Zpravodaj – duben 2004 - Město Český Těšín

Za dva týdny s ní procestujeme celý svět. Pochutnáme si na frankfurtské nebo bavorské polévce nebo se
spokojíme s bulharským džuvečem. Na guláš si zajedeme do Mexika nebo aspoň do Maďarska. Pak si
odskočíme do Číny na kuřecí směs nebo do Toskánska na špagety, ve Vídni či Holandsku si poručíme řízek,
nebo si zajedeme do Španělska vychutnat, jak tam zpívají na talíři ptáčci. Nesmíme však kuchyni křivdit.
Někdy zůstanou doma a poslouží nám moravským vrabcem nebo českými buchtami. Ale pozor! Proslýchá
se,že zažijeme velkou událost na slavnostním křtu bude přejmenováno dušené zelí na slezské zelí ovšem, až
se personálu kuchyně podaří zapražit je tak, jak to uměly naše babičky. Hlásím se za kmotra! Mimochodem
jsem pro to, aby se přísně dodržovaly půsty! Stýská se mi po hladu.
Brzo to bude rok, co jsme se sem nastěhovali. Co všechno se za tu dobu změnilo! Přiznám se, že já jsem
odjížděl dožít! Na půl těla ochrnutý, poznamenaný rakovinou, jednooký, s probolavělou duší, po čem jiném
jsem mohl toužit, než pokud možno po klidné smrti. Byl jsem sice opět mezi svými, denně jsem měl na
očích drahé město, jemuž jsem věnoval celý svůj život, ale přesto dny z počátku plynuly pomalu…
A dnes? Právě jsem se vrátil z krátké procházky. Jen s francouzkou holí bez vozíčku jsem postupně navštívil
všechny své nové přátele. Měli obrovskou radost, vždyť ještě včera jsem neopustil vozík. Stejně tak i já se
těším z každého úspěchu mých kamarádů.
Vzpomínáš si? Prvé dny se potkávali na chodbách
staří opuštění lidé,některé vozily pečovatelky. Pak
se ubírali do svých pokojů,do své samoty. Tam
netrpělivě čekali, až je navštíví jejich blízcí. Ti
přicházejí často, přinesou krásné kytice, povozí
blízké na vozíku, nebo se s nimi projdou, ale pak
spěchají domů, mají tam tolik práce. A tak znovu
samota a často nuda!
Teď už však nejsme sami. Vzniká tu nová
rodina,máme tu tolik práce a krásných úkolů, že
na ně někdy ani nestačíme. Pár jich ještě odolává,
jako by se jim v tom jejich osamocení líbilo, ale
i na ně dojde. To srůstání jedinců v kolektiv, nikdo
nezastaví.
Ptáš se mě, zda něco nepotřebuji. Děkuji, ale opravdu nic. Dole máme bufet a co tam není, vedoucí rychle
obstará a doveze třeba i do pokoje. Jsou tam i noviny. Dokonce i takové, které nám připomínají, že jsme
byli mladí a bujní. Žel, teď už jsme jen bujní. Víš, že se u nás objevují první páry? A co až přijde jaro?
Teď se asi divíš, odkud jsem sehnal elixír života. Víš co je nejlepší lék? Úsměv, ne ten falešný a zahraný,
ale upřímný. Jak se pozná? Ten se zrodí v očích, rozlije se po tváři a zasáhne Tvé srdce.
Srdečně Tě zdraví Tvůj
Honza Havlásek
PS: Dříve než jsem dopis zalepil prožil, jsem v domově dvě tak vzrušující události, že Ti o nich musím
hned napsat.
Začátkem února nám byl ohlášen koncert neznámé skupiny z Cieszyna. Přišlo pět prostých nenápadných
muzikantů a zpěváků a tak jsem si od jejich vystoupení nic moc nesliboval. A pak koncert začal a od
prvních okamžiků mě jejich hudba i zpěv chytly za srdce a stiskly je tak mocně, že jsem nemohl vydechnout.
Byl jsem jako v transu, slzy mi zaplavily oči zalila mě očistná lázeň absolutního umění. Na tento koncert
Kapely, která neexistuje - tak se jmenují - dlouho nezapomenu.
Druhý nezapomenutelný dojem ve mně vyvolalo vystoupení tanečního souboru z Třince. Jsou známí po
celém světě, ale mnozí z nás je viděli poprvé.
Když přitančily na parket dvě děti a předvedly nám s profesionální jistotu svůj valčík a čaču, bylo v jejich
projevu tolik radosti z pohybu, opojení rytmem a vnitřního zaujetí partnerem, že jsem vzdychl obdivem.
A když vystoupil “dospělý“ pár, užasl jsem. Jejich projev byl syntézou akrobacie, zvýrazněného rytmu
i vnitřního spojení a opojení s partnerem.
Náhodou jsem pohlédl do nadšeného sálu, dnes přeplněného.Úplně v zadu na vozíčku seděl náš kamarád.
Nemoc jej poznamenala nehybnou křečí, dorozumíval se s námi jen očima a ty dnes prosily o tanec.
Dvě sestřičky mu okamžitě porozuměly, objaly ho z obou stran a tančily s ním. Jeho oči se rozsvítily
radostí a štěstím a křičely do celého sálu - DĚKUJI VÁM. DĚKUJI VŠEM, KTEŘÍ SE O TY KRÁSNÉ
OKAMŽIKY ZASLOUŽILI.
Honza
22 dubnový PRAVODAJ MĚSTSKÉHO ÚŘADU V ČESKÉM TĚŠÍNĚ