevJednota českých mathematiků.V roce 1872 přijala Jednota významné rozhodnutí,že bude vydávat vlastní časopis nazvaný Časopis propěstování mathematiky a fysiky, který prezentoval odborné,vzdělávací, didaktické a informativní články.O rok později začala Jednota vydávat středoškolskéučebnice matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie.Rozmach v podmínkách nového státuJednota představovala na počátku 20. století hlavní střediskomatematiky a fyziky v českých zemích. V roce 1912změnila název na Jednotu českých mathematiků a fysikůa v následujícím roce založila v Brně první mimopražskoupobočku. Po vzniku Československé republiky sestala respektovaným partnerem vlády a svými návrhy nazlepšení výuky začala sehrávat významnou roli v rozvojimatematiky a fyziky v naší zemi; od roku 1921 pod názvemJednota československých matematiků a fyziků.Již v roce 1919 získala státní licenci pro vydávánía prodej knih, založila vlastní nakladatelství a stala seprakticky jediným uznávaným vydavatelem učebnic prostřední a vysoké školy, odborných knih a časopisů v oblastechmatematiky, fyziky a deskriptivní geometrie. Kdyžse nakladatelství v roce 1933 sloučilo s nakladatelstvímPrometheus horních a důlních inženýrů, vzniklo významnéstředisko pro vydávání matematické, fyzikální a technickéliteratury. Vydavatelství a tiskárna sídlily v budově,která je dnes součástí areálu Ústavu struktury a mechanikyhornin AV ČR. Vysoce specializovaná tiskárna schopnáperfektně sázet odborné texty se složitými matematickýmivýrazy naštěstí fungovala i po znárodnění až doprivatizace na začátku 90. let 20. století.Chloubou Jednoty byla její knihovna. Ze základu tvořenéhoKulikovým darem byla díky bohaté výměně časopisůa monografií se zahraničními i domácími společnostmi,pomocí nákupů a dalších darů postupně vybudována

nejrozsáhlejší matematicko-fyzikální knihovna v tehdejšímČeskoslovensku.Hospodářský úspěch, který vyplynul z vydavatelskéčinnosti a výroby přístrojů a pomůcek, umožnil Jednotěpořídit vlastní dům v Žitné ulici a v letech 1937 až 1938jej doplnit o velkorysou novostavbu, do níž umístila mj.knihkupectví a firmu Fysma vyrábějící vědecké a učebnípřístroje. Období prosperity i plány na výstavbu druhébudovy na místě starého uličního traktu přetrhla 2. světováválka. Po uzavření českých vysokých škol nacistya snížení počtu studijních míst na českých středních školáchse Jednota stala jedním z ostrůvků studia a vědy.Pomáhala nadaným studentům, zprostředkovávala informaceo vývoji matematiky a fyziky v zahraničí, pořádalapřednášky a kurzy, vydávala učebnice, monografiea do roku 1942 také Časopis pro pěstování matematikya fysiky, než jeho vydávání zakázali nacisté. V posledníchčíslech časopisu ještě stihla uveřejnit „návody kestudiu vybraných vysokoškolských partií matematiky” určenéčtenářům, kteří nemohli studovat na vysokých školách.Z prostorů Matematického ústavu UK na Karlověse do domu v Žitné ulici musela přestěhovat knihovna.Důležitým počinem ve válečném období bylo založeníedice Cesta k vědění, v níž od roku 1940 vycházely povedenédrobné knížky uvádějící čtenáře do různých partiímatematiky, fyziky, chemie a některých technickýchdisciplín.Poválečná obnova a současnostIhned po válce Jednota obnovila vydavatelskou činnosta zapojila se do obnovy československého školství a vědy.Pokračovala ve vydávání Časopisu pro pěstovánímatematiky a edice Cesta k vědění, založila edici Brának vědění a nový časopis Matematika ve škole, který uveřejňovalčlánky zaměřené k výuce na základních školách.Příznivá tvůrčí atmosféra však netrvala dlouho. Poroce 1948 v rámci znárodňování přišla o své budovy,vydavatelství, knihovnu, knihkupectví a hospodářskoui politickou nezávislost. Valná hromada 11. dubna 1951rozhodla, „aby knihovna Jednoty byla věnována státupro účely Ústředního ústavu matematického, o němžpředpokládáme, že bude součástí zřizované Československéakademie věd, s tím že zůstane i nadále přístupnačlenům Jednoty“. Cenná knihovna tak byla zachovánapro matematiku stejně jako budovy, které sestaly sídlem ústavu přejmenovaného na Matematickýústav ČSAV. Činnost Jednoty tím však byla v první poloviněpadesátých let prakticky paralyzována.S politickým uvolňováním na přelomu padesátých a šedesátýchlet se zvýšila i aktivita Jednoty. V roce 1956 začalavydávat členský časopis Pokroky matematiky, fyzikya astronomie aorok později Rozhledy matematicko-fyzikálnízaměřené na středoškolské studenty a profesory,jimž byla určena i pozoruhodná více než šedesátisvazkováedice Škola mladých matematiků, vydávaná ve spoluprácis dalšími institucemi. Zároveň narůstal počet členůJednoty a zakládaly se další regionální pobočky.V šedesátých a sedmdesátých letech minulého stoletíse členové zapojovali do různých aktivit souvisejícíchs reformami a modernizací výuky, tvorbou osnov, metodika učebnic pro základní a střední školy, účastnili se25 abObálka prvního dnese známkouvydanouke 150. výročí

v ý r o č íPo úvodníchprojevechzahrála na violuPetra Feistauerovádvě skladbysvého otceMiloslavaFeistauera,dlouholetéhočlena JČMF.recenzních řízení a jednání o terminologických otázkách,přednášeli pro učitele z praxe atd. Mnoho těchtočinností spadalo pouze pod Jednotu, některé se vázalyna Československou akademii věd, na Ministerstvoškolství a kultury či Výzkumný ústav pedagogický. Jednotase stala oázou kolegiální nepolitické spolupráceve prospěch vědy a vzdělávání a tuto roli si udržela aždo roku 1989.Federalizace státu se odrazila i v Jednotě, od níž sev roce 1968 oddělila Jednota slovenských matematikůa fyziků. Obě části však pokračovaly ve spolupráci, kterounepřerušilo ani rozdělení státu v roce 1993.Prohlubující se profesní specializace a rozšiřující sezahraniční spolupráce si vyžádala i nové vnitřní členěnína čtyři odborné sekce, které v současnosti pracují podnázvy Česká matematická společnost, Česká fyzikálníspolečnost, Společnost učitelů matematiky a Fyzikálnípedagogická společnost. Jednota a její složky spolupracujíse zahraničními partnery a reprezentují českoumatematiku a fyziku v mezinárodních organizacích, jakoje Mezinárodní matematická unie, Evropská matematickáspolečnost, Americká matematická společnost neboEvropská fyzikální společnost.K nejvýznamnějším aktivitám Jednoty od počátku jejíexistence patří práce s talenty. Z podnětu jejích členůse již v 19. století pořádaly soutěže pro studenty, začínajícíučitele a mladé vědce. V roce 1951 vznikla Matematickáolympiáda, k níž v r. 1959 přibyla Fyzikálníolympiáda. Obě soutěže Jednota organizačně a odbornězajišťuje, pořádá semináře pro úspěšné řešitelea připravuje českou reprezentaci pro mezinárodníolympiády. Členové Jednoty se podílejí na organizovánímnoha dalších soutěží místního, celostátního i mezinárodníhorozsahu včetně soutěží pro vysokoškoláky. Pravidelněudělované Ceny České matematické společnostiab26pro