Zpravodaj číslo 22 duben 2000 - Dokumenty - Univerzita Pardubice

strana 41
Semtín - 1. část závodní vlečky v r. 1921
fotografie poskytnuty z archívu spol. Synthesia
skému podniku Explosives Trades Ltd. z Londýna a 16 874 kusů akciífrancouzské
Société Centrale de Dynamite z Paříže.
Akcionáři na své ustavující valné hromadě uzavřeli společenskou
smlouvu, na jejímž základě se celá společnost ustavila. Zvolili
správníradu a veřejně ohlásili svůj výrobníprogram. Název společnosti,
který zněl: „Československá akciová továrna na látky výbušné”,
nechali zapsat do firemního rejstříku. Později tato akciová společnost
dostala jméno Explosia.
Základníbáze společnosti spočívala na monopolnívýrobě vojenských
a civilních výbušnin. Rok 1923 se stal prvním rokem v dějinách
firmy, kdy se ve větším rozsahu vyrábělo než stavělo a výrobky
se zaváděly do prodeje. Výrobníkapacity byly ve dvacátých letech
i nadále rozšiřovány. Závod dobře prosperoval a zájem akcionářů
se začal rozšiřovat i na jiné podniky. Čím více se Explosia
rozrůstala, stále silněji pociovala potřebu základních chemických
surovin, které ve velké míře dovážela ze zahraničí. Tato skutečnost
vedla v roce 1928 k založenítovárny na dusíkaté látky, která dostala
název Synthesie. Tento dceřiný závod byl s Explosiívelmi úzce
spjat. Nejen v oblasti výrobní, ale i správní, personální, kapitálu
i obchodnípolitiky.
Proces rozšiřovánívýroby a zpracovánídalších chemických surovin
v blízkosti Pardubic pokračoval. Již v roce 1938 uvažovali
představitelé Spolku pro chemickou a hutnívýrobu výrobu v Ústí
nad Labem o založenítovárny na výrobu barviv. Na jaře 1939 pak
došlo ve spolupráci s Explosiík založenízávodu na výrobu barviv
v Rybitví. V roce 1942 se sortiment výroby zdejších chemických závodů
zásadně rozšířil o výrobu umělých hmot - o závod UMA.
Vedle původníSynthesie se tak v areálu v Semtíně a Rybitvívytvořil
komplex, který se v roce 1958 spojil v jeden celek - Východočeské
chemické závody - Synthesia. V této podobě se v devadesátých
letech transformoval do akciové společnosti Synthesia. Dnes je
odštěpným závodem akciové společnosti ALIACHEM.
Mgr. Aleš Mokren
za odštěpný závod Synthesia (akciové společnosti ALIACHEM),
jenž je dlouholetým partnerem nejdříve
Vysoké školy chemicko-technologické, nyní Univerzity Pardubice
• historie • historie • historie • historie • historie • historie • historie • historie • historie •
1. část
Jednou částíČeskomoravské vrchoviny
jsou Železné hory. 1) Pro toho,
kdo vyrostl v Krkonoších nebo v Jeseníkách,
jsou Železné hory sice pouhými
více či méně zalesněnými stráněmi, ale pro obyvatele rovin jsou
to hory a říká se jim tak od nepaměti; jejich jméno je nejstarším písemně
doloženým jménem našich hor, poprvé jako Mons ferreus -
Železná hora - zachycené v Chronicon Aulae regiae (Kronika zbraslavská)
Petra Žitavského k roku 1288. 2) Železné hory jsou viditelnou
přírodní hrází, není divu, že v některých obdobích pravěku byly
rozhraním kultur, ku příkladu kultury lužické a kultury knovízské
před více jak třemi tisíciletími.
Jejich západníhrana táhne se v délce asi šedesáti kilometrů od
Týnce nad Labem až do pramenné oblasti Doubravy a vytvářívýrazný
terénníschod. Svoji pozornost budeme věnovat některým lokalitám
Železných hor, a již jsou v blízkosti této hrany, nebo uvnitř
železnohorského masivu a v dnešnístudii se věnujeme hradu Lichnici.
Protože však nenícílem těchto studiípouze přinést to, co si
čtenář přečte v běžně dostupné literatuře nebo na vývěsce v bráně
dotyčné lokality, ale i dějinné okolnosti další, jež nějak s objektem
souvisí, podíváme se také alespoň trochu obšírněji po vztazích některých
členů jedné větve rozrodu erbovního znamení ostrve, větve,
jež s tímto výrazným hradem Železných hor úzce souvisí. Je to
větev, jež se psala z Lichtenburka.
Zřícenina hradu Lichnice (510 m) leží nad hranou Železných
hor, na poměrně vysokém a mohutném nepravém ostrohu, 3) mezi
dvěma výraznými hřebeny, Krkankou (566 m) a Kaňkovem (557
m). Západnístrana ostrohu spadá příkře do čáslavské roviny, od severnější
Krkanky je ostroh oddělen hlubokou Lovětínskou roklí, od
jižnějšího Kaňkova rovněž hlubokým údolím Zlatého potoka.
Ne každé místo v českých zemích bylo tak vhodné ke stavbě
hradu, a ne každá zřícenina poskytuje dodnes tak instruktivní ukázku
toho, co vlastně byl středověký hrad. Na Lichnici 4) vidíme, jak
Hrad Lichnice. Brána do hradního jádra. Stav před rokem 1900.
Kresba Adolfa Liebschera.
August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze XII