Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

akademickýbulletin 11ab LISTOPAD 2011Centrumpolymerníchmateriálůa technologiíOtty WichterleOBĚ FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINNové laboratořeotevřeli v rámciTýdne vědy a technikypředseda AV ČRJiří Drahoš,ředitel ÚMCH AV ČRFrantišek Rypáček,a místostarostka Prahy 6Veronika Vymětalová.

20 LET CERGE-EICentrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium, společné pracovištěNárodohospodářského ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy,oslavilo v říjnu 20 let od svého založení v roce 1991. Setkání 7. října 2011se vedle zakladatelů Jana Švejnara, Josefa Zieleniece a RichardaQuandta zúčastnili také současný ředitel pracoviště Štěpán Jurajda, předsedaAV ČR Jiří Drahoš, rektor UK Václav Hampl, guvernér České národníbanky Miroslav Singer, bývalí ředitelé, členové Výkonného a dozorčíhovýboru, absolventi a další významní hosté. Na setkání navázala dvoudenníkonference CERGE-EI: Economists Changing the World, jejímž hlavnímhostem byl Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2001.V rámci oslav se CERGE-EI stalo partnerem Fora 2000, které 10. říjnazahájil bývalý český prezident Václav Havel. „CERGE-EI si za 20 letexistence vydobylo ve světě uznání a dosáhlo výsledků, jimiž se můžepochlubit i širší veřejnosti,“ uvedl současný předseda Výkonného a dozorčíhovýboru Jan Švejnar.■lsdakademickýbulletinŘeditelCERGE-EIŠtěpánJurajdaNahoře zleva: Anita Taci z Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, rektor UK Václav Hampl,předseda AV ČR Jiří Drahoš a zakladatelé pracoviště Jan Švejnar, Richard Quandt a Josef Zieleniec.Dole zleva: představitelé Akademické rady AV ČR Karel Aim, Jiří Chýla, Miroslav Flieger a Miroslav Tůma.VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN

o b s a h 1 1 / 2 0 1 1Obálka20 let CERGE-EI 2Čechoslováci u Dunkerque 3Dvacetiny Střediska společných činností 4Obsah, úvodníkHovořili jsme stejnou řečí 1Téma měsíceZávěrečná zpráva auditu VaVaI 2Zahraniční stykyVědecká spolupráce se Slovenskem 4Liblické setkání SAV a AV ČR 6Učená společnost ČR a Heidelberská akademie věd 7RozhovorGranty pro nejlepší evropský výzkum 834. zasedání Akademické rady AV ČR 11Jiří Čtyroký předsedou Vědecké rady AV ČR 11Věda a výzkumJak na alergie? 12Evropský kongres o gliových buňkách 14Raketoplány a jejich přínos pro astrofyziku 16Mezinárodní projekt cyrilometodějské bibliografie 19Diamantová lady 20Obhajoby DSc.Úvahy o smyslu vědeckého titulu doktor věd 22OceněníAmerický nobelista převzal medaili Karla Engliše 24Cena Europa Nostra 24Cena Jana Slavíka 25Portréty z ArchivuWilhelm Weizsäcker 26PopularizaceJak zlepšit komunikaci vědy 27Kultura a společnostViola v novém hávu 28Z BruseluIniciativy společného programování 30KnihyEtika vědy v České republice 32Nové knihy 34Megabooks – výstava vědecké literatury 35Časopis Vesmír: 140 let a 1800 čísel 35Resumé 36SAFMAT 36PřílohaVýběrová řízení na řediteleveřejných výzkumných institucíI–IVHOVOŘILI JSME STEJNOU ŘEČÍ,shrnula místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůškováspolečný seminář Akademie věd ČR a Senátu na tolik diskutované téma,jak pojmout spolupráci mezi akademickou a komerční sférou. Připříležitosti společné diskuse, která se konala 4. listopadu 2011 v senátníchprostorách, převzal prof. Antonín Holý za své objevy a vývoj virostatikStříbrnou pamětní medaili Senátu.Představitelé obou institucí – Senátu PČR a Akademie věd ČR – MilanŠtěch a Jiří Drahoš v závěrečném prohlášení k aktuálním problémůmspolupráce mezi akademickou a komerční sférou konstatovali,že:1. Vztah akademické a komerční sféry je třeba založit na oboustranněvýhodných a dlouhodobých motivacích, jejichž uplatnění přinese ve výsledkutrvalý prospěch a užitek především občanům České republiky.2. Vzájemná spolupráce v oblastech, kde se setkávají věda, vzdělávánía průmysl, musí respektovat především následující principy:– Výzkum prováděný v rámci akademické sféry slouží rozvoji příslušnýchvědních disciplín bez přímé závislosti na specifických komerčníchzájmech; tento výzkum je nutnou podmínkou pro získávání kvalitativněnových poznatků, pro dlouhodobý technologický rozvoj a inovační výkonnostčeské ekonomiky, ale také pro reflexi nových sociálně-kulturníchsouvislostí.– Spolupráce akademické a komerční sféry musí vycházet z potřeb českéspolečnosti, nelze ji však zakládat na omezování svobodného bádánía svobody tvůrčích činností – ty jsou jedním z atributů demokratickéhoprávního státu a ústavou zaručenými hodnotami, ale i jedním ze základníchpilířů budoucího hospodářského a sociálního rozvoje České republiky.– Podstatným nositelem, tvůrcem a realizátorem inovací je firemní sféra,která inovuje produkty, služby a výrobní procesy pod tlakem udržení svékonkurenceschopnosti.Nezbytným předpokladem vytváření nejen materiálního blahobytu, alei formování kulturních a duchovních hodnot je vysoká úroveň vzdělávánía vědy. Teprve na takových základech lze budovat skutečnou a dlouhodobouprosperitu České republiky.■AKADEMICKÝ BULLETINVydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: huzvarova@ssc.cas.czRedakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: adamkova@ssc.cas.cz;Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: svobodaludek@ssc.cas.cz;fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: kyselova@ssc.cas.cz;tajemnice redakce: Bc. Markéta Pavlíková (MaP), tel.: 221 403 513, e-mail: pavlikova@ssc.cas.czPřeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: vitkova@ssc.cas.czRedakční rada: předseda – PhDr. Jiří Beneš; členové – RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát,PhDr. Antonín Kostlán, CSc., prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Ph.D.,Ing. Karel Pacner, doc. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: serifa@volny.czPříspěvky přijímáme e-mailem na adresu abicko@ssc.cas.cz.Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola; http://abicko.avcr.cz.AB 11/2011 vychází 18. listopadu 2011.1 abHaM

t é m aZÁVĚREČNÁ ZPRÁVAAUDITU VaVaIMezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČRa implementace výsledků do strategickýchdokumentů je jedním z tzv. individuálních projektůnárodních pro oblast terciárního vzdělávání,výzkumu a vývoje, které v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnostrealizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Důležitou součástí projektubyla veřejná zakázka, kterou na základě výběrového řízení realizovalo od dubna 2009do října 2011 konsorcium šesti renomovaných zahraničních institucí. Zodpovědnost za celouzakázku převzala organizace Technopolis Group působící v devíti evropských zemích.Konsorcium šestizahraničníchinstitucívedla britskáorganizaceTechnopolis Groupv čele s ErikemArnoldem.m ě s í c ePartnery Technopolisu byly dvě význačné evropskéinstituce, které se zaměřují na studium systémůvýzkumu a inovací: Manchester Institute of Innovationand Research a rakouský institut Joanneum Research,dále Center for Higher Education Policy Studies(CHEPS) z univerzity v Twente, které se orientuje naoblast vysokoškolské výuky, evropský specialista nabibliometrii Centre for Science and Technology Studies(CWTS) z univerzity v Leidenu a slovenská společnostPeritus, která má zkušenosti v oblasti práv k duševnímuvlastnictví. Velikost a odborná síla konsorcia odpovídáambicióznímu zadání zakázky, které pokrývalo praktickyvšechny oblasti týkající se systému výzkumu, vývojea inovací (VaVaI) v ČR. Podle vyjádření zkušenýchčlenů konsorcia se projekt hodnocení výzkumu s takkomplexním zadáním dosud nikde nerealizoval.Výsledkem osmnáctiměsíční práce je obsáhlá závěrečnázpráva, která na více než dvanácti stech stranáchpředkládá zjištění o různých aspektech českéhosystému VaVaI, porovnání s osvědčenou zahraničnípraxí, varování před nebezpečími skrytými v českémsystému a konkrétní doporučení, jak odstranit závažnénedostatky a zlepšit fungování a efektivnost systému.Zpráva je rozdělena do osmi částí, které spojuje a doplňujesyntetická zpráva. V první části předkládá Joanneum Research podrobnézhodnocení veřejných výdajů na VaVaI v ČR.Přestože mnohé údaje a závěry jsou účastníkůmčeského systému VaVaI dobře známy, zpráva jecenná tím, že představuje nezávislý pohled zvenčídoplněný o kvalifikovaná srovnání se zahraničím.Konstatuje, že podíl účelového financování výzkumuv ČR je neobvykle vysoký, a nedoporučuje ho dálezvyšovat. Systém financování má reflektovat strategickézájmy země a jeho celkovou úroveň je třebazvýšit. Programy VaVaI se nemají omezovat jen navýstupy, ale mají zahrnovat promyšlené nástroje proposilování spolupráce podniků s akademickou sférou,akademickýbulletinab2vzdělávání odborníků a rozšiřování vzájemné spoluprácemezi výzkumnými ústavy a vysokými školami. Druhá část, jejímž garantem byl Technopolis, obsahujevelmi kritický pohled na systém řízení VaVaIv ČR a zejména na roli, kterou v něm má Rada provýzkum, vývoj a inovace. Česká republika velmi nutněpotřebuje zákon o státní službě. Rozhodnutí,která se v jiných zemích spíše opírají o partnerstvíúčastníků systému založená na vzájemné důvěře,jsou u nás naopak odosobňována a centralizována.Reforma systému VaVaI z roku 2008 se nedokázalavyrovnat s politickou nestabilitou a s hlubokou nedůvěrouk vládě a státní správě. RVVI se zaměřuje namikromanagement a podrobná rozhodnutí o financovánía místo odborného poradního tělesa vytvářejícíhodlouhodobé strategické koncepce se stávávýkonným orgánem typu ministerstva pro vědu. Důsledkemje zvětšující se odstup mezi rozhodnutímio podpoře VaVaI a účastníky systému, absence strategickýchinformací o potřebách a příležitostech, převážněsoutěžní a tudíž nestabilní financování VaVaIz veřejných zdrojů a skutečnost, že iniciativy typu OPVaVpI představují spíš hrozbu než příležitost. Třetí část vypracovaná rovněž Technopolisem s podporoubibliometrické analýzy CWTS je věnovánatématu, které je v posledních letech předmětem ostrýchdiskusí a zdrojem neshod mezi aktéry VaVaI:kvalitě výzkumu, způsobům jeho hodnocení a institucionálníhofinancování. Česká republika postrádákulturu hodnocení. Postupy hodnocení výzkumuv ČR mají závažné systémové nedostatky. Omezujíse na kvantitativní měření výstupů, pomíjejí kvalitativnívyhodnocování přínosů, dopadů a relevance,a proto vůbec neplní hlavní funkce hodnocení: sledovat,zda hodnocená činnost směřuje ke stanovenýmcílům, vyhodnocovat, zda a do jaké míry je cílů dosahováno,a poskytovat nástroj k vytváření strategií.Hodnocení programů na všech úrovních postrádá

z a h r a n i č n íFOTO: VLADIMÍR ŠMIHULA, ARCHIV SAVVĚDECKÁ SPOLUPRÁCESE SLOVENSKEMJeden z posledních článků cyklu o zahraničních partnerech AV ČR věnujemeSlovenské akademii věd. Autoři jednotlivých příspěvků zaměřili krom samotné spoluprácepozornost k historii i struktuře partnerských organizací stejně jako jejich podílůmna výzkumu v té které zemi. Slovenská akademie věd je zvláštním případem:valná část její minulosti je spjata s dějinami AV ČR, jelikož obě instituce byly ještědo nedávna součástí společné Československé akademie věd (ČSAV).Setkání delegacíAV ČR a SAVve Smolenicích19.–20. října 2010.Předseda AV ČRJiří Drahošv rozhovorus předsedou SAVJaromíremPastorkema SilviíPastorkovou.Andrej Kmeť,slovenskýarcheolog,etnograf, geolog,historik a botanikSlovenská akademie věd je samosprávnou vědeckouinstitucí neuniverzitního typu, jejíž činnost sezaměřuje na rozvoj vědy, vzdělanosti, kultury a ekonomikya zvláště také na realizaci základního a aplikovanéhovědeckého výzkumu v souladu se státnípolitikou v oblasti vědy a techniky. Je nejvyšší vědeckouinstitucí na Slovensku a sídlí v Bratislavě.Její kořeny sahají až do 16. a 17. století, do období,které je charakteristické zrodem moderní vědy. Doté doby byly jedinými vědeckými institucemi klasickéuniverzity. Vznikající akademie navazovaly na středověkouplatonskou tradici. Věrný jí byl první pokusv roce 1735, kdy se Matej Bel snažil založit první učenouspolečnost typu akademie na Slovensku (Societaslitteraria). V roce 1771 byl rakouskécísařovně Marii Terezii předložen návrhna založení akademie v Bratislavěpodle vzoru berlínské a petrohradskéakademie; zůstalo ovšem jen u návrhu.O několik let později, v roce1792, vznikla na podnět vlasteneckýchfilologů Slovenská učená společnost,v roce 1844 z iniciativy slovenskéhonárodního buditele ĽudovítaŠtúra povstal celonárodní kulturníakademickýbulletinab4s t y k yFOTO: WIKIMEDIA COMMONSspolek Tatrin. Teprve až v roce 1892 podal AndrejKmeť návrh (zveřejněn byl ve Slovenských národníchnovinách) na založení slovenské vědecké společnostitypu akademie. V červenci 1942 byla založenaSlovenská akademie věd a umění (SAVU), kterápůsobila až do založení Slovenské akademie věd(SAV) v roce 1953 zákonem Slovenské národní radyč. 1/1953 Sb. Tehdy jmenoval sbor pověřenců prvníchdvanáct akademiků. V roce založení měla akademie200 pracovníků, avšak koncem roku 1953 v ní působilo663 pracovníků na 37 vědeckých pracovištích převážněpřevzatých z původní SAVU. Základními organizačnímiformami vědecké práce v té době byly sekce(společenských věd, biologických a lékařských, zemědělskýcha přírodovědných, technických věd). V roce1962 se ale tyto sekce zrušily a namísto nich bylo zřízeno12 kolegií začleněných do tří oddělení věd: matematicko-fyzikálních,chemicko-biologických a společenskýchvěd. V roce 1983 se struktura odděleníSAV reorganizovala: jednotlivá kolegia se začlenilado oddělení o neživé přírodě, oddělení o živé příroděa oddělení společenských věd.Od roku 1960 až do zániku Československa v roce1992 byla SAV součástí Československé akademievěd (ČSAV).V současnosti má SAV 70 organizačních jednotek,z toho 46 rozpočtových a 24 příspěvkových organizací.Do 1. oddělení věd o neživé přírodě spadá 15 vědeckýchústavů, do 2. oddělení věd o živé přírodě a chemickýchvěd 22 vědeckých ústavů, do 3. oddělení vědo společnosti a kultuře 20 vědeckých pracovišť.Nejvyšším samosprávným orgánemSAV je Sněm SAV. Výkonným samosprávnýmorgánem je PředsednictvoSAV v čele s předsedou SAV, kteréhona návrh Rady vědců SAV jmenujea odvolává vláda Slovenské republiky.Členy Předsednictva SAV jsou dálemístopředsedové a vědecký tajemník,které na návrh Předsednictva SAVjmenuje a odvolává vláda Slovenskérepubliky, a další volení členové.