mladé matematiky a Ceny Milana Odehnala promladé fyziky podporují zájem studentů a mladých výzkumníkůo vědeckou práci. Uvedené soutěže Jednotapodporuje nejen nezměrným množstvím dobrovolnépráce svých členů, ale v posledních letech je zachraňujei vlastními prostředky vzhledem ke stále více omezovanépodpoře státu.Jednota se snaží zvyšovat odbornou úroveň středoškolskýchučitelů, pro něž pořádá semináře, konferencea diskuse, účastní se tvorby standardů, pro Ministerstvoškolství, mládeže a tělovýchovy se vyjadřuje kekvalitě nových učebnic matematiky, fyziky a deskriptivnígeometrie pro všechny typy středních i základníchškol. Ve spolupráci s nakladatelstvím Prometheus,spol. s r. o., se podílí na vydávání učebnic a časopisuMatematika-Fyzika-Informatika určeného středoškolskýmučitelům.Odborné pohledy svých členů se Jednota snažíuplatnit v diskusích o smyslu a podobě maturit. Svědčío tom i veřejná debata k otázce státní maturity z matematikyuspořádaná v rámci oslav 28. března 2012. Jejíúčastníci upozorňovali, že s masifikací středoškolskéhoa vysokoškolského vzdělání a neustálými reformamibez jasné strategie se vytrácí význam a smysl maturit.Jelikož je matematika nedílnou součástí všeobecnéhovzdělání, měl by každý absolvent gymnázia prokázatjejí minimální znalosti, a to bez ohledu na to, v jakémoboru chce pokračovat na vysoké škole. Avšak povinnámaturita z matematiky má být jen na určitých typechškol a její státní část má mít jen jednu úroveň obtížnosti.Pouhé úpravy formy maturitních zkoušek bez odpovídajícíchzměn v systému vzdělávání studentů i učitelůmohou existující problémy jen prohloubit.Slovo Jednota v názvu společnosti, které dnes můženěkomu znít poněkud starosvětsky, má více nežsymbolický význam. Právě spojení vědecké a pedagogickéodbornosti a zkušenosti, posílené kolektivnímčlenstvím fakult vysokých škol, vědeckých ústavů a vícenež stovky gymnázií, umožňuje uskutečňovat aktivityv takové šíři a poskytuje k tomu nezbytné odbornézázemí.Další informace naleznete na http://www.jcmf.cz, v časopisecha jubilejních sbornících přístupných v Českédigitální matematické knihovně (viz http://dml.cz). ■MARTINA BEČVÁŘOVÁ,Ústav aplikované matematiky,Fakulta dopravní ČVUT v Praze,JIŘÍ RÁKOSNÍK,Matematický ústav AV ČR, v. v. i.

UNÉST SVŮJ POKROKMalé zamyšlení k 300. výročí narození Jeana-Jacquesa RousseauaKoncem srpna 1749 se „intelektuální a emocionální vagabund“ (jak ho charakterizovalDaniel J. Boorstin) Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) vydal z Paříže do vězení ve Vincennesnavštívit Denise Diderota, který tam seděl za jeden svůj traktát. Coby náruživý čtenář sina dvouhodinový pochod letním vedrem (na fiakr neměl) vzal časopis Mercure de France.V něm narazil na oznámení, že Akademie v Dijonu vyhlašuje soutěž o nejlepší filozofickýesej na téma Přispěl pokrok věd a umění ke zkáze, nebo k zušlechtění mravů? „V okamžiku,kdy jsem to četl, svět se přede mnou změnil a já jsem se stal jiným člověkem.“Jean-Jacques Rousseau soutěž samo sebou vyhrála esej Rozprava o vědách a umění (1750) ho proslavila.Přesto, že jeho ortel – v záři newtonské mechanikysvěta, v květu osvícenského racionalismu! – zněl veskrzenegativně: „Ke zkáze.“ Astronomie prý vzniklaz pověrčivosti, geometrie z lakoty, fyzika ze zahálčivé zvědavosti,rétorika ze ctižádosti, nenávisti, lichocení a lži,morální filozofie z lidské pýchy! (Vskutku, nestály u počátkůvěd spíš potřeby přežití než ona adorovaná zvídavostan sich, projev jakési jiskry boží? Nebylkřesťan Rousseau nakonec mimoděčnýsociobiolog?)Není mým cílem pitvat Rousseauovodílo; uveďme z něj alespoň tři myšlenky:člověk je sice od přírody dobrý, ale vespolečnosti začne hledat prospěch v neúspěšíchsvého bližního; motorem lidskékultury je nezkrotná činorodost hnanánaší marnivostí a chamtivostí; uměnía vědy přehazují věnce přes řetězy, kterýmičlověka stahují k zemi.Rousseau tedy jako první naplno prohlásil, že společenskýpokrok není zadarmo, a také zdůvodnilproč. Nápravu, jak známo, spatřoval v návratu k příroděakprostému životu bez soukromého vlastnictví, jenžúdajně vedli naši pravěcí předkové („urození divoši“).Jsa typem veskrze zvídavým, mohl být jeho negativnívztah k vědám jen stěží apriorní; pramenil zřejměz rozčarování nad neschopností lidí svého poznání rozumněvyužívat. Tím se jeho kritická filozofie jako byrozpadá na dvě autonomní části: „pokrok není zadarmo“a „řešením je úplný návrat k přírodě“.Jak tyto teze obstojí dnes, více než 260 let „po bitvě“?O platnosti první asi není pochyb, můžeme se jen bavito váze jednotlivých ztrát i nálezů a jejich dynamice.V této souvislosti mi tane úryvek hesla „pravěk“ z elektronickéhoAntropologického slovníku (autoři JaroslavMalina a kol.): „Mohlo by se zdát, že člověk neustálestoupá po jakémsi schodišti, jehož první stupně jsouneotesané a hrubé, střední vystlané měkkými koberciZDROJ: WIKIMEDIA COMMONSa nejvyšší stupně už automaticky pojízdné. Vyslovmenegativní argument. Na každém kvalitnějším schodu seplatí. Oblek, oheň a obydlí poskytly člověku ochranua pohodlí, ale za cenu ztráty přirozené odolnosti. S objevemčasu přišel strach z budoucnosti a hlavně ze smrti –ten se v archeologickém záznamu projeví přidáváním milodarůdo hrobů, nákladnou mumifikací či stavbou impozantníchhrobek. Také koncentrace majetku vyvolávástrach a tentokrát se spolu s ním objevily fortifikace a armáda.Negativní argument se dá rozvádětještě dále, takže vyvolá další pochybnosti.Obdivujeme se objevu umění,ale co když je to jen náhražka za ztrátuschopnosti vnímat svět vlastníma očima?Obdivujeme monumentální chrámy,ale co když jen odrážejí vzrůstající neschopnostčlověka dosáhnout přirozenévyrovnanosti a klidu?“S druhou Rousseauovou tezí čas zatočilvíc. Vyvstal totiž problém, o kterémJ.-J. ještě neměl tušení: Překročili jsmevnější meze růstu. Stále početnější a náročnějšílidstvo jich dosáhlo v průběhu 80. let minuléhostoletí; od té doby jsou naše negativní zásahy do prostředívětší, než globální ekosystém stíhá eliminovat.Hmotný pokrok sice běží dál, ale za cenu kvality prostředí,ve kterém a pro které jsme se vyvinuli. A to stáleještě většina obyvatel Země žije v chudobě a touží pojediném: Mít se jako ti bohatší!Zpět ke ztraceným rájům už tedy cesta nevede (a nikdo,kdo z jablka poznání polkl byť jen soustečko, se tamnatrvalo vracet nechce). Stojíme před problémy, které přirigidním, vzhledem k současným poměrům „zastaralém“evolučním ustrojení člověka zavánějí neřešitelností: Jakredefinovat (právě v tom stále žije idea Rousseauova „návratu“)náš dosud spíše kořistnický vztah k přírodě? Jakdosáhnout toho, co rovněž postrádal už Rousseau, tedyschopnosti lidí svého poznání racionálně využívat?To jsou obrovské, obrovské výzvy. Ovšem nikoli primárněpro vědy… Nebo snad ano?■FRANTIŠEK HOUDEK27 ab

