Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

o c e n ě n íCENA JOSEFA MÜHLBERGERAJosef Mühlbergerve své pracovněSiegfried Ulbrecht a Helena Ulbrechtováze Slovanského ústavu AV ČR převzali17. dubna 2011 v německém LauternuCenu Josefa Mühlbergera za speciální číslovědeckého mezinárodního časopisuGermanoslavica. Zeitschriftfür germano-slawischeStudien 1/2009.Německo-český spisovatel, překladatel a literárníhistorik Josef Mühlberger se narodil roku 1903v Trutnově do česko-německé rodiny (hlavní spojnicík české kultuře byla jeho babička z matčiny strany).Jeho mateřštinou byla němčina, avšak s českýmprostředím i jazykem byl po celý život spjat: českéjazykové i geografické reálie prostupují celou jehotvorbou a významnou měrou se podílel na překladechčeské literatury do němčiny.V letech 1922–1926 studoval slavistiku a germanistikuna Karlově univerzitě v Praze, kde také získaltitul doktora filozofie za práci o poezii česko-německýchbásníků. V letech 1927–1928 byl stipendistouna univerzitě v Uppsale. Knižně debutoval v roce1923 a první ocenění získal v roce 1937 (Herderovacena). Brzy nato však přišla vynucená publikačníodmlka, která trvala až do roku 1947. Mezitím bylJosef Mühlberger krátce vězněn, poté absolvovalválečnou službu v řadách německého wehrmachtuna frontách v Dánsku, Rusku, Itálii a Lucembursku.Konec války jej zastihnul v americkém zajateckémtáboře, odkud se později vrátil zpět do Trutnova.Odtud byl však jako německý státní občan v srpnuroku 1946 odsunut na jih Německa. Od roku 1956žil v Eislingenu v Badensku-Württembersku. Začalznovu tvořit a významně se podílet na uměleckéma kulturním životě jihoněmeckého regionu, což muumožňovalo i jeho zaměstnání redaktora v NeueWürttembergische Zeitung. Získal mnoho kulturníchocenění, z nichž k nejvýznamnějším patří Eichendorffovacena (1973) a Spolkový kříž za zásluhy prvnítřídy (1974). V roce 1977 mu byl propůjčen titul profesora.Zemřel v Eislingenu roku 1985.Josef Mühlberger vydal za svůj život téměř stoknih, a to jak uměleckých, tak i odborných. Působiljako básník a prozaik, historik literatury i historikpolitických dějin. Významná je také jeho vydavatelskáčinnost: v letech 1928–1931 byl jedním z hlavníchvydavatelů literárního a kulturního časopisuakademickýbulletinab28Witiko, v němž se snažil o porozumění mezi Čechya Němci. Jeho nejznámější a nejčastěji vydávanouknihou (naposledy v roce 2003) jsou Chlapci a řeka(česky také 2003) z roku 1934 – lyrické líčení vztahudvou dospívajících hochů k jedné dívce a jehotragické vyústění. Próza obsahuje i zašifrované náznakyjeho homosexuální orientace. Napsal také historickéromány ze štaufského období, povídky ze šumavskéhoprostředí, odkud pocházela jeho matka,povídky s tématy vlast, její ztráta či hledání identity.Známý je i jako autor Dějin české literatury od počátkůdo současnosti (Tschechische Literaturgeschichtevon den Anfängen bis zur Gegenwart, 1970) a Dějinněmecké literatury v Čechách v letech 1900–1939(Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen1900–1939, 1929, 2. vyd. 1981). Překládal z růz -ných jazyků; výbor překladů české poezie vyšelv roce 1964 pod názvem Linde und Mohn (Lípaa mák), z jeho pera pochází i překlad NerudovýchPovídek malostranských a Babičky Boženy Něm -cové. K jeho nejoblíbenějším českým básníkůmpatřil Jiří Wolker. Vybrané spisy Josefa Mühlbergeravyšly v roce 2004.Mühlbergerova pozůstalost, kterou spravuje Archivpísemnictví východního Württemberska, čítá desetitisícedopisů, stovky rukopisů, deníky z let 1927–1984,knihovnu i zařízení bytu. Velká část rukopisů (mezinimi i některé překlady poezie Jiřího Wolkera) nebyladodnes publikována. O propagaci a popularizacijeho osobnosti se stará Společnost JosefaMühlbergera se sídlem v Heubach-Lauternu, kteráorganizuje festivaly jeho tvorby, Literární dny JosefaMühlbergera, a zároveň podporuje i tvorbu autorůspjatých s württemberským regionem. Zakládajícímičleny společnosti jsou dr. Reiner Wieland (literárníhistorik, germanista a bývalý ředitel školy), spisovatelkaa publicistka Tina Strohecker a spisovatelkaa literární historička dr. Susanne Lange-Greve. Z je-FOTO: ARCHIV PRAŽSKÉHO LITERÁRNÍHO DOMU