FOTO: VLADIMÍR ŠMIHULA, ARCHIV SAVDo struktury patří rovněž 13 společných pracovišť;zajišťují služby pro celou Akademii. Slovenská akademievěd vydává 53 vědeckých a odborných časopisůa osm ročenek. Při SAV působí 49 vědeckýchspolečností.Ústavy akademie se ve spolupráci s vysokými školamipodílejí zejména na vzdělávání mladých vědcůi na pedagogických aktivitách na vysokých školách.Prostřednictvím bilaterálních a multilaterálních vědeckýchmezinárodních a domácích projektů (zdroje SAVzískává především ze strukturálních fondů EU a díkyčlenství v mezinárodních asociacích a institucích) vyvíjíSAV rozsáhlou mezinárodní spolupráci, čímž začleňujeslovenskou vědu do nadnárodního kontextu.Zvláštní postavení mezi spolupracujícími partneryzaujímá Akademie věd ČR. Přestože od rozděleníobou Akademií uplynulo již bezmála 20 let, lze beznadsázky mluvit o nadstandardních vzájemných vztazícha spolupráci. Stávající situace odráží společnouminulost, trvalost osobních i institucionálních vztahůa oboustrannou blízkost i totožnost problémů, jimž čelív nových podmínkách politického i ekonomickéhorozvoje. Právě vzájemná blízkost a podobnost situaceumožňuje pomáhat si a vzájemně se podporovat v krizovýchokamžicích, jimiž prochází naše země. Za příkladsi vezměme otevřený dopis vedení AV ČR adresovanývládě Slovenské republiky, jenž upozorňovalna neblahé dopady na budoucí vývoj země kvůli překotnémukrácení rozpočtu SAV. Nadstandardní vzájemnévztahy dokládá rovněž tradice každoročníchpracovních setkání vedení obou akademií, na nichž seprojednávají společné postupy vůči tuzemským i zahraničnímspolečným partnerům, stejně jako vůči subjektůmi iniciativám EU či postojům v rámci V4 (o letošnímsetkání SAV a AV ČR viz také str. 6).Vědeckou spolupráci badatelé tradičně realizují nazákladě bilaterální smlouvy a prováděcích protokolůpodepisovaných každé tři roky (poslední byl podepsánv listopadu 2008 na léta 2009–2011), jež aktualizujíseznam společných prioritních témat (aktuálníseznam jich obsahuje 21). Objemově i počtem zapojenýchvědeckých pracovníků patří spolupráce seSAV k největším. Roční kvóta určená na výměnnépobyty je 120 týdnů pro každou stranu. Výjimečnostvztahů potvrzuje i existence speciální kvóty pro mladévědecké pracovníky, neboť se zástupci obou akademiídohodli, že budou každoročně přijímat nad rámec recipročnívýměnné kvóty mladé vědecké pracovníkyk dlouhodobým stážím (do tří měsíců). Dalším příklademjsou studijní pobyty vědců nad rámec recipročnívýměny členů Česko-slovenské komise historiků.K úspěšným příkladům dvoustranné spolupráce českýcha slovenských vědců patří také prioritní témata,která jsou realizována v rámci dvoustranné dohody.Jejich tematický a oborový záběr sahá od teorie čísela výzkumu kataklyzmických proměnných přes studiumendogenních kardioprotektivních mechanismůpři ochraně myokardu před ischemií a klasifikaci syntaxonůxerotermní vegetace až po Slovanský jazykovýatlas a politický, sociální a kulturní vývoj v českýchzemích a na Slovensku.V současné době se v rámci příprav k podpisu Prováděcíhoprotokolu na léta 2012–2014 předkládajínávrhy prioritních témat. Jejich počet potvrzuje trvalýzájem o dvoustrannou spolupráci se slovenskýmipartnery.■ANDRZEJ MAGALA,Referát zahraničí SSČ AV ČR, v. v. i.5 abZasedá SněmSlovenskéakademie věd,o situaciv Akademiiinformujejejí předsedaJaromír Pastorek.Observatoř ASÚna Lomnickémštítě ve VysokýchTatrách dostalav červnu t. r.unikátní zařízení,jediné v Evropěa jedno ze dvouna světě– koronálnímultipolarimetr(CoMP),který umožňujeměřit magnetickéa rychlostní polesluneční korony.FOTO: ARCHIV ASÚ SAV

o z h o v o rEvropská výzkumná rada (ERC)– první grantová agentura působícína starém kontinentu bez ohleduna hranice států – oslaví zanedlouhopět let působení. Jejím úkolem je poskytovatpodporu nejkvalitnějším projektům,a to co nejjednodušším způsobem.Jedním z členů dvacetidvoučlennéVědecké rady ERC, a odnedávna takéjejím místopředsedou, je český matematickýfyzik prof. Pavel Exner, jehož kancelářnaleznete ve druhém patře budovy Akademie vědna Národní třídě. Od doby, kdy ERC zahájilačinnost udělením prvních startovních grantůnásledovaných granty „pokročilými“,rozdělila již přes čtyři miliardy eur.akademickýbulletinPane profesore, vytvoření Evropské výzkumnérady bylo inspirováno americkou Národnívědeckou nadací, což je nezávislá vládní agenturave Spojených státech, i dalšími podobnýmiorganizacemi. Je pro Evropskou vědeckou raduvýhodou, že se můžete poučit z chyb i úspěchůorganizací s dlouholetou tradicí? Vždyť např.NSF působí už více než 60 let.Ve vědecké komunitě se již delší dobu vědělo, žesoutěžit o granty se má na celoevropské úrovni.Problém ovšem byl, jak tuto informaci dovést k povědomía pozornosti politiků. Někdy před sedmi neboosmi lety se podařilo, možná jako malý zázrak,že evropské politické špičky konečně začaly chápat,že je to nutnost. Mohu citovat sira Davida Kinga,v té době poradce britského předsedy vlády: „Uvědomtesi, že i Velká Británie je příliš malá na to, abysoutěžila ve světovém měřítku.“ab8GRANTY PROCo se týká druhé části otázky, soutěžit s NSFs její více než šedesátiletou tradicí je samozřejměvýzva. Začínali jsme v říjnu 2005, v té doběEvropská výzkumná rada legálně neexistovala,a když se její vědecká rada poprvé sešla, bylonám řečeno, že za rok a něco má systém fungovat.A začal. Evropská výzkumná rada poté bylaběhem německého předsednictví v únoru 2007legálně uvedena do života kancléřkou AngelouMerkelovou. Vzápětí jsme vyhlásili první výzvupro startovní granty, která téměř skončila katastrofou,protože počet přihlášek byl oproti optimistickýmodhadům asi trojnásobný, více než devěttisíc. Nicméně přežili jsme, a to i další výzvy,a momentálně se zdá, že za čtyři roky našehofungování se podařilo ERC vybudovat velice slušnoureputaci.V době, kdy se uvažovalo o sídle pro nověvzniklou radu, na něj aspirovala i Praha. Pročnakonec zvítězil Brusel?Myslím si, že převážil argument jednoduchosti.Struktura je napojena na řadu evropských institucíazmnoha hledisek je jednodušší existovat v Bruselu.Zpočátku vědecká rada zasedala pokaždév jiném evropském městě, protože bylo nutné,abychom dali najevo svou přítomnost. V současnédobě už více než polovinu zasedání pořádámev Bruselu.Evropská výzkumná rada považuje za základníkámen svých aktivit dobře fungující systémhodnocení peer-review. Nakolik jej bylo potřebadále zdokonalovat?O peer-review platí asi to, co říkal Winston Churchillo demokracii: Je to špatný systém, ale všechny ostatníjsou mnohem horší. S dobrým peer-review pochopitelněnaše činnost stojí a padá. Dnes hodnotíprojekty čtyřikrát 25 panelů – to znamená, že mámena půldruhého tisíce členů panelů. Vybíráme je velmipečlivě, protože relevance jejich názorů děláERC tím, čím je.Hodnoticí komise jsou složeny z obecně uznávanýchvědců. Pocházejí všichni hodnotiteléz Evropy, a pokud ano, je jich dost?Odpověď zní ne. Hodnotitele si vybíráme podlejejich profilů, vědecké výkonnosti, znalostí. Hledámeje i mimo Evropu. Jednotlivé panely se vzájemněliší, ale některé mohou mít až třetinu mimo-

NEJLEPŠÍ EVROPSKÝ VÝZKUMevropských členů. Není to samozřejmě jednoduché,protože dvakrát po sobě cestovat z Ameriky neboještě vzdálenějších zemí do Bruselu není příjemné.Jak už jsem uvedl, máme necelého půldruhého tisícečlenů panelů a v budoucnosti jich budeme potřebovatještě více. Je to nelehký úkol, protože u každéhomusíme pečlivě hlídat kvalitu a kde hledat tolikkvalitních lidí…Na druhou stranu vycházejme z toho, že mámev kategorii pokročilých grantů momentálně řádověkolem tisíce grantů, jejichž příjemci jsou přirozenýmikandidáty v době, kdy neslouží v jinémpanelu.Dá se ale předpokládat, že i hodnotitel budechtít žádat o grant. Co se děje v takové situaci?A jak dlouho členství v panelu trvá?Samozřejmě to musíme dovolit, ovšem zároveňmusíme pečlivě sledovat konflikt zájmů. Podle současnýchpravidel nemůžete v době, kdy sloužítev panelu, o grant žádat. Musíte počkat minimálněrok, a pochopitelně pokud máte grant, platí pro vástaké příslušná omezení.Člen panelu v něm může sloužit maximálně čtyřikrát,předseda maximálně třikrát. Současné panelyexistují ve dvou sadách, to znamená, že se střídajípo roce. Hovoříme samozřejmě o špičkáchv daném oboru, takže je nutné zajistit, aby titovědci nebyli ze soutěže po dobu pěti a více let vyloučeni.V praxi může takový člověk rok sloužitv jednom panelu a příští rok v jiném požádat o grant.Dodám ještě, že i členové panelu sami cítí, jak jenutná obměna. Jeden z nich to vyjádřil slovy: Wedo not want to be a baron class – nechceme býtšlechtou.ERC se pyšní, že je schopna administrovatsvůj chod velmi efektivně…Nikdo nemá rád byrokraty, ale kvalifikované administrátorynutně potřebujeme. Jako výkonnáagentura máme asi 380 lidí, kteří musí úřednězpracovat celou agendu. Existuje určité pravidlo,kolik je schopen jeden úředník obsloužit milionů.Musím s pýchou říci, že ERC na tuto administrativuvydává pod 3 % svého rozpočtu, což je méněnež u NSF a jiných srovnatelných agentur. Agenturaje pod silným dohledem Evropského parlamentua to, kolik peněz se vydá na její chod, jeprvní otázka, která při slyšení v Evropském parlamentuzaznívá.Celkový rozpočet ERC, z něhož podporujeprojekty nejlepších a nejkreativnějších vědcůz Evropy, činí na období let 2007–2013 celkem7,5 miliardy eur. Každým rokem se částka na udílenígrantů zvyšuje. Podaří se i v době finančníkrize tento trend nadále podporovat?Rozpočet byl schválen před zahájením 7. rámcovéhoprogramu a peníze jsou k tomu účelu vyvedeny.Zásadní otázkou je nyní pokračování v dalšímrámcovém programu, který nese „překrásný“ názevHorizont 2020. Abychom mohli v našem úsilí vytrvat,musí být rozpočet ERC pro následující rámcovýprogram odpovídajícím způsobem navýšen.Uvědomte si, že od počátku činnosti v roce 2007rostou ročně vydávané sumy lineárně z počátečních300 milionů na částku zhruba 1,7 miliardy v roce2013. Pokud má zůstat zachována minimálnětato úroveň pro další rámcový program, je nutné,aby pro něj byl rozpočet přinejmenším zdvojnásoben.Vždy jde o záležitost velmi komplikovanýchjednání. Pro srovnání připomenu, že když se v roce2005 před zahájením 7. RP poprvé vážně začaloo ERC mluvit, počáteční uvažovaná částka ve výši17 miliard se během krátké doby scvrkla na zmíněných7,5 miliardy. Nedávno jsem slyšel komisařkupro výzkum Máire Geoghegan-Quinn, která uváděla,že celková suma, o níž se uvažuje pro 8. rámcovýprogram, samozřejmě zdaleka nejen na ERC,představuje okolo 80 miliard. Opakovaně vyzdvihuje,že rámcový program obsahuje dvě úspěšnéčásti, a to je ERC a program Marie Curie, zatímconetworking, neboli česky sítě, nejsou považoványza příliš efektivní, a zřejmě se zamýšlí vyhradit jimodpovídající místo.Snahou ERC je přilákat na pracoviště staréhokontinentu vědce z mimoevropských zemí. Jedenz největších potenciálů leží v Indii a Číně,které v současné době do vědy a výzkumu rovněžinvestují obrovské prostředky. PředstaviteléEvropské vědecké rady tyto země navštěvují.Jakou formou vybízejí tamní vědce, aby si zažádalio grant ERC, který je podmíněn právě pracív Evropě?Soutěž o talent je v dnešním světě velmi tvrdá.Víme například, že Evropa soustavně ztrácí své talentyve prospěch Spojených států. Když se podívátena Nobelovy ceny za posledních 20–30 let,vedou Spojené státy – ale velká část jejich nobelistůse narodila a byla vychována v Evropě. Naším9 ab

OBĚ FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINr o z h o v o rPavel Exnera Jiří Drahošna letošním setkáníSAV a AV ČRv Liblicíchcílem tedy je přitáhnout alespoň část těchto talentůzpět do Evropy a také se snažit získat talentovanélidi z jiných částí světa. Do zemí, které jste jmenovala,jezdíme, agitujeme na velkých konferencích,na kongresech máme své stánky. Například na loňskémmezinárodním matematickém kongresu v indickémHajdarábádu mi organizátoři vyhradili hodinu,kdy jsem mohl před početným publikem vysvětlit,co program ERC znamená a jaké má výhody. Musímvšak přiznat, že právě s touto částí naší činnostinejsme spokojeni a podíl lidí, které se nám daříz mimoevropských zemí získat, je mnohem nižší,než bychom si přáli.akademickýbulletinTechnika nám sice v dnešní době zajišťuje téměřneomezené množství bleskurychlých kontaktů,ale přesto zůstává pohled „face to face“tím nejdůležitějším. Nakolik jsou podle vás důležitéosobní kontakty?Myslím si, že při získávání lidí hrají osobní kontaktystejně velkou roli jako v ostatní vědě. Do roku 1989jsme pracovali a publikovali zavření v této části světa;když se hranice otevřely, osobní kontakty se ocitly naúplně jiné úrovni a najednou jsme zjistili, že jde o něcoúplně jiného. Když máte možnost s příslušnýmkolegou sedět na konferenci, hádat se nebo dokoncena sebe křičet, u večeře si problémy vysvětlovat,je to mnohem rychlejší, účinnější, efektivnější. Toplatí obecně – kontakty a spolupráce hrají roli v čemkoli.Například při jmenování panelů velice pomáhá,když lidi znáte – ať už přímo nebo z nepřímé spolu-ab10práce, z konferencí – víte, kdo co dělá, jaké jsou jehoči její silné stránky.Zmínili jsme, že Amerika odčerpává talentyvzdělané v Evropě, tedy i nám. V Česku nyníprocházíme vleklou reformou školství – jak matematickýfyzik vidí budoucnost této oblasti přivšech těch reformách?Mám o ni obavy, protože svět je velmi soutěživýa úroveň našeho školství rozhodně nestoupá. Sestejným problémem se potýkají i jiné evropské země,kde znalí lidé pláčou nad upadající úrovní zejména vevědách. Ovšem v každé zemi zažívají vzestupy a pády.Kdysi jsem zpovídal jednoho ctihodného koleguz Caltechu, který si stěžoval, že z výuky středoškolskématematiky v Americe absolutně vymizely důkazy.Říkal, že po šoku, který zažili se Sputnikem,se středoškolská výuka matematiky v USA silnězlepšila, ale poté znovu začala upadat. Dodám k tomu,že právě středoškolská výuka je klíčová – s obliboupoužívám srovnání s Maďarskem, které mánikoli dvě tři Nobelovy ceny, ale asi 14 nebo 15.A téměř všechny můžete vysledovat ke dvěma střednímškolám v Budapešti.Zaznamenáváme takřka inflaci popularizacevědy, která se někdy lidem servíruje jen jakolegrace, zábava, jako by se chtělo zakrýt, že vědaje dřina…To je problém, jenž sahá daleko za pouhou vědua týká se struktury celé společnosti. Společnost mávelmi účinné prostředky, jak lidem činit nabídky všehodruhu zatajujíc, co je to bude stát. Musíme doufat,že jako protiváha těchto tendencí může fungovatdobrá rodinná výchova a úsilí zodpovědnýchučitelů. Ale je to velmi složitý problém.Za dobu své existence si ERC vydobyla vysokouprestiž, o níž svědčí i nedávné vyhlášení programuERC-CZ. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyjeho prostřednictvím umožní vynikajícím uchazečůmo granty ERC, kteří na podporu nedosáhliz důvodu omezeného rozpočtu, aby požádali o financovánísvého projektu u MŠMT. Základem pro rozhodnutío přidělení grantu bude právě peer-reviewvykonané odbornou komisí ERC.■MARINA HUŽVÁROVÁa GABRIELA ADÁMKOVÁ