t r i b u n aMAJÍ UNIVERZITY MÁLO PENĚZ?Vysoká škola univerzitního typu musí vytvářet prostředí, které je zárukou,že si její absolventi nejen osvojí základy některého z vyučovaných oborů,ale jsou též schopni kritického pohledu na tyto obory, na sebe samai celou společnost. Nejdůležitějším parametrem univerzity je kvalitní sborprofesorů, kteří se na svém pracovišti plně věnují pedagogickéa vědecké práci a jsou přirozenými autoritami ve svých oborech.ILUSTRACE: FRANTIŠEK MIZERA, MFF UKJejich práce by měla být kvalifikovaně a s minimálníbyrokratickou zátěží pravidelně hodnocena. K tomuby měla sloužit Akreditační komise obsazená přirozenýmiautoritami a její hodnocení by mělo být velmi náročné.Na akreditované studijní programy by pak měly být alokoványpeníze ve výši, která není ostudně malá. Napříkladfinanční prostředky poskytnuté na doktorské studijníprogramy by měly umožňovat provádět na pracovišti základnívýzkum na slušné úrovni. Sbor vyučujících by poténemusel každý rok řešit, zda dosáhne na grant, kterýjim pokryje cestu na konferenci nebo umožní přijmout zahraničníhohosta. Jen tak budou mít pedagogové ke svépráci dostatek klidu a budou schopni studijní programyprůběžně a smysluplně inovovat. Pokud se někde vyučujeobor personálně garantován lidmi, kteří se mu prokazatelněplně a s potřebnou erudicí věnují, mělo by míttakové pracoviště zajištěnu stabilní institucionální podporu.Jen tak lze plánovat jeho další rozvoj. Pro provozovánífinančně náročnější vědy, případně pro nastartovánímladých a perspektivních vědeckých týmů nebo pro konkrétnía časově omezené projekty by měly dobře fungovatgrantové soutěže. Počátkem devadesátých let jsemab28si naivně myslel, že právě takovým směrem se budounaše univerzity ubírat. Hluboce jsem se však mýlil.Vývoj se postupně začal ubírat jiným směrem. Mnoholidí začalo prosazovat názor, že účelové financovánía soutěživost je to jediné, co zvýší kvalitu vědy i vzdělávání.Jelikož měli zastánci této myšlenky politickoumoc, dosáhli toho, že je dnes poměr mezi institucionálníma účelovým financováním takový, že se mnoháinstitucionálně podfinancovaná pracoviště potácejí odjedné grantové soutěže ke druhé místo toho, aby koncepčněplánovala budoucí rozvoj. Výsledkem je, že nelzevědomě rozvíjet a dlouhodobě budovat týmy. Velmičasto peníze jsou, když jich tolik není potřeba, a nejsou,když se jich zoufale nedostává.Současný stav považuji za kritický hned z několika důvodů.Jako příklad uvedu financování katedry, jejíž jsempo mnoho let vedoucím. Nejde právě o malý kolektiv, čítápřes šedesát lidí. To, že je financován z více než dvacetizdrojů, však považuji za nepřiměřené. Jak mohu plánovatrozvoj katedry při takové skladbě rozpočtu? Často ani nevidím(a vidět ani nemohu) do výplat svých podřízených,takže těžko mohu provádět nějakou personální politiku.Ke sledování finančních toků potřebujeme profesionálníhoekonoma. Každý zdroj našich financí za sebou skrýváarmádu dalších úředníků, působících mimo naše pracoviště,kteří nám většinou jen komplikují život.Normativ na studenty akreditovaných studijních programůrok od roku klesá a peníze na základní výzkumjsou rozdělovány na základě zdánlivě objektivních, aleobskurních kritérií. Přesto si myslím, že v celém systémuje peněz relativně dost. Problém je ve způsobu jejichrozdělování. Ministerstvo školství v posledních letechvyhlásilo celou řadu programů s nemalou finančnídotací. Jsou časově omezené na dva až tři roky a tematickysměřují do inovací studijních programů, budovánísítí pracovišť, mobility studentů a učitelů, přijímánípostdoktorandů atd. Ve srovnání s penězi na vědu,které je v současné době stále těžší získat, se jednáo poměrně snadno dostupné prostředky. K jejich získánístačí napsat dobré slohové cvičení, jež se „trefí“ dovyhlášení soutěže. Administrování těchto projektů jevětšinou spojeno s byrokracií, nad kterou často zůstávározum stát. Aby financování pracoviště zůstalo na rozumnéúrovni, nezbývá než se do těchto projektů zapojit.Mnozí mladí kolegové, kteří se v uplynulých letech

vypracovali na solidní úroveň, tak často místo práce nasvém dalším vědeckém růstu vyplňují formuláře a píšíeseje, jež nikdo nečte. Nemalé finanční prostředkyspolknou úředníci, kteří evidují přihlášky do soutěžea kontrolují průběžné zprávy projektů. Není mi zcelajasné, co se skutečně má stát po ukončení těchto programů.V řešených projektech jde vesměs o činnosti,jež by měly být v rámci řádně akreditovaných a rozumněfinancovaných studijních programů samozřejmostía měly by vyplývat z toho, že studijní program je zajišťovánpedagogy, kteří ve svém oboru a na svém pracovištitaké aktivně vědecky pracují. Jen tak mohou naplňovattyto cíle neformálně a fundovaně, bez nutnostipsát pravidelné zprávy a vyplňovat výkazy pro armáduúředníků. Vidím v tom velké plýtvání finančními prostředkyi lidským potenciálem. Programy určené k posíleníkonkurenceschopnosti tak podle mého názoru našikonkurenceschopnost nakonec oslabují.Pokřivený pohled na hodnocení vědy a jeho důsledkyv jejím financování je kapitola sama pro sebe. Posuzováníkvality vědeckých výstupů vždy bylo, je a bude založenona subjektivních kritériích nezpochybnitelných autoritdaného oboru, které jsou schopny, lépe než úředníknebo statistický přehled, dohlédnout významu a užitečnostidosaženého výsledku. Tento odkaz nám zanechalimoudří předkové, kteří v minulosti posouvali hranice poznánív nejrůznějších vědních oblastech. Současný stavje poznamenán zmatením pojmů, kdy se základní výzkumzaměňuje s vývojem. Chamtivost vede k zaměňováníinovace s okamžitým finančním ziskem. Svou rolihraje také skutečnost, že se do významných akademic-kých pozic dostali lidé, kteří sice o hodnocení vědy rozhodují,ale v profesním životě žádnou vědu nikdy vážněneprovozovali. Snaží se proto marně nalézt objektivníkritéria hodnocení, která by jim při absenci jejich vlastníerudovanosti umožnila správná rozhodnutí. Věřím, žemnozí z nich svoje snahy myslí upřímně, ale protože senemohou opřít o vlastní zkušenosti, jsou jejich rozhodnutíčasto špatná a nesmyslná.Dospěli jsme do stadia, kdy vládní úředník klepnutímna klávesu „enter“ definuje výkonnost českých vědcůa na základě toho na jednotlivé instituce v příštích letechposílá finanční prostředky. Děje se to za tiché podporyčlenů akademické obce ve schvalovacích komisích, ježmají za úkol těmto rozhodnutím „požehnat“. Z obavy předzastavením financování vlastních projektů jejich řešitelé„ohýbají hřbet“ před řídicími orgány, které po nich chtějí takovénesmysly jako „kvantifikace kvality vědeckých výstupů“nebo stanovení „měřitelných výstupů vědecké práce“.Jiní na tuto hru bez skrupulí přistupují a místokvalitního výzkumu se zaměřují na generování bodů.Byrokracie a nesmyslná nařízení, s nimiž se dnessetkáváme v akademickém světě, nemají obdoby,ztrpčují nám život, omezují naši svobodu a překážejíkvalitní pedagogické a vědecké práci. Do značné mírysouvisejí s celkovou atmosférou ve společnosti, ale takés pasivitou a rezignací akademické obce. Každýmrokem se situace zhoršuje a čím déle trvá, tím více sevzdalujeme od rozumného stavu popsaného na začátkutohoto příspěvku.