Rozhovor z roku 1985

✐✐godard — 2005/12/1 — 12:03 — page 23 — #17✐✐Anna Karina a Jean-Paul Belmondov Bláznivém PetříčkoviAno, snažil jsem se nalézt svou vlastní cestu. To byla má radost z vlastnítvorby, z toho, že člověk píše spíše jako romanopisec ...Psal jste rychle, nebo to byl bolestný proces?Vždycky to bylo zdlouhavé a dokončované na poslední chvíli. Ale byla v tomradost z té poslední minuty, jako je tomu u sexuální rozkoše.Pociťujete to samé, když děláte film?Nezměnil jsem se a vždy čekám do poslední chvíle, i když se snažím psátútržky vět do scénářů. Je v tom radost z tvorby a zrodu. Je v tom také určitábolest, kterou lze ale překonat touto radostí, kterou člověk pociťuje, kdyžtvoří: nejdříve neexistuje nic a náhle se něco objeví. Ale samozřejmě je zdei ten druh potěšení jako při vaření nebo když dá člověk gól. V mém případěvše přichází na poslední chvíli, nechávám nevědomky ubíhat čas, abych vechvíli, kdy to má začít, měl nějaké komponenty. Člověk alespoň předtímprožívá svůj život a nemusí se bát ...Děje se to stejným způsobem i během natáčení?Rád bych, ale tam to musí být sdílené i ostatními. Někdy odcházím točittak, jako bych šel na procházku, mám připraveno jen několik věcí, důvěřujiR O Z H O V O R Z R O K U 1 9 8 5 23✐✐✐✐