z a k a d e m i c k é r a d yInformace z 34. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada se dne 11. října 2011 zabývala těmito nejdůležitějšími záležitostmi:Svolala XXXIX. zasedání Akademického sněmuAV ČR na čtvrtek 15. prosince 2011 v 9:30 hodins takto navrženým programem:■ Zahájení, schválení programu zasedání a ustavenínávrhové komise Akademického sněmu.■ Zpráva o činnosti Akademické rady AV ČR zaobdobí od XXXVIII. zasedání Akademického sněmu– J. Drahoš.■ Návrh principů stanovení institucionální podporypracovišť AV ČR – P. Bobák.■ Zpráva o ekonomické situaci AV ČR a návrhjejího rozpočtu na rok 2012 – P. Bobák.■ Zpráva Dozorčí komise Akademického sněmu– J. Rákosník.■ Volné návrhy.■ Zpráva návrhové komise Akademického sněmu,projednání usnesení a závěr zasedání.Schválila■ novou koncepci a osnovu výroční zprávy o činnostiAV ČR za rok 2011,■ Statut ceny předsedy Akademie věd ČR za propagaciči popularizaci výzkumu, experimentálníhovývoje a inovací,■ novou směrnici Akademické rady AV ČR Pravidlapřidělování bytů, startovacích bytů a vybranýchubytovacích jednotek ve vlastnictví SSČ,■ úkony navržené Majetkovou komisí AV ČR vevěci nakládání s nemovitým majetkem dle zápisuz jejího 29. zasedání konaného dne 27. září 2011.Souhlasila■ s hromadným dopisem předsedy AV ČR ve věciobměny řídicích orgánů pracovišť AV ČR, jimž končífunkční období v roce 2012,■ s dalším vývojem Programu interní podporyprojektů mezinárodní spolupráce AV ČR,■ s tím, aby bylo funkční období Rady pro nákladnépřístroje ukončeno ke dni ukončení funkčníhoobdobí Akademické rady (březen 2013),■ se smlouvou o sdružení mezi Masarykovýmústavem a Archivem AV ČR, v. v. i., a CEVRO Institutem,o. p. s.Jmenovala■ RNDr. Pavla Krejčího, CSc., ředitele Matematickéhoústavu AV ČR, v. v. i., členem Dozorčí radyÚstavu informatiky AV ČR, v. v. i., s účinností od11. října 2011 na pětileté funkční období, tj. do 10. října2016.Vzala na vědomí■ výsledky kontroly hospodaření a opatření k nápravězjištěných nedostatků za rok 2010 v Ústavubiologie obratlovců AV ČR, v. v. i., a v Ústavu molekulárnígenetiky AV ČR, v. v. i.Jiří Čtyroký předsedouVědecké rady Akademie věd ČRDoc. Karel Oliva po jmenování ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.,rezignoval na funkci předsedy Vědecké rady AV ČR; zůstává stále jejím řádnýmčlenem. Na 15. zasedání Vědecké rady, které se konalo 6. října 2011, bylpředsedou VR jmenován prof. Jiří Čtyroký – dosavadní místopředseda VR zaI. vědní oblast. Novým místopředsedou za I. vědní oblast je dr. Antonín Fejfar.Prof. J. Čtyroký vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a v roce 1972 získalvědeckou hodnost CSc. v oboru aplikované fyziky. Od roku 1974 pracujev Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV (nyní Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR),v období 1978–2002 jako vedoucí oddělení vlnovodné optiky, nyní jako zástupceředitele.■red11 abFOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AB

v ě d a a v ý z k u mFOTO: Z. HÁJKOVÁ, ARCHIV ÚMG AV ČRakademickýbulletinJAK NA ALERGIE?K dalším možným cestám, jak bojovat s alergiemia jinými nebezpečnými zánětlivými stavy,přispěl výzkum vědců z oddělení biologiecytoskeletu a oddělení signální transdukceÚstavu molekulární genetiky AV ČR, který ukazujena nové zásahové místo pro potenciální léčbutěchto onemocnění. Badatelům se podařiloprokázat, že aktivace žírných buněk vede k tvorbědoposud nepopsaných mikrotubulárních výběžků, a na molekulární úrovniobjasnit, jak tyto výběžky vznikají. Klíčovou roli mají výrazné změnyve vnitrobuněčné koncentraci vápenatých iontů.Žírné buňky patří mezi buňky imunitního systému,které jsou iniciátory zánětlivých a alergických reakcí,astmatu nebo anafylaxe. Významnou roli hrají také přivzniku autoimunitních chorob, jako jsou revmatická artritidanebo roztroušená skleróza. Nacházejí se roztroušeněv mnoha tkáních v našem těle, nejvíce ale v kůžiavtrávicím traktu. Za normálních okolností napomáhajíPři aktivaci žírných buněk nastávají rychlé změnyv organizaci mikrotubulů. Distribuce mikrotubulůu neaktivovaných (a, c) a aktivovaných (b, d) buněkvizualizovaná imunofluorescenční mikroskopiípomocí specifické protilátky proti α-tubulinu.V horní řadě je pohled na buňky „shora“, mikrotubulyjsou značeny zeleně a jádro modře. Ve spodní řaděje trojrozměrná rekonstrukce mikrotubulů při pohleduna buňky v rovině kolmé na rovinu buněčné adheze(pohled ze strany). Měřítko: 10 µm.ab12likvidaci patogenů, např. bakterií. Pro tuto funkci jsou vybavenyna svém povrchu TLR (Toll-like receptory). Tytobuňky mají také receptory pro imunoglobulin E (IgE),které jsou zodpovědné za některé nežádoucí reakce žírnýchbuněk na jinak neškodné látky (alergeny).Při aktivaci žírných buněk dochází k uvolnění (sekreci)zánětlivých mediátorů z cytoplasmatických váčkůdo okolí buňky. Mezi tyto mediátory patří tryptáza,histamin, serotonin a heparin. V průběhu aktivace senově tvoří lipidové mediátory (prostaglandin D2, leukotrienC4) a cytokiny. Agregace IgE receptoru (FcεRI)multivalentním antigenem spouští kaskádu biochemickýchdějů, které vedou k fosforylaci FcεRI a mnoha dalšíchproteinů, zvýšené koncentraci cytoplazmatickéhovápníku, reorganizaci cytoplazmatických komponent(endoplasmatického retikula, sekretorických váčků), kezměnám v morfologii buňky a dalším pochodům spojenýchs buněčnou aktivací. Molekulární mechanismymnoha těchto reakcí nejsou známy. Podrobné mapováníčasných signálních drah v průběhu aktivačníchdějů žírných buněk a jejich vliv na uspořádání buněčnéhocytoskeletu, trojrozměrné dynamické sítě proteinovýchvláken, je předmětem společného výzkumu odděleníbiologie cytoskeletu a oddělení signální transdukceÚstavu molekulární genetiky AV ČR.Předchozí experimenty prokázaly, že při aktivaci sereorganizují mikrotubuly – významná složka cytoskeletu.Molekulární mechanismy, které kontrolují změnyv organizaci mikrotubulů během aktivačních dějů,však nebyly doposud popsány. Mikrotubuly jsou trubičkovéútvary o vnějším průměru kolem 25 nm, kterése vyskytují u všech eukaryontních buněk. Bývají zakotvenyv organizačních centrech mikrotubulů (centrozomech)a směřují u buněk v interfázi k plazmatickémembráně. Jde o dynamické struktury, které vznikajípolymerací dimerů α- a ß-tubulinu a účastní se mnoha

základních buněčných funkcí, jakojsou udržování tvaru buňky, vnitrobuněčnýtransport, přenos signálůa dělení buněk. V odpovědi na signályz vnějšího prostředí mohou mikrotubulyrůst nebo naopak rychledepolymerovat. Při polymeraci mikrotubulůse na jejich rostoucím koncikoncentrují proteiny, které usnadňujípřidávání tubulinových dimerůz cytoplazmy. Jedním z typických„markerů“ rostoucích mikrotubulů jeprotein EB1 (End-binding protein 1).Sledováním distribuce značenéhoEB1 v živých buňkách časosběrnoukinematografií je možné určit dynamické parametrymikrotubulů v aktivovaných buňkách.Vědcům z ÚMG AV ČR se podařilo prokázat, že přiaktivaci žírné buňky se na celém jejím povrchu tvořídoposud nepopsané výběžkové útvary, které obsahujímikrotubuly. Tvorba těchto mikrotubulárních výběžkůje závislá na enzymové aktivitě protein tyrosinovýchkináz Src rodiny a na zvýšené koncentraci cytoplazmatickéhovápníku. Důležitou roli v tomto procesu hrajeprotein STIM1 (Stromal Interaction Molecule 1).Tento protein je citlivým senzorem koncentrace vápníkuv endoplazmatickém retikulu a jednou z ústředníchkomponent regulující otevírání iontových kanálů naplazmatické membráně. STIM1 svou aktivitou regulujetok Ca 2+ z extracelulárního prostoru do nitra buňky.Pro studium byly využity nové mikroskopické techniky,zejména TIRF (Total Internal Reflection Fluorescence)mikroskopie; ta umožňuje sledovat mikrotubuly v oblasti100 nm pod plazmatickou membránou. Tyto technikyv kombinaci s časosběrnou kinematografií dovolilysledovat změny mikrotubulů v čase. U buněkexprimujících protein EB1 označený zelenou značkouEGFP (Enhanced Green Fluorescent Protein) se podařiloprokázat, že se po aktivaci velmi rychle objevujímikrotubuly se zvýšenou rychlostí polymerace, a žese tvoří mikrotubulární výběžky. U buněk se sníženouexpresí STIM1 proteinu se rychlost polymerace mikrotubulůnaopak snížila a byla inhibována i tvorba mikrotubulárníchvýběžků. Tato inhibice byla zrušena, pokudbyla hladina STIM1 proteinu v buňkách obnovena.Další experimenty prokázaly, že deplece STIM1 ovlivnilataké uvolňování zánětlivých mediátorů z cytoplazmatickýchváčků a pohyblivost buněk při chemotaxi.Získané výsledky představují první důkaz regulačníúlohy STIM1 proteinu při polymerizaci mikrotubulůa ukazují, že vnitrobuněčná koncentrace Ca 2+ hrajeklíčovou roli v regulaci těchto cytoskeletálních strukturpři buněčné aktivaci. Mikrotubulární výběžky by mohlysloužit jako senzory chemotaktických gradientů antigenůnebo jiných signálních molekul, s nimiž se žírné buňkyFOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINFOTO: Z. HÁJKOVÁ, ARCHIV ÚMG AV ČRsetkávají v místech zánětu. V současné době pokračujíexperimenty s cílem blíže objasnit molekulární mechanismuspůsobení vápníku na dynamiku mikrotubulů.Dosažené výsledky jsou důležité nejen k pochopeníúlohy buněčného cytoskeletu při buněčné aktivacia propagaci vnitrobuněčných signálů, ale také z hlediskanových strategií léčby alergií a jiných zánětlivýchstavů. Pokud se prokáže, že tvorba mikrotubulárníchvýběžků je důležitá pro sekretorické funkce žírnýchbuněk také v podmínkách in vivo, dá se předpokládat,že aplikace látek ovlivňujících dynamiku mikrotubulůpotlačí nežádoucí funkce žírných buněk. Dosavadníexperimenty badatelé dělali na myších buňkách. Dalšímkrokem je ověření výsledků na liniích lidských žírnýchbuněk, které se podařilo na ÚMG AV ČR ustanovitv letošním roce. Dílčí etapy tohoto výzkumu jsouv současné době součástí projektu evropské spolupráceCOST (Co-operation in Scientific and Technicalresearch) Action BM1007, Mast cells and basophilstargetsfor innovative therapies.Detailní informace naleznete v publikaci Hájková Z.,Bugajev V., Dráberová E., Vinopal S., Dráberová L.,Janáček J., Dráber Pe., Dráber Pa.: STIM1-directedreorganization of microtubules in activated mast cells.J. Immunol. 186: 913–923, 2011. ■PAVEL DRÁBER a PETR DRÁBER,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.13 abPři aktivaci žírnýchbuněk se zvětšujepočet rostoucíchmikrotubulů.Imunofluorescenčnílokalizaceproteinu EB1,který představujemarker rostoucíchmikrotubulůu aktivovanýchžírných buněk.EB1 proteinje značen červeně,mikrotubuly zeleně(a). Ve spodní částiobrázku je detailperiferie buňkys mikrotubuly (b)a proteinem EB1 (c).V barevném panelu(d), který ukazujespojení obrázků(b) a (c),jsou mikrotubulyznačeny zeleněa EB1 proteinčerveně.Měřítko: 10 µm.

v ě d a a v ý z k u mEva Sykováv rozhovorus HarrySoutheimerem(USA)V Kongresovém centru v Praze se ve dnech 13.–17. září 2011 uskutečnil10. evropský kongres výzkumu gliových buněk ve zdraví a v nemoci(10 th European meeting on Glial Cells in Health and Disease), kterého sezúčastnilo více než 800 vědců ze 41 zemí. Setkání špičkových badatelůuspořádal Ústav experimentální medicíny AV ČR v čeles ředitelkou ústavu a českou neurovědkyní prof. Evou Sykovou.Ta také na zahájení přednesla přednášku na téma historie Karlovy univerzitya Akademie věd. Vědecký program spoluorganizovalidoc. Alexandr Chvátal a dr. Miroslava Anděrová.Gliové buňky, tj. astrocyty, oligodendrocyty, mikrogliea polydendrocyty, mají nezastupitelnouúlohu při udržování fyziologických funkcí mozkua hrají významnou roli jak v progresi neurodegenerativníchonemocnění, jako jsou Alzheimerova,Parkinsonova a Huntingtonova choroba, tak i u epilepsie,ischemického poškození mozku a míchyaunádorů centrálního nervového systému. Kongresuse zúčastnili nejen vědci z celé Evropy (590 účast -níků), ale i z USA (111), Japonska a Číny (61),Austrálie a Nového Zélandu (14) a Jižní Ameriky(27 účastníků).V úvodu kongresu se konal kurz Biologie gliovýchbuněk pro téměř 170 studentů z celého světa, jehožcílem bylo podat základní informace o fyziologiia patofyziologii gliových buněk včetně perspektiv dalšíhovýzkumu v této oblasti. Během kurzu přednášelivýznamní vědci – např. prof. Helmut KettenmannakademickýbulletinabEVROPSKÝ KONGRESO GLIOVÝCH BUŇKÁCH14(Německo), prof. Kristjan R. Jessen (Velká Británie),prof. Alexei Verkhratsky (Velká Británie), prof.Florence Perrin (Španělsko) či dr. Nathalie Rouach(Francie).Významnou součást programu tvořilo osm tematickýchpřednášek, které se zaměřily na aktuálníobjevy v oblasti výzkumu gliových buněk i na možnostivyužití těchto poznatků v klinické praxi. Mezipřednášejícími nechyběli celosvětově uznávaní neuro -vědci, kteří se zabývají úlohou gliových buněk v regeneracinervové tkáně. Jmenovitě prof. Vittorio Gallo(USA), prof. Magdalena Götz (Německo) a prof.William D. Richardson (Velká Británie). Prof. HarrySoutheimer z USA se věnoval novým objevům vevýzkumu nádorů, které vznikají z gliových buněk,ale i prvním výsledkům z klinických zkoušek u pacientůs glioblastomem. Dr. Frank Kirchhoff (Německo)vědeckou společnost informoval o myších genetickýchmodelech, které jsou v současné dobědostupné, a nových metodách zobrazování interakcímezi neurony a gliovými buňkami in vivo. Dalšívýznamní vědci, prof. Ole Petter Ottersen (Norsko)a prof. Christian Giaume (Francie), ukázali, jak významnouúlohu mají gliální membránové proteiny,aquaporiny a konexiny v patofyziologii centrálníhonervového systému.Během bohatého programu se uskutečnilo 32 sympoziía tři workshopy. Ve 140 přednáškách badateléprezentovali významné výsledky, které se týkalyneurodegenerativních onemocnění, traumatickýchporanění centrálního nervového systému či demyelinizačníchonemocnění. Několik sympozií se zaměřilona membránové proteiny astrocytů a NG2-proteoglykanexprimujících glií (polydendrocytů), jako jsouaquaporiny, glutamátové transportéry, konexiny, purinergníreceptory a draselné iontové kanály. Mezinejpodnětnější patřilo symposium, na němž přednášeliprof. Michael Fehling (Kanada), prof. James

Mezinárodníkonferencese konalav Kongresovémcentru v Praze.VŠECHNA FOTA: ARCHIV ÚEM AV ČRFawcett (Velká Británie) a Dr. Pavla Jendelová z odděleníprof. E. Sykové na téma využití kmenovýchbuněk v léčbě míšních poranění, či sympozium týkajícíse role astrocytů v progresi Alzheimerovychoroby, které zorganizoval prof. Arthur Butt (VelkáBritánie) a prof. Jose Julio Rodriguez Arellano(Španělsko). Mezi řečníky byli také čeští vědci; např.doc. Lydie Vargová, která se zabývala extracelulárnímpřenosem a úlohou gliových buněk v patofyziologickýchstavech, nebo prof. Petr Dubový, jenžpřednášel o významu periferních gliových buněk.Workshop na téma význam proteolytických enzymův gliomagenezi a neurodegeneraci zorganizovali dr.Jan Konvalinka a dr. Aleksi Šedo.V průběhu čtyř dní prezentovalo své výsledky formouplakátů celkem 489 vědců/doktorandskýchstudentů ve čtyřech sekcích. Tematický záběr bylrozmanitý: od genové exprese a úlohy transkripčníchči růstových faktorů ve vývoji gliových buněk,v jejich proliferaci, migraci a diferenciaci, až po tématazabývající se membránovým transportemu gliových buněk, interakcemi mezi neurony a gliovýmibuňkami, neuroprotektivními a reparačnímimechanismy v CNS, neurálními kmenovými buňkamii patofyziologií gliových buněk.Uskutečnily se také speciální přednášky, z nichžjedna se týkala úspěšného publikování vědeckýchvýsledků – přednášel prof. Bruce Ransom,editor časopisu Glia. Ve druhé přednášce seznámildr. Phillippe Trochet (Kanada) gliální vědeckouspolečnost s tzv. funkčními zobrazovacímimetodami a s jejich nejnovějším vývojem v preklinickémvýzkumu.Mezinárodní kongres sponzorovali vystavovateléz firem Peprotech, Wiley-Blackwell, Miltenyi Biotec,Leica, Zeiss, Roche, Jackson ImmunoResearch,Multichannel systems, Biotech, Visual Sonics a TSEsystems.Organizátoři uspořádali také společenský program.Velký úspěch zaznamenal koncert romskéskupiny Romano Stilo, večeře pro účastníky kongresuv Kaiserštejnském paláci a společenský večerv Martinickém paláci.■EVA SYKOVÁ,Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.15 abZleva:Helmut Kettenmann(Německo)spolu s BrucemRansomem (USA)