■PAVEL DRÁBEK,člen Učené společnosti ČRCeny SVU2012Svůj jarní svátek – udílení cen Společnosti pro vědya umění významným osobnostem české kulturya vědy – pořádá Pražská skupina SVU již od roku 2002.Zásluhou Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí SenátuParlamentu ČR je tato slavnost zasazena do působivéprostory Rytířského sálu Valdštejnského paláce,kde ji klavírním uměním i letos podbarvil prof. RadoslavKvapil. Předsedkyně Pražské skupiny prof. AlenaMorávková vyhlásila letos 24. května oceněné vědce,umělce a pedagogy za rok 2012, jimiž jsou dva politologové– dr. Ivan Cikl a prof. Ivo Feierabend, muzikoložkaJudith Fiehler, operní pěvec doc. Ivan Kusnjer, výtvarnýumělec Jan Koblasa, chirurg prof. Pavel Pafko,ekonom prof. Jan Švejnar a herečky Hana Maciuchováa Libuše Šafránková.Společnost pro vědy a umění vznikla v padesátých letechminulého století v USA, postupně se rozšířila do celéhosvěta a dodnes funguje na československém principu.Jedenkrát za dva roky se její členové scházejí nakongresech, které se po návratu demokracie konají takév Česku a na Slovensku. Právě letos začátkem červencehostí 26. světový kongres SVU slovenská Žilina. ■HaM29 abFOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN

z a k a d e m i c k é r a d yInformace ze 42. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada se dne 9. května 2012 zabývala těmito nejdůležitějšími záležitostmi:Schválila■ úkony doporučené Majetkovou komisí AV ČR vevěci nakládání s nemovitým majetkem a pořízení movitýchvěcí podle zápisu z jejího 37. zasedání konaného26. dubna 2012.Jmenovala■ RNDr. Jiřího Gabriela, DrSc., místopředsedou Grantovéagentury AV ČR s účinností od 15. května 2012,■ doc. PhDr. Lydii Petráňovou, CSc., členkou PředsednictvaGrantové agentury AV ČR s účinností od15. května 2012,■ prof. RNDr. Zbyňka Jaňoura, DrSc., koordinátoremspolupráce AV ČR s Pardubickým krajem a projektůAV ČR ve Sdružení obcí Orlicko.Doporučila předsedovi AV ČR, aby■ na základě návrhů rad příslušných pracovišť AV ČRjmenovalv I. vědní oblasti:■ doc. Jana Řídkého, DrSc., do funkce ředitele Fyzikálníhoústavu AV ČR, v. v. i., na druhé pětileté funkčníobdobí s účinností od 1. června 2012 do 31. května 2017,■ RNDr. Petra Lukáše, CSc., do funkce řediteleÚstavu jaderné fyziky AV ČR, v. v. i., na pětileté funkčníobdobí s účinností od 1. června 2012 do 31. května 2017,■ doc. Ing. Jiřího Homolu, CSc., DSc., do funkceředitele Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR, v. v. i., napětileté funkční období s účinností od 1. června 2012 do31. května 2017,■ prof. RNDr. Ludvíka Kunze, CSc., dr. h. c., dofunkce ředitele Ústavu fyziky materiálů AV ČR, v. v. i.,na pětileté funkční období s účinností od 1. června 2012do 31. května 2017,■ Ing. Zdeňka Cháru, CSc., do funkce řediteleÚstavu pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i., na druhé pětiletéfunkční období s účinností od 1. června 2012 do31. května 2017,■ Ing. Ilonu Müllerovou, DrSc., do funkce ředitelkyÚstavu přístrojové techniky AV ČR, v. v. i., na pětileté funkčníobdobí s účinností od 1. června 2012 do 31. května 2017,■ prof. Ing. Miloše Drdáckého, DrSc., dr. h. c., dofunkce ředitele Ústavu teoretické a aplikované mechanikyAV ČR, v. v. i., na druhé pětileté funkční obdobís účinností od 1. června 2012 do 31. května 2017,■ prof. RNDr. Pavla Bosáka, DrSc., do funkce řediteleGeologického ústavu AV ČR, v. v. i., na pětileté funkčníobdobí s účinností od 1. června 2012 do 31. května 2017,■ prof. RNDr. Radima Blahetu, CSc., do funkceředitele Ústavu geoniky AV ČR, v. v. i., na druhé pětiletéfunkční období s účinností od 1. června 2012 do31. května 2017,■ RNDr. Josefa Stemberka, CSc., do funkce řediteleÚstavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i.,na pětileté funkční období s účinností od 1. června 2012do 31. května 2017,ab30ve II. vědní oblasti:■ prof. RNDr. Václava Hořejšího, CSc., do funkceředitele Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.,na druhé pětileté funkční období s účinností od 1. května2012 do 30. dubna 2017,■ Ing. Miroslava Punčocháře, DrSc., do funkceředitele Ústavu chemických procesů AV ČR, v. v. i., napětileté funkční období s účinností od 1. června 2012 do31. května 2017,■ RNDr. PhDr. Zdeňka Hostomského, Ph.D., dofunkce ředitele Ústavu organické chemie a biochemieAV ČR, v. v. i., na pětileté funkční období s účinností od1. června 2012 do 31. května 2017,■ RNDr. Martina Bileje, DrSc., do funkce řediteleMikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i., na druhé pětiletéfunkční období s účinností od 15. června 2012 do14. června 2017,■ RNDr. Miroslava Vosátku, CSc., do funkce řediteleBotanického ústavu AV ČR, v. v. i., na pětiletéfunkční období s účinností od 15. června 2012 do14. června 2017,ve III. vědní oblasti:■ prof. PhDr. Marka Blatného, CSc., do funkceředitele Psychologického ústavu AV ČR, v. v. i., na druhépětileté funkční období s účinností od 1. června 2012do 31. května 2017,■ doc. PhDr. Pavla Kouřila, CSc., do funkce řediteleArcheologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i., nadruhé pětileté funkční období s účinností od 1. června2012 do 31. května 2017,■ PhDr. Oldřicha Tůmu, Ph.D., do funkce řediteleÚstavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., na druhépětileté funkční období s účinností od 15. června 2012do 14. června 2017,■ PhDr. Zdeňka Uherka, CSc., do funkce řediteleEtnologického ústavu AV ČR, v. v. i., na druhé pětiletéfunkční období s účinností od 1. června 2012 do 31. května2017,■ pověřil řízením:■ Ing. Janu Bludskou, CSc., Ústav anorganickéchemie AV ČR, v. v. i., s účinností od 1. června 2012 dojmenování nového ředitele,■ prof. RNDr. Františka Sehnala, CSc., Biologickécentrum AV ČR, v. v. i., s účinností od 1. června 2012do jmenování nového ředitele,■ udělil:■ Čestnou oborovou medaili Bernarda Bolzana zazásluhy v matematických vědách prof. Gillesi Godefroyovi(Institut de Mathématiques, Jussieu, Paris, France),■ Čestnou oborovou medaili Ernsta Macha zazásluhy ve fyzikálních vědách prof. Allanu HughoviMac Donaldovi, Ph.D. (The University of Texas at Austin,Texas, USA),