AJEJICH PŘÍNOSROFYZIKUrozpětí křídla 23,8 m, výška 17,9 m a váha prázdnéhostroje 78 tun. Na nízkou dráhu mohl vynést zařízenío váze až 24 tun, na polární dráhu necelých 13 tun.Délka palivové nádrže je 47 m, průměr 8,4 m a prázdnáváha 26 tun, naplněná nádrž váží 756 tun. Startovacírakety na pevné palivo jsou dlouhé 45,5 m, majíprůměr 3,7 m a při startu každá z nich váží 571 tun. Jižtyto údaje jsou ohromující.Raketoplány umožnily provést obrovské množstvípozorování a experimentů ze všech oborů vědy a výzkumu.Tento článek je zaměřen na výzkum v oblastiastrofyziky a s ohledem na možný rozsah se protoomezíme pouze na experimenty v tomto oboru. Dříve,než byla uvedena do provozu Mezinárodní kosmickálaboratoř (ISS), vyrobila a vyvinula Evropská kosmickáagentura (s podílem řady evropských zemí) ve spoluprácis NASA kosmickou laboratoř Spacelab, která bylaběhem pobytu ve vesmíru umístěna vždy v nákladovémprostoru raketoplánu. Laboratoř nebyla určenapro pobyt ve vesmíru mimo raketoplán a nikdy se nepředpokládaljejí autonomní pobyt na oběžné dráze.První let se uskutečnil v roce 1982 – poslední v roce2001. Vědci-astronauti v laboratoři uskutečnili během29 letů velké množství vědeckých experimentů a pozorování,z velké části s astrofyzikálním zaměřením.Například pozorování Slunce v ultrafialové a rentgenovéoblasti spektra s vysokým prostorovým rozlišenímpřineslo nové informace o naší nejbližší hvězdě. Největšímpřínosem pro astronomii a astrofyziku však bylovypuštění Hubbleova vesmírného teleskopu, který24. dubna 1990 vynesl raketoplán Discovery. Dalekohledo průměru hlavního zrcadla 2,4 m pozoruje odblízké ultrafialové oblasti přes optickou až po blízkouinfračervenou oblast spektra.Raketoplány umožnily pět servisních misí tohototeleskopu, z nichž první (v roce 1993) napravila chybuhlavního zrcadla. Poslední mise (v roce 2009) prodloužilaživotnost dalekohledu snad až do vypuštěnípřipravovaného nástupce – Webbova vesmírného teleskopu(JWST), které je naplánováno na rok 2018.Během více než dvaceti let pozorování získal Hubbleůvteleskop neuvěřitelně velké množství dat a zásadníchinformací o našem vesmíru. Bez jeho existence by bylynaše astrofyzikální znalosti o vesmíru značně omezené.Nicméně ani takto dokonalý přístroj neumožňujenalézt odpovědi na mnoho otázek, nebyl na to připravenani vybaven. Je známé, že naše nové poznánía nově získané znalosti s sebou nesou další otázkya že se musíme smířit s tím, že tento cyklus nikdy neskončí.Proto byl v květnu 2011 na palubě raketoplánuEndeavour na oběžnou dráhu vynesen a integrováns Mezinárodní kosmickou stanicí nový velký astro -fyzikální přístroj. Jde o tzv. alfa-magnetický spektrometr– dosud nejdražší přístroj vynesený do kosmu(náklady přesáhly dvě miliardy dolarů). Jeho cílem jesledovat kosmické záření a hledat stopy antihmotya tmavé hmoty ve vesmíru. Vedoucím projektu je nositelNobelovy ceny dr. Samuel Ting z Massachusetts Instituteof Technology (MIT). Přístroj o velikosti autobusua váze sedmi tun sestává z metr širokého magnetu,který odklání kosmické částice a směruje je na detektoranalyzující jejich vlastnosti. Pro Endeavour to bylaposlední mise – po návratu se stěhuje do muzeav Kalifornii. Vůbec posledním letem raketoplánu byl letraketoplánu Atlantis v červenci letošního roku. Atlantisdopravil maximální možné množství potřebného materiálua potravin na Mezinárodní kosmickou stanici a podobnějako Endeavour bude přemístěn do muzeav Kennedyho kosmickém středisku na Floridě.Vdobě vývoje a výroby raketoplánů nemělo bohuželtehdejší Československo nejmenší šanci do projektuzasáhnout. Znemožňovala to nejen politická situace,ale rovněž naše tehdejší technologická úroveň,kterou jsme nemohli konkurovat západním, předevšímamerickým firmám. Teprve změny po roce 1989otev řely nové možnosti spolupráce. První vědeckákooperace nastala v polovině devadesátých let.V září roku 1996 byl na palubě raketoplánu Atlantisv průběhu mise STS-79 umístěn český přístroj MACEKurčený pro měření velmi malých zrychlení či zpomaleníumělých družic. Tento unikátní přístroj výhradně českékonstrukce i výroby poprvé využil krychlové testovacítělísko a dosahoval minimálně srovnatelných parametrůs podobnými zařízeními vyvíjenými ve světě.17 abAndrew Feustelve skafandrupro výstupdo volnéhoprostorus Krtkem,kterýho doprovázelna misi.Alfa-magnetickýspektrometrpři testovánív laboratoři

v ě d a a v ý z k u mMezinárodníkosmickástanice vevesmíruUkázka datzískanýchHubbleovýmteleskopem– spirální galaxieNGC-1672V Astronomickém ústavu AV ČR byl přístroj vyvíjenod konce osmdesátých let s tim účelem, aby poskytlexperimentální data pro zpřesnění modelů vlivu zbytkůzemské atmosféry na pohyb umělých těles na oběž -ných drahách kolem Země. Projekt 3DMA-MACEK seuskutečnil v rámci dvoustranné spolupráce Astronomickéhoústavu AV ČR a University of Alabamav Hunstville, USA. Český přístroj o hmotnosti pěti kilogramůzabral větší část vymezeného objemu v kosmickélaboratoři SPACEHAB-04. Laboratoř byla umístěnav nákladovém prostoru raketoplánu. Během devítidnů měření získal akcelerometr nepřetržitý záznamo vlastnostech mikrogravitace jak na palubě raketoplánu,tak na ruské kosmické stanici MIR, se kterou bylraketoplán po část letu spojen. Jen díky obezřetně navrženémuzálohování telemetrické informace v českémpřístroji skončil společný experiment úspěchem,neboť v americké části přístroje selhal software v komunikačnímmodulu. Po návratu raketoplánu na Zemibyla záložní data úspěšně přečtena z paměti přístroje.Získané údaje potvrdily očekávané vlastnosti prostředína palubách kosmických lodí a poskytly informaceo vlivu okolí na let raketoplánu. Úspěšný experimentotevřel cestu pozdějšímu rozvoji akcelerometrů v Českérepublice. Za zmínku stojí mj. skutečnost, že naobsluze přístroje ve vesmíru se podílel i americkýastronaut s českými kořeny John Blaha.Další česká stopa se netýká ani vlastního raketoplánu,ani vědeckých přístrojů na jeho palubě. Z hlediskaastrofyziky byl důležitým členem posádky dvou„astrofyzikálních“ misí raketoplánů Atlantis a EndeavourAmeričan Andrew Feustel. Při první z nich v roce 2009rozhodující měrou přispěl k úspěchu poslední servisnímise k Hubbleovu teleskopu. Při druhé misi v roce2011 upevnil během tří výstupů do prostoru astrofyzikálnípřístroj AMS (Alpha Magnetic Spectrometer)k Mezinárodní orbitální stanici. Manželka AndrewaFeustela má české předky – její maminka se narodilave Znojmě a dlouho žila v Brně. Tato skutečnosta snaha jeho ženy pomoci České republice propagovatkosmické aktivity vedly k tomu, že Andrew předmisí k Hubbleovu teleskopu nabídl Astronomickémuústavu AV ČR, že vynese do kosmu a následně mupředá libovolný malý předmět, který má vztah k historiiastronomie v Česku. Česká strana nakonec zvolilaknihu Jana Nerudy Písně kosmické. Jak známo, JanNeruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejímzákladům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladateleondřejovské observatoře. Nerudova kniha se nakonecopravdu ocitla v kosmu a Andrew Feustel ji přisvé návštěvě České republiky v létě 2009 předal doopatrování Astronomickému ústavu, kde ji mohou návštěvnícividět (viz také AB 9/2009). Během návštěvyse uskutečnily přednášky a besedy, při kterých Andrewemotivně povídal o zážitcích z letu a také vysvětlovalvýznam letů do vesmíru pro lidstvo. Při následné misik Mezinárodní kosmické stanici v roce 2011 se situaceopakovala s drobnou změnou: Andrew vzal tentokrátdo vesmíru známou dětskou postavičku Krtka,kterou již před mnoha lety nakreslil český výtvarníkZdeněk Miler. Hlavním cílem bylo připoutat dětskoupozornost k letům do vesmíru – a k významu vědya výzkumu vesmíru vůbec. Za přínos pro astrofyzikuse Akademie věd ČR rozhodla Andrewu Feusteloviudělit významné ocenění, čestnou medaili De scientiaet humanitate optime meritis, kterou převzal běhemnávštěvy ČR 1. srpna 2011 (viz AB 9/2011).A. Feustel přijel na pozvání AV ČR i s rodinou a jehoprvní cesta vedla k Zdeňku Milerovi, aby mu předaljednu ze dvou figurek Krtka, které měl v kosmu. V průběhudalších deseti dnů následovala série přednášeka besed po celé republice, které se tentokrát zaměřilypředevším na nejmladší generaci. Druhou figurkuKrtka věnoval Andrew českým dětem a svěřil ji doúschovy Americkému centru v Praze.akademickýbulletinPodle vyjádření NASA byl projekt raketoplánů rozhodnějedním z vůbec nejplodnějších počinů, pokudjde o nové technologie. Není pochyb, že raketoplánydaly lidstvu to, o čem se nám předtím aninesnilo. Z raketoplánů se na Zemi přenesla téměřstovka využitelných technologií. Přínos legendárníhoApolla byl přitom jenom poloviční. Díky raketoplánůmpokročily lékařské přístroje, dopravní prostředky jsoubezpečnější a ekologičtější, máme i efektivnější automobilynebo baterie, které vydrží víc a přitom jsoulehčí. Výčet všech převzatých technologií by vydal nadalší článek.■ab18FRANTIŠEK FÁRNÍK,Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.

v e ř e j n é v ý z k u m n é i n s t i t u c eOznámení o vyhlášeníveřejných výběrových řízenína obsazení funkcí ředitelů pracovišťAkademie věd České republiky,veřejných výzkumných institucíI ab

v e ř e j n é v ý z k u m n é i n s t i t u c eRada Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd České republiky,veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízenína obsazení funkce ředitele pracoviště.Požadavky: splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění; vysokoškolské vzdělání a vědecká kvalifikace (titul Ph.D. nebo ekvivalent)v některém z oborů činnosti ústavu; vědecká činnost v některém z hlavních oborů ústavu doložená významnými publikačnímiči jinými výstupy s průkazným dopadem v mezinárodním měřítku; organizační schopnosti a manažerské zkušenosti; jazykové znalosti; morální bezúhonnost.Předpokládané funkční období je od 1. května 2012 do 30. dubna 2017.Přihlášky se strukturovaným životopisem (v češtině či angličtině), doklady o dosažené kvalifikacia udělených vědeckých a vědecko-pedagogických hodnostech, seznam důležitých publikacía dalších výstupů a případně další relevantní přílohyzašlete nejpozději do 15. prosince 2011 v papírové podoběna adresu Rada ÚTIA AV ČR, v. v. i., Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8avelektronické podobě (formát pdf) na utia@utia.cas.cz.akademickýbulletinabRada Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky,veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízenína obsazení funkce ředitele pracoviště.Požadavky: splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění; vysokoškolské vzdělání a vědecká nebo vědecko-pedagogická kvalifikace v oboru biofyziky,molekulární a buněčné biologie, genetiky, genomiky, bioinformatiky nebo biochemie; významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti; organizační schopnosti a zkušenosti; jazykové znalosti; morální bezúhonnost.Přihlášky se stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci, přehledem dosavadní praxea seznamem hlavních vědeckých prací zasílejte písemněnejpozději do 15. února 2011 na adresu Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.,Královopolská 135, 612 65 Brno.Předpokládá se, že při osobním pohovoru přednesete též svou představu o funkci, o niž se ucházíte,aozáměrech, které byste v ní chtěl/a realizovat.III. Oblast věd o neživé přírodě1. Sekce matematiky, fyziky a informatikyII. Oblast věd o živé přírodě a chemických věd5. Sekce biologických a lékařských věd

v e ř e j n é v ý z k u m n é i n s t i t u c eRada Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republiky,veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízenína obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště.Požadavky: splnění zákonných podmínek podle §17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění; vysokoškolské vzdělání příslušného zaměření; vědecká nebo vědecko-pedagogická hodnost; organizační schopnosti a zkušenosti; praxe v oboru biologie, fyziologie, genetiky, genomiky,molekulární biologie, biochemie nebo mikrobiologie; významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti; jazykové znalosti; morální bezúhonnost.Přihlášky se strukturovaným životopisem a ověřenými doklady o dosažené kvalifikaci,přehledem dosavadní praxe, publikační činnosti a se stručným rozborem hlavních záměrůa představ o činnosti ústavu zasílejte do 20. prosince 2011 na adresuÚstav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i.,sekretariát, Rumburská 89, 277 21 Liběchov,tel.: 315 639 532, e-mail: uzfg@iapg.cas.cz, http://www.iapg.cas.cz.III. Oblast humanitních a společenských věd8. Sekce historických vědRada Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky,veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízenína obsazení funkce ředitele pracoviště.Požadavky: splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění; vysokoškolské vzdělání a vědecká nebo vědecko-pedagogická kvalifikace v oboru dějin umění; významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti;organizační schopnosti a zkušenosti; jazykové znalosti; morální bezúhonnost.Přihlášky se stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci,přehledem dosavadní praxe a seznamem hlavních vědeckých pracízasílejte nejpozději do 31. ledna 2012 písemně na adresuÚstav dějin umění AV ČR, v. v. i., Husova 4, 110 00 Praha 1.Předpokládá se, že při osobním pohovoru přednesete též svou představu o funkci,o niž se ucházíte, a o záměrech, které byste v ní chtěl/a realizovat.II ab

v e ř e j n é v ý z k u m n é i n s t i t u c e9. Sekce humanitních a filologických vědRada Filosofického ústavu Akademie věd České republiky,veřejné výzkumné instituce, vyhlašuje veřejné výběrové řízenína obsazení funkce ředitele pracoviště.Požadavky: splnění podmínek pro výkon funkce uvedených v § 17 odst. č. (4)–(6) zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění; vysokoškolské vzdělání humanitního nebo společenskovědního zaměření; dosažení vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti(tj. některé z hodností CSc., Ph.D. či ekvivalentní, příp. doc./prof.); praxe v oboru; zkušenosti s organizací a řízením vědecké práce; morální bezúhonnost.Přihlášky se zhodnocením dosavadního stavu pracoviště a představouo jeho budoucím výzkumném zaměření, stručným životopisem, doklady o dosažené kvalifikaci,přehledem dosavadní praxe, případně seznamem hlavních publikacízasílejte písemně na níže uvedenou adresu nejpozději do 12. prosince 2011.Předpokládá se, že při případném osobním pohovoru vysvětlí uchazeči či uchazečky názorna současnou práci ústavu a předloží záměry, které by chtěli ve funkci ředitele realizovat.Kontakt: PhDr. Ing. Jiří Chotaš, Ph.D., předseda Rady Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i.,Jilská 1, 110 00 Praha 1 (přihlášky zasílejte v zalepené obálce doporučeně nebo předejte přímodo podatelny ústavu a obálku označte nápisem VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ – ŘEDITEL).Tel.: +420 222 220 124, e-mail: flusekr@site.cas.cz, www.flu.cas.cz.akademickýbulletinabIV