■ Čestnou oborovou medaili Jana EvangelistyPurkyně za zásluhy v biomedicínských vědách RNDr. JaroslavěFolbergrové, DrSc. (Fyziologický ústav AV ČR,v. v. i.),■ Čestnou oborovou medaili Josefa Dobrovskéhoza zásluhy ve filologických a filosofických vědáchprof. Dr. Ulrichu G. Leinslemu, Dr. (Universität Regensburg,Fakultät fűr Katholische Theologie, Regensburg,Germany),■ Čestnou oborovou medaili Františka Palackéhoza zásluhy v historických vědách prof. JohannuP. Arnasonovi, Ph.D. (La Trobe University, Melbourne,Australia),■ Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhyv popularizaci vědy:■ PhDr. Mileně Secké, CSc. (Národní muzeum –Náprstkovo muzeum asijských, afrických a americkýchkultur),■ doc. RNDr. Františku Weydovi, CSc. (Biologickécentrum AV ČR, v. v. i.),■ udělil Prémii Otto Wichterleho v roce 2012 těmtomladým vědeckým pracovníkům v AV ČR:I. Oblast věd o neživé přírodě1. Mgr. Jan Jurčák, Ph.D. – Astronomický ústav2. Mgr. Antonín Černoch, Ph.D. – Fyzikální ústav3. Mgr. Oldřich Kepka, Ph.D. – Fyzikální ústav4. Mgr. Lukáš Ackerman, Ph.D. – Geologický ústav5. RNDr. Jan Kalina, Ph.D. – Ústav informatiky6. Ing. Vít Jakubský, Ph.D. – Ústav jaderné fyziky7. PhDr. Josef Baruník, Ph.D. – Ústav teorie informacea automatizaceII. Oblast věd o živé přírodě a chemických věd1. RNDr. Ivan Fiala, Ph.D. – Biologické centrum2. Mgr. Hana Pivoňková, Ph.D. – Biofyzikální ústav3. Mgr. Ing. Pavel Trávníček, Ph.D. – Botanický ústav4. Mgr. Lubomír Košťál, Ph.D. – Fyziologický ústav5. RNDr. Ivo Rudolf, Ph.D. – Ústav biologie obratlovců6. Mgr. Vendula Bohlen Šlechtová, Ph.D. – Ústav živočišnéfyziologie a genetiky7. Mgr. Karel Janko, Ph.D. – Ústav živočišné fyziologiea genetikyIII. Oblast humanitních a společenských věd1. PhDr. Lucie Storchová, Ph.D. – Filosofický ústav2. Mgr. Petr Urban, Ph.D. – Filosofický ústav3. Mgr. Jiří Lukavský, Ph.D. – Psychologický ústav4. Mgr. Radka Dudová, Ph.D. – Sociologický ústav5. Mgr. et Mgr. Matěj Spurný, Ph.D. – Ústav pro soudobédějiny,■ převzal záštitu nad akcemi SCIAP 2012 – soutěžnípřehlídka popularizace vědy a Workshop SCIAP 2012.Vzala se souhlasem na vědomí■ opatření provedená k realizaci usnesení XL. zasedáníAkademického sněmu AV ČR konaného dne 19. 4. 2012.Vzala na vědomí■ zprávu o činnosti Majetkové komise AV ČR za obdobíod 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011,■ zprávu o plnění smluv o spolupráci s Pardubickýmkrajem a Sdružením obcí Orlicko,■ Výroční zprávu o stavu spisové a skartační službyna pracovištích AV ČR za rok 2011.III. oblast humanitních a společenských věd9. Sekce humanitních a filologických vědRada Orientálního ústavu Akademie věd České republiky, veřejné výzkumné instituce,vyhlašuje veřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště.Požadavky: splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění; vysokoškolské vzdělání a vědecká nebo vědecko-pedagogická kvalifikace v některémz orientalistických oborů; akademická vědecká hodnost je podmínkou; organizační schopnosti a zkušenosti; jazykové znalosti a morální bezúhonnost; praxe na vedoucí funkci vítána.Přihlášky se stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci, přehledem dosavadní praxea seznamem hlavních vědeckých publikací zasílejte písemně nejpozději do 2. července 2012 na adresuOrientální ústav AV ČR, v. v. i., předseda Rady pracoviště, Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8.Předpokládá se, že při osobním pohovoru rozvedete svou představu o funkci, o niž se ucházíte,a o záměrech, které byste v ní chtěl/chtěla realizovat.31 ab

p o r t r é t y z a r c h i v uSTANISLAV BECHYNĚ(1887–1973)V letošním roce uplyne 125 let od narozeníčeského technika a jednoho z průkopníkůbetonového stavebnictví v ČeskoslovenskuStanislava Bechyně.Narodil se 20. července 1887 v Přibyslavi, kde absolvovalobecnou a měšťanskou školu; a v roce1905 odmaturoval na Zemské vyšší reálce v NovémMěstě na Moravě. Ve studiu pokračoval na Vysokéškole technické v Praze a v roce 1910 získal titul stavebníhoinženýra. Poté nastoupil u právě založenéželezobetonářské firmy stavebního podnikatele KarlaSkorkovského, kde záhy dosáhl postavení vedoucíhoinženýra. Během působení ve firmě a později jako jejíporadce prověřoval S. Bechyně přímo na stavbáchněkteré důležité technologické otázky. Zároveň pokračovalv dalším studiu a roku 1915 získal titul doktoratechnických věd. V roce 1919 zahájil Bechyněkariéru vysokoškolského pedagoga, když působil jakosuplent paralelních přednášek o stavbách ze železovéhobetonu v ústavu prof. Františka Kloknera naČVUT v Praze. Již o rok později zde byl jmenovánprofesorem statiky a dynamiky a staveb ze železobetonu.Od roku 1926 byl S. Bechyně pověřen přednášenímo mostech kamenných a betonových jako novédisciplíny, při níž setrval až do odchodu do důchoduv roce 1957. V období mezi první a druhou světovouválkou zastával dvakrát post děkana Vysoké školy inženýrskéhostavitelství.Stanislav Bechyně je autorem mnoha významnýchstaveb. Na prvním místě je třeba zmínit jeho podíl nastavbě paláce Lucerna – první železobetonové budovyse zastřešenou a prosklenou pasáží v Praze.V době první československé republiky například navrhlbudovy v Karlových Varech, podzemní vojenskéhangáry v Kbelích, cementárnu v Králově Dvoře, ocelárnuna Kladně, obloukové mosty v Pardubicích,Hořepníku a Křinicích či dálniční most u Senohrab.Stanislav Bechyně se rovněž zúčastnil všech soutěžína stavbu mostu přes Nuselské údolí v Praze a v roce1937 zpracoval vítězný návrh dutého trámového mostus vyztužujícím žlábkem. Při realizaci jeho stavebbyly v Československu poprvé použity sloupy z ovinutélitiny, hřibové stropy, složité patrové rámy se zavěšenýmistropy či vodotěsné podzemní obaly u budov zapuštěnýchdo spodní vody. Ze staveb navrhovaných podruhé světové válce můžeme zmínit skořepinové konstrukceČSAD v Bratislavě, Banské Bystrici a Žiliněnebo most přes řeku Váh u Komárna. Bechyně seab32rovněž podílel na přesunech některých stavebníchpamátek jako rotundy sv. Máří Magdalény u Čechovamostu v Praze či kostela Nanebevzetí Panny Mariev Mostě a na podchycení budovy Zemědělského muzeanad Letenským tunelem.Z Bechyněho četných vědeckých studií z oblastibetonového stavitelství zde můžeme uvést alespoňněkolik nejvýznamnějších prací: Výpočty rámovýchkonstrukcí (1926), Stavitelství betonové I–III (1934,1938, 1956), Mosty trámové a rámové (1954), Technologiebetonu (1954–1959) a Betonové mosty obloukové(1962).Opomenout nesmíme ani působení StanislavaBechyně v odborných komisích a vědeckých společnostechdoma i v zahraničí. Byl činný mimo jiné veStátní komisi pro koordinaci dopravy silniční a železniční.Po druhé světové válce působil rovněž jako stálýexpert ministerstva stavebního průmyslu. Z českýchvědeckých společností jmenujme Českou akademiivěd a umění, Ústředí vědeckých pracovníků při Československénárodní radě badatelské a Masarykovuakademii práce. Ze zahraničních institucí se jednaloo American Concrete Institut v Detroitu, AssociationInternationale des Ponts et Charpentes v Curychua mezinárodní sdružení výzkumných ústavů RILEMv Paříži. Účastnil se také řady studijních cest do zahraničí(Francie, Itálie, Německo).Po druhé světové válce se Bechyněho vědeckápráce dočkala řady ocenění. V roce 1953 se stal členemČeskoslovenské akademie věd. O dva roky pozdějiobdržel státní cenu Klementa Gottwalda I. stupně.V roce 1957 následovalo udělení Řádu práce,1962 čestné plakety ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo,1968 Řádu republiky. České vysoké učení technickév Praze jej vyznamenalo zlatou Felberovou medailía v roce 1972 mu udělilo titul doktor honoriscausa. V rámci svého členství v ČSAV pracoval mnoholet jako člen vědeckého kolegia mechaniky a energetikyČSAV a jako čestný člen Vědecké společnostipro mechaniku při ČSAV. Stanislav Bechyně zemřel15. října 1973. ■JAN HÁLEK,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

zB r u s e l uKTT – pole dosud nezorané?FOTO: ARCHIV CZELOPřenos znalostí a technologií(Knowledge and Technology Transfer– KTT) patří již mnoho let mezivýznamné prvky konkurenceschopnosti.Na programu evropských institucí,zvláště Evropské komise,Rady EU a Evropského parlamentu,se KTT objevuje ve větší intenzitěv souvislosti s návrhem budovatod roku 2000 Evropský výzkumnýprostor (European Research Area, ERA).Pro udržení a posílení konkurenceschopnosti Evropyje zásadní vytvářet nové znalosti a uplatnit jev nových výrobcích a službách. Využití původníchmyšlenek a nápadů ovšem předpokládá spoluprácivědců a průmyslu. KTT se proto v posledních letechstal klíčovým prvkem národních i evropských politikv oblasti vzdělávání, výzkumu, inovací, podnikánía průmyslu. Hlubší diskusi iniciovalo sdělení EK zezáří 2006 Uvádění znalostí do praxe: široce založenáinovační strategie pro EU a po veřejné konzultaci(2006) též Doporučení Evropské komise (2008), kteréposkytuje členským státům návod k vytváření efektivnějšícha ucelenějších národních politik v oblasti duševníhovlastnictví. Přílohu uvedeného dokumentutvořil Kodex zásad k posílení KTT, určený veřejnýmvýzkumným institucím a vysokým školám. Aktuálnídění v oblasti KTT analyzovaly expertní skupiny EK čistudie připravené na zakázku pro EK. Přenos znalostía technologií je rovněž jedním z klíčových pilířůERA; v rámci Rady EU se KTT věnuje i expertní podskupinaporadního Výboru pro ERA.Kromě evropských institucí je KTT stěžejním tématemtéž pro zájmová sdružení. Jako příklad uveďme Liguevropských výzkumných univerzit(League of European ResearchUniversities – LERU), která v lednu2012 vydala studii o kancelářích protransfer technologií. V první části sedokument věnuje úloze těchto kancelářía jejich relevanci pro akademickouobec; v části druhé analyzujejejich řízení a strukturu, přičemžza zásadní kritérium úspěchu označujejejich nezávislost, a to jaksprávní, tak i finanční; třetí část identifikujedeset kritických faktorů, kterézajišťují efektivnost kanceláří.O aktuálním dění v oblasti KTT na praktické úrovni,pestrosti jeho aktivit a zdrojích financování se zástupcibruselských institucí dozvěděli na mezinárodním semináři,který 24. dubna 2012 zorganizovala kancelářCZELO. Na setkání se poprvé představila SkupinaTTO (Technology Transfer Offices Circle), kterou spravujeSpolečné výzkumné středisko (Joint ResearchCentre JRC) – generální ředitelství EK (DirectorateGeneral). Aktéři dále vyzdvihli význam uznávání odbornéhopovolání pro KTT, nutnost podpořit jeho zřízenía organizování vzdělávacích kurzů pro certifikacia akreditaci. Prezentován byl také úspěšný příklad KTTve výzkumném centru a na univerzitě a jak v transferutechnologií pomáhá podnikatelské sféře síť EEN (EnterpriseEurope Network). Jak využít strukturálních fondů(v tomto případě Evropského sociálního fondu) demonstrovalprojekt EF-TRANS, který spravuje Ministerstvoškolství, mládeže a tělovýchovy ČR. Výstupy ze seminářevčetně prezentací všech řečníků a fotogalerie naleznetena http://czelo.cz/detail_/?news=3350.Přenos výsledků výzkumu do nových komerčníchvýrobků je komplexní proces, který předpokládá angažovanostširoké škály subjektů. Nestačí pouze navýšitveřejné investice do výzkumu,nýbrž je nutné vytvořit rámec,který proces KTT usnadní; a tozejména tak, že podpoří spoluprácimezi výzkumem a průmyslema zajistí, aby Evropa mohla fungovatjako jednotný trh znalostí. ■ANNA VOSEČKOVÁ,Česká styčná kancelářpro výzkum a vývoj – CZELO,Technologické centrum AV ČR33 abNa semináři,který připravilakancelář CZELO,se sešli zástupcibruselskýchinstitucí.

k u l t u r a a s p o l e č n o s tŠUMAVA CHRÁNÍCÍ A CHRÁNĚNÁFOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, ARCHIV AUTORKYRada pro popularizaci vědy AV ČRuvedla 25. dubna 2012v knihkupectví Academiana Václavském náměstí v Prazeprvní Akademickou kavárnuletošního roku. O naléhavém tématuNárodního parku Šumava diskutovaliMVDr. Jaromír Bláha z Hnutí DUHA,doc. Lubomír Hrouda z Katedrybotaniky Přírodovědecké fakulty UKa doc. Miroslav Svobodaz Katedry pěstování lesaFakulty lesnické a dřevařskéČeské zemědělské univerzity.Je symptomatické, že se do šumavských hvozdův posledních měsících – houfněji než kdy jindy – vydávajíi politici a veřejní činitelé za doprovodu vědcůa profesionálních odborníků. Nepřekračují ovšem padlévelikány horských smrčin, ale v závětří kulatých stolů,vysokoškolských seminářů i sněmovních debat se snažídobrat optimálního statutu Národního parku, jenž bybyl artikulován v připravovaném a stále oddalovanémab34zákonu o Šumavě. Klopotná cesta plná ekonomických,biologických i sémantických vývratů, jejíhož cílese nedaří konsensuálně dosáhnout. V sázce je zachovánídvojjediné podoby Šumavy coby rozlohoumimořádného rezervoáru zeleně a zároveň evropskéjedinečnosti zbytků původního pralesa; též frontová liniestřetu lesníků a ekologů, jakkoli je třeba obě tvářeŠumavy respektovat. Neschopnost vědecké obce nalézt– ke škodě Šumavy – užitečný kompromis otevíráprostor politickému a ekonomickému machrování.Předcházející vsuvka má upozornit, že si aktéřiAkademické kavárny uvědomovali nebezpečí, kterév šumavské tematice číhá, totiž vyhnout se uvedenékonfrontaci a zaměřit se na to, čím je Šumava jedinečnáa krásná. Úhel pohledu akcentoval podle erudicea zkušenosti řečníků původní biotopy a charakterkvěteny.Na Šumavu jsme vstoupili reminiscencemi s literárnínápovědou; pěšinami klostermannovských tichých samoti vzpomínkou na bílý samum, váchalovskou apoteózouŠumavy romantické a umírající, stejně jako zachycenímecha z Bavorského lesa v díle AdalbertaStiftera a Alfréda Kubina. Zazněl i obrozenecký hlas– co jiného je Svatobor nad Sušicí?Kavárna byla koncipována jako procházka našímnejvětším parkem o rozloze 681 km 2 , jenž představujeprahorní starobylostí zaoblené horské pásmov podstatě smrkových lesů rozložené na jižní hraniciČech, která jej otevírá devastujícím vichrům z hornodunajskénížiny. Při vstupu do bezbřehého moře zeleněse musíme nejdříve zbavit optického klamu. Nenacházímese jen v odvěké dílně přírody, ale takév lidském artefaktu vytvářeném za účelem otopu i poptávkysklářských, případně železářských pecí; leckdejiž od sedmnáctého století. Původně se na většiněúzemí nacházely smíšené lesy. Buk se smrkema jedlí. Se stoupající nadmořskou výškou se výraznějiprosazoval smrk. Pro nenasytné pece se smrk hodilnejlépe; je odolnější než jedle, roste rychleji než buk.Podivíme-li se, kolik tisíců hektarů lesa pohltily skleněnékorálky, tabulové sklo či secesní umělecké výtvory,připomeňme, v kolika místních názvech Šumavyse ozve slovo huť, i okolnost, že v době největší sklářsképrodukce v Čechách byla soustředěna z většíčásti právě sem (až 80 %). Procházíme tedy třetí čidokonce leckde čtvrtou generací smrkových plantáží,které neměly čas zestárnout, a opakovaná monokultura(cca 30 % lesů ve vyšších polohách) není v nejlepšímstavu. Všichni se shodnou, že prvním krokem,jak tento stav zlepšit, je navrátit se k původní pestrosti