MEZINÁRODNÍ PROJEKTCYRILOMETODĚJSKÉ BIBLIOGRAFIEVŠECHNA FOTA: PETER IVANIČ, ÚKM, NITRA (SR)První etapa výzkumu na témaPo stopách sv. Cyrila a Metodějeve slovenské a české bibliografiiprobíhala v letech 2010–2011v rámci dvouleté česko-slovenskémezivládní vědeckotechnickéspolupráce. Grant Mobility poskytlyAgentura na podporu výzkumua vývoje ve spoluprácis Ministerstvem školství SR(SK-CZ-0070-09) a Asociaceinovačního podnikání ČRve spolupráci s Ministerstvemškolství, mládeže a tělovýchovy ČR(MEB0810026).Za Slovenskou republiku na projektu participovalÚstav pro výzkum kulturního dědictví Konstantinaa Metoděje při Filozofické fakultě Univerzity KonstantinaFilozofa v Nitře, který zastupoval PhDr. Peter Ivanič(zodpovědný řešitel), doc. Martin Hetényi a doc. ZvonkoTaneski. Partnerem za Českou republiku byl Slovanskýústav AV ČR, jejž zastupovala jako zodpovědnářešitelka PhDr. Lubomíra Havlíková.Partnerské strany se na pracovních schůzkách setkávalyjednak v prostorách Slovanského ústavu AV ČRv Praze (květen a červen 2010, září 2011), jednak naUKF v Ústavu pro výzkum kulturního dědictví Konstantinaa Metoděje v Nitře (srpen a září 2010, září 2011).Vzájemné výměnné pobyty byly naplněny tvůrčíčinností a odehrávaly se v milé a přátelské pracovníatmosféře.Cílem první etapy projektu je vydání publikaceČesko-slovenská cyrilometodějská výběrová biblio-3grafie, zahrnující bibliografii za léta 1945–2010, a vytvořenípříslušné elektronické databáze, která přispějek hlubšímu poznání historicko-kulturních aspektůcyrilometodějského díla, jeho dědictví, tradic a vlivů nejenna českou a slovenskou společnost, ale rovněž nadějiny a kulturu celé Evropy. V dalších etapách prácena vydání a databázi kompletní česko-slovenské cyrilometodějskébibliografie budou nejendoplňovány a upřesňovány2stávající údaje, ale také se prohloubíchronologické rozhraní směremdo minulosti, před rok 1945,i do současnosti. Do bibliografiebudou rovněž zahrnuty práce českýcha slovenských autorů, kterévyšly během uplynulých staletív zahraničí.Bilaterální projekt mezi Českoua Slovenskou republikou přispělk obapolnému poznávání oboustran akrozvoji vzájemné mezinárodní spolupráce.Vydáním výběrové česko-slovenské cyrilometodějskébibliografie přispějí obě partnerské strany k jubilejnímu,1150. výročí příchodu cyrilometodějské miseKonstantina (Cyrila) a Metoděje na Moravu v roce 863,které oslavíme v roce 2013.Informace o česko-slovenské spolupráci na projektunaleznete na http://www.ukm.ff.ukf.sk/?p=636. ■LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.19 ab1Architekturapředrománského(velkomoravského)a románskéhoobdobíz okolí Nitry:Krásno (obr. 1),Dražovce (obr. 2)a Kostolanypod Tribečom(obr. 3)

VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINo b h a j o b y D S c .ÚVAHY O SMYSLUVĚDECKÉHO TITULU DOKTOR VĚDPředsedaAkademie vědJiří Drahošpředal diplomymj. také (zleva)Petru Závadovi,MiroslavěTrchové,Lucii Olivovéa JaroslavuHubáčkovi.Vpravotajemnice VRIvana Střálková.Projev předsedy Akademie věd ČRJiřího DrahošeVážené kolegyně a kolegové, vážení hosté, dámya pánové,dnešní den je určitě významný nejen pro nové nositelevědeckého titulu doktor věd, ale i pro mě a pro přítomnéčleny Akademické a Vědecké rady AV ČR, protoženám dává příležitost poznat a pozdravit vynikajícívědce, kteří bezesporu patří k elitě této společnosti. TitulDSc. znamená především stvrzení skutečnosti, žejeho nositelé přinesli ve svém oboru nové a originálnívýsledky, ať již začleněné do celosvětového poznání čido poznávání našich národních a kulturních tradic. Titulpotvrzuje, že jeho nositelé vytvořili a vytvářejí syntézysvých poznatků, nové koncepce a nové školy napoli národním i mezinárodním.Titul DSc. znamená také schopnost obklopit sestudenty a mladými lidmi a předávat jim znalostia zkušenosti. Tento titul s sebou nese závazek nikdyakademickýbulletinab22Od roku 2003 uděluje Akademie věd ČR vědecký titul „doktor věd“,který mohou na návrh Vědecké rady získat badatelé za závažné,vědecky originální práce důležité pro rozvoj bádání ve svém oboru.K diskusi o smyslu vědeckých titulů otiskujeme úvahy,které zazněly 13. června 2011 během letošního předávání titulů DSc.ve dvoraně Knihovny AV ČR.neustrnout, být stále zvídavý a indukovat tuto zvídavosti v okolí a ve studentech.Titul by měl znamenat ještě další závazek, a toseznamovat veřejnost s novými poznatky a výsledkyvýzkumu. Mám na mysli závazek popularizacetěchto poznatků ve formě dostatečně srozumitelnépro veřejnost.Titul DSc. znamená samozřejmě nikdy nekončícíaktivitu ve vyhledávání prostředků na výzkum, znamenázačleňování a propojování v národních a mezinárodníchvědeckých programech.To možná nejdůležitější z významu titulu DSc. jsemsi nechal v onom pomyslném seznamu až na konec.Znamená naprostou důvěryhodnost vědeckého chování.Znamená zveřejňování ověřených výsledků, za nimižsi stojím. Znamená vědeckou čestnost a poctivost.Rád bych ještě připomněl několik čísel: vědecký titul„doktor věd“ uděluje Akademie věd ČR od r. 2003,tedy již osmým rokem. Ročně se v průměru vyřizuje11 nových žádostí a je potěšující a důležité, že zájemo vědecký titul dlouhodobě projevují i mimoakademičtía zahraniční pracovníci. Ostatnědnešní den je toho jasným důkazem,neboť sedm z jedenácti novýchdoktorů věd pracuje mimo AV ČR!Dámy a pánové, stát se dobrýmvědcem a získat vědeckou hodnostDSc. představuje nejen velký zápala nasazení, ale i odříkání a častonemalé oběti. Troufám si tvrdit, žebez dobrého rodinného zázemí byvaše cesta ke kvalitní vědě byla dalekokomplikovanější, ne-li nemožná.Rád bych proto poděkoval i vašimblízkým. Pevně doufám, že i onimají radost z uznání, kterého se vámdostalo. Je to určitě povzbuzení i proně.Přeji všem oceněným hodně zápalua nadšení pro vědu a věřím, žejim práce bude stále přinášet jenradost.■

Laudatio k předávání titulů doktor vědVážený pane předsedo, vážení členové Akademickérady, vážení členové Vědecké rady, vážení členovéGrémia, milí kolegové a hosté,je pro mne velkou ctí, že jsem byl požádán pronéstlaudatio za všechny, kterým byl dnes předán diplomdoktor věd.Titul doktor věd (ve zkratce DrSc.) byl zrušen předdeseti lety, a tak zůstala akademické obci pouze vědeckáhodnost Ph.D. (dříve CSc.), kterou lze získat jižza několik let po graduování. Ve většině zemí je titulPh.D. základním předpokladem kariéry v akademickésféře. Požadavky a kritéria na získání titulu Ph.D. sevšak mezi jednotlivými zeměmi, vysokými školami,a dokonce i mezi obory výrazně liší. Právě odlišná kritériadosažení titulu Ph.D. – a to nejen mezi různýmiobory – vede v posledních letech k často vyslovovanémunázoru o určité „devalvaci“ tohoto titulu a nutnostizpřísnění kritérií nejen pro jeho dosažení, ale i pro sámvýběr uchazečů doktorského studia. Mnoho nositelůtohoto titulu se v dalším profesním životě vědecké činnostijiž vůbec nevěnuje anebo je jejich příspěvek k vědeckémupoznání diametrálně odlišný. Opětovné zavedenívědeckého titulu doktor věd (tentokráte ve zkratceDSc.) je možné chápat jako snahu Akademie věd o vytvořeníjednoznačného a rigorózního systému v oblastivzdělání a vědecké excelence. Vysoká kritéria nastavenák jeho dosažení přispívají k prestiži Akademie věda vědecké komunity, která se neomezuje pouze na pracovníkyústavů Akademie věd. O tom svědčí mj. i skutečnost,že většina vědeckých pracovníků, kteří v posledníchletech titul získali, pochází z univerzit a dalšíchvědeckých ústavů mimo AV ČR. Rád bych zdůraznil,že titul doktor věd je udělován jako výraz určitéhovědeckého standardu nejen v České republice, aleivmnoha evropských zemích včetně zemí Britskéhospolečenství národů. V těchto zemích byl dokoncev minulosti váženějším titulem než titul profesor.Občas slýcháme i názory, že titul doktor věd je nadbytečnýa že úplně stačí ucházet se o zavedené vědecko-pedagogickétituly docent a profesor. S tímtonázorem bych polemizoval v souvislosti s velmi odlišnýmikritérii, která musí uchazeči splnit pro získání vědecko-pedagogickýchtitulů docent a profesor a čistěvědeckého titulu DSc. Zatímco pedagogické schopnostiuchazeče o udělení titulu profesor lze poměrněobjektivně doložit, fundované rozhodnutí o jeho vědeckéúspěšnosti je někdy problematické. Jedním z důvodůmůže být skutečnost, že vědecká rada VŠ je grémiumsložené z lidí z odlišných oborů, z nichž každý má sváspecifika i kritéria pro posouzení kvality získanýchvýsledků. I když není možné srovnání jednotlivýchvědeckých disciplín pouze na základě absolutní kvantifikacezáznamů z databází Web of Science neboScopus v důsledku odlišnosti jednotlivých oborů, získanéúdaje z těchto databází přesto poskytují dobrýobraz o vědecké aktivitě, výkonu a úspěšnosti (citovanosti)konkrétního badatele. Všechna tato kritéria jsounedílnou součástí řízení o udělení vědecké hodnostidoktor věd Akademií věd a mohou být např. využitai pro posuzování vědecké aktivity uchazečů o získánívědecko-pedagogického titulu profesor.Závěrem mi dovolte přejít do osobní roviny. Rád bychza nás všechny vyslovil uznání a dík významným vědcům,kteří se zasloužili o znovuzavedení vědeckého tituluDSc., za všechny si dovolím jmenovat prof. AntonínaHolého. Jménem nových doktorů věd bych rádzdůraznil, že si uvědomují, že se na naší cestě k získánítitulu podíleli – ať už přímo či nepřímo – mnozí lidé.Zejména bych rád poděkoval našim učitelům, spolupracovníkůma těm, kteří nás k vědecké práci přivedlia byli pro nás vzorem a inspirací. Nemalé poděkovánípatří našim blízkým, rodině a přátelům, kteří našli pronaši práci pochopení. Někteří z nich tu sedí v sále, někteřítu jsou s námi jen v našich vzpomínkách. Těmpředevším patří mé laudatio.■MICHAL ŠTROS,Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.Tečka za laudatio…Laudatio dr. Michala Štrose lze považovat za podnětk obecnějším úvahám o narůstajícím smyslu a významuvědeckého titulu doktor věd. Příspěvek uvádí důvody,jimž doba přidala na přesvědčivosti a které akademickáobec i veřejnost většinově sdílejí. Jde předevšímo nepřípustné rozkolísání váhy vědecké hodnosti Ph.D.i vědecko-pedagogických titulů docent a profesor jakoodraz rozdílné úrovně i absence normativních standardůpříslušných institucí. Situace vedoucí k zpochybněníhodnotových systémů vzdělanosti prakticky na všechúrovních je spojena i se společensko-politickými implikacemi.Je sympatické, že se touto problematikou zabývávědec, který titul doktor věd právě získal a uvádí jii jako součást osobní motivace vědecké kariéry. V souvislostis přípravou Metodiky hodnocení VaVaI v ČR máotázka nezpochybnitelných kritérií vědecké excelence,jak ji představuje titul doktor věd, aktuální význam. Grémiumpro vědecký titul doktor věd chce tímto vstupemvybídnout nejen vědecké pracovníky AV ČR, ale i celoudomácí akademickou obec, aby v Akademickém bulletinuuvažovali, jakým způsobem lze korigovat rozvolněnýsystém hodnot národní vzdělanosti a jakou úlohu přitom může sehrát i titul doktor věd.■JAN KREKULE,tajemník Grémia pro vědecký titul DSc.23 abLaudatiok předávánítitulů doktor vědpředneslMichal Štros.

FOTO: MARINA HUŽVÁROVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINo c e n ě n íAMERICKÝ NOBELISTA PŘEVZALMEDAILI KARLA ENGLIŠEUpříležitosti zahájení mezinárodní konferenceForum 2000, které se uskutečnilo 9. října 2011v duchovním centru Pražská křižovatka, převzal nositelNobelovy ceny za ekonomii (2001) profesorJoseph Eugene Stiglitz od předsedy AV ČR JiříhoDrahoše Čestnou oborovou medaili Karla Englišeza zásluhy v sociálních a ekonomických vědách.Americký ekonom Joseph Stiglitz, který působí naKolumbijské univerzitě, získal vedle Nobelovy ceny(za analýzu trhů při existenci asymetrických informací)také Medaili Johna Batese Clarka (1979). Zastávalfunkci viceprezidenta a hlavního ekonomaSvětové banky. Zabývá se zejména problematikouekonomického rozvoje a globalizačních procesů vesvětové ekonomice. Vystupuje jako kritik činnostimezinárodních institucí (především Světové bankya Mezinárodního měnového fondu), liberálních ekonomů,americké ekonomické i zahraniční politiky čiprocesu globalizace. V České republice je známjako kritik „šokové terapie“ transformace ekonomikya metody kuponové privatizace. V roce 2000 založilakademickýbulletinZleva: prezident Českého národního komitétuMezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS) Josef Štulc,člen rady Europa Nostra Tom Henkemansa držitel prestižní ceny Tomáš Durdíkab24při Kolumbijské univerzitě Iniciativu pro politickýdialog (Initiative for Policy Dialogue – IPD) – thinktank zaměřený na otázky mezinárodního rozvoje.Do České republiky přijel na pozvání Centra pro ekonomickývýzkum a doktorské studium (CERGE-EI),které se stalo partnerem letošního Fora 2000 a organizovaloněkteré jeho panely.■lsdCENA EUROPA NOSTRACena Europa Nostra je považována za Oscarav oblasti kulturního dědictví. Za mimořádnouosobní zásluhu v badatelské oblasti i v popularizacia účasti na záchraně kulturních památek nejenv České republice ji letos v červnu v Amsterodamupřevzal český historik prof. Tomáš Durdík. Na národníúrovni se ceremoniál uskutečnil 19. října 2011v pražské Lannově vile. Mimořádný přínos TomášeDurdíka pro památkovou péči vyzdvihli při tiskovékonferenci předseda Českého národního komitétuICOMOS doc. Josef Štulc i člen výboru organizaceEuropa Nostra Tom Henkemans. Tato organizaceupozorňuje Evropskou unii na veškeré památkykulturního dědictví po celé Evropě, nejen v rámcizemí EU. I ve složitém období finanční krize zdůraz -ňuje, že kulturní dědictví jsme povinni chránit a spravovatpro budoucí generace. Česká republika mápodle jeho slov bezesporu prvenství v oblasti péčeo kulturní památky a může se pyšnit tím, že v uplynulýchletech získala za kulturní dědictví 11 cen – aťuž pro jednotlivce nebo za projekty, což je v porovnánís jinými zeměmi vysoké číslo.■HaMFOTO: ARCHIV FORA 2000

FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINHistorik Stanislav Kokoška z Ústavupro soudobé dějiny AV ČR převzal 6. října 2011od předsedy Klubu angažovaných nestraníků Pavla Holby Cenu Jana Slavíka.Ta nese jméno výrazné osobnosti českého dějepisectví v meziválečném období– historika, který byl za první republiky kritizován z obou stran politického spektraa po roce 1948 definitivně umlčen. „Jana Slavíka znám jako výborného publicistu,který psal pro Národní osvobození. Jeho komentáře z válečných let mne vedly k tomu,abych přemýšlel o vztahu historiků k současnosti, v níž žijí. Podle mne bychomneměli žít ve věži ze slonoviny, nýbrž se s přítomností utkávat a promýšlet ji.Jen tak jí lépe porozumíme,“ uvedl Stanislav Kokoška.Oceněný badatel po studiu historie na Filozofickéfakultě UK v Praze pracoval nejprve ve Státnímústředním archivu v Praze, poté v Historickémústavu Armády České republiky. Od roku 1999 působív Ústavu pro soudobé dějiny, kde se specializujena české a československé dějiny 1938–1945 a dějinyzpravodajských služeb. Je autorem mnoha soubornýchprací a monografií a autorsky spolupracovalrovněž na výstavách či dokumentárních filmech(působil např. jako odborný poradce filmu Protektor).„Jsem rád, že ocenění získal historik střední generace,která je někdy trochu opomíjena – na rozdílod pevně organizovaných kohort starších historikůna straně jedné a dnešních v uvozovkách třicátníkůna straně druhé. Svým způsobem je StanislavKokoška solitér. Jsem rád, že je vyznamenán historikgenerace, která se považuje nebo je považovánaza mladou, což je jistě pravda s tím rozdílem, že kolegovévržení do světa o dvacet či třicet let pozdějisi to vždy nemyslí. Vím, jak se Standa vyhýbá růz -ným oceněním – není rád veřejně chválen, vystupujeskromně a vždy střízlivě s jasnou znalostí věcí,soustředěnou zdánlivě na menší výsek české historie,na druhou světovou válku, a nerad se nechávápřemluvit k výbojům mimo tento rámec a čas a českýči středoevropský prostor,“ uvedl v laudatiu ředitelStátního okresního archivu Mělník Dalibor Státník (nezkrácenélaudatio naleznete na http://abicko.avcr.cz).Předání ceny v budově Akademie věd ČR na Národnítřídě v Praze doprovázel křest monografieautor ského kolektivu ÚSD AV ČR Nultá hodina?– Československo na jaře 1945 ve strategickýchsouvislostech, kterou na cestu ke čtenářům vypravilispisovatel a hudebník Jan Vodňanský a publicistkaPetruška Šustrová se slovy „běž, knížko,do světa ve jménu boření pravd, leť a pluj po mořícha oceánech“. Publikace vzešla ze semináře,CENAJANA SLAVÍKAjenž Ústav pro soudobé dějiny uspořádal v loňskémroce u příležitosti výročí konce druhé světové války.Knihu vydal Nadační fond angažovaných nestraníkůve spolupráci s Nakladatelstvím Euroslavicav edici Prostopravdy (edici zahájila kniha publicistya filmového kritika Vladimíra Bystrova Sovětskábrutální svévole a československý ustrašený králíček).Kniha se novým pohledem vrací k událostemkonce druhé světové války na území Československa.Jednotlivé studie se zabývají otázkami vojensko-strategickými(J. Hrbek), sovětským vlivem načs. exilovou vládu (J. Němeček), americkou rezignacína postup do Prahy (S. Kokoška), politickýmimantinely činnosti československých jednotek vespojeneckých armádách (Z. Maršálek), represemivůči ruským emigrantům (P. Hofman). V závěruV. Smetana koriguje „sedm mýtů“ o osvobozeníČeskoslovenska. Přínosem knihy je vřazenítěchto dějů do evropského kontextu, v němžse začínalo rýsovat bipolární dělení světa.Na relativně malé ploše je zde opravována doplňován novým materiálem dřívější ustálený,mnohdy tendenční výklad, deformujícívidění našich dějin. Kromě dokumentárníchfotografií nabízí kniha také relevantní archivnímateriály.Ústav pro soudobé dějiny dlouhodoběspolupracuje s Nadačním fondem angažovanýchnestraníků: s jeho podporou pořádásemináře, vydává knihy a uděluje ceny. Tatomonografie je dalším výsledkem spolupráce.Podle Josefa Vláška z Nadačního fonduse koncept Nulté hodiny rozšíří také na dalšípoválečné roky 1946 a 1947 a na sborník, kterýse zaměří na události roku 1938.■LUDĚK SVOBODA25 ab

p o r t r é t y z a r c h i v uWILHELM WEIZSÄCKER(1886–1961)Letos si připomeneme 125 let od narozenía 50 let od úmrtí právního historika a zároveň i představiteleněmecké vědy v meziválečném Československuprofesora Wilhelma Weizsäckera.Wilhelm Weizsäcker se narodil 2. listopadu 1886v rodině pražského obchodníka. Navštěvovalněmecké gymnázium v ulici Na Příkopech, kde r. 1904maturoval a následně pokračoval studiem na právnickéfakultě Německé univerzity v Praze (NU). Poté, cor. 1909 získal doktorát, zahájil právní praxi a postupněpracoval u Vrchního zemského soudu v Praze, okresníhosoudu v Bílině a Obchodního soudu v Praze. Angažmáve státní justici formálně ukončil r. 1927, kdyse rozhodl naplno věnovat pedagogické činnosti. Jižod r. 1922 působil jako soukromý docent na právnickéfakultě NU, r. 1927 byl jmenován mimořádnýmaotři roky později řádným profesorem právnické fakultyNU pro obor dějiny práva na území ČSR. Jako prvnívědeckou publikaci napsal práci Das deutsche Rechtder deutschen bäuerlichen Kolonisten in Böhmen undMähren im 13. und 14. Jahrhundert (1913).Jak konstatoval Joachim Bahlcke, W. Weizsäckersice patřil k výrazně schopným právním historikům,svou erudici však dal do služeb režimu. Jeho národoveckésměřování našlo odraz i ve sporech o univerzituve 20. a 30. letech, které následovaly po vydánísporného univerzitního zákona v r. 1920 a táhly se aždo doby po mnichovském diktátu. Jeho nejvýznamnějšímoponentem byl na české straně historik VáclavVojtíšek.K pedagogické a vědecké činnosti postupně přidávaltaké organizační funkce. Od r. 1930 byl členema později předsedou disciplinární komise právnickéfakulty NU, r. 1932 se stal děkanem této fakulty a zároveňzkušebním komisařem pro soudcovské zkouškyu Vrchního zemského soudu v Praze a řádným členemDeutsche Gesellschaft der Wissenschaften undKünste v Praze. Ve Společnosti zároveň od r. 1936vykonával odpovědnou funkci pokladníka, jež bylablízka jeho osobnímu založení.Roku 1934 se stal zkušebním komisařem veřejnéhoa soukromého práva středoevropského a práva církevníhona NU a v r. 1936 viceprezidentem státní zkušebníkomise. Téhož roku se stal čestným členem DeutscherVerein für Geschichte Mährens und Schlesiensv Brně a o rok později řádným členem HistorischeKommission für Schlesien ve Vratislavi. Ze strany českévědy přijal – jako jeden z mála reprezentantůakademickýbulletinab26německé komunity v Čechách – volbu mimořádnýmčlenem Královské české společnosti nauk.V roce 1938 jej centrála Sudetendeutsche Partei, jejímžčlenem byl od r. 1935, pověřila funkcí v právnímoddělení Sudetendeutsche Forschungsgemeinschaft,která měla tvořit střešní vědeckou centrálu sudetskýchNěmců. Instituce sice byla formálně ustavena, ale vzhledemk dalšímu politickému vývoji se její role – formulovatpožadavky německé komunity ve vědeckém životě Československa– stala zbytečnou. Mnichovské událostia vše, co jim předcházelo, vedly W. Weizsäckera, stejnějako mnohé jeho univerzitní kolegy, za hranice země, a topředevším do Vídně a Mnichova. Motivem odchodu bylyobavy z vypuknutí války a možných českých represí.Po ustavení Protektorátu Čechy a Morava jejv r. 1939 potvrdil říšský protektor ve funkci děkanaprávnické fakulty, nyní na nově pojmenované NěmeckéKarlově univerzitě. Tu vykonával, s krátkou přestávkouv letech 1941–1943, až do konce války. Během okupacese podílel na přeměně pražské Deutsche Gesell -schaft der Wissenschaften und Künste v DeutscheAkademie der Wissenschaften. Po založení Reinhard--Heydrich-Stiftung r. 1942 se stal jejím správním ředitelema současně i vedoucím Institutu für DeutschesRecht im Osten. Vědecký zájem tehdy soustředil naproblematiku německého městského práva v Čechácha popularizaci vědy v duchu Hitlerovy Třetí říše intenzivnípřednáškovou činností.Dne 8. května 1945 uprchl do Plzně a dostal se doamerického zajetí. Z internačního tábora ještě v létě1945 odešel do Mnichova, kde působil do konce r. 1949v úřadu pro utečence a coby práva znalá osoba hájilzájmy sudetských Němců. V roce 1950 se stal honorárnímprofesorem univerzity v Heidelbergu a začalspolupracovat na německém právním slovníku. Téhožroku vydal Geschichte der Deutschen in Böhmen a obnoviltím vědeckou činnost. Jako poslední z jeho téměřsta větších prací vyšel r. 1960 1. díl Quellenbuch zurGeschichte der Sudetenländer. Zemřel v Heidelbergu19. července1961 jako emeritní řádný profesor.K textu bylo využito úvodu k archivnímu inventářiz pera Jindřicha Schwippela.■ALENA MÍŠKOVÁ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

p o p u l a r i z a c eJAK ZLEPŠIT KOMUNIKACI VĚDYOBĚ FOTA: MICHAELA ŽALUDOVÁ, ARCHIV OPG SSČ AV ČRZástupci univerzit z celé Evropy diskutovali v rámciworkshopů např. o fundraisingu, využití médiív oblasti komunikace vysokých škol, náboru studentů,o vizích dětských univerzit nebo o krizové komunikaci.Posluchači vyslechli přednášku Franse Van Vughta,prezidenta European Center for Strategic Managementof Universities (ESMU), zájem byl rovněž o přednáškyředitele komunikace CERN Jamese Gilliese, který přiblížil,jak se podařilo vyvrátit mýty o černé díře a fungováníurychlovače částic, jimž CERN čelil, v souvislosti s uvedením díla Andělé a Démoni. Řediteloddělení komunikace Výkonné agentury ERC MassimoGaudina představil Evropskou výzkumnou radu, ježje považována za nejúspěšnější prvek 7. rámcovéhoprogramu EU. Účastníky zaujala také přednáškaKathryn Havlové, která představila generaci Y a nejlepšínástroje, jak s ní komunikovat. Zajímavou praktickouukázku toho, že ani dobré PR nemůže uchránitinstituci od nezdaru, přivezl Gerhard Schmücker,ředitel Tiskového odboru německé univerzity Nürtingen-Geislingen.Ačkoli byla konference určena především zástupcůmčlenských institucí EUPRIO, byla otevřena taképro české zájemce. V rámci projektu Podpora technickýcha přírodovědných oborů uspořádalo Ministerstvoškolství, mládeže a tělovýchovy seminář Komunikacevědy. Pestrý program nabídl posluchačům zkušenostizahraničních kolegů; zástupce University of Island hovořilo komunikačních výzvách, jimž ostrov ohně a ledučelil po výbuchu vulkánu Eyjafjallajökull. O roli designuve vzdělávání a zlepšení atraktivity výuky promladou generaci hovořil Jan Kremláček, James Gilliesvedl diskusi o komunikačních nástrojích a strategiíchCERN. Závěrem se představil úspěšný celoakademickýprojekt na podporu přírodních a technických vědOtevřená věda II. Akce končila přehlídkou atraktivníchČeské vysoké učení technickéhostilo ve dnech 1.–4. září 2011výroční konferenci evropskýchvysokoškolských pracovníkůz oblasti komunikace, PR a marketingu– EUPRIO 2011 (European UniversitiesPublic Relations and InformationOfficers association). Konferencena téma Jak zajistit přenos znalostíz výzkumu do praxe(How to communicate knowledgetransfer from research to practice)se v České republice konala poprvé.pokusů, které do Prahy přivezlo plzeňské ScienceCenter Techmania.Nechyběly ani podnětné doprovodné akce – komentovanáprohlídka Národní technické knihovny v Dejvicíchči prohlídka nových prostorů Fakulty architekturyČVUT, kde se konala konference EUPRIO, jejíž třiadvacátýročník vyvrcholil slavnostním večerem v Žofínskémpaláci.Setkání přivedlo do České republiky mnoho inspirativníchosobností, které se zabývají komunikacía propagací vědy na evropské úrovni. Pestrý programumož nil získat přehled o evropské komunikaci vědya výzkumu, poznat nástroje a strategie, které fungují,a poučit se z těch, jimž je lépe se vyhnout. Nezbývánež doufat, že se v budoucnu stanou součástí tétojedinečné evropské sítě také další české univerzitya výzkumné instituce.Další informace naleznete na http://euprio.eu/. ■MICHAELA ŽALUDOVÁ,Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.27 ab

k u l t u r a a s p o l e č n o s tVIOLAV NOVÉM HÁVUArchitektonickýmzáměrem bylo,aby se oběmístnosti– bar i hlediště– propojilyv jeden prostor.Při realizacitohoto nápaduarchitektkapracovalapouze se dvěmabarvami,černou a rudou,s fotografiemia se světlem.V secesním doměbývalé pojišťovny Prahana Národní třídě sídlí už bezmálapadesát let proslavenákomorní divadelní scéna.Od prvního představeníKomu patří jazz v roce 1963si Poetickou vinárnu Violuoblíbili umělci slova i soudobéčeské hudby, i když zaměřenív posledním desetiletí patří vícedramatickým útvarům,od divadelních kolážírozmanitých textůaž k světovým bestselerům.Po dvouleté rekonstrukcivítá letos Viola herce i divákyv novém a přitom na tradicinavazujícím šatě, k němužpřispělo také Střediskospolečných činností AV ČR.akademickýbulletinab28

Za léta provozu si už Viola zasloužila důkladnouobnovu, a to i po stavební stránce. Trápily ji totižvelké hlukové a akustické problémy. Do divadlapronikal hluk zvenčí, ať to byly tramvaje na ulicinebo klepání řízků z vedlejší restaurace. Majitelemobjektu je Akademie věd, tudíž se také na opravěvnitřních prostor podílelo příslušné pracoviště SSČ.Při vstupu do sálu jsem hned na první pohled zaznamenalašikovnými světly nabídnuté červeno-černébarevné ladění hlediště, jež nechává vyniknout bílezarámovaným fotografiím na stěnách. Prostor přímovybízí k příjemnému posezení.Během rekonstrukce se měnilo původní osvětlení,stoly, lavice a židle, zateploval se strop, aby nebylazima. Z hlediště v designu z 80. let minulého stoletízmizely původní bílé boxy, které zmenšovaly prostor,i malá nepohodlná sedátka. Prostor je teď příjemnější.Při výrobě nových lavic spolupracovalo divadlos učilištěm v České Lípě, které vyrobilo prototypa ten si pak zadavatel připomínkoval. Šest původníchstolků se repasovalo a podle nich se dodělávalymalé stolečky. Hlavní záměr přestavby přiblížila architektkaZuzana Rákosníková: „Stanovili jsme sipriority – udělat pohodlné sezení; nezrušit koncepttradičního ducha divadla; k onomu důležitému duchupatří i minulost. Zobrazujeme ji fotografiemi, kterétu byly a jež chceme důstojně prezentovat i nadále.Podařilo se nám také zachovat počet míst pro diváky,což byl další důležitý úkol, který jsme si vytyčili.“Divadlo Viola není jen klasická scéna, fungujetaké jako divadelní a literární kavárna. Pořádají sezde vernisáže a společenská setkávání na všechúrovních. Ředitelka divadla Miluše Viklická dodává:„Je to divadlo a není to divadlo. Viola je specifickátím, že můžete přijít, koupit si skleničku vína, dát sikávu, a to i v průběhu představení. Hlavním záměrempři rekonstrukci bylo, abychom ono oblíbenéspecifikum nepoškodili, ale udrželi, protože je to kuriozita,na které si zakládáme.“■MARINA HUŽVÁROVÁa MARKÉTA PAVLÍKOVÁVŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINS ohledem na různévelikosti fotografiízvítězila koncepcejednotné středovélinie s volněumístěnými snímkyv bílých rámech.Podařilo se tak dátnajevo, že i ti, kteříuž nejsou na jevišti,jsou stále s námi– Rudolf Hrušínský,Boris Rösner,Zdeněk Štěpánek.Hosté jejichpřítomnostvnímají a cítí, říkáMiluše Viklická.Původní typickédřevěnéžidle-tonetkyvystřídalymnohempohodlnějšítonetkys čalouněnýmisedáky a zády.Odstínem rudébarvy navazujína foyer,které bylobarevně určenéuž v předcházejícíetapěrekonstrukce.Miluše Viklická (vlevo)se Zuzanou Rákosníkovouv nově zrekonstruovaném hledišti.29 ab