smíšených lesů. Přidejme i korekci turistických představ.Většina šumavských luk, které svou pestrostí výraznědotvářejí estetickou hodnotu národního parku,je sekundárního původu, tj. vedlejší produkt holosečív honbě za dřevem.Existuje tedy ještě tvář šumavské přírody nezasaženálidským mejkapem? Je vzácná a musíme se zaní vydat do vrcholových partií smrkových lesů ve výškáchkolem 1 200 metrů; stabilizované klimaxovésmrčiny v místech, kde neodolá extrémním podmínkámžádná jiná dřevina. Od vojácky vyrovnanýchplantáží se liší věkovou i prostorově diferencovanouskladbou a obtížně přístupné a méně výnosné unikalypozornosti člověka. Na rozdíl od sklízených plantážídosahovaly plného věku a zestárly, aby se na koncivegetačního života rozpadly, což je přirozený koneckaždého lesa spojený i s jeho znovuzrozením, postupnousamoobnovou, regenerací. Zdánlivě překvapujícísamozřejmost, s níž se v lesích – „továrnách nadřevo“ – nesetkáváme. Z pylových analýz i dendrochronologickéhodatování podle charakteru letokruhůvíme, že byly vystaveny, jistě i za účasti smrkového lýkožrouta,periodickým disturbancím, pravěkým Kyrillům– přesto nezanikly. Jistě jsou hodny zvláštníochrany a představují i ojedinělou příležitost, modelovépodmínky, jak tento jedinečný proces bez zásahučlověka sledovat. Jistě, má svá rizika a přináší i turistickyneatraktivní pohledy na uschlé či vyvrácené lesy.Kromě klimaxových smrčin představuje autentickéšumavské dědictví i bezlesí rašelinišť, blatkové borys borovicí blatkou a břízou pýřitou i druhová pestrostsuťových karů u vysokohorských jezer. To vše je poskládánov jakési nepříliš souvislé mozaice a tvoří kolem10 % Národního parku s nejpřísnější ochranou.Průvodci v šumavských lesích byli komplementárněse doplňující Jaromír Bláha a Miroslav Svoboda, kterýje uznávaným odborníkem na domácí i evropské horskésmrčiny. Závěrem Lubomír Hrouda, znalec domácíflóry a vegetace, připojil příklady charakteristickýcha většinou i líbivých druhů šumavské květeny; pro botanickélaiky deziluze ve zjištění, že je květena Šumavypoměrně chudá a nemůže se pochlubit žádnými endemity– druhy, jež jinde nepotkáme. Odkud k nám tymnohdy nápadné symboly šumavské květeny běhempatnácti či dvaceti tisíc let pozdního glaciálu a postglaciálupřicestovaly? Většinou z Alp. Emblémem jejistě hořec panonský a jako dvorní doprovod třeba dřípatkahorská, žluté terče prhy arniky a kamzičníkurakouského, filigránská barevnost jestřábníku oranžového,obávaný travič oměj šalamounek i neočekávanézjevení jirnice modré. Jinou cestou se dala květenaustupující na jih před agresivitou kontinentálního ledovce.V podstatě jde o uprchlíky ze skandinávské tundry,kteří se již nevrátili domů. Kdo by neznal příběh břízy zakrslé,jakkoli si málokdo vzpomene na kýhanku sivolistouči šídlatky šumavských jezer. Návdavkem připojujipoznámku, jak plavuním pomohl po skončení železnéopony oddych na místech bývalých tankodromů.Akademickou kavárnu zakončila četba ukázekz Klostermannova díla Ze světa lesních samot, příspěvekdr. Věry Hroudové z Botanické zahrady UK;krajina kolem Březníku vyvolala chvilkovou iluzi i nostalgiizmizelého magického světa – snad by mohla býtsoučástí důvodové zprávy nového zákona o Šumavě,aby se ozřejmilo, oč především jde.Diskuse začala dotazem na osud všivce žezlovitého;příběh skandinávského přistěhovalce, který se navždyztratil. Těžiště v ostře a někdy osobně artikulované polemicespočívala v otázkách proč a jak Šumavu chránitči kdy se do ochrany nedotknutelného může zapojitsekera a pila, tedy v problematice i dikci, jíž jsme sechtěli vyhnout, neboť byly za hranicí kavárenské debaty.Komentář by představoval samotné expozé mimozáměr organizátorů i rozsah Akademické kavárnyjako žánru.Poděkování závěrem patří jak Šumavě, že jea přináší radost, tak i Radě pro popularizaci vědy,konkrétně tajemnici Bc. Karin Novákové za organizaciprogramu.■JAN KREKULE,Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.35 abJaromír Bláhaz Hnutí DUHALubomír Hroudaz Katedry botanikyPřírodovědeckéfakulty UKOBĚ FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN

e s u m éTOPIC OF THE MONTHGlobal Challanges for Society in CrisisFeatured in this issue is an interview with Dr. Marek Hrubec,director of the Center of Global Studies, a joint workplace of theInstitute of Philosophy of the Academy of Sciences of the CzechRepublic and the Faculty of Philosophy of the Charles University inPrague. Within the frame of his critical research of social misrecognition,Dr. Hrubec focuses mainly on current global injustice, globalinequalities and global capitalism. His field of study is primarilypolitical and social theory and philosophy. The interview was held onthe occasion of the international conference Philosophy and SocialSciences, which took place on May 9–13, 2012 at Villa Lanna inPrague.EVENTThe Learned Society AssemblyThe Learned Society of the Czech Republic two-day GeneralAssembly took place at the Hall of Patriots of the CollegiumCarolinum and at the ASCR’s main building on 14–15 May 2012. Atthis gathering, Jiří Grygar, well-known astronomer and popularizerof science, and Martin Hilský, renowned professor of Englishliterature and translator, were bestowed the Society’s Medal for theircontributions to the advancement of science. Scientist Awards werepresented to historian Petr Čornej and chemist Jaroslav Stejskal.Junior Scientist Awards were given to chemists Otakar Frank andJan Veselý. Awards were also presented to pedagogues and tostudents from Czech high schools.Professor Petr Pokorný was elected the president of the Councilof the Executive Board of the Learned Society of the CzechRepublic for the period May 2012–May 2014.SCIENCE AND RESEARCHHumanities as a Bridge between National Identityand Global OpennessThis is the title of a lecture by Professor Jaroslav Pánek, VicePresident of the Academy of Sciences of the Czech Republic, tobe delivered during International Conference Humanities andthe Contemporary World. The symposium was hosted by theMontenegrin Academy of Sciences and Arts and was held from7 to 9 June, 2012 at Podgorica, Montenegro.ANNIVERSARY150 Years of the Union of Czech Mathematiciansand PhysicistsThe Union of Czech Mathematicians and Physicists celebratedthe 150 th anniversary of its foundation. On the occasion of thisanniversary on March 28, 2012, the Union at Karolinum, the seat ofthe Charles University, a festive ceremony, attended by outstandingpersonalities headed by the President of the Czech Republic VáclavKlaus.The Union was founded in 1862 as the Association for FreeLectures in Mathematics and Physics. From the beginning, its goalwas the improvement of the teaching physics and mathematics atschools on all levels and of all types and further, to support andpromote the development of those sciences. As a consequence ofpatriotic efforts, the Association was enlarged in 1869 into the Unionof Czech Mathematicians and Physicists. In the early 1950s, theUnion had to transfer its property to the newly establishedCzechoslovak Academy of Sciences (CSAV) and it becamea learned society affiliated with CSAV. The mathematical part of itslibrary became the basis of the library of the Mathematical Instituteof CSAV, and is located there at present. Today, the Union has about2,800 members. The Union itself, or in collaboration with universitiesand research institutes, organizes national as well as internationalconferences, symposia, seminars, and Summer or Winter schools.The Union follows the teaching of mathematics and physics inschools and proposes improvements. It encourages talentedstudents and participates in the organization of the Mathematicaland Physical Olympiad and other student competitions.Czech Post has issued a stamp commemorating the 150 thAnniversary of the Foundation of the Union of Czech Mathematiciansand Physicists.SVĚT KNIHY 2012Vtradičním dějišti – Průmyslovém paláci na Výstavišti v pražskýchHolešovicích – se ve dnech 17. až 20. května 2012uskutečnil 18. ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárníhofestivalu Svět knihy Praha 2012. Letošní ročník, který navštívilopřes 35 000 zájemců, se tematicky zaměřil na literaturu černomořskéoblasti. Čestným hostem bylo Rumunsko, jehož kulturase prezentovala v nejrůznějších variacích – od rumunských kniha autorů, přes divadelní hry, filmy, fotografie až po rumunské tance,řemesla a ochutnávku rumunských vín. Milovníky „devátéhoumění“ a zejména vynikající české i zahraniční „komiksáře“ přilákalodruhé stěžejní téma veletrhu – Komiks.Mezi vystavovateli nechybělo Nakladatelství Academia, kterétentokrát vsadilo především na oceňovaná díla a autory – mj. třídílnékompletní vydání Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna(Magnesia Litera za nakladatelský čin), Kinematografie zapomněníautora Štěpána Hulíka (Magnesia Litera za objev roku) či Dílo WilliamaShakespeara v překladu Martina Hilského, nositele Medaileab36Učené společnosti pro rok 2012. Během víkendových dnů přiautogramiádě na stánku Academia své nové knihy představili spisovateléIvan Klíma (O lásce, tichu i zradě), Ivan Kraus (Mezinárodnípolibky) a Fedor Gál (Několik dnů).■MaPFOTO: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ BULLETIN

NOVÉ KNIHYFYZIKOVÉ VE SLUŽBÁCHPRŮMYSLOVÉ REVOLUCESoubor 56 medailonů osobností exaktníchvěd, díky nimž došlo v Evropě od poloviny18. do konce 19. století k převratnýmzměnám v nejrůznějších oblastech průmyslu.Kniha poodhalí životní osudy fyziků a inženýrů,kteří měli rozhodující vliv na vývojvědy. Hledá také odpověď na otázku, jakouúlohu v daném období sehrála fyzika, a naopakjak průmysl prospěl fyzice.Kraus, I., edice Galileo, Academia, Praha2012. Vydání 1.PROFESOR ČENĚK STROUHALZakladatel české experimentální fyzikyKniha přibližuje vědecký, pedagogickýa organizační odkaz, ale i osobní životČeňka Strouhala, prvního profesora experimentálnífyziky na české univerzitě v Praze.Autor – vnuk Evžen Strouhal – shromáždilze zachovalých dopisů členům rodiny a pátránímpo mnoha archivech jedinečný souborStrouhalových dopisů, které odhalujídosud neznámé pozadí některých událostíjeho života a dokreslují jeho povahové rysya vzácný lidský charakter.Strouhal, E., edice Paměť, Academia,Praha 2012. Vydání 1.ZAPOMENUTÝ MATEMATIKHENRY LOWIG(1904–1995)Monografie vznikla na Katedře didaktikymatematiky MFF UK a Ústavu aplikovanématematiky ČVUT v Praze. Je věnovánaživotu a dílu Henryho Lowiga (resp. JindřichaLöwiga), pražského rodáka pocházejícíhoz německé židovské rodiny, jehožkomplikovaný osud a vědecká dráha odrážejínelehký vývoj naší země ve 20. století.Bečvářová, M. a kol., edice Dějiny matematiky,MATFYZPRESS, Praha 2012.Vydání 1.NAPRIEK TOTALITENeoficiálna slovenská výtvarná scénasedemdesiatych a osemdesiatychrokov 20. storočiaKritička a historička umění Zuzana Bartošováse věnuje aktivitám slovenských výtvarnýchumělců, které II. sjezd Svazu slovenskýchvýtvarných umělců v roce 1972vyloučil ze svých řad vzhledem k charakterujejich tvorby během liberálních šedesátýchlet. Většina výtvarníků takto vyloučenýchnejen ze společenského života, aleizvýstav a médií, se nevzdala svého výtvarnéhonázoru a dále rozvíjela individuálníautorskou poetiku.Bartošová, Z., Kalligram, Bratislava 2011.Vydání 1.NEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHYV KNIHKUPECTVÍ ACADEMIAV KVĚTNU 2012 1. Macek, J., Procházka, J., Traxler, L.– Noční motýli III. – Motýlia housenky střední Evropy– Píďalkovití (s podporou AV ČR) 2. Liessmann, K. P. – Univerzumvěcí – K estetice každodennosti 3. Bína, J., Demek, J. – Z nížin do hor– Geomorfologické jednotky Českérepubliky (s podporou AV ČR) 4. Bárta, M., Kovář, M. a kol.– Kolaps a regenerace– Cesty civilizací a kultur (dotisk) 5. Mocná, D. – Záludný světPovídek malostranských(s podporou AV ČR)Tituly ostatních nakladatelů: 1. Gasparov, M. L. – Nástin dějinevropského verše, Dauphin 2. Fojtík, P. – Zmizelá Praha– Tramvaje a tramvajové tratě,4. díl, Paseka 3. Ruczaj, M. (ed.) – Jagellonskédědictví – Kapitoly z dějinstředovýchodní Evropy, CDK 4. Kuras, B. – Soumrak bílého muže,Eminent 5. Hodonský, F. – Grafika – Soupisgrafické tvorby do roku 2011,VltavínKnihkupcův tip: Barrett, A. – Životy císařů, AcademiaŠÁRKA HOLÁ,vedoucí knihkupectví Academia,Václavské náměstí 34, Praha 1UNIVERZUM VĚCÍK estetice každodennostiRakouský filozof Konrad Paul Liessmannv souboru dvanácti esejů z nevšedních úhlůzkoumá každodennost našehoživota, odhaluje nečekané pohledya skryté souvislosti. Jaká jenejvražednější droga světa? Jakzacházíme s hudbou? Podle čehose pozná umění? Mají penízecharakter? K těmto a mnoha dalšímotázkám dospívá autor, jenžsvé úvahy věnuje zdánlivě nevinnýma všedním věcem, které násběžně obklopují.Liessmann, K. P., edice 21. století,Academia, Praha 2012. Vydání1.

Přednáška se koná v rámci konference Relativity and Gravitation – 100 years after Einstein in Prague.Podrobnosti viz http://ae100prg.mff.cuni.cz/.