z B r u s e l uINICIATIVY SPOLEČNÉHO PRIniciativy společného programování (Joint Programming Initiatives, JPIs)představují nový koncept v oblasti evropské spolupráce ve výzkumua vývoji, který představila Evropská komise v polovině července 2008jako jednu z pěti aktivit na podporu implementace Evropskéhovýzkumného prostotu (ERA). Jednalo se o sdělení COM (2008) 468Směrem ke společnému programování ve výzkumu: spolupráce zefektivnířešení společných výzev (Towards Joint Programming in Research:Working together to tackle common challenges more effectively).Rada EU zaujala ke společnému programovánípozitivní stanovisko a v prosinci 2008 vyzvalačlenské státy, aby zahájily příslušné kroky. V podstatějde o zkoordinování národních výzkumných programův určitých prioritních oblastech a dosažení rychlejšíhopokroku společnými aktivitami i rozpočty. Do JPIs sedobrovolně a v různé míře (princip variabilní geometrie)zapojují členské státy EU, aby kolektivně definovaly,rozvinuly a implementovaly společné strategické výzkumnéagendy založené na jednotné vizi řešenívelkých společenských výzev. Témata pro JPIs identifikujeSkupina na vysoké úrovni pro společné programování(GPC – Groupe de haut niveau pour laProgrammation Conjointe), složená ze zástupcůčlenských států a EK. Tato skupina rovněž vypracovalaSměrnici pro rámcové podmínky společného programováníse šesti základními okruhy: postupy pro vypracováníodborných posudků, výhledy do budoucna,hodnocení společných programů, financování přeshraničníhovýzkumu národními či regionálními orgány,optimální šíření a využití výsledků výzkumu, ochrana,správa a sdílení práv k duševnímu vlastnictví.Pilotní iniciativa společného programování k bojiproti neurodegenerativním chorobám byla schválenaRadou EU a oficiálně zahájena v prosinci 2009. Současněbyla přijata další tři témata, která vybrala skupinaGPC: Zemědělství, bezpečnost potravin a změnaklimatu; Kulturní dědictví a globální změna, novávýzva pro Evropu; Zdravá výživa pro zdravý život.Tyto tři JPIs byly poté oficiálně zahájeny v říjnu 2010.Dalších šest témat identifikovala skupina GPC v průběhuroku 2010 s tím, že by měly být zahájeny napodzim 2011. Jedná se o: Více let, lepší život: potenciála výzvy demografických změn (zahájena oficiálně30. září 2011); Města Evropy: globální změny, lokálnířešení; Výzvy v oblasti vody pro měnící se svět;Zdravá a produktivní moře a oceány; Mikrobiálnízměny: nové hrozby pro lidské zdraví; Propojováníznalostí o klimatu pro Evropu.akademickýbulletinab30Členské státy, zvláště některé z nich (např. Francie,Itálie, Německo, Nizozemí či UK, z nečlenskýchpak Norsko) jsou v oblasti společného programovánívelmi aktivní. Čtrnáct členských států je zapojeno došesti i více iniciativ, buď jako členové nebo pozorovatelé.Česká republika se účastní čtyř, zformalizováníčeské účasti nyní probíhá schvalovacím procesem nanárodní úrovni. Není nezbytné, aby se všechny státyzapojily do všech JPIs, ale zúčastnění partneři musízajistit požadované zdroje, a to finanční i lidské. Poschválení tématu nové JPIs začnou zúčastněnéstáty s přípravnými aktivitami, mezi něž patří definováníspolečné vize a strategické výzkumné agendy,pracovní plány a ustavení řídicích struktur. Pokud pakEK usoudí, že je iniciativa plně připravena oficiálně zahájitsvou činnost, vypracuje doporučení, které následněschválí Rada EU.Při implementaci JPIs vystupuje jako zprostředkovatelEvropská komise. Nedávno ji však Rada EU požádala,aby ke strategickým výzkumným agendáma společným aktivitám JPIs přidala i doplňující opatřenía podpořila spolupráci s dalšími programy na mezinárodníúrovni. Komise rovněž zodpovídá za pravidelnéinformování Rady EU a Evropského parlamentuo pokroku a výsledcích. Vlastní implementace iniciativspadá do zodpovědnosti členských států.Jelikož se jednalo o nový proces, objevovaly sezpočátku nečekané překážky. Bylo např. nutné zajistitfinancování sekretariátů již schválených iniciativ(sekretariáty jsou obvykle umístěny v členském státě,který je hlavním iniciátorem nebo společný programkoordinuje). Provozní náklady sekretariátů tedy budoupokryty ze 7. rámcového programu pro VaV, cožv praxi obnáší přípravu a podání návrhu projektu dovýzvy relevantní tematické priority 7. RP.V souvislosti s JPIs rovněž vyvstává otázka: pokudje podmínkou k zahájení JPI dosažení kritické masyzdrojů, což posuzuje EK a následně schvaluje RadaEU, nebude docházet k duplicitě při zařazování témat

OGRAMOVÁNÍpokrytých JPIs do výzev 7. RP? Budou vědci ještěvůbec schopni zapojovat se do projektů spolupráce7. RP? Účast v JPI je však dobrovolná a pokud by témanebylo zařazeno do výzvy 7. RP, budou výzkumnípracovníci nezúčastněných států v podstatě vyřazeniz evropské výzkumné spolupráce. Dalším nevyjasněnýmbodem je mezinárodní rozměr JPIs – ačkoli se zapojujízemě asociované k 7. RP a snaží se sladit výzkumnécíle s mezinárodními iniciativami (současnéčlenství některých zemí v JPI pro neurodegenerativníchoroby a v kanadské grantové iniciativě Centres ofExcellence in Neurodegeneration, COEN), klade zajištěnítohoto mezinárodního rozměru zvýšené nároky nakoordinaci chodu JPI a dostupnost lidských zdrojů.Za poněkud kontroverzní lze považovat i vyhlašováníspolečných výzev. Původním záměrem bylospojit úsilí v rámci existujících národních programů,nikoli vkládat národní finanční prostředky do společnéhorozpočtu výzev JPIs. Vyšší úspěšnost některýchvelkých členských států v 7. RP se logicky promítnei do úspěšnosti ve výzvách JPIs a prostředkyz rozpočtu národních programů odplynou jinam. Některéiniciativy, jako např. Zdravá a produktivní mořea oceány, se již na počátku rozhodly, že nepůjdoucestou společných výzev. Přidávají se i další iniciativy,které výzvy sice plánovaly, nicméně za současnéekonomické situace si členské státy nemohoudovolit takto vydávat národní prostředky.Česká republika má na Generálním ředitelství Evropskékomise pro výzkum a inovace historicky prvnívedoucí oddělení. Od 1. února 2011 nastoupila jakovedoucí oddělení pro společné programování RitaLečbychová, jež předtím po šestnáct let zastávalapozici ředitelky Obchodní a hospodářské komory veZlíně. Ve struktuře Generálního ředitelství se toto oddělenínachází v ředitelství B Evropský výzkumnýprostor (ERA). Nad rámec iniciativ společného programovánířeší problematiku veřejných výzkumnýchorganizací, ERA-Netů, evropské vědecké spolupráceCOST a některých již běžících společných programů,které vznikly na základě čl. 185 Smlouvy o EU (např.Evropský program pro metrologický výzkum). Oddělenípřipravilo výroční konferenci ke společnému programováníPartnerství mezi veřejnými sektory (Public toPublic Partnership), která se konala v Bruselu vednech 9.–11. listopadu 2011 a poskytla prostor prodiskusi o posledním vývoji v politice společného programovánív Evropě a partnerství mezi veřejnýmisektory obecně.Informace o společném programování jsou dostupnéna http://ec.europa.eu/research/era/areas/programming/joint_programming_en.htm/.Více o skupině GPCa JPIs naleznete na http://www.era.gv.at/.Brožuru ke koordinaci výzkumných aktivit, která obsahujerovněž informaci o JPIs, vydalo v roce 2010Technologické centrum AV ČR – viz http://www.tc.cz/dokums_raw/brozurakoordinacefinal_1294831608.pdf.■ANNA VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaV, Brusel,Technologické centrum AV ČRÚstav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.,si Vás dovoluje pozvat na přednášky z cykluZvané přednášky na ÚOCHB 2011/The IOCB Invited Lectures 201124. listopadu 2011 od 10:00 hod.Adventures in Molecular Recognition:Dynamic Combinatorial Chemistry and Supramolecular Nanotubesprof. Jeremy SandersDepartment of Chemistry, University of Cambridge, Cambridge, UK2. prosince 2011 od 10:00 hod.Target Synthesis Directed Methodology Developmentprof. Dewei MaShanghai Institute of Organic Chemistry, Chinese Academy of Sciences, Šanghaj, Čína31 ab

k n i h yETIKA VĚDY V ČESKÉ REPUBLICEOd historických kořenů k současné bioeticePráce, které by měly přímo v názvu téma etikynebo se touto otázkou jako ústřední zabývaly,nejsou u nás příliš četné. O to více je třeba uvítatnovou publikaci, která se nejen věnuje stále aktuálnějšímotázkám etiky vědy (i etiky ve vědě), ale činítak na základě filosofického východiska i zamyšlenínad dosavadním vývojem a výsledky této problematikyu nás. A především tak činí v široké mezioborovéspolupráci s přírodovědci a lékaři, a pokudjde o otázky bioetiky, jimž autoři právemvěnují ústřední pozornost, jsou podrobně reflektovánai teologická stanoviska k nim.Kniha vznikala postupně jako součást řešenígrantu Grantové agentury Akademie věd ČR a podredakčním vedením dr. Wendy Drozenové z Filosofickéhoústavu se na ní v rozdílném rozsahu podílelomnoho odborníků z různých pracovišť AV ČR i vysokýchškol. Jmenovitě dr. Jana Dlouhá, Bc. MarieDlouhá, prof. Josef Dolista, prof. Jaroslav Drobník,dr. Adolf Filáček, prof. Vasil Gluchman, dr. VlastimilHála, doc. Jindřich Halama, prof. Anna Hogenová,dr. Tomáš Kučera, dr. Jiří Kučírek, dr. Ivana Macháčková,prof. Jan Blahoslav Lášek, dr. Petr Machleidt,doc. Jan Payne, MUDr. Dagmar Pohunková, dr. MartinPokorný, prof. Josef Syka a dr. Kamila Veverková.Úvodních šest kapitol je věnováno historickýmkořenům české etiky vědy. Její zdroje autoři právemnacházejí v 19. století u Bernarda Bolzana a potompředevším u Tomáše G. Masaryka. V práci je poukázánona to, že u Masaryka lze nalézt základ obouhlavních větví českého myšlení ve vztahu k vědě– pozitivistického i „antipozitivistického“. Český pozitivismusve vztahu k vědě je zkoumán na přístupechFrantiška Krejčího a Josefa Tvrdého. Zvláštnípozornost autoři věnují etice vědy v díle EmanuelaRádla, který na Masaryka v mnohém navázal. Jakovýznamný představitel experimentální biologie, autorpráce o dějinách novověkých biologických teorií,profesor filosofie na Přírodovědecké fakultě UKa také křesťanský myslitel měl výborné předpokladyakademickýbulletinabFILOSOFIA – nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR vydalo nedávnojako 319. publikaci kolektivní monografii Etika vědy v České republice:od historických kořenů k současné bioetice. Práce s vročením 2010se ke čtenářům dostala s malým zpožděním v dubnu tohoto roku.Téma etiky, uvedené do vědeckého zkoumání již ve starověkuAristotelem, se mezi filosofy v českém kontextu netěšíprávě výslovné pozornosti.32k práci v této oblasti. Jeho přínos je vskutku výstižněprezentován. Fenomenologický přístup k eticevědy je také určitým způsobem poznamenán Masarykovýmodkazem už v díle zakladatele fenomenologie,Masarykova osobního přítele a prostějovskéhorodáka Edmunda Husserla, který byli filosofickým učitelem Jana Patočky. Husserlovane zcela dokončená práce o krizi evropských věd,která vznikla na základě jeho pražských přednášekz roku 1935 iniciovaných mj. J. Patočkou, zdůraz -nila v našem i evropském myšlenkovém vývoji radikální„sebeujasnění“, k němuž má být lidstvo přivedeno.Smysl celku je vždy etický, jen dobromůže ospravedlňovat jakoukoli činnost člověka.Sám Patočka upozornil, že věda potřebuje odpovědnost– společnost, která neuzná a zásadně nemáv úmyslu uznat vědu jako morální instanci objektivity,je v nebezpečí. Princip objektivity je všakprincip morální.Podnětná kapitola je věnována etice vědy u násv době, kdy se po roce 1948 marxismus-leninismusstal na čtyřicet let vládnoucí ideologií. Prohlašovalse za vědecký světový názor a činil si ambice býtjedinou vědou o zákonitostech přírody, společnostia lidského poznání, zatímco všechny ostatní myšlenkovéproudy byly označeny za „buržoazní“, „nevědecké“,„reakční“ apod. Důsledky tohoto pojetíbyly ve vědě katastrofální; vedly k rozsáhlým represímve vědeckých komunitách včetně těch nejtragičtějších,vytvářely podmínky pro vznik monopolůve vědě, omezovaly vědeckou činnost jak z hlediskaprogramů, tak osob a vědeckých týmů a dotýkalyse ve větší či menší míře všech vědních disciplín,z nichž některé byly přímo a v celku odmítány jakoburžoazní pavědy (genetika, sociologie, kybernetika,teorie řízení a další). Teprve postupně a někdyse značnými potížemi se vytvářely podmínky pro určitéodtabuizování některých z nich. Poručníkovánímarxistické ideologie postupně sláblo alespoň v přírodovědnýchoborech, ale ve společenskovědních

disciplínách, zejména filosofii, přetrvával tuhý tlaks výjimkou konce 60. let prakticky až do listopadu1989. Závěrečná kapitola této části knihy představujezamyšlení nad etickými otázkami, které přineslosbližování mezi oblastmi vědy a techniky ve20. století. Poukazuje jak na počátky sociálně-filosofickýcha kulturně-politických úvah na toto téma(práce J. Fleischnera z roku 1916 i reakce K. Čapkana ni), tak na souvislosti ve své době velice populárníkolektivní práce Civilizace na rozcestí, kterávznikla a byla opakovaně publikována na konci60. let v kontextu snah tehdejšího reformního marxismu,třebaže její hlavní autor Radovan Richta potépatřil k hlavním představitelům normalizačníhosměru ve filosofii.Další oddíl knihy je věnovánproblematice bioetiky: otvírá jejkapitola, kterou pro tento účelpřipravil prof. Josef Syka. Zabýváse současným výzkumema problémy bioetiky, která nabývástále aktuálnějšího či přímomimořádného významu. V evropskémkontextu zdůrazňujevýznam křesťanské či židovsko--křesťanské tradice, jíž je v knizevěnován zvláštní oddíl, ale taképodotýká, že zásadní rozdíly nepanujíani na jiných kontinentech,třebaže i v Evropě v souvislostise schvalováním Úmluvyo lidských právech a biomedicíněpanují rozdílné přístupy. Autorsprávně vyzdvihuje, že k rozvoji bioetiky přispělyzejména otázky spojené s in vitro fertilizací, klonováníma využitím lidských embryonálních buněk,o nichž se dosud hojně diskutuje. Podává přehleddosavadního výzkumu na tomto poli a upozorňujei na otázky spojené s výzkumem lidského mozku,jehož studiem se zabývá neuroetika. Kapitolu uzavírástručné konstatování, že bioetika se stala součástímoderní vědy a v tomto směru byla např.uznána i jako postgraduální obor na UniverzitěKarlově.Rovněž další kapitoly jsou dílem lékařských nebopřírodovědných odborníků. Zabývají se institucionalizacíetiky lékařského výzkumu, jejími paradoxy,etickými otázkami transplantací a genovýchmanipulací u nás. I v těchto částech autoři soustředívelké množství podnětných problémů, kterékonkrétní výzkum přináší. Jsou to např. otázky výzkumunových léků a jejich testování, definiceokamžiku smrti, přijímání geneticky modifikovanýchorganismů a mikroorganismů, genové manipulaceu lidí. Oddíl uzavírá kapitola o „zelených biotechnologiích“prof. Jaroslava Drobníka, jež se věnujeproblémům zemědělství současnosti.Zvláštní oddíl knihy patří již zmíněnému posuzováníbioetických problémů v náboženském diskurzu.Postupně je věnována pozornost přístupuk tomuto tématu v judaismu, v katolické a v evangelickéteologii. Autoři sborníku se spojili i s příslušnýmiteology a podali soustavný přehled stanovisekk aktuálním otázkám podle příslušnýchdokumentů. Vlastně předkládají určité soustavnévylíčení vztahu jednotlivých náboženských zaměřeník vědě vůbec a k jejím nejnovějším výzkumům.Poslední oddíl publikace se zaměřujena praktické financovánívědy jako hodnotové volby. V závěruse správně poukazuje, žev rozvinutých zemích Evropyi světa se klade důraz na inovačníefekty a sociální relevanci výzkumu,přičemž dochází k prorůstánía překrývání vědních,ekonomických a politických zřetelůve vědní politice. Přitom lzeve společnosti pozorovat rostoucízájem o problémy duchovního,filosofického, kulturního a etickéhorázu, které souvisejí s vyš -ším oceněním váhy kulturnícha mravních hodnot a lidských dimenzíve všech oblastech života.Jako dodatek knihu uzavírá stručná kapitola o eticebioetiky, věnovaná lidské důstojnosti v současnébioetice. Její autor, prof. Vasil Gluchman, hledá odpověďna základní otázku jak žít, abychom žili morálně,jaké jsou naše povinnosti vůči jiným lidem,jak mohu jako člen společnosti přispět ke společnémudobru či veřejnému zájmu. Její zodpovězení nacházíprávě v současné bioetice.Knihu doprovází důkladná bibliografie. Lze konstatovat,že uvedený výzkum, který spojil humanitně,přírodovědně i medicínsky orientované vědcena prozkoumání nových otázek etiky vědy a bioetiky,je mimořádně zdařilým počinem, jenž shrnujemnoho nových poznatků a bude velmi užitečný pročtenáře i pro každý další, podobně zaměřený vědeckývýzkum.■VILÉM HEROLD,Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.33 abKolektivnímonografiiEtika vědyv Českérepublice:od historickýchkořenůk současnébioetice vydalov roce 2010NakladatelstvíFILOSOFIA.

k n i h yNOVÉ KNIHYNEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHYV KNIHKUPECTVÍ ACADEMIAV ŘÍJNU 2011 1. Shakespeare, W. – Dílo (překladMartin Hilský, vychází s podporounadace The Kellner FamilyFoundation, British Council,Daniela Bartka a Evžena Harta) 2. Solženicyn, A. – Souostroví Gulag 3. Pacner, K. – Češi v kosmu(vychází s podporou AV ČR) 4. Kostrbová, L. – Mezi Prahoua Vídní (vychází s podporouAV ČR) 5. Koubská, L. – Hvězdář diplomatTituly ostatních nakladatelů: 1. Kosatík, P. – České okamžiky, Torst 2. Šiklová, J. – Bez ohlávky(rozhovory), Kalich 3. Koutek, O. – Prokop Drtina.Osud československéhodemokrata, Vyšehrad 4. Kabát, J. – Psychologiekomunismu, Práh 5. McDermott, K., Agnew, J.:Kominterna, NLNKnihkupcův tip: Studnička, M. – S botanikemv tropech, AcademiaŠÁRKA HOLÁ,vedoucí knihkupectví Academia,Václavské náměstí 34, Praha 1MYSLÍM ZELENĚ,PROTO VOLÍM JÁDROÚvahy o energii, životním prostředía politiceVýbor z článků, studií a rozhovorů prof.Františka Janoucha, významného jadernéhofyzika, spisovatele a zakladatele NadaceCharty 77. Hlavní témata jsou energie,energetika, životní prostředí, jaderná energieasnimi související společenské problémy.Vedle práce odborné se F. Janouch věnujes velkým osobním nasazením již vícenež 45 let také systematické popularizaciodborných stanovisek k problematice jadernéenergetiky. Jako jeden z prvníchrozpoznal, že otázka energetická, zdánlivěčistě technicistní či ekonomická, je předevšímotázkou naší nezávislosti a svobodya je tak věcí nejen praktické politiky, alei otázkou filozofickou.Janouch, F., Akropolis, Praha 2011.Vydání 1.NEZÁMOLMOLK:POJEDNÁNÍ O POLITICENezámolmolk patří mezi nejvýznamnějšíosobnosti íránských dějin. Je považovánza nejslavnějšího vezíra seldžucké dobypůsobícího na dvoře seldžuckých sultánůAlparslána a Malekšáha. Byl schopnýmpolitikem a své rady a ponaučení o správnémvládnutí věnoval sultánu Malekšáhovi,na jehož popud prý Sijásat-náme (Pojednánío politice) napsal.Cvrkal, Z. (překlad, autor studie), ediceOrient, Academia, Praha 2011. Vydání 1.akademickýbulletinab34PRVNÍ LIDÉZávody v hledání nejstaršího předkaOtázka, kdy a kde se objevili první předchůdcilidí, patří k největším výzvám vědy.Kniha přináší příběh čtyř týmů badatelůposedlých touhou vyřešit záhadu lidskéevoluce i vzájemnou rivalitou, shrnuje nejvýznamnějšíafrické objevy a přibližujezákulisí lovu na zkameněliny. Honba zaprvním hominidem začíná.Gibbonsová, A., Galileo, Academia,Praha 2011. Vydání 1.ČTENÁŘI A INTERNAUTINakladatelství Host ve spolupráci s Národníknihovnou vydalo publikaci JiříhoTrávníčka z Ústavu pro českou literaturuAV ČR Čtenáři a internauti. Obyvatelé Českérepubliky a jejich vztah ke čtení (2010).Publikace přináší výsledky druhého statistickéhovýzkumu české dospělé populace,který se uskutečnil v loňském roce. Předchozívýzkum se realizoval v roce 2007a byl vůbec prvním reprezentativním šetřenímse zaměřením na čtení v českémprostředí. Kniha není pouhým souhrnemstatistických údajů, kolik čteme, co čteme,kolik knih si kupujeme, jak často chodímedo knihoven, kde si nejčastěji obstarávámeinformace o knihách, co má na nášvztah ke knihám největší vliv, jaké časopisyčteme, co čteme na internetu atd. Datataké ukazují, jak je naše čtenářstvo rozloženo,tj. kdo jsou jeho tahouni a kdo jej naopaktáhne dolů. Nechybějí mezinárodnísrovnání a výkladové kapitoly o fenoménubeletrie aočtení v době digitální. Právětyto dvě oblasti profilovala témata druhéhovýzkumu. Vydání knihy představuje částdlouhodobější výzkumné strategie, kterouÚstav pro českou literaturu AV ČR čtenía čtenářství věnuje a kterou v současnédobě rozvíjí i prostřednictvím jiných foremnež statistických zkoumání.Trávníček, J., Host, Národní knihovna,Brno 2011. Vydání 1.

MEGABOOKS – výstava zahraniční vědecké literaturyVOválné studovně Knihovny AV ČR se v říjnu uskutečnil další ročník prodejní výstavy zahraniční vědecké literatury, kterou do Českérepubliky dováží firma Megabooks. Letošní výstava představila nejnovější publikace z oboru medicíny, genetiky, biochemie, farmakologie,biochemie, molekulární imunobiologie, fyzikální chemie,diagnostiky, radiobiologie, radiologistiky, elektromagnetismu, bio -informatiky, fyzikální geografie, biotechnologie, nanotechnologiea termodynamiky. Novou encyklopedií byla zastoupena napříkladtaké filozofie. Inspiraci na výstavě našli nejen uživatelé KNAV a pracovníciakademických ústavů a jejich knihoven, ale též knihovnypražských vysokých škol a studenti doktorských studijních programůna pracovištích AV ČR. Většina vystavovaných publikací se stanesoučástí fondu KNAV, neboť na jejich výběru pro výstavu pracujevždy po celý rok akvizice KNAV s odbornými pracovníky firmyMegabooks, která se již dlouhodobě a úspěšně dovozem zahraničnívědecké literatury do České republiky zabývá. ■DAGMAR HARTMANOVÁ,Knihovna Akademie věd ČRČASOPIS VESMÍR:140 let a 1800 číselUpříležitosti 140. výročí svého založení uspořádal časopis Vesmír ve spoluprácis Centrem pro teoretická studia UK a Akademií věd ČR seminářVěda – náš osud, který se za účasti významných osobností české vědy uskutečnil24. října 2011. První číslo nejdéle vycházejícího českého měsíčníku popularizujícíhoaktuální vědecké výsledky se z redakce v Ječné ulici v Praze ke čtenářůmrozešlo 3. května 1871 zásluhou zakladatele Vesmíru Václava F. Kumpošta, žákaJana E. Purkyněho. Obsah časopisu byl od počátku podobný tomu, jaký mělao téměř dvacet let starší Živa, tj. pojednával „o véškerých záležitostech ze všech oborůvědy přírodní, země i národopisu, filosofie průmyslu a živnosti“. V současnosti tvoří jehoredakční radu význační čeští vědci a popularizátoři vědy: například Václav Cílek, Jiří Grygar,Stanislav Komárek, Jaroslav Flegr, Cyril Höschl, Jan Zrzavý ad. Šéfredaktorem je odroku 1990 Ivan M. Havel (na snímku), bývalý ředitel Centra pro teoretická studia UK, jehodlouholetým zástupcem a vedoucím redakce Ivan Boháček, který představuje hybnou sílučasopisu Vesmír již od roku 1985. Seminář k oslavě významného jubilea, který hostilaLannova vila v pražské Bubenči, nabídl vedle ohlédnutí za historií časopisu v podáníStanislava Vlčka také tematické přednášky.■lsdVýlov slovíček a eseje o autorském psaníVlistopadu vychází knížka anglických esejů bývalého oblíbeného lektora a zkušeného editoravědeckých textů Richarda Haase. Eseje publikoval na pokračování Akademický bulletin v ročnících2006–2008 (podrobněji viz AB 9/2011). Soubor textů má nejen klasickou tištěnou podobu, aletaké moderní elektronickou verzi. Knížku připravil k vydání v Ústavu pro jazyk český AV ČR Akademickýbulletin a dostanete ji v knihkupectvích Academia.■redab35 abOBĚ FOTA: LUDĚK SVOBODA, ABFOTO: LUDĚK SVOBODA, AB

e s u m éTOPIC OF THE MONTHInternational Audit of Czech Research,Development and Innovations: Final ReportFeatured in this issue is the Final Report of an international auditcritical of the system of assessment and funding of science andresearch in the Czech Republic. While concluding that change isimperative, the auditors praised the increasing quality of Czechscientific work. The Final Report was presented by the Ministry of theEducation, Youth and Sport on October 13, 2011. The auditors primarilydeplored the low state support and minimal funding of scienceby the industrial sector. They recommend abandoning the currentmethodology of research and development results assessment andthe questionable mechanical calculation of the level of funding ofindividual institutions based on it. The Education Ministry’s representativesaffirmed that the Czech Republic will launch a project of a new,more efficient funding of science. The audit of the Czech researchsystem was carried out by the international team during 2010–2011with support from the Technology Centre of the Academy of Sciencesof the ASCR.SCIENCE AND RESEARCH10 th European Meeting on Glial Cells in Health and DiseaseMore than 700 specialists from around the world took part in thisevent at the Prague Congress Centre on September 13–17, 2011.Wide-ranging critical areas in current glial research were discussedin plenary lectures, symposia and workshops. In addition, outstandingscientists and their students presented posters throughout themeeting. Glial cells of varying types support neurons by providingsupport and nutrition. The conference was organised by the Instituteof Experimental Medicine of the ASCR.How to fight allergiesResults of research by scientists from the Institute of MolecularGenetics of the ASCR have been published on the U.S. NationalThe Institute of Physics started the new Centre for Analysisof Functional Materials in Prague. From left the Presidentof the Council for Sciences ASCR Jiří Čtyroký together withthe director of the Institute of Physics of the ASCR Jan Řídkýand Prague City councilor Petr Dolínek.FOTO: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ BULLETINakademickýbulletinSlavnostní otevření nových laboratoří Střediska analýzyfunkčních materiálů. Zleva: předseda Vědecké rady Jiří Čtyřoký,ředitel FZÚ Jan Řídký a pražský radní Petr Dolínek.ab36Library of Medicine website. Their work on the STIM1-directedreorganization of microtubules in activated mast cells could help infighting allergies. The study reports that activation of bonemarrow-derived mast cells (BMMCs) induced by FcεRI aggregationor treatment with pervanadate or thapsigargin results in thegeneration of protrusions containing microtubules (microtubuleprotrusions). In the study, formation of these protrusions dependedon the influx of extracellular Ca(2+). Changes in cytosolic Ca(2+)concentration also affected microtubule plus-end dynamics detectedby microtubule plus-end tracking protein EB1. Experiments withknockdown or reexpression of STIM1, the key regulator of SOCE,confirmed the important role of STIM1 in the formation of microtubuleprotrusions. Although STIM1 in activated cells formedpuncta associated with microtubules in protrusions, relocationof STIM1 to a close proximity of cell membrane was independentof growing microtubules. In accordance with the inhibition ofAg-induced Ca(2+) response and decreased formation of microtubuleprotrusions in BMMCs with reduced STIM1, the cells alsoexhibited impaired chemotactic response to Ag. Institute geneticistsproposed that rearrangement of microtubules in activated mastcells depends on STIM1-induced SOCE, and that Ca(2+) playsan important role in the formation of microtubule protrusions inBMMCs.Space Shuttles and their contributionAnother article in this issue, Space Shuttles and their contribution,provides an overview of the Space Shuttle Program (officially calledSpace Transportation System – STS), which the U.S. established inthe late 1960s. The program commenced on April 12, 1981, with thelaunching of Columbia STS-1 – the first shuttle orbital flight – andconcluded with its last mission, STS-135 flown by Atlantis in July2011, which retired the final shuttle in the fleet. The Space Shuttleprogram formally ended on August 31, 2011.SAFMATFyzikální ústav AV ČR se sídlem v Praze Na Slovance otevřel7. října 2011 Středisko analýzy funkčních materiálů (SAFMAT)– ve svém oboru nejlépe vybavené pracoviště ve střední a východníEvropě. Projekt, který získal podporu pražského zastupitelstva cobynejlépe hodnocený projekt v rámci 2. výzvy Operačního programuPraha – Konkurenceschopnost, poskytne badatelům laboratořes nejmodernějším technologickým vybavením. Přispěje tak nejenke zkvalitnění vědecké činnosti ve FZÚ AV ČR, ale i k celkovémurozvoji a rozšíření možností výzkumu na území Prahy. „Doufejme,že se bude SAFMATU dařit a že bude prosperovat, jak tomu byloběhem výstavby,“ popřál ambicióznímu projektu ředitel Fyzikálníhoústavu doc. Jan Řídký. V rámci spolupráce s dalšími vědeckýmiinstitucemi se ústav zaměří na materiálový výzkum v oblasti nanotechnologiía ve spolupráci s vysokými školami – především Matematicko-fyzikálnífakultou UK a fakultami ČVUT – také na vzdělávánístudentů, zejména postgraduálních. Unikátní laboratoř budeotevřena také podnikatelským subjektům, které působí v oblastivýzkumu a vývoje.■lsd

Zleva: autoři publikace Zdenko Maršálek a Petr Hofmanz Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, místopředseda Senátu PČRPetr Pithart, Otto Pick z Univerzity Karlovy a předsedaČeskoslovenské obce legionářské Pavel Budinský.VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINČECHOSLOVÁCI U DUNKERQUEUpříležitosti vydání knihy Dunkerque1944–1945 – Ztráty Československésamostatné obrněné brigády během operačníhonasazení ve Francii, kterou připravilibadatelé Ústavu pro soudobé dějinyAV ČR Petr Hofman a ZdenkoMaršálek, se 24. října 2011 konal seminář,který připomenul osudy padlých, zemřelýcha ne-zvěstných příslušníků Československésamostatné obrněné brigády. Tibojovali od října 1944 do května 1945v okolí francouzského přístavu Dunkerque,v němž se uzavřela silná německá posádka.Kniha, kterou vydalo Nakladatelství Lidovénoviny, vznikla ve spolupráci s Československouobcí legionářskou, jež letosslaví 90 let od založení v roce 1921. Podlemístopředsedy Senátu PČR Petra Pitharta,který nad seminářem převzal záštitu, jepublikace mimořádná tím, s jakou pečlivostía úctou vzpomíná všechny padlé: „Autoři vojákům vzdávají úctu nikoli vzletnými pietami, nýbrž vypsánímjejích životních příběhů, rekonstrukcí zranění, smrti a pohřbu. Čtete jeden příběh za druhým a nedokážete přestat.S takovým čtenářským zážitkem jsem se dosud nesetkal. Úcta ke každému jednotlivému mrtvému je tounejvyšší úctou, kterou padlým můžeme projevit.“ V rámci zkoumání československého zahraničního odboje zadruhé světové války představují medailonky prostých vojáků tolik potřebný „pohled zdola“. Jednotlivé studienaopak zasazují působení československých vojáků do kontextu bojové činnosti spojeneckých vojsk a současněpředkládají výsledky zevrubného statistického zpracování získaných údajů.■lsd

DVACETINYSTŘEDISKASPOLEČNÝCH ČINNOSTÍKoslavě druhé dekády Střediska společných činností ve znamení podpory Akademie vědv podobě odborných, organizačních a servisních služeb se 17. října 2011 setkali akademičtíhosté a zástupci sponzorů v Lannově vile. Po úvodním slově ředitele SSČ Jiřího Maléhopopřál Středisku do dalších let předseda AV ČR Jiří Drahoš a krátce vystoupil bývalý členAkademického sněmu Václav Talíř. O hudební vstup do příjemného neformálního odpoledne sepostarala Bronislava Tomanová za klavírního doprovodu Miroslava Navrátila.K dvacátým narozeninám svého vydavatele připravila redakce Akademického bulletinuvýstavu Jedničkové roky v životě Střediska společných činností a jeho předchůdců aneb Reflexev Akademickém bulletinu, která bude následně k vidění i v budově Akademie na Národní třídě.HaMVŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN