Ezopovy bajky (pdf)

Ezopovy bajkyEzop6. století p°. n. l.

Obsah1 První kniha Ezopova 61.1 O kohoutu a perle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61.2 O vlku a o beranu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61.3 O lvu, vlku, koze a ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61.4 O psu a o kusu masa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71.5 O psu a o ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71.6 O zlod¥ji a o slunci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71.7 O vlku a o °e°ábu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81.8 O muºi a o hadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81.9 O dvou psech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81.10 O voslu a lvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91.11 O dvou my²ích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91.12 O vorlu a li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101.13 O vorlu, hlemejºdi a vrán¥ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101.14 O havranu, sýru a li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101.15 O voslu a o ²t¥n¥ti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111.16 O lvu a o my²i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111.17 O dvou supích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121.18 O lvu, kanci, bejku a voslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121.19 O vlastovici a o jiných ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Druhá kniha Ezopova 142.1 O ºabách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142.2 O zlod¥ji a o psu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142.3 O svini souprasní a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152.4 O ho°e ku porodu pracující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152.5 O vlku aneb psu a o jehn¥ti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152.6 O starém psu a o pánu jeho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162.7 O zajících a ºabách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162.8 O vlku a kozlátku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172.9 O holubu, supu a krahujci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172.10 O chudém £lov¥ku a o je²t¥rce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172.11 O jelenu, o vlku a o ovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182.12 O havranu nebo vrán¥ a o pávu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182.13 O obrazu a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182.14 O mou²e a mravenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182.15 O mou²e a o mezku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192.16 O ºáb¥ a volu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192.17 O li²ce a o £ápu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202.18 O kol£av¥ a o hospodá°i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

3 T°etí kniha Ezopova 203.1 O lvu a o pastý°i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203.2 O voslu a frýzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213.3 O lvu a koni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223.4 O zví°atech a o ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223.5 O frejí°ce a o mládenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233.6 O slaví£kovi a o krah·jci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233.7 O li²ce a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233.8 O jelenu a o lovci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243.9 Fabule vynechaná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243.10 O ºen¥ a o muºi jejím umrlém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253.11 O otci a nepoda°ilém synu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263.12 O zlém a je²t¥ o hor²ím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263.13 O vlcích, o ovcích a o psích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263.14 O muºi a o seke°e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273.15 O rukou, nohách a b°ichu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273.16 O vopici a li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273.17 O vlku a o psu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283.18 O jelenu a o volu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283.19 O kramá°i a o voslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293.20 O lvu a o vopici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294 ƒtvrtá kniha Ezopova 304.1 O li²ce a o hrozních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304.2 O kol£av¥ a o my²ích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304.3 O vlku, o pastý°i a o myslivci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304.4 O voslu a o lvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314.5 O rysu a sedláku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314.6 O °ezníku a o skopcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314.7 O jedli a o t°tin¥ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324.8 O ptá£níku a o ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324.9 O supu a o jiných ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324.10 O koni, o jelenu a o myslivci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334.11 O starém lvu a o li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334.12 O nemocném oslu a o vlku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334.13 O jednom velkém kozlu a t°ech malých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344.14 O £lov¥ku a o lvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344.15 O ble²e a o velbloudu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345 Z jiných soubor· bajek 355.1 ƒlov¥k a divý muº . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355.2 T¥ºko jest p°irození zm¥niti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355.3 O dvou tovary²ích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 353

5.4 O ºáb¥, o ºabinci a o ptácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365.5 O li²ce a kohoutu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365.6 O li²ce a o ko£ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375.7 Li²ka a lev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375.8 Oliva a fík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375.9 Orel a brouk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385.10 Pocestní a platan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385.11 Sever a Jaso¬ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385.12 Li²ka a kozel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 385.13 O ko£ce a kohoutu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395.14 O medv¥du a v£elách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395.15 O lvu a my²i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395.16 O kanci a oslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395.17 O vlku a li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405.18 O ºelv¥ a ºabách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405.19 Ko£ka a my² . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406 Listy v¥t²ího formátu 406.1 O £lov¥ku pravdomluvném, o lhá°i a o vopici . . . . . . . . . . . . . . . . . . 406.2 O pávu bohyn¥ °e£ené Juno a o slaví£kovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 416.3 O £lov¥ku lysém a o mu²e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 416.4 O mravenci a o kobylce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 426.5 O me£i a o poutníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427 Z jiných soubor· bajek 427.1 O dvou krabech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427.2 O hadu, li²ce a jeºkovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427.3 Husy a °e°ábi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427.4 Slepice zlatonosná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437.5 Li²ka a trní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437.6 O sedláku a mladém býku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437.7 O ºíznivé vrán¥ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437.8 O v¥tru a dºbánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447.9 Duby a Zeus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447.10 Tygr a li²ka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447.11 O závistivém psu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 447.12 O vlku a o li²ce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 454

P°edmluva Romula mudrce na Knihy EzopovyRomulus z Athén u£il syna svého takto. Ezop ek byl smyslný muº, kterýº básn¥mi svýmilidi u£il, jak se v £inech svých zachovávati mají, co d¥lati a £eho nechati. A proto, aby ºivotlidský a mravy jich okázati mohl, k tomu jest básní svých uºíval, ptáky, stromy, divokái pitomá zví°ata, kozly, vlky, li²ky, lvy, voly, ovce, kozy a jiné v¥ci mluvící uvozuje, podlép°íleºitosti a slu²nosti jedné kaºdé rozprávky a básn¥.5

1 První kniha Ezopova1.1 O kohoutu a perleKohout hraba se a hledaje sob¥ v hnoji potravy, nalezl perlu, kteráºto na neslu²ném míst¥leºela. K níº °ekl takto: O p°edrahá v¥ci, jakº tak hanebn¥ v hnoji a v lajních leºí²? Kdybytebe n¥který lakomec nalezl, jak s p°evelikou radostí tebe by pochytil, a ku první okrasea váºnosti tvé tebe by p°ivedl. Ale já nalez²i tebe tak na mrzkém míst¥ leºící, rad¥ji bychbyl n¥co jiného nalezl, £ímº bych se poºiviti mohl, neb ani já tob¥, ani ty mn¥ se nehodí²."Rozprávky vyznamenání:Tuto rozprávku Ezop t¥m rozpráví, kte°íº, kdyº jej £tou, nerozum¥jí moci a uºitku perlytéto, a medu s kvítí jako v£eli£ky sbírati neum¥jí, neb t¥m takovým Ezop k £ítání uºite£nýnení.1.2 O vlku a o beranuEzop o nevinném a proti tomu o zlobivém a zjevném k°ivdá°i tuto rozprávku pokládá.Vlk a beran, oba dva ºízniví jsouce, p°i²li k potoku, aby pili. Vlk pil z potoku dalekonaho°e, a beran dole. Uhlédav pak vlk berana, °ekl k n¥mu: Vºdycky mi, kdyº piji, kalí²vodu." Trp¥livý beránek °ekl: Kterak bych já tob¥ kalil vodu, pon¥vadº od tebe ke mn¥te£e?" Vlk jakoby se zard¥l, ºe mu beran pravdu pov¥d¥l, i °ekl: A co mi laje²?" Odpov¥d¥lberan: Já tob¥ nic nelaji." Tu op¥t °ekl vlk: P°ed p·l létem téº mi otec tv·j d¥lal." Beran°ekl: Já jsem je²t¥ toho £asu na sv¥t¥ nebyl, aniº jsem je²t¥ se byl narodil". Op¥t vlk °ekl:Pole jsi mi mé tak pokazil a pohubil svým pasením a p°í²tikováním, ºe zpustlo." Beránekaneb jehn¥ °eklo: Jakº to m·ºe býti, v²ak je²t¥ nemám ºádných zub·v." I rozhn¥vav se vlk,°ekl: A£koli já tvejch d·vod·v a vejmluv zru²iti nemohu, v²ak proto chci sob¥ z tebe £istoukolací ud¥lati". A pochytiv tichého beránka, roztrhav jej, sn¥dl ho.Vyznamenání:Touto rozprávkou Ezop ukazuje a vysv¥d£uje, ºe u nepravých a k°ivdomluvných ºalobník·rozum a pravda ºádného místa nemají. Takových vlk· mnoho se nalézá.1.3 O lvu, vlku, koze a ovciJest obecné to p°ísloví: S mocn¥j²ím sebe netovary² a své v¥ci v dobré mí°e postaví². O tomjest taková rozprávka.Vlk, koza a ovce stovary²ili se se lvem, aby spolu na lov do jedné stráni táhli. A uhoniv²ejelena, na £tvero jej rozd¥lili. Potom °ekl lev: První díl proto beru, ºe jsem lev a nad v²emizví°aty král. Druhý díl, proto jest m·j, ºe siln¥j²í jsem neºli vy. A t°etí proto chci míti, ºejsem touºeji b¥ºel neºli z vás kdo. A £tvrtého kdo se dotkne, hned jsem mu nep°ítelem."A tak ten nev¥rný a lichý lev tyto t°i odhádal od díl·v jejich a sám v²ecky pobral.Tato rozprávka v²ecky lidi napomíná, aby se tovary²stva sebe mocn¥j²ího varovali.Tu báse¬ Crinitus v novém latinském p°ekládání z °e£i °ecké pokládá o lvu, voslu a li²ce.A kdyº vosel z rozkázání lvova, coº ulovili, na tré rozd¥lil, proto se velmi lev na vosla6

ozhn¥val, a ²k°íp¥ zuby, rozkázal li²ce d¥liti. A li²ka hned v²ecko v jednu hromadu sloºilaa lvu p°ivlastnila. I líbilo se to lvu, tak ºe se vzeptal, kdo by ji tím oby£ejem d¥liti u£il?A ona odpov¥d¥la, ºe nebezpe£enství, v kterémº vosel stál, to mne nau£ilo". A tak ta báse¬oznamuje, ºe ten ²´astný jest, kdoº se cizím nebezpe£enstvím kaje.1.4 O psu a o kusu masaKdoº lakom¥ cizího a p°íli²n¥ ºádá, potracuje své. A £ehoº nalakomí, toho nepoºívá. O tomEzop mluví takto:Pes nesa kus masa v tlam¥, b¥ºel skrze tekutou vodu. A vtom podobný kus masa v vod¥zdáv se sob¥ ºe vidí, cht¥l také i ten pochytiti. A tak odev°ev ústa, upustil ten, kterýº m¥l,a voda jej hned zanesla, tak ºe on jistej kus za nejistej ztratil.Protoº lakomej, kterejº mnoho ºádá, ten vºdycky málo mívá.1.5 O psu a o ovciPes p°ed soudem vinil z p·j£eného chleba ovci. Ovce jemu odpírala, °koucí, ºe nikdá ºádnéhochleba od n¥ho nep°ijímala. Pes odvolával se, ºe chce sv¥domím to prokázati. To aby postavil,jemu jest pu²t¥no. I p°ivedl vlka, kterýºto vyznával, prav¥ se v¥d¥ti, ºe by chleba p·j£il pesovci. P°itom také lu¬ák p°ítomen býti se pravil; a vcházeje lu¬ák, °ekl k ovci: Kterak tysmí² toho zapírati, prav¥ci, ºe jsi nep°ijímala?" A tak ovce jest t¥mi k°ivejmi t°mi sv¥dkyp°emoºena. A hned ortel jest vy°£en, aby ona chléb psu navrátila. I p°inucena jest, ºe vlnusvou ne v £as vost°ící dáti musila, aby tomu, kterémuº povinna nebyla, zaplatila.Tak´ mnozí £iní, na nevinné lsti vymej²lejíce, a svá p°edsevzetí fale²nejmi sv¥dky a pevn¥utarasovanejmi lºmi upev¬ujíce.1.6 O zlod¥ji a o slunciCoº v £lov¥ku od p°irození leºí, toho se on velmi t¥ºce zbaví. To tato rozprávka znamená.ƒasu jednoho sousedé m¥li velikou radost a pot¥²ení s zlod¥jem na jeho svatb¥, nad¥jícese, ºe se jiº obrátí a zlod¥jství p°estane. K nimºto p°i²ed jeden muº moudrý a vida jev takové radosti, °ekl jim: Poslechn¥te, já vám chci radost va²i vyloºiti. Jednoho £asu sluncecht¥lo se voºeniti. To se zdálo v²em zemím odporné, a v²ecken sv¥t toho trp¥ti nemohl, takºe i najvy²²ímu bohu, Jupiterovi, láli a zlo°e£ili. Proto se Jupiter velmi hn¥val, a tázal sena p°í£inu toho lání a zlo°e£ení. A jeden °ekl k n¥mu: Nemáme nyní neº jediné slunce, tov²ecken sv¥t zarmucuje p°íli²nou horkostí, tak ºe v²eckno p°irození od ní nemocno bývá: copak budoucího jest, kdyº slunce jiných naplodí?'"Báse¬ tato ukazuje, ºe se lidé pro mnoºení zlých radovati nemají, neb oni s¬atí a oddanísob¥ podobné plodí. Zlí rádi zlé plodí. Po zlém plemenu rády zlé rodiny bejvají. Jeden zlod¥jmnoho jiných naplodí, a jeden lotr mnoho lotr·v nad¥lá.7

1.7 O vlku a o °e°ábuKdoº zlému dob°e £iní, °ídko odplaty dobré od n¥ho dochází. -Vlk poz°ev kost, velikou mukum¥l, neb mu v ch°tánu nap°í£ v¥zela. Vysoce se zakazoval, ºe zaplatí a za to u£iní, kdoºby mu koli od toho zlého pomohl. I povolán jest k tomu °e°áb s dlouhým krkem, aby vlkupomoc u£inil. Ten vstr£iv krk sv·j v ch°tán vl£í, vytáhl jemu kost ven a zdravého jej u£inil:a jiº od zdravého vlka, aby mu p°ipov¥d¥nou mzdu dal, ºádal. A vlk takto pov¥d¥l: O v¥t²ínevd¥£nosti od toho °e°ába, jeºto tak hluboko v mém ch°tánu jako ta kost byl, a je²t¥ ºádáode mne záplaty. Co jsem mu mohl lep²ího ud¥lati, neº abych ho p°i ºivot¥ zachoval? Jeºtoto mn¥ k veliké potup¥ a lehkosti jest."Tato báse¬ napomíná ty, kte°íº zlým sluºbu a pohodlé £iní anebo n¥jaké dobrodiní ukazují.1.8 O muºi a o haduZlému kdo pomoc £iní, v¥d¥ti´ má, ºe dosti zle £iní. Nebo za své dobré £iny zlou odplatuod n¥ho míti bude.Pro velikou zimu a mrázy £lov¥k jeden, lítostí hnut jsa, hada v domu svém choval a p°escelou zimu jemu jísti dával. Kdyº pak zima pominula a had jiº zase jako obºil a povok°ál,v²eckny v¥ci jedem nakva²oval. A aby vºdy milostí po sob¥ nepoz·stavoval, a laskav¥ aby senerozd¥lil, £emuº kde mohl, tomu u²kodil.Tuto rozprávku mají pamatovati, kte°íº dobrovoln¥ nevd¥£ným lidem nápomocni bývají,kte°íº by rad²i p°i rozd¥lování a rozvedení p°átelství u²kodili, neº by za to, coº dobréhop°ijali, n¥£ím dobrým zase se odplatili.1.9 O dvou psechPokorná a pochlebná slova, anebo p¥kné mluvení, £asto lidí p°ivozuje k veliké ²kod¥. Protoº,abychom pochlebník·v a lahodných °e£í podávajících nep°ijímali, ale jich se varovali, Ezoptuto báse¬ sloºil.Jednoho £asu tista, jsoucí b°ezí a mající se poloºiti, pokorn¥ lahodnejmi slovy psa prosila,aby jí pop°ál v pele²i své místa. Pes, dav se namluviti, p°ál jí toho a hned jí z pele²e postoupila ji tam vpustil. Ona pak kdyº tam dlouhý £as leºala, a jiº mladí ºe velicí byli, prosil pes, abyse zase vyst¥hovala a pele² jemu vyprázdnila. Ale ona toho u£initi necht¥la. Nevelmi mnohopotom ºádal pes op¥t, prose, aby mu to podlé té víry u£inila, kterouº od n¥ho poznala, a jemuz pele²e varovala. K tomu tista nadut¥ a hrd¥ odpov¥d¥la: Pro£ mne nepráv¥ a nespravedliv¥n¥kolikrát trápí²? Coºpak chce² proti mn¥ a proti v²em mým býti? Pakli jsi siln¥j²í neºli myv²ickni, teda já tob¥ chci z pele²e varovati."Tak´ £asto dob°í a p°ív¥tiví skrze lahodné a pochlebné mluvení statky své ztracují a o n¥p°icházejí.8

1.10 O voslu a lvuO svémyslném, bláznovém, posm¥²ném £lov¥ku mud°ec tuto báse¬ sloºil.N¥kte°í lidé potupují sebe vy²²í, jeºto z toho veliké zlé jim nastává. Jako tento vosel,potkav se se lvem, °ekl k n¥mu: Pozdravuji tebe, brat°e." Lev pak to snesl a nedal mu ºádnéodpov¥di, ale potupil slova jeho a hlavou na n¥ kynul, pomysliv sám p°i sob¥: A já bychnecht¥l tím marným a ni£emným hovadem svejch zub·v po²kvrniti, aniº bych cht¥l oustodev°íti, abych se m¥l s ním vaditi. Neb kdybych se s ním o£ zasadil, musil bych ho nebomne plundrujícího, aneb po kusích roztrhaného, nechati a odjíti: protoº lépe´ jest bláznovémuhovadu to p°eslechnouti."Tato báse¬ u£í, aby lidé rozumn¥j²í n¥co na bláznových sná²eti um¥li, a blázny abyochra¬ovali, kte°íº n¥kdy moud°ej²ím n¥co bláznové p°emluví.1.11 O dvou my²íchMnohem jest lépe v chudob¥ bezpe£n¥ ºivu býti neºli v bohatství pro strach a starostíschnouti a vadnouti. Jakoºto báse¬ tato oznamuje.My² domácí p°es pole vandrovala, a ºádána jsouci od polní my²i, aby u ní hospodou byla,od ní jest p°ijata a znamenit¥ v její malé dupce ct¥na, tak ºe ºaludy a je£menem nakrmenabyla. Kdyº pak zase se vracela, svou cestu dokonav²i, k polní my²i se navrátila a jí prosila,aby s ní ²la a také, co by m¥li, jedla. Tak se stalo. I ve²li spolu do jednoho p¥kného domu,v kterémº byla ²piºérna aneb sklep, plný rozli£ných pokrm·v. Ty ukázav²i domácí my²,°ekla: Mnedle, jez tyto dobré pokrmy, pokudº´ se líbí, neb já jich mám na kaºdý den nazbytdosti." A kdyº jiº rozli£nejch pokrm·v poºívaly, tehdy p°ib¥hl b¥hem klí£ník a u dve°í serumploval. My²i, lek²e se, utíkaly, domácí do díry sob¥ známé, ale p°espolní nebyla tu dírsv¥doma, tak nev¥d¥la, kam b¥ºeti, neº po st¥nách sem i tam se drala, a jiº po svém ºivotubyla pustila. Kdyº pak ten ²afá° ze sklepu vy²el a dvé°e po sob¥ zamekl, °ekla domácí my²k p°espolní: Pro£ se sama d¥sí² tvým b¥háním a utíkáním? Mnedle jezme a m¥jme dobrouv·li a p°ebírajme se v t¥ch pokrmích, nebo neboj se, zde se nemáme o£ starati, neº tolikobu¤me vesely." Odpov¥d¥la polní my²: Schovaj sob¥ své pokrmy a bu¤ s nimi vesela, nebty nemá² ºádné starosti ani pé£e, ani také úzkosti aniº tebe také co trápí tito kaºdého dnezámutkové; já také dob°e a st°ídm¥ na poli míti se budu, a vºdycky vesela budu, ºádné pé£eo nic míti nebudu, ºádného zámutku báti se nebudu. Ale ty vºdycky pe£livá bude², a nikdásebou bezpe£na nebude², vºdycky na tebe pasti nastrahovati a léceti budou, aby t¥ polapili.Ko£ky t¥ ustavi£n¥ prohán¥ti budou, a pro jich pokrmy bez p°estání obecn¥ v²ichni tebenenávid¥ti budou."Tato báse¬ trestce ty lidi, kte°íº se s vy²²ími stovary²ují, aby od nich n¥co dosíci mohli,£ehoº jim ²t¥stí nikdá nep·j£ilo, aniº se jim kdy to poda°ilo. Protoº mají lidé takoví pokojnýºivot vyvoliti a rad¥ji bezpe£n¥j²í sebou v svém malém obydlí býti, neºli toho ºádati, coº byjejich p°irození nep°íslu²elo, aneb coº by jim oby£ejného nebylo.9

1.12 O vorlu a li²ceVelicí a mocní nemají niº²ích potupovati. Jakoº tato rozprávka oznamuje.Vorel a li²ka, p°átelství s sebou a známost u£iniv²e, aby od sebe daleko nebejvali, na tomse snesli. A toho p°átelství potvrdili tím, ºe sob¥ p°ivykli. Vorel pak na vysokém strom¥hnízdo sob¥ sloºil, a li²ka hned tu od n¥ho nedaleko na zemi mladé vyvedla. Kdyº pak £asun¥kterého vy²la, aby se popásla, vorel nemaje, co by jedl, slet¥v do chrastiny dol· a mladéli²ky pobrav, spolu s rodinou svou je pojedl. Vrátiv²i se pak li²ka a tomu porozum¥v²i, co byse p°ihodilo, ne tak velmi pro rodiny své smrt se rmoutila, jako pro to, ºe se pomstíti nemohla.Neb létati nemohouci, létajícího vorla uhoniti nemohla. V²ak proto z daleka stojeci (coº jestoby£ej t¥m, kte°íº se pomstíti nemohou) nep°íteli svému zlo°e£ila a jej klela. Nemnoho pakpotom, kdyº jacísi kozu ob¥tovali na poli, slet¥v vorel dol·, kus té ob¥ti s uhlím °e°avýmpochytiv, do hnízda vnesl. Kdyº se pak vítr strhl a ohe¬ se roznítil, vorlí£ata, nemajíce je²t¥ºádného pe°í, ope£ená na zemi spadala. A li²ka p°ib¥h²i, p°ed ním, kdyº na to vorel hled¥l,v²ecka je pojedla.Báse¬ znamená, ºe ti, kte°íº p°átelství ru²í, a£koli pomsty nemívají od nedostate£n¥j²íchsebe pro jejich mdlobu, v²ak proto od Boha pomsty neucházejí.Tato rozprávka u£í, ºe vy²²í nemají niº²ích potupovati, aby trestáni nebyli ohn¥m pomstya spravedlnosti Boºí. Jakoº také stará báse¬ o tom jest, jinými slovy, ale k témuº rozumu.A t°etí také o vorlu a o hovniváli.1.13 O vorlu, hlemejºdi a vrán¥Kdoº opat°en jest a sebou bezpe£en, ten se vyst°íhej, aby mu skrze zlou radu u²kozenonebylo. O tom Ezop mluví takto:Vorel pochytil hlemejºd¥ velikého, a nohou ho sob¥ drºe, vylet¥l s ním vysoko do pov¥t°í.V²ak hlemejº¤ tak se do své ²ko°epiny vtáhl ºe mu vorel nemohl nic u²koditi, ani ho z nívytáhnouti. Tu potkav²i jej vrána, pochlebovala mu, °kouci: I cos velmi dobrou v¥c uhonil,ale, le£ ji rozbije², jísti jí nebude², a daremní tvá práce bude." Ihned vorel p°ipov¥d¥l vrán¥kus toho lovu, aby mu k tomu radila. Vrána jemu takovou radu dala, °kouci: Le´ nahoru aºk nebi, a pust jej na velikej kámen, a ²ko°epina aneb ten ºabinec jeho se rozrazí, a tak p°edsebou pokrm leºeti uhlédáme a s veselím se poºivíme."Skrze tu lstivou radu této vrány zkaºen jest hlemejº¤ a orlovi s vranou pokrmem u£in¥n,a£koli od p°irození domkem a p°epevnou ²ko°epinou opat°en jest.1.14 O havranu, sýru a li²ceLidé, kte°íº pochlebník· a °e£í lahodných podávajících slova p°ijímají, oklamáni bejvají.Jakoº tato rozprávka ukazuje.Havran, vzav sejr na vokn¥, let¥l s ním na jeden vysoký strom. Uhlédav²i jej li²ka, zacht¥lose jí toho sejra. I promluvila k n¥mu lahodnými slovy, °koucí: O havrane, kdo jest tob¥podobný? Neb ºádný pták nemá takového pe°í, jako ty. A nevím, aby p¥kn¥j²í pták mohlnalezen býti, kdyby toliko k té kráse n¥jaký hlas m¥l; neº tak mám za to, ºe má² hlas10

p°iobhroubný." Havran se radoval z té marné chvály, a cht¥ se více zalíbiti a hlas sv·jokázati, vztáh²i krk, siln¥ zk°ikl. A jakº ústa odev°el, hned mu sejr vypadl. Ten pochytiv²ichytrá a lstivá li²ka, rychle jej pohltila. Teprvá havran p°estal, porozum¥v tomu, ºe slova téli²ky líbezná s lstí a nev¥rou byla smí²ená.Protoº napomíná tato báse¬ obecn¥, pochlebník·v aby se st°áhli a jich se varovali.1.15 O voslu a o ²t¥n¥tiKdo k slu²né sluºb¥ není ustanoven a k ní se nehodí, ten nemá se t°íti vy²²ímu a lep²ímuslouºiti, neb sluºba jeho p°íjemná nebude. O tom sly² tuto báse¬:Vosel, vida ²t¥¬átko, kterak p¥kn¥ od pána svého navedeno jest, ºe kaºdý den s pánem semilkují a s sebou p¥kn¥ nakládají, tak ºe pán se s ním pohlazuje, jísti mu z svého stolu dává,a v²ecka £eled domácí mu folkuje, myslil sám u seb: Kdyº´ toto tak malé nemilé zví°átko takpán m·j miluje i v²eckna £eled pro to ²patné lísání a umílení, jak mnohem více budou mnemilovati, kdyº já se k n¥mu budu ulisn¥ míti a umíleti. Mnohem lépe to se mu líbiti bude,ºe já veliký jsem a lep²ího rodu neºli pes, a k mnohým v¥cem jsem uºite£n¥j²í neº to ²t¥n¥,protoº mnohem hodn¥ji ct¥n budu. A rozváºiv ty v¥ci vosel u sebe, uhlédal pána, an dom·jde; hned b¥ºel proti n¥mu a ukázal radost svou °váním svým, a zpav se, vloºil se svejmip°edními nohami pánu na ramena, a po£al jemu okolo oust £enichati a vokolo tvá°i sem i tamse umíleti, tak ºe na n¥m i ²aty zmazal. A kdyº nepodobn¥ t¥ºce na pánu leºel, pán zavolalna sluºebníky, aby ho té kratochvíle zbavili, a aby toho vosla prázden býti mohl. Tu v²ecka£eled na vosla s sochory, s kyjmi i s kamením b¥ºela, a utloukli ho po h°bet¥ i po bocích, ºev n¥m n¥kolik ºeber zlámali, a ubitého zase jej k °eb°íku neb k jeslem p°ivázali, tak ºe holedvá s du²í pustili.Tato báse¬ ukazuje, ºe ºádný nemá se vysokomysln¥ pozdvihovati, aby se m¥l u v¥t²ísluºbu t°íti, neºli by jemu náleºité bylo.1.16 O lvu a o my²iA£koli £lov¥k neváºný anebo prostý stavu niº²ího vy²²ímu n¥co potupného nebo nepravéhou£iní, zvlá²t¥ necht¥, a kdyº prosí, aby mu to provin¥ní z necht¥ní u£in¥né odpu²t¥no bylo,má se státi, neb p°ichází £as odplaty, a ºe i nuzní mohou £asem mocným neb bohatýmprosp¥ti. O tom sly² takovou báse¬:Lev spal v lese toho £asu, kdyº se polní my²i tekly a spolu pohrávaly. Z necht¥ní jednaz nich na lva vsko£ila. Lev procítiv, rychle ji pochytil. My² ºalostiv¥ ho prosila, aby jí tuvinu odpustil, prav¥ci, ºe toho svévoln¥ neu£inila, a také oznamovala jemu, kterak by jichmnoºství spolu pohrávalo, ona pak sama, nechtíc, a ºádná jiná na n¥ho ºe vsko£ila, v²akza milost prosí, aby ta p°íhoda jí milostiv¥ váºena byla. Lev, rozváºiv to u sebe, ºe bypomsta velmi chaterná byla proti jedné my²i, a v¥t²í lehkost z toho neºli £est ºe by mubyla, tomu rozum¥je, odpustil my²i vinu a dopustil jí odjíti. My² s vd¥£ností a s d¥kovánímod n¥ho ode²la. Po n¥kolika pak dnech málo lev vpadl do tenat. A porozum¥v tomu, ºe by jatbyl, po£al velmi siln¥ a ºalostiv¥ °váti a k°i£eti, a s velikou t¥ºkostí na své ne²t¥stí na°íkati.Usly²av²i to my², hned k n¥mu b¥ºela, aby zv¥d¥la, co by to bylo, aneb jaké ne²t¥stí by ho11

potkalo. Poznav²i pak to my², ºe by jat byl, °ekla k n¥mu, t¥²íc jej, aby se nic nebál, ºemu se chce za dobrodiní jeho, kteréº jí byl u£inil, odplatiti, a toho dobrodiní ºe jest vd¥£na,dokázati. I v²eckny chytrosti a lsti k tomu v¥zení p°iloºené vyhledav²i a je poznav²i, vzalap°ed se práci zub·v svých a po£ala p°ekusovati a rozvazovati v²eckny uzly té vazby, a v²eckyjejí chytrosti v nic obrátiv²i, tudy lva vysvobodila a vesele do lesa odeslala.Tato báse¬ u£í, ºe malých a níº²ích nemáme potupovati, neb´ p°ichází hodina, ºe, coºjsme koli komu u£inili, v²eckno se nám nahradí.1.17 O dvou supíchKdoº se rád s kaºdým vadí a hadruje, ten se v pot°eb¥ své a nouzi pomocí ode v²ech opova-ºuje. O tom máme tuto báse¬ sly²eti.ƒasu jednoho roznemohl se sup. A kdyº leºel mnoho m¥síc·v, tak ºe ºádné nad¥je nem¥l,aby m¥l ºiv z·stati, prosil s plá£em mate°e své, aby chodila po místech svatých a za n¥jslibovala, coº by kdoli cht¥li, ºe ob¥tovati chce, jediné aby mohl k zdraví navrácen a ténemoci prázden býti. Mát¥ odpov¥d¥la, ºe to ráda chce u£initi, ale ºe se obává, ºe z tohonic nebude, °koucí: Ty jsi vºdycky prve bez bázn¥ Boºí na sv¥t¥ ºiv byl, kostely jsi zloupil,v²eckny oltá°e po²kvrnil, aniº jsi které svátosti sob¥ co váºil; kterakº tedy mám za tebeprositi?"Tuto báse¬ sob¥ váºiti mají ti, kte°íº v h°í²ích jsou, a odpu²t¥ní jich bez srdce skrou²enéhoa bez zpov¥di dojíti cht¥jí. Má jeden kaºdý £lov¥k nejprve £istým býti, chce-li od Boha v tom,za£ ho prosí, usly²án býti. I také ti lidé, kte°íº se obecn¥ jiº nyní rozdvojují a s kaºdým nevolimíti cht¥jí, vºdycky lstiv¥ s protivností ºivi jsouce, kdyº na n¥ jaká pot°eba p°ijde, tehdáºoby£ejn¥ beze v²í pomoci opu²t¥ni bývají.1.18 O lvu, kanci, bejku a vosluMoc kdoº potratí, ten´ také má vysokomyslnost svou s sebe sloºiti, aby ode v²ech trestánnebyl. Jakoº tato fabule aneb rozprávka oznamuje.Lev, pro mnohá svá léta jiº jsa nestate£ný, ºe i na své síle velmi zemdlen byl, tu p°i²elk n¥mu kanec, slin¥ se a zuby klapaje, a t¥mi ²kodu sob¥ u£in¥nou jemu odplacuje. Bejktrkal ho a ranil vob¥ma rohy. Vosel pak, vida ho jiº zemdleného, a an k ni£emémuº není neºleºeti, v¥da, ºe prvé nep°ítelem jeho byl, ude°íl ho velmi tuze nohou v £elo. Lev, vzdech²i,°ekl: Kdyº jsem já p°i své síle a mocí byl, tu jsem ºiv byl u veliké cti, v²em hrozný jsembyl, a v²ecka zví°ata se mne bála, a kdoº jedné na mne zpomenul, kaºdý se mne zhrozil.Zase jsem mnohým dobrotivý byl, kterýchº jsem ni£ímº neurazil, ale pomoc jim u£inil: ti jiºv²ickni proti mn¥ se zakyselili. A jakº mé síly a moci zbaven jsem, tak v²eckna má £est s nípominula."Tato báse¬ napomíná a u£í mocn¥j²í, aby p°i své mocí dobrotiví a p°ív¥tiví byli, abyniºádná pomsta po vykonání mocí na n¥ nep°i²la.12

1.19 O vlastovici a o jiných ptácíchKte°íº dobré rady neposlouchají, £asto k veliké ²kod¥ p°icházejí. To tato báse¬ znamená.Kdyº jednoho £asu v²ickni ptáci pole vid¥li strojiti, konop¥ a len na n¥ síti, nic sob¥toho neváºili. Ale vlastovice, dob°e tomu rozum¥je, co to rozsívání p°inese, v²em pták·mto oznámila, jak by to velmi ²kodlivá v¥c jim byla. Ale oni toho nedbali. Potom vop¥t,kdyº jiº len a konop¥ poodrostly, vlastovice k nim °ekla: Pomn¥te, ºe´ toto nám k zlémup°ijde. Protoº po¤me a vytrhejme to, nebo hned jakº dozrá, budou z toho tenátka víztia vosídla nám nastrahovati, a tak my skrz lidskou lest a strojení lapáni budem." V²ichniptáci potupili radu její a jí se posmívali. Porozum¥v²i tomu vlastovice, od nich se odd¥lilaa k lidem do dom·v se vst¥hovala, aby obydlé její pod st°echami bezpe£n¥j²í bylo. A kte°íºradou její spraviti se necht¥li, vºdycky v starosti jsou, aby pod pom£e zlapáni nebyli.Tuto báse¬ svévolní pamatovati mají, kterýmº se zdá, ºe jejich p°edsevzetí jest najlep²í,a jinejch rady poslouchati necht¥jí.13

2 Druhá kniha Ezopova2.1 O ºabáchV¥d¥ti se má, ºe básn¥ vymy²leny jsou proto, aby lidem jejich dobré i zlé skutky oznámily.Neb ºádný dobrý ani zlý neslove, neº toliko sám £lov¥k. A protoº chci já ºivot lidský i jejichoby£eje tuto zav°íti a k tomu rozumu n¥které básn¥ vypsati o zachovávání dobrých i zlých lidí.Neb ten £lov¥k bezpe£n¥ ºiv jest, kterýº se ºádného nebojí, jako oni athenien²tí m¥²´ané toho£asu, kdyº se jim najlépe vedlo, a kdyº ve v²í svobod¥ ºivi byli, ºádného se nebojíce, vespoleksami sob¥ se v²í pilností slouºíce. Potom z té bezpe£nosti a svobodného bydla neuºite£néa marné, ni£emné rady uposlech²e, ú°adu ºádali, kterýº by zlo£ince zkrocoval a pro jejichnepravosti trestal. Tudy p°i²li lidé k velikému strachu. N¥kte°í pak, kte°íº trestáni býti m¥li,byli od trestání zpro²t¥ni pro jiné, od kterýchº prvé dosti bídn¥ a hanebn¥ uráºeni byli.A kte°íº novými ustanoveními a zákony obtíºeni byli, ti se báli ²kody a hanby, ne proto, ºeú°edníci jejich ost°í a z·°iví byli, ale proto, ºe oni takové z·°ivosti nep°ivykli. A tak podt¥mi ustanoveními a cizí v·lí musili jako sluºebníci poslu²ni a poddani býti. To jest jimp°evelmi t¥ºké bylo. A potom to t¥ºce trpíce, velice se rmoutili a sob¥ stejskali. Proti t¥mEzop takovou báse¬ sloºil.Prvních £as·v, kdyº ºáby byly beze v²í starosti, ºádného se nebály, v luºích a jeze°íchp°ebývajíce, od ºádného suºovány nebyly, samy mezi sebou neuºite£n¥ se pohnuv²e, abys k°ikem a s ºádostí p°ed Jupitera p°edstoupily, na tom se snesly, aby od n¥ho krále ºádaly,kterýº by vinné trestati um¥l. Té ºádosti jejích zasmál se Jupiter a prosby jích nep°ijal.A ony potom op¥t k n¥mu volaly, kdyº jim ºádné znamení dáno nebylo, ºe by ºádost jejichusly²ána byla, a je²t¥ více neºli prvé k°i£ely, v°e²t¥ly a kukaly. Dobrotivý Jupiter sprostnýma nevinným ºabám na ºádost jejich svrhl klápet a do mo£idla jim jej pustil. Zvuku a plesknutíjeho v²ecky lek²e se, kamº která v¥d¥la, prchaly. Potom jedna vystr£ív²i hlavu z vody, abynového krále uhlídati mohla a jej poznati, porozum¥v²i tomu, ºe by klápet byl, svolalav²eckny jiné ºáby, aby na toho krále pohled¥ly. N¥které s velikým strachem a s t°esenímplynuly a nového krále pozdravovaly, v²ak s bázlivým srdcem to £inily. Porozum¥v²e paktomu, ºe v n¥m du²e není, vskákav²e na n¥j, poznaly, ºe d°evo bylo: tu teprvá nohamipo n¥m ²lapaly. A zase s velikým k°ikem na boha Jupitera ºádost vzloºily, aby je králemobda°il. Tu teprvá Jupiter dal jím £ápa, ten je jednu po druhé mordoval a ony pla£ícea toho ºelejíce aº k nebi hlasy své vztahovaly, volajíce: O boºe Jupiter, spomoz nám, anebo´v²ecky zahyneme." On odpov¥d¥l jim: Kdyº jste krále ºádaly, já jsem vám ho dáti necht¥l.Po druhé jste ºádost na mne vzloºily, tu jsem vám dal milostivého a dobromyslného, tohojste potupily, jím jste pohrzely a nohami jste po n¥m ²lapaly. Potom jsem vám dal na va²ip°ílí²nou a neslu²nou ºádost tohoto krále, kteréhoº nyní máte, toho míti musíte, neb jstedobrotivého sob¥ váºiti neum¥ly, aniº jste ho také snésti mohly, aneb sob¥ zachovati um¥ly."2.2 O zlod¥ji a o psuTuto rozprávku máme sly²eti o podvodnících a jiné oklamávajících. No£ní zlod¥j, v²ed jednoho£asu do n¥jakého domu, aby v n¥m kradl, i trel na psa. Kterémuº, kdyº ho uhlédal,14

chleba podával, aby na n¥j ne²t¥kal, ale aby utichl a lehl. I sly²eti, ºe by ten pes m¥l k tomuzlod¥jovi promluviti: Dává²-li mi tento chléb pro milosti, £ili ºe mne podvesti chce², aby[s]to odnesl, £ímº pán m·j, já i v²eckna £ele¤ v domu ºivi jsme, tehda mi to pov¥z? Pon¥vadºmi nyní£ko chléb dává², míní²-li mi potom také dávati, kdyby[s] vynesl, coº by v domu bylo?A nebo chce²-li nade mnou lítost míti, kdyº bych hlad trp¥l? Já nechci, aby mí tento chlébhrdlo mé zacpati m¥l, aby jazyk m·j ml£eti m¥l a mn¥ v²ecku milost potratiti; ale chci´ jáproti tob¥ st¥kati, pána i v²ecku £ele¤ ze sna probudíti a oznámiti, ºe v dom¥ zlod¥j jest.Neb´ já tímto tvým p°ítomným chlebem pohrdám a budoucí dobré rad¥ji p°emej²lím; protoºpre£ hned odejdi, aneb´ já ²t¥kati budu a tebe oznámím." O jak p°eostraºitý tento pes jest,kterýº nechce pro chléb oklamán býti, ani svého pána milostí ztratiti.Na tuto báse¬ mají ºroutové pamatovati, kte°íº prohodují a proºerou v²ecko, kdeº comají.2.3 O svini souprasní a o vlkuƒlov¥k mysl svou má tak ustanoviti, aby zlému v¥°iti nemínil. K tomu jest tato báse¬ sloºena.Svin¥ veliká b°ezí, kdyº se jí £as vopra²ení blíºil, a kdyº s vzdycháním v bolestech p°ipra²ení leºela, p°i²el k ní vlk, °ka: Sestra, nyní nastává tob¥ prasení; to aby bylo bezpe£néa ²´astné, chci´ pomoc u£initi a p°i tob¥ postáti a místo ch·vino zastati." Poznav²i paka porozum¥v²i nev¥rné a lstivé rad¥ svin¥ b°ezí, odvrhla od sebe ta fale²ná a k°ivá slova,a potupiv²i sluºbu jeho, °ekla: Brat°e, mé pra²ení bezpe£n¥j²í bude, kdyº ty pre£ odejde².Protoº já tebe prosím, aby mn¥ té cti ponechal, abych já svá prasátka sama na sv¥tlo vynesla,pro poctivost mate°e rodi£ky tvé. Neb jakº mnoho ve mn¥ leºí, v²eckno se tvé sluºby d¥sí."A jakº vlk ode²el, zpro²t¥na jest od b°emena svého. Kdyby pak byla slov·m ne²lechetníkatoho uv¥°ila, tehdy by byla musila i s prasaty svými beze v²í lítosti z sv¥ta svedena býti.2.4 O ho°e ku porodu pracujícíƒasto se stává, ºe pé£e veliká a starost konec dobrej bé°e, a veliká bolest a úzkost v smíchse obracuje. Jakoº i tato báse¬ o tom sv¥dectví vydává.Hora jedna, t¥hotná jsouci, kdyº porodití m¥la, velice k°i£ela, sob¥ stejskala a t¥ºcedycht¥la, hrozn¥ °i£eci a na°íkajíci tak velmi, ºe v²ecka ta krajina zvuk její sly²ela a z tohovelice zarmoucena byla, a v²ickni se obecn¥ báli a na mysli zmámeni byli pro velikej h°motjejí a hluk. Po tom pak p°evelikém stonání a na°íkání porodíla my². A hned to porozenírozest°íno a rozhlá²eno bylo po v²í té zemi, a kte°íº se byli leklí, zase se posilnili, a z tohonic nebylo, £ehoº o£ekávali, a ta jejich báze¬ obrácena jest v ºert.2.5 O vlku aneb psu a o jehn¥tiDobrotivost, ta práv¥ otce i matku £iní i p°átelskou dov¥rnost d¥tem, a ne samo porozeníaneb zplození. To z této básn¥ poznati budeme moci.Jeh¬átko p°idrºelo se koz. I p°i²ed k n¥mu pes, °ekl: Coº ty tu d¥lá²? V²ak tvé mate°ezde není." A okázal mu daleko na poli, ºe by tam mát¥ jeho s jinejmi ovcemi byla. K tomu15

°eklo jeh¬átko: Já té mate°e nehledám, kterẠmne po£ala anebo dev¥t m¥síc· v ºivot¥ svémnosila a mne na sv¥tlo vynesla, ale to pravím, ºe tato koza práv¥ jest mát¥ má, kteráºto krmímne a své vým¥ k poºívání dávajíci chová, svým vlastním d¥tem utrhujíc, abych já tím vícemléka m¥lo." Pes op¥t °ekl k jehn¥ti: V²ak jest to tvá pravá mát¥, kterẠtebe porodila."Odpov¥d¥lo jeh¬átko: Pravda jest, coº praví², ale v²ak jest slu²né, a od p°irození to dopu²t¥no,aby dít¥, v bezpe£ném míst¥ poru£ené, právem narozeno bylo. V²ak tomu rozum¥jícmát¥ má, ºe dít¥ její toliko ov£áku k st°iºení a k dojení a °ezníku k zabití uºite£né by bylo,protoº m¥ ona sem dala, kdeº bych v rozko²i se chovalo bez st°iºení, abych bezpe£n¥j²í seboumezi kozly a kozami bylo, neºli tam u ovcí a u mate°e, kterẠmne nosila a porodila. Protoºodejdi, neb´ tebe neuposlechnu."2.6 O starém psu a o pánu jehoNiºádnej nemá v¥ku starého potupovati ani také vyhán¥ti ven, ale má rozváºiti skutky v¥kujeho mladého. Nebo ºádá²-li se ve cti zstarati, um¥jº staré lidi v poctivosti míti. A také,kdyº se zstará², zase téº váºen bude². A a£koli starej v¥k nic state£ného nem·º p·sobiti,v²ak proto pomysli na udatnost mladosti jeho. O tom sly² tuto báse¬.Starý pes ustavi£n¥ od mladosti pánu slouºil, po lovích i ²tvaní. A jsa jiº p°i letech a v¥kemobtíºen, a pro zstarání lénivý i choulostivý, zuby jeho p°ední ztup¥ly a n¥které vypr²ely, takºe zajíce chvátiti nemohl ani, kteréhoº chytil, dodrºeti, ale kaºdý mu se vyd°el, beze v²ehou²kození. A onde i onde po lese toho psa na se pod²tívali, nebojíce se ho. I rozhn¥val sepán velice na toho psa, a trestal ho, jako by nic neum¥l a p°i myslivosti cvi£ený nebyl.Pes myslivci aneb pánu takovou odpov¥d dal: O pane, léta má £ím déle jsou beze v²í sílya mnohem mdlej²í neº léta mladá, zubové moji ztup¥li a n¥kte°í vypadali. N¥kdy´ jsem pakstate£ný byl a ke v²em lov·m poºite£ný, tak ºe jsi udatenství mé mnohdykrát chválil, jiºpak haní² v zstaralosti £iny mé. Prosím tebe, rozpome¬ se na p°ede²lé £iny mé, a p°íjemn¥j²ínyni£ké udatenství mé u tebe, se£ koliv¥k mohu býti, bude."Tato báse¬ u£í nás, ºe v zstaralosti nemáme t¥ch potupovati a sob¥ neváºiti, kte°íºtonám v mladosti v¥rn¥ slouºili.2.7 O zajících a ºabáchKaºdou p°íhodu máme trp¥liv¥ sná²eti a £asu místo dáti. Protoº £lov¥k své zlé trp¥ti máa z nedostatk·v jiných lidí trp¥livosti u£iti se má. Jakoº tato báse¬ u£í.Kdyº jednoho £asu zajíci velmi ²tváni a hon¥ni byli, tak ºe, pochybujíce jiº o zdraví svém,zoufav²e sob¥, myslili se sami pomordovati, neºli by v takové starosti a v tom nebezpe£enstvíbýti m¥li. A jiº tu radu o zmordování sebe zav°ev²e, jednomysln¥ v houf¥ b¥ºeli k rybníku,aby se ztopili, u kteréhoº mnoºství ºab na b°ehu sed¥lo. Kdyº pak zajíce b¥ºící vid¥ly, v²ecknydo vody vskákaly a tam se schovaly. Porozum¥v²e pak tomu zajícové, jeden z nich °ekl: Jávidím, ºe jiní je²t¥ jsou, jeºto se bojí a strachují snad více neºli my; protoº mi se slu²nézdá, abychom my v na²em stavu stáli a trp¥liví byli jako i jiní, a abychom jho neb b°emenop°irození trp¥liv¥ sná²eli, kteréº nám to dalo, abychom s prací a s starostí ºivi byli. Neb´ ten£as p°ijde, ºe na²e práce a starost v pokoj se nám obrátí."16

2.8 O vlku a kozlátkuChvalitebná v¥c jest p°i d¥tech, kdyº rodi£· p°ikázání zachovávají. Jakoº báse¬ tato oznamuje.Koza, umíniv²i, ºe by na pastvu vyjíti ven cht¥la, napomínala kozlátko, aby ºádnémuneotvíralo ani k sob¥ koho pou²t¥lo, neb mnoho svobodné zv¥°i chodí a okolo ov£inc· obchází,zda by co sob¥ mohla uhoniti. A u£iniv²i to napomenutí, ²la na pastvu, kde by se poºivitimohla, a nechala kozlátka v chlév¥ zav°eného. Potom hned, jakº ode²la, p°i²el vlk: ten stojep°ed dve°mi, p°etvá°el se a hlas sv·j p°em¥¬oval, jako by kozka me£ela, a ºádal kozlátka, abymu dvé°e odev°elo. Ale kozlátko tomu, hledíc skulinou, porozum¥lo, ºe by mát¥ jeho nebyla,a °eklo: Já dob°e sly²ím hlas matky mé, ale ty jsi nep°ítel m·j a hledá² mne podvestia oklamati, a pod tím vymy²leným hlasem mate°e mé ºádá² krve mé. Protoº klu²iº, nebtebe sem nepustím."Tak´, kdoº poslouchá nau£ení star²ích svých, nem·º neº bezpe£en sebou býti.2.9 O holubu, supu a krahujciKdoº se poru£í pod obranu zlého a poddá, aneb pomocí od n¥ho hledá, svou v²ecknu nad¥jipotracuje.ƒasu jednoho, kdyº velmi holubi p°ed supy neb lu¬áky létali a u veliké starosti byli, ºe sepo nich shán¥li, vzali sob¥ krahujce za obránci, domnívajíce se, ºe potom sebou bezpe£n¥j²íbudou. Ale krahujec vokázal se k nim jakoºto trestce viny jich, a jedl holuby jeden po druhém.I °ekl jeden z nich: O jak mnohem snesitedln¥j²í v¥c byla, aby se lu¬áci po nás shán¥li, neºaby nás tento vochránce tak hubiti m¥l. Neb skrze kteréhoº jsme se domnívali, ºe bychomm¥li ochrán¥ni býti, od n¥ho sjíti musíme. Ale spravedliv¥´ se nám d¥je, pon¥vadº jsme taknesmysln¥ velikého nep°ítele na²eho sob¥ za ochránce proti nep°íteli men²ímu vzali."2.10 O chudém £lov¥ku a o je²t¥rceKdoº jiným u²kodil, toho vºdycky ve zlém domn¥ní mají míti a p°ed ním se vyst°íhati a nikdáse mu v²eho dov¥°iti nemají. Jakoº tato fabule to vysv¥tluje.Je²t¥rka p°ivykla k jednoho chudého £lov¥ka stolu choditi, a tu drobty od n¥ho krmenabyla, kte°íº s stolu toho chudého padali. Kdyº pak ten chudej tu je²t¥rku tak choval, v²icknijeho £inové ²´astn¥ se jemu vedli, a skrze ní p°i²el k velikému bohatství. Nemnoho pakpotom rozhn¥val se ten £lov¥k na tu je²t¥rku a velmi ji sekerou ranil, a hned po malém£asu upadl zase v chudobu. Z toho porozum¥l, ºe v²eckno ²t¥stí, kteréº prvé m¥l, pro tudobrotivost, kterouº ²t¥d°e k je²t¥rce zachovával, tak ²´astn¥ se mu vedlo, a potom ºe zasev chudobu upadl jediné pro to, ºe ranil je²t¥rku. I ºelel toho velice a prosil té je²t¥rky, abymu tu vinu odpustila, a ºe jest jemu toho s pravou v¥rou ºel, coº jí nepráv¥ u£inil. Jemuºtoje²t¥rka odpov¥d¥la, °kouci: Protoºe toho py£e², chci já tob¥ tu vinu odpustiti, ale kdyºrána zahojena bude. V²ak proto pro ²rám nech´ já tob¥ docela nev¥°ím. A a£´ já s tebou sesmí°ím, v²ak proto nezapomenu na nev¥ru sekery."Tak´ vºdycky má ve zlém domn¥ní býti ten, kdoº druhého v £em svévoln¥ urazí.17

2.11 O jelenu, o vlku a o ovciƒastokrát k°ivdá°i a li²í skrze lest a k°ivý jazyk nev¥rn¥ lidem £iní. O tom sly² tuto rozprávku.Jelen vinil ovci z korce obilé, ºe by mu dluºna byla a na jmenovitý den dáti p°i°ekla. A tou£inil p°ed vlkem, ºe on toho pov¥dom byl. Ovce, bojecí se vlka, pro veliký strach dluºnicíse býti p°iznala, v²ak dal²ího roku ºádala. A kdyº ten pominul, op¥t od ovce, aby mu tomudosti u£inila, míti cht¥l. Ovce odpov¥d¥la: Jdi a u£e² sob¥ na vrb¥, a chce²-li obilé míti, vo°pole a vlka nech, a´ po lesích b¥há, v²ak já tob¥ nic povinovata nejsem. še jsem já se paktehdy k dluhu znala, k tomu jest mne strach vlka p°ivedl. Oba dva jste plní lichoty a nev¥ry.Nedám´ vám nic, neb vám nic dluºna nejsem."Tato báse¬ u£í lidi svého hled¥ti, a oznamuje, ºe p°inucená p°ísaha nic neváºí.2.12 O havranu nebo vrán¥ a o pávušádný se cizím nemá chlubiti ani vyná²eti, ale rad¥ji kaºdý má, coº svého má a coº mup°irození dalo, p°i tom z·stati. O tom jest tato báse¬.Havran, pozdvih²i se v své mysli, tak sm¥lý byl, ºe, kteréº pe°í páv·m vypr²elo, to sbíraje,jím se ozdoboval, a tak py²ný býti po£al, ºe jiº k havran·m se znáti necht¥l, ale je potupovala páv· se p°idrºel. Vidouce pak pávi ni£emného a neznámého havrana, a tomu porozum¥v²e,ºe by v jejich ²atech u v¥t²í poctivosti drºán býti cht¥l, rozhn¥vali se na n¥j a zvytrhovalimu v²ecko cizí pe°í; tak ho kousali a rvali, ºe ho za mrtvého ode²li, velmi ho zraniv²e. Ok°ávpak zase nebohý havran, styd¥l se zase k svému pokolení navrátiti, neb je p°íli² potupovala py²nou myslí jímí pohrdal, toho £asu, kdyº byl v pávové pe°í p°istrojený. V²ak pro to, kdyºs strachem k nim p°i²el, z havran· jeden °ekl k n¥mu: Pov¥z mi, nestydí²-li se za svou hrdoumysl, ºes se vej²e vypínati cht¥l, neºli na pokolení tvé slu²í? Kdyby[s] ty byl v svých ²atechz·stal, kteréº tob¥ p°irození dalo, nebyl by[s] od nás mezi cizí tovary²stvo hnán. Také by[s]od páv·v oberván a otrhán nebyl, aniº by byli sm¥li s tebou tak ukrutn¥ nakládati a tebetak aº témé° do smrti zraniti."Protoº jest najlep²í v¥c, aby kaºdý na svém stavu dosti m¥l.2.13 O obrazu a o vlkuO nemnoho moudrém £lov¥ku báse¬ takovou Ezop pokládá.Vlk, nalez²i na poli p¥kn¥ vy°ezanej a ut¥²ený obraz, £asto sem i tam jej obraceje, poznalna n¥m, ºe ºádného smyslu ani rozumu nemá, i °ekl: O p°eut¥²ený obrázku, ²koda, ºe nemá²v hlav¥ mozku."Tato báse¬ jest na ty lidi sloºena, kte°íº u veliké cti a sláv¥ posazeni jsouce, ani um¥níani jakého rozumu mají. A také na p¥kné, neplodné ºeny, o kterýchº jest p°ísloví, ºe jsouobrazové bez milosti.2.14 O mou²e a mravenciKdoº se sám chválí, £asto ho jiní han¥jí a posmívají se mu.18

Jakoº se jedné mou²e p°ihodilo, kterẠse s mravencem o v¥t²í £est a chválu, kdo byz nich míti m¥l, zasadila. A p°edkem moucha po£ala se vysoce chváliti a chlubiti svou velikoumocí, kterou by m¥la, °kouci k mravenci: Coº umí², ºe chvála tvá jest na²í podobná? Tvéobydlí jest v d¥rách a v skalních rozsedlinách, mé jest na palácích královských. Já pokrm·vkrálovských poºívám, ty se je£menem a obilím ºiví², nápoj sv·j z zem¥ vytahuje² a sse², alejá´ piji ze zlatnic a st°íbrnic. A kdyº se svaté ob¥ti p·sobá, já nejprvn¥j²í jsem, kterẠst°evvoku²uji. Králi na hlavu sedám, v²ech najp¥kn¥j²ích panen a paní se dotejkám, jejich lícemile líbám, £ehoº ty ni£ehéhoº dojíti nem·ºe². Protoº ty a pokolení tvé hodno jest potupya pohan¥ní." Mravenec zase °ekl k mu²e: Jak hanebný a mrzký pták jsi ty, sv·j nepokoja svou ne°est vychvaluje². Pov¥z mi, kdo jest vd¥£en tvé p°ítomnosti? Jak jsi vzácna u král·va u p¥kných paní, panen, o kterýchº jsi se zmínila, kterýmº ty v²ete£n¥ a sm¥le proti jejichv²í vŸli po hlavách i po lících létá²? A je²t¥ praví², ºe to má² v své moci, a toho nepraví²,jak za nevzácného host¥ tebe mají. Kamºkoli p°ijde², odev²ud t¥ ºenou a s velikým hlukemt¥ po v²ech místech honí, jako n¥jakého nep°ítele. A toliko v lét¥ n¥£ím jsi, v zim¥ ºádnýneví, kam se d¥je². Ale já vºdycky v dobré mysli trvám, v zim¥ jsem bezpe£en sebou v obydlísvém, vºdycky jsem zdráv, vesele ºiv jsem. Ale ty, kdyº ºiva jsi, ohá¬kami t¥ zahán¥jí, kteréºpro tebe obzvlá²tn¥ d¥lají a jednají."Tato báse¬ jest proti nepokojným, kte°íº by se toliko vºdycky rádi hryzli a vadili, a jenomproto, beze v²eho uºitku, aby se t¥mi v¥cmi, kteréº hanebné a mrzké jsou, chlubili.2.15 O mou²e a o mezkuƒas a místo £astokrát stra²livého a mdlého sm¥lého proti v¥t²ímu a siln¥j²ímu £iní, a p·sobí,ºe najstra²liv¥j²í, kte°íº ºádnému ²koditi nemohou, k v¥t²ímu doufání neºli jiné p°ivozuje.O tom Ezop takovou báse¬ sloºil.Moucha jedna, vsed²i na mezka podlé voje, hn¥viv¥ ho trestala, °kouci.- Jaks tak lenivý,jdi rychleji, neb´ já tebe v £elo zabudnu, aby[s] sp¥²n¥ji ²el." Mezek k tomu °ekl Já se tvejchslov kusa nebojím, neº toho, kterýº na sedle sedí, a ústa má uzdou spravuje a udidly mnou,kamº chce, hejbe, maje mne po své v·li, a k tomu bi£em praskaje, p°ed se mne ºene. Toho´se já bojím a ne tebe, neb´ sob¥ tebe nic neváºím, a£koli se zdá² zpurná a stra²livá v slovíchsvých, v²ak ºádnému silnému nic u£initi nem·ºe². Protoº nedrº mnoho o sob¥, neb s nic býtinem·ºe²."2.16 O ºáb¥ a voluNuzní, kdyº se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, ºe by mocným podobni býti mohli,takoví padají a pro svou vysokou mysl zkaºení bývají, jakoº tato rozprávka oznamuje.šába, vidoucí vola na pastv¥, sama u sebe myslila: Kdyby[s] ty také svou svraskalouk·ºi rozdula a roztáhla, mohla by[s] dob°e tak veliká býti, jako jest ten v·l." A po£av²i senadýmati, vzeptala se ºáb¥te, °kouci: Zdá-li´ se, ºe tak veliká jsem jako ten v·l?" šáb¥odpov¥d¥lo: Nikoli". A ona op¥t je²t¥ více se nadula, °koucí: Jiº-li?" šáb¥ odpov¥d¥lo, ºeºádného podobenství není. A po t°etí se naduv²i, rozpukla se a um°ela.19

Z toho´ ono obecné p°ísloví po²lo: Nep°íli² se nadejmaj, aby se[s] nerozpukl", to jest:Nemá² býti py²ným a vysokomyslným, neb´ sob¥ tebe nic váºiti nebudou."2.17 O li²ce a o £ápuƒeho sob¥ nechce², ne£i¬ toho jinému. O tom praví tato báse¬.Li²ka zvala £ápa k ve£e°i, a kdyº p°i²el, p°edstavila p°ed n¥j na velikém talé°i °ídkouka²i. A tu li²ka po své v·li lízala, ale £áp nemohl jí ni£ímº uºíti, neº musil zase dom· la£nejjíti. Po n¥kolika pak dnech málo zval £áp zase li²ku k sob¥ k ve£e°i a postavil p°ed ni velmistrojné jídlo v sklenné, vysoké a úzké nádob¥. I po£al sám najprvé jísti svými dlouhýmipysky, potom pobízel li²ky, aby jedla. Ale li²ka hned porozum¥la lsti £ápov¥. K níºto £áp°ekl: Jakoºs ty mn¥ svého pokrmu ud¥lila, tak vezmi jej sob¥ zase. Jestliºe´ se pak to nelíbí,odpust mi, neb´ jest odplata vzájem. A také hanba a pohan¥ní zase pohan¥ním má zaplacenabýti."Tato báse¬ u£í, ºe se ºádnej ²tváti nemá, a ºe kaºdej to trp¥liv¥ sám snésti má, coºdruhému u£inil.2.18 O kol£av¥ a o hospodá°iƒasto se stává, ºe uºite£ná sluºba se neodplacuje, p°edkem, kdyº dobrým úmyslem, abyslouºeno bylo, se ned¥je. Tak tato báse¬ praví.V domu jednom my²í mnoho pochytala kol£ava, potom sama od hospodá°e domu bylapolapena. I porozum¥v²i tomu, ºe by ji pán zabiti cht¥l, °ekla k n¥mu: Pane, má² mi milostivbýtí, neb jsem d·m tv·j £istila a n¥mecké my²i z n¥ho vyprazd¬ovala." K tomu hospodá°°ekl: Toho jsi ty k mému dobrému ne£ínila, ale sob¥ k uºitku a ku pokrmu, a také, aby, coºony jedly, ty sama jísti mohla, kdyº by ony zlapány byly, a snad je²t¥ aby[s] i jinam nosila.Protoº není´ pot°ebí, abych já tob¥ z té sluºby d¥koval. Kdyby[s] ty mi byla takovou sluºbupro mé a ne pro své dobré £inila, teda by bylo slu²né, a´ bych milostiv byl a tob¥ se za toodplatil. Ale takto musí² um°íti."3 T°etí kniha Ezopova3.1 O lvu a o pastý°iMohoutní mají vd¥£ni býti a pamatovati na dobrodiní, kterẠse jim £asem od chudých d¥jí,a kdyº n¥co dobrého od nich p°ijali. Neb a£koli dlouho se nevodplatí, v²ak proto nemajív zapomenutí p°icházeti.O tom tato báse¬ nám oznamuje.ƒasu jednoho, kdyº se po lese lev toulal, hledaje sob¥ pokrmu, i vstoupil tuze na n¥jakýosten, kterýº mu uváz²i v noze z·stal. Ta mu tak byla otekla a opuchla, ºe na ní dostoupitinemohl. I ²ed k jednomu pastý°i p°es pole, kulhal a více toliko na t°ech nohách skákal, a protipastý°i vocasem vrt¥, k n¥mu se dobrotiv¥ ukazoval. V²ak proto se nicmén¥ nebál pastý°,20

ale zarmoucen byl v mysli své, vida ho jdoucího k sob¥; i metal jemu beránky a ovce, abyho ukrotil, a sám sebou aby bezpe£en byl. Ale lev nestál o ºádné jídlo a nic jiného od n¥honeºádal, neº aby mu pomohl, a kladl svou hlavou nohu na klín pastý°ovi. Pohled¥v pakpastý° lvu na nohu, uhlédal ránu a okolo ní veliký otok; ihned porozum¥l ºádosti lva, a vzavostré ²ídlo, velmi ti²e mu tu ránu otev°el. A jakº talov vypu²t¥n byl, vy²el i ten trn anebosten s tím talovem, a ihned lev poznal, ºe mu lépe bylo. Cht¥ se pak mu za to dobrodiníodplatíti, lízal jemu ruce a po boku se mu posadil, a p°ijav pon¥kud svou první sílu, ²el£erstv¥ a jako zdravý od toho pastý°e. V krátkém £asu potom lapili toho lva, a aby s nímkratochvíl p°i n¥jakých s¬atcích mívali, jej chovali, p°i kterýchºto kratochvílech udatní muºis udatnými divokými zví°aty zacházeli, ²ermovali a pot¥²ení mívali. I stalo se, ºe ten pastý°také toho £asu jat byl pro sv·j n¥jaký zlý ú£inek, jeºto pro n¥j hrdlo byl propadl. I nalezlitakový ortel, aby svobodným divokým zví°at·m k sn¥d¥ní byl p°edvrºen. Pastý° ten vedena pu²t¥n byl mezi ta zví°ata, a hned lev p°ibral se k n¥mu ukrutn¥, a poznav ho, mravn¥a s poctivostí k n¥mu p°istoupil, a pozdvih²i o£í svejch i obli£eje, za°val proti lidu, a skákajesem i tam k lidu, radoval se z toho. A posadiv se k pastý°i, tak se mu vokázal, jako by muoznamoval, aby dom· ²el, a nijakº od n¥ho jíti necht¥l, ale vºdy p°i n¥m byl, jako brán¥ ho.I porozum¥v pastý° tomu, ºe ten lev s ním býti chce, hned se domníval, ºe by to ten byl,kteréhoº n¥kdy v lese vid¥l a jemu otok vypustil i jej uzdravil. I cht¥li, aby lev od n¥ho od²el;ale on nikterakº necht¥l, neº p°i n¥m byl k obran¥ jeho.Vida to lid, velice se tomu divil a tázal se pastý°e, kudy to p°ichází, ºe ten lev tak hovelmi miluje? A kdyº lidu p°í£inu pov¥d¥l, vzloºil prosbu na nejvy²²í moc, prose, aby mumilost u£in¥na byla. A tak ten pastý° vypro²t¥n byl a oba ven vypu²t¥na, lev do lesa a pastý°do domu svého.Z toho v²íchni lidé u£iti se mají, aby vd¥£ni toho byli, coº dobrého od koho vezmou.3.2 O voslu a frýzuO zm¥n¥ní £asu a ²t¥stí sly² tuto báse¬, ºe ²´astní a mocní nemají nuzných a bídnýchpotupovati ani jim k°ivdy £initi, ale mají se rozpomenouti, jak jest ²t¥stí velmi vrtlavé,a v té vrtlavosti ºe se velmi brzo zm¥ní.Výborný frýz, s zlatým sedlem i s uzdou zlatou, k tomu v p°edrahém deku a velmip°ípravném, potkal se s obtíºeným a umordovaným voslem na jedné cest¥. Vosel pak ustav,jedno cestou jda, druhé obtíºen jsa b°emenem, nemohl pro ustání tak brzo frýzovi s cestyustoupiti. K kterémuºto frýz °ekl: By´ mi tak nebylo, a sotvá se drºím, dal´ bych nohou v totvé b°icho, protoºe mi, pánu svému, s cesty nevaruje² a nepostojí², aº bych já t¥ pominul."Vosel p°evelice se lekl pohr·ºky jeho a veliké nadutosti mysli. I vzdech²i, volal k Bohu a ²elp°ed se cestou svou. Ne po mnohém £asu potom utíºili tomu ko¬ovi, jezdíce na n¥m a p°íli²honíce, takºe ²karedá místa na sob¥ m¥l a náramn¥ hubený byl. I rozkázal ho pán jeho do vsídáti, aby tam na pole hn·j vozil. A tak, zap°áh²e ho, velikou práci na¬ vzkládali, tak ºe p°íli²nuzným byl. Jednoho pak £asu pásl se vosel na jedné louce, i uhlédav toho frýza bídného,an nevymluvn¥ t¥ºce táhne, poznav jej, takto k n¥mu °ekl: O bídný, k £emu jest jiº tob¥strojná p°íprava? Kdeº má² své drahé sedlo a drahou uzdu? Kde podoba t¥la tvého? Kdetvá p°íli²ná sm¥lost proti mn¥ voslu? Jíº, zdá mi se, musí² z·stati v na²em sedlském stavu.21

Ano´ po¬ tvá zpurná mysl p°estala; jiº´ se men²í, neºli jsi sám, posmívá."Tato báse¬ napomíná mohovité, aby chudých nepotupovali, zvlá²t¥ v ten £as, kdyº by sejim dob°e vedlo, a kdyº na ²´astném míst¥ postaveni jsou, aby se jím neposmívali, kdyº byse jim kolo ²t¥stí obrátilo, a jakoº jest v¥c vrtká, jinam ²inulo.3.3 O lvu a konišádný nechlub se um¥ním, kteréhoº neumí², neb sice hanbu míti bude². Jakoº tato báse¬anebo fabule oznamuje.P°esilný lev, vida, an se k·¬ na louce pase, myslil, kterak by se moud°e k n¥mu p°ilouditimohl, aby, chyt¥ ho, sn¥dl. I loudil se k n¥mu ml£e, p°ítelem se prav¥ a ºe by byl dobrýtovary² a léka°. Ale k·¬, porozum¥v zlé lsti jeho, nechal ho tak p°i té jeho ví°e. V²ak protomyslil, jakou by cestu té lsti vyhledal, aby lvovu úmyslu odep°íti mohl. I skr£il jednu nohuzadní, jako by ho velmi velice bolela, °ka: Brat°e lve, nastoupl jsem na trn, pon¥vadº pak tyléka°em jsi, raduji se z p°íchodu tvého a prosím tebe, aby[s] mi spomohl." Lev dobrotiv¥ ²elzzadu k koni, jako by na tu bolest pohled¥ti cht¥l. (A to v²ecko pokryt¥, nic jinᣠneº jakop°ítel, skrejvaje a p°ikrejvaje pokrytstvím lest svou). A kdyº ohledovati cht¥l, ude°il k·¬lva v £elo nohou, aº se p°evrhl, a hned, jakº nejrychleji mohl, odtud utekl. Lev tu dlouholeºe, hnouti se nemoha, a jako °íkaje umrlý. Po dobré chvíli, p°i²ed sám k sob¥, neuhlídalvíce kon¥, ale nalez²i, ºe mu v²eckno £elo i v²eckna hlava zbita byla, °ekl: O jakou jsem jádobrou záplatu za nemoudrost svou vzal, jeºto jsem se k n¥mu byl ml£e p°iloudil a dobrotiv¥se k n¥mu okázal; i cht¥l jsem se potom léka°em d¥lati, jeºto jsem se léka°ství neu£il. Práv¥´mi se stalo, nebo kdybych byl p°i²el jako nep°ítel, bylo by mi se zda°ilo, a tato ²koda anihanba byla by mi se nestala."Protoº jeden kaºdej z·sta¬ p°i tom, £ímº jest, a vyst°íhaj se lºi.3.4 O zví°atech a o ptácíchO nestálé mysli a o dvojitém jazyku Ezop tuto báse¬ pokládá. Odkudº rozumí se, ºe, kdoºse dvoum pán·m chce zachovati, ten takový od ºádného chvály nedojde a vdycky ve zlémdomn¥ní ºiv bude.ƒtvernohá zví°ata m¥la s ptáky válku a nevoli tak velikou, ºe jedna strana druhé v ni-£emº ustoupiti necht¥la. Bojovali pak udatn¥ a siln¥ dlouhej £as spolu. Potom n¥kterej £asodpo£ívali a pokoj s sebou m¥li, a zase op¥t boj a válku svedli. Porozum¥v pak netopý°,ºe by zví°at veliká síla byla, a vít¥z ºe by se p°i nich okazoval, boje se rozli£ného; velikéhone²t¥stí, odstoupil od pták·v a p°ístoupil k zví°at·m, jakºto k t¥m, kterẠby vojnu vyhrála.Vnáhle potom p°ilet¥l vorel s vybojovatedlnou rukou, v moci bojovného boha, jemuºto °íkajíMars, a zat°epav svejmi k°ídly, vmísíl se mezi ptáky a rytí°sky bojoval, tak ºe v²ecknazví°ata v utíkání se dala. A tak ptáci zvít¥zíli. Potom zase se zpraviv²e a smí°iv²e, dobrýpokoj mezi sebou u£inili. Tu pak netopý°e ptáci velmi t¥ºce natáhli, protoºe byl od níchk zví°at·m odstoupil. A obecním vy°knutím a ortelem ode v²ech pták·v vypov¥díno jest,aby se, vºdycky sv¥tla varoval, a aby v²eckno jeho pe°í s n¥ho oberváno bylo, a holý abyv noci létal.22

Aby to oznámili, ºe v²ickni, kte°íº své p°átely opou²t¥jí a u cizích pomoci hledají, trestánibýti mají.3.5 O frejí°ce a o mládenciO ne£isté frejí°ce a o mládenci od Ezopa báse¬ tato poloºena jest. Neb nestydaté ºeny lstmisvými a chytrostmi muºe k sob¥ p°itrhují.Jedna frejí°ka, mnohé k své v·li p°ipraviv²i, nalezla mládence jednoho, kteréhoº £ast¥jik sob¥ vábila a nabízela neºli jiné, pro jeho dary. On také lehkomysln¥ se k ní m¥l, po svév·li ji (pro dary, kteréº od n¥ho brala) maje.Jednoho pak £asu °ekla k n¥mu, pochlebujíci mu: M·j najmilej²í, ty zná² víru mou, takéví², ºe jich velmi mnoho o mne stojí a podvolují se; cht¥jíce mí veliké dary dáti, ale ty jsi srdcimému nade v²ecky najvzácn¥j²í, neb já jsem tvá jedíné pro to, aby[s] ty m·j byl", Mládenecpamatoval, jak jest mnohdykrát li²e a neup°ímn¥ s ním byla, odpov¥d¥v jí krátkou myslí,°ekl: Mn¥ srde£n¥ milá a mé ut¥²ení, já jsem také na tebe laskav, ne proto, ºe bych pomn¥l,aby ty[s] mi víru zachovati m¥la, ale proto, ºe se ke mn¥ p°ív¥tiv¥ má² a mne obveseluje².I ºádám za dary své tv·j býti, aby[s] ty má, pokudº dary bé°e², byla."Tak sob¥ s obou stran zaplatili milost, kteráºto na slovích záleºela a t¥mi toliko tvrzenabyla. V²ak takovejmi slovy sprostní £asto podvedeni bývají.3.6 O slaví£kovi a o krah·jciKte°íº nevoli k jiným mají a jich s nenávistí st°ehou, ti´ pot°ebují, aby se také sami o sebestarali, aby jejich zlost na hlavu jich nep°i²la, jako se te¤ tuto tak stalo.Krahujec, sed¥ v hnízd¥ slaví£kov¥ a pov¥t°í se dívaje, nalezl v n¥m mladá slaví£átka.A ihned p°ilet¥l starý slavík a prosil krah·jce, aby t¥ch mladých ost°íhal a bezpe£né je sebouu£inil. Odpov¥d¥l krahujec: Já u£iním, co ty chce², neb mi velmi lahodn¥ zpívá²." A£kolislaví£kovo srdce pro starost a úzkost o d¥ti velmi tesklivo a obtíºeno bylo, v²ak proto láskad¥tí jeho k zpívání ho p°inutila. Potom °ekl krahujec: V²aks mi to nezpíval dob°e." A vzavjedno mladé slaví£átko, po£al ho jísti. A vtom p°es cestu p°i²el myslivec a vábil pískaje,a nabízel, pysky nadymuje, a vstr£il v¥jice. I sedl na n¥ krahujec, a obaliv se jimi, upadlna zemi. A a£koli jinejm ²kodil, v²ak nebyl tak rychlý ani moudrý, aby sám polapen nebyl.Nebo kdoº jinejoukladn¥ st°eºe a láká, domnívaje se, ºe dob°e láká, £asto ten a takový sámpolapen a ulákán bejvá.3.7 O li²ce a o vlku’t¥stí pomáhá dobrým i také zlým, a kterýmº nyní nápomocno jest, t¥mi potom pohrdáa nenávidí jích. A £asto se to stává, ºe závistiví a zlobiví vlastní svou zlostí trestání bývají,a ºe k·¬ svého vlastního pána, £asem se na¬ vobo°e, ude°í. Proti tomu Ezop takovou báse¬sloºil.Jeden vlk shromáºdil sob¥ ko°ist do pokoje svého a mnoho pokrm· do n¥ho nanosil, abypotom n¥kolik m¥síc· v rozko²i ºiv býti mohl. Poznav²i to li²ka, závid¥la mu toho, ºe sob¥23

také nenahromáºdila, a myslila lstiv¥, aby jej o to p°ipravila. I p°i²ed²i p°ed pele² jeho, o typokrmy myslíc, °ekla k vlku: O brat°e, jeºto jsem t¥ dávno nevid¥la, a ºe jsme jiº spoludávno p°es pole nevandrovali, velmi jsem se o tebe starala a smutná byla, kde by[s] byl."Vlk poznal lest a závist li²ky pro pokrm a ²píºi, i °ekl tato slova k ní: Ne proto jsi p°i²lake mn¥ ºe by[s] touºila a o mne se starala, neb´ vím, ºe nev¥rou prosmrdá², protoº vandrujcestou svou, neb zde, £ehoº hledá², nenajde²." Pro ta slova rozhn¥vala se li²ka a ²la k pastý°i,vymysliv²i lest, aby vlka o tu ²píºi p°ipravila, a takto s ním mluvila: Chce²-li mí za to cou£initi, teda já tob¥ povím o nep°íteli stáda tvého, ºe potom nebude se tob¥ pot°ebí starati,a toho já tob¥ chcí v tvé ruce dáti," Pastý° odpov¥d¥l, ºe se jí toho chce odslouºiti. Tu onamu okázala vlka v jeskyni, kteréhoº pastý° zabil. A tudy li²ka opanovala ²píºi vlkovu a tése aº do sytosti nacpala. Ale ²kodlivý ºivot není hodný, aby m¥l ºiv býti, neb hned potomtaké li²ka ukázána byla, a p°i²ed myslivec se psy, po²tvav na ní, uhonil ji. Tu °ekla li²ka: Ó,co jsem já zle ud¥lala, ºe jsem toho vlka prozradila! Boºí´ jest to v·le, aby mi se tak stalo,jakoº jsem já jiným d¥lala."Protoº mají´ se lidé varovati, aby ºádného ni£ímº neuráºeli, jestliºe sami uraºeni býtinecht¥jí.3.8 O jelenu a o lovciƒasto to bejvá, ºe chválena bývá v¥c, jsoucí mnohem hodn¥j²í, aby han¥na a hyzd¥na byla.Zase v¥c chvály hodná han¥na bejvá.Jednoho £asu p°i²el nad studnici spanilý jelen, v kteréº voda £istá byla jakoºto k°i²tál, abypil. A skloniv²i se, uhlédal jest na sob¥ velmi £isté a rozkladité rohy, tak ºe je sob¥ náramn¥obliboval. Ale pohled¥v sob¥ na nohy, ºe by tenké byly, nelíbily mu se, tak ºe je sám han¥l.A kdyº on ty v¥ci, nad tou studnicí stoje, p°emy²loval, usly²el mysliv£í hlas a ps·v ²t¥kání,b¥hání i hledání: a hned po£al utíkati. Nohy jeho rychlé nesly ho p°es strán¥ a hájoví p°edepsy aº do lesa. Ten byl d°ívím zarostlý a zahu²t¥ný, tak ºe s t¥mi svejmi rozkladitejmi rohaminemohl prob¥hnoti, a tu jest od ps·v uhon¥n i udáven. Vída pak jiº smrt p°ed sebou, °ekl:Co jsem p°i sob¥ hyzdil a han¥l, to mne p°ed nep°átelí mejmi ohájilo, a coº jsem chválil, tomne o hrdlo nyní p°ipravilo."Protoº pomyslíti máme, coº nám uºite£ného a dobrého jest, to abychom chválili, a coºmarného, to abychom hyzdili.3.9 Fabule vynechanáTéto básn¥ mnozí u£ení mist°i necht¥li jsou do svejch kn¥h psáti, pro tu p°í£inu, ºe jí kaºdýmoudrý sám v¥d¥ti m·ºe, zvlá²t¥ pak, kte°íº latinské ver²e skládali. Protoº já také necht¥ljsem jí £esky ud¥lati aní poloºiti.[vydavatel uvádí latinské zn¥ní:]Iuno, Venus et GallinaDe mulierum libidineQuum castitatem Juno laudaret suam,24

Iucunditatis caussam non repulit Venus.Naturamque armaret ut esse illi imparem,Interrogasse sic Gallinam dicitur:Dic, sodes, quanto possis satiari cibo?Respondit illa: Quidquid dederis, satis erit,Sed ut concedas pedibus aliquid scalpere.Ne scalpas, inquit, satis est modius tritici?Plane; immo nimium est; sed permitte scalpere.Ex toto, ne quid scalpas, quid desideras?Tum denique illa fassa est naturae malum;Licet horreum mi pateat, ego scalpam tamen.Risisse Iuno dicitur Veneris ioco,Quia per Gallinam denotavis feminas.3.10 O ºen¥ a o muºi jejím umrlémKázaná a £istá jest, kteréº ºádný neprosil a o to se nikdá nezasadil. O tom mistr této knihybáse¬ neb fabuli takovou sloºil.Muº a ºena horliv¥ se milovalí. I p°ihodilo se, ºe muº um°el, a ºena jeho pro n¥j u velikémzámutku byla a necht¥la nikterakº pro milost muºe svého od hrobu pre£ jíti, ale s teskností,s bolestí a s na°íkáním tu ostatek ºivota svého dokonati a p°i jeho hrobu um°íti. V krátkém£asu potom stalo se, ºe jeden zlod¥j právem na ²ibeníci odsouzen byl. Kdyº pak jiº ob¥²enbyl, vyslán jest jízdnej, aby ho hlédal, a ten byl od krále k tomu ustanoven, aby snad p°áteléob¥²eného toho s ²ibenice sejmouce, nepochovali. A kdyº jiº ten rytí° aneb jízdný t¥la tohoost°íhal, velmi jest ºíznil a myslil, kam by jeti m¥l. Usly²av pak tu paní, ana na°íká nadhrobem pána svého, a ohe¬ také tu uhlídal, i pohnul se, aby tam jel a svou ºíze¬ aby uhasil.I p°ijev tam, prosil té paní za tru¬k vody, kterẠjemu hned ud¥líla. A on napiv se, t¥²il tusmutnou paní pokornými, tichými i pochlebnými slovy a potom se zase na strẠsvou navrátil.Ale pohled¥v, nebyl tam dlouho, neº hned se zase navrátil, neb srdce jeho milostí zapálenobylo. I mluvil s ní, aby mu p°ála, ºe jí rád slouºiti chce; a potom op¥t zase jel, aby tohoob¥²eného st°áhl. To pak £asto d¥lajícímu ukraden jest ten zlod¥j s ²ibenice. Pro kteréhoºvelice zarmoucen jsa (a to slu²n¥, neb mu pod ztracením hrdla od krále p°ikázáno bylo, abytoho zlod¥je ost°íhal) touºil toho té paní, za v¥rnou radu jí prose. Paní mu odpov¥d¥la, abyse nestaral, ºe tomu cestu obmyslila, kudy by on ºalosti zbaven býti mohl, °kouci: Chcememuºe mého na místo jeho pov¥siti." A hned hrob odkopala, a muºe z hrobu dobyv²i, provazna hrdlo vstr£ila a tomu rytí°i neb jízdnému k pov¥²ení jej dala. I °ekl jízdný: Paní, ná² náleznení dobrý, neb zlod¥j ten byl lysý; kdyº pak tohoto s vlasy uhlédají, lsti na²í vyrozum¥jí."K tomu paní odpov¥d¥la.- Tomu dob°e zhodíme." A hned vyrvala mu vlasy jeho zubyi rukami, a lysýho jej u£inila, jako i ten zlod¥j byl. I vzav ho rytí°, pov¥sil jej na ²ibenici.A tou sluºbou zavázav²e se sob¥, v p°átelství a v stav manºelský vstoupiti sob¥ p°i°kli, a tonové p°átelství místo starého vyvoleno jest, kteréº naprosto jiº udu²eno bylo.25

Z toho rozum¥j malou víru a ustavi£nost ºenskou. Kdyº mali£ko tuze pro²eny jsou, ºivejmstarost a trápení d¥lají a mrtvejm muku ukládají.3.11 O otci a nepoda°ilém synuMladí vésti se mají, sta°í t¥ºce vedeni bývají.Hospodá° jeden svévolného maje syna, kterýº vºdycky toliko po lehkých ºenách se toulala °ídko doma bejval, i rozhn¥vav se ten hospodá°, kázal sluºebníky své pro n¥ho bíti, prav¥jiím tuto báse¬:Byl jeden sedlák, ten svázal k jednomu jhu anebo sp°eºení vola a tele. Tele pak vdyckyházelo a skákalo, trkalo a bilo tak dlouho, aº s sebe jho dol· svrhlo. Kdyº pak náramn¥ tuzevola bilo, °ekl sedlák: Já jsem vás ne proto v hromadu sp°áhl, abyste d¥lali, ale ºe jsem cht¥ltoto mladé tele podlé tebe okrotiti, neb jakº koho rohy nebo nohama ude°í, má kameníma kyjmi uházeno a ubito býti, ºe toho má odleºeti."Tím u£il sluºebníky, kterak syna vésti mají, protoºe by byl jim od n¥ho poru£en, oni pakºe by toho zanedbávali.3.12 O zlém a je²t¥ o hor²ímO dvém zlém mistr takovou báse¬ sloºil, ºe jedno zlé druhému nerádo ²kodí, aniº jednonepravé druhému u²kodití myslí. Jedna li²ka druhé nejí a tvrdé k tvrdému nep°ilípá.Je²t¥rka, jsouci la£ná, p°i²la do ver²tatu záme£níkova, pokrmu sob¥ hledající. I nalez²ipilník, po£ala jej hrejzti a kousati. Pilník, znamenav a vida nerozum její, °ekl k je²t¥rce:O bláznivá, co d¥lá²? V²ak nic nezp·sobí², neº ºe sob¥ zuby zkazí². Coº neví², ºe jsem ten,kterýº ºelezo hryzu a piluji? Ty pak chce² mne zkaziti? A coºkoli drsnatého jest a nerovného,to srovnávám a shlazuji, a coº sukovatého, to s°ezuji. Protoº nedrápaj se s ko£kou."3.13 O vlcích, o ovcích a o psíchVelmi ²kodné jest, kdyº kdo svého ochránce a opat°itele pre£ vydá. O tom nám Ezop v tétofabuli vypravuje.Vlci a ovce spolu váleli, a ºádná strana svého ustoupiti necht¥la. V²ak ovec bylo mnohoa psy m¥ly na pomoc. I poslali vlci posly své k ovcím, ºádajíce míru a pokoje. Pokoje jsoudo²li a s obou stran p°ísahou vysoce se zavázali, v²ak pod vejmínkou, aby najlep²í p°átelé,stráºní, byli v rukojemství toho p°átelství zastaveni. A tak sprostné ovce zastavily psy svév rukojemství, od kterýchºto m¥ly ochra¬ovány býti. A vlci zastavili ovcím svá vl£ata, a takten pokoj p°ísahou a rukojm¥mi jest stvrzen. Potom pak brzo, kdyº se ten pokoj stal a krátký£as drºán byl, po£ala ta vl£ata sku£eti a teskniti. Sly²íce to sta°í vlci, domnívali se, ºe by sejim od ovcí k°ívda dála, shromáºdiv²e se, s mocí p°i²li a ovce vinili, ºe by pokoj na jejichd¥tech zru²ili. I roztrhav²e ovce, beze v²í p°ekáºky je seºrali, neb jsou ovce pomocníky svéa ochránce od sebe pre£ vydali.Protoº hle¤ kaºdej p°átel sob¥ zachovati.26

3.14 O muºi a o seke°eKdoº nep°íteli svému pomoc ukazuje, ten jiného nic nep·sobí, neº by sám k své vlastní smrtip°í£inou byl. Jakoº tato báse¬ vysv¥d£uje.ƒlov¥k jeden kázal sob¥ sekeru d¥lati, a p°ines²i ji do lesa, ºádal d°íví, aby mu k ní mocnétopo°i²t¥ dalo. Ono, poradiv²e se o to obecn¥, zav°elo tak, aby mu oliva topo°i²t¥ dala, nebto najºilovat¥j²í d°evo jest. ƒlov¥k ten, vzav topo°i²t¥ a nasadiv sekeru, po£al v²emu d°ívíratolesti osekávati, a potom i stromoví, kterakºkoli veliké bylo aº do spodku podti¬oval. I °ekldub k v¥tvoví: Práv¥, spravedliv¥ a dob°e se nám d¥je, a jest hodná v¥c, ºe takové ne²t¥stítrpíme, protoºe jsme my na²emu nep°íteli radu a pomoc k na²í smrti slep¥ ukázali a u£inili,dav²e mu seke°e topo°i²t¥."Protoº jeden kaºdej £lov¥k má prvé pomysliti, kdyº ho nep°ítel jeho za jakou pomocprosí.3.15 O rukou, nohách a b°ichuKdoº svého p°ítele prozradí, ten sám sob¥ ²kodí. Neb ºádný bez p°átel za nic nestojí, a nicho sob¥ neváºí; tou m¥rou jakºto oudové, kte°íº v t¥le jsou, o kterýchº se takto rozpráví:še by ruce a nohy na b°icho se rozhn¥valy, a jemu ºe by ºádné potravy jednati necht¥ly,ruce pak podávati necht¥ly proto, ºe by samo necht¥lo d¥lati, neº kaºdý £as plné býti,a prazdníc sed¥ti. Z té závisti necht¥ly také nic d¥lati a za n¥koliko dní b°íchu níc jísti nedaly.Kdyº pak b°icho postiti se musilo, po£aly nohy i ruce s jinejmi oudy mdlíti. Porozum¥v²etoho, cht¥ly zase b°ichu jídlo jednati, kteréhoº b°icho p°íjímati necht¥lo, neb cesty zarostly,ºíly zavadly, st°eva se skr£ila a nemohla se pro zarostlost odev°íti. Nemohli oudové ºádnémoci od b°icha p°ijíti, neb ho bez pokrm·v nechali, a tak i spolu zahynuli, neb jsou spole£nép°átelství na r·zno roztrhli.Protoº u£í tato báse¬ víru p°átelskou zachovávati, také v jednom kaºdém stavu sluºebník·v²anovati, i pán·v i v m¥stech. A tudy´ v²eckny v¥ci z·stanou v jednot¥.3.16 O vopici a li²ceO £lov¥ku chudém a bohatém Ezop fabuli takovou sloºil: Vopíce prosila li²ky, aby jí li²kamali£ko svého vocasu ud¥lila, kterým by mohla zadek sv·j p°íkrýti, °kouci k ní.- Tv·jdaremní, t¥ºký ocas a tak dlouhý není k ni£emémuº tob¥ pot°ebný, toliko jej musí² po zemiza sebou vléci; to pak, coº zbejvá ocasu tvého, mn¥ by se dob°e hodilo a dosti uºite£néby bylo, abych já svou zachuli p°ikryla." Odpov¥d¥la jí li²ka: O t¥ºkosti a velikosti vocasumého rozpráví², ale v²ak jest velmi lehký. A p°es to, neº bych ho tob¥ kus dala, aby[s] ty jímozdobn¥j²í býti m¥la, rad¥ji bych tak dlouhej a velikej m¥la, abych jej po polích a po skalíza sebou vlá£ela, skrze trní i skrze bláto protahovala."Bohatý a lakomý £lov¥£e, má² na tuto báse¬ pamatovati, aby[s] chudým ²t¥d°e ud¥loval,coº´ zbejvá, a aby[s] jako tato li²ka závistivý a skoupý nebýval.27

3.17 O vlku a o psuTato báse¬ vypravuje, jak milá v¥c jest a veselá v svobod¥ a v vlastní v·li ºivu býti, zvlá²t¥beze v²eho závazku. Jakoº se tomu m·ºe skrze tohoto psa a vlka rozum¥ti.Ti se se²li spolu v jednom lese. I °ekl vlk psu.- Medle, brat°e, kudy to p°ichází, ºe ty taktlust a hladek z míry jsi?" Odpov¥d¥l mu pes: To proto jest, ºe já jsem ostráºce domu, abyzlod¥jové a mordé°i do n¥ho neve²li. Nesmí ºádný z nich pro mne aní jednou nohou k domup°istoupiti, a jakº já o jakém zlod¥ji oznámím, teda mi nazbyt chleba dosti dávají. Pán midává od masa kosti, téº také i jiní, k tomu v²eckna £eled jest na mne laskava, a p°ed v²emijinými nejvíce p°ede mne mecí, a coº se kde komu nelíbí, to v²eckno mn¥ dávají. A tak tudyb°ich m·j nasycen bývá, a mé ºebry se schovávají. Léhám pod st°echou, vody dosti mám,a ºiv jsem vºdycky odpo£ívaje." Zase vlk °ekl: O brat°e, jak jsi ty ²´astný v svém ºivot¥!O, co bych já rád, aby mi se ºivnost taková nahodila, abych p°i zahálení dosyta nakrmendobrýmí pokrmy byl, a abych pod st°echou vesele ºiv byl." I °ekl k n¥mu pes: Chce²-li, a´se dob°e vede, tehdy poj¤ se mnou a nebude´ se pot°ebí o nic starati." I ²li spolu, a na cest¥uhlédal vlk toho psa, kterak m¥l krk osmejkaný, i dí k n¥mu: Od £eho jsi na krku takvoholený a omykaný?" Pes odpov¥d¥l: To jest proto, ºe jsem v²ete£ný, a ºe ve dne na lidib¥hám a ²t¥kám, i p°ivazují mne k °et¥zu; v noci pak jsem svobodný a b¥hám po dom¥,kdeº mi se koli líbí, a leºím na míst¥, kteréº sob¥ nejlep²í vyberu." Proti tomu °ekl vlk: Mn¥pot°ebí není, abych toho bydla dojíti m¥l, kteréºs ty mi zchválil. Já p°i svobodném ºivot¥z·stanu, proti v²emu tomu, coº mne potká, chci p°es pole vandrovati podlé mé v·le, ºádný°et¥z nemá mne svazovati ani mi co p°ekáºeti. Polní cesta má mn¥ svobodná a odev°enábýti i po horách jiné pusté cesty. Nechci v ºádné starosti býti, jsem ten, kterýº stáda musímnajprve vokusiti. Také umím psy lstiv¥ podvésti a s nimí chyt°e zacházeti. Protoº z·staniºty v ºivot¥ svém, kterémuº jsi p°ivykl, neb já chci p°i své zvyklosti trvati."3.18 O jelenu a o voluStra²liví sami sebe mocní nejsou, ale vºdycky v starosti jsou, a samo ²t¥stí musí je zachovati.Jakoº tato báse¬ ukazuje.Jelen, náramn¥ hnán jsa od ps· a od myslivc·, tak ºe musil do vsi utéci do jednoho chléva,v n¥mº volové stáli, a t¥m pov¥d¥l, pro£ by utekl k nim. I °ekl jeden v·l k n¥mu: O bídnej,pro£eº jsi sem k své smrti utekl? Daleko by[s] byl sebou bezpe£n¥j²í na poli anebo v lese, neºlikdyºs sem utekl." Jelen zase °ekl, pro²e, aby ho obránili toliko malou chvíli u sebe, a jakº bymálo pozd¥ji bylo, ºe by cht¥l dob°e bezpe£n¥ od nich se odebrati. A s t¥mi slovy skryl se podseno. Cht¥jíce pak pacholci vol·m slámu, seno, listí a jiné obroky dávati, ºádnej z nich jelenanevid¥l, aniº kdo ho vid¥l je²t¥ z jinejch sluºebník·v. I zradoval se z toho jelen a d¥kovalvol·m, ºe by ho tak dob°e schovali. Vtom pak p°i²el pán a ohledoval v²ecko v²udy po dvo°e.I °ekl v·l k jelenu: Jestliºe´ tebe ten neuhlídá, kterýº sto o£í má, teda my tebe dob°eschováme; pakli´ t¥ uhlídá, tehdy´ hned pojednou ºivot odejme." A ihned ²el pán k jeslíma ohledoval je, neb prvních dn·v nepilnost sluºebník·v vid¥l, tak ºe dobytek byl zchurav¥l.Vída pak prázné jesle, a obrok tu nedaleko leºeti, hn¥vaje se na sluºebníky a pacholky, bralsám ten obrok, a po£al jím zakládati. A uhlídav rohy jelení p°ed sebe vztaºené, °ekl: Co je28

to?" A zavolav pacholk·v, tázal se jich, odkud by ten jelen byl? Oni odpov¥d¥li, ºe nev¥dí.ekl pán: Kterak se pak sem dostal?" Oni odpov¥d¥li, ºe pod p°ísahou nev¥dí. Pán byl veselz toho jelena, a divil se, ºe by ho niºádný hledati nep°i²el. I vzav jelena a zabiv ho, byl veseln¥koliko £as·v, s p°áteli i s sluºebníky svými hoduje.Tato báse¬ ukazuje, ºe jedenkaºdý £lov¥k, vyhnán jsa, mezi neznámejmi bezpe£en sebounení, a ºe samo ²t¥stí musí ho zachovati. A p°es to, ºe jedenkaºdý hospodá° musí k svémusám p°ihlédati, nechce-li, aby jemu jeho hynulo.3.19 O kramá°i a o vosluMnozí po smrti trestáni bejvají. Protoº ºádný sob¥ smrti nemá ºádati, domnívaje se, ºe bypo smrti sebou bezpe£en býti m¥l jako tato báse¬ nás u£í.Kramá° jeden bral se p°es pole, veda s sebou velmi obtíºeného vosla, kteréhoº náramn¥velmi bil, pospíchaje na jarmark, a nad¥je se, ºe by mnoho m¥l zejskati a veliké penízeutrºiti. Pro tu tak velikou práci ºádal vosel smrti. A málo po tom um°el vosel od velikéhobití a práce. Domnívaje se pak, ºe by m¥l jiº odpo£ívati a ºádné práce nemítí, i kdyº hoz k·ºe vytáhli, ud¥lali z ní buben, a mnohem více bili neº prvé.Fabule tato znamená, ºe kaºdý £lov¥k b°emeno své má trp¥liv¥ nésti, aby na¬ t¥º²ívzloºeno nebylo.3.20 O lvu a o vopiciS tyrany a s ukrutníky bydleti není dob°e. Mluviti s nimi jest nebezpe£né a ml£eti mu£edlnictví,jakoº tato fabule praví.ƒasu toho, kdyº se silný lev sám králem nad zví°aty ud¥lal (cht¥ sám sob¥ chválu dobroua pov¥st ud¥lati, jakoº králové oby£ejn¥ to d¥lají p°i po£átku spravování svého), ºe své oby£ejechce zm¥niti, a ºe se od°íká v²í v²ete£nosti i zlých £in·v, kteréº prvé £íníval, p°í°íkal. A p°i tomse zavázal vysokou p°ísahou, ºe ºádného zví°ete nechce ni£ímº nikdá uraziti, a svých pokrm·ºe chce poºívati beze v²eho krve prolévání, i v²ecku neporu²itedlnou v¥rnost ºe chce zachovati.Po n¥kterém pak £asu litoval toho slibu a závazku lev, a nemoha p°irození svého zm¥nití,n¥kterých zví°at tajn¥ k sob¥ povolal, jednokaºdé zvlá²t¥ veda, a tázal se o vymy²lenou sob¥v¥c, totiºto, smrd¥lo-li by mu z oust. A kterẠpov¥d¥la, ºe by mu smrd¥lo, tu hned bezev²í lítostí roztrhal, kterẠpak pravila, ºe by nesmrd¥lo, aneb zhola ml£ela, tu také roztrhal.Potom se vopice také tázal, zda by mu z oust smrd¥lo? Ta odpov¥d¥la: Rad¥ji se vzeptaj,voní-li; nebo jako n¥jaká sko°ice, taková z nich v·n¥ vychází, a jako v·n¥ od pe£itého, kteréºse na oltá°ích boh·m ob¥tuje." Pro laskavou a sob¥ libou odpov¥¤ nic jí na ten £as neu£iníl,ale myslil, aby jí, £ímº by mohl, u²kodíl. A jak by ji mohl oklamati a to vykonati, bílil se,jako by nemocen byl a léka°e pot°eboval. Ohledav²e pak léka°i puls a vodu jeho, a nalez²ep°irozený puls, jakº má býti, i °ekli: Nic jiného nepot°ebuje, neº aby lehu£ké k zaºívánípokrmy jedl, a zatím zase chut k jídlu míti bude." K tomu °ekl lev (jakoº král·m moºnéjest u£initi, coº cht¥jí): Vopí£ího masa je²t¥ jsem nikdá neko²toval, toho bych rád zakusil."A hned mu vopice p°ine²ena byla, aby jedl. A£ pak koli prvé jej chválila a pochlebn¥ mumluvila, v²ak nyní musila ml£e um°íti.29

Z toho rozum¥ti se m·º; kterak tyranové a ukrutníci po své v·li mnohé lidi bez p°í£inymordují, nech´ oni pak ml£í neb mluví.4 ƒtvrtá kniha Ezopova4.1 O li²ce a o hrozníchLi²ka b¥ºela mimo vinný vysoký ke°, a vidouci, ºe na n¥m hrozny zralé visí, zacht¥lo se jí jích.I hledala rozli£ných cest, jak by t¥ch hrozn·v dojíti mohla, s rozbíºkou i s doskokem. Ale takjsou vysoko byli, ºe jich nikterakº dojíti nemohla. A porozum¥v²i tomu, ºe nic nezp·sobí,odtud pre£ b¥ºela, a obrátila své pokou²ení a k t¥m hrozn·m chtivost v radost, °kouci: V²akjsou ti hroznové je²t¥ kyselí, protoº já jich jísti nechci, a£ bych jich proto dojíti mohla." Tatobáse¬ znamená, ºe muº moudrý má se tak ukázati, jako by toho necht¥l ani ºádostiv tohobyl, £ehoº míti nem·ºe.4.2 O kol£av¥ a o my²íchJedenkaºdý £lov¥k tak se má °editi v skutcích svých, aby rozumem toho dovedl, £ehoº ºivotema rukou dovésti nem·º. Jakoº nám tato fabule anebo báse¬ ukazuje.Kol£ava tak se velmi zstarala, ºe my²í honiti nemohla, ani za nimi b¥hati. I vymyslilalstivou cestu, aby nepot°ebovala za nimi b¥hati, a skryla se pod mouku, kdeº oby£ejn¥ my²ipokrm· svých hledaly a po tm¥ se tloukly, aby tu bez práce mohla my²i lapati. I p°i²ly bídnémy²i, o té lsti nic nev¥douce, a tak lapány byly jedna po druhé od kol£avy. Naposledy p°i²lastará my², kterẠrozli£né lsti a chytrosti jiº v¥d¥la a jak ºiva byla, poznala pasti, dráty,vosidla a jiné lsti k lapání my²í vymy²lené. I porozum¥v²i zlému a lstivému nálezu kol£avy,°ekla k ní: Ty vábí² k sob¥ nevinné my²i a ºí°e² je, ale mne svým ²ibalstvím a chytrostínepolapí², neb´ jsem v²ecky lsti poznala, kteréº by koli proti nám mohly vymy²leny býti."4.3 O vlku, o pastý°i a o myslivciLidé, kte°íº p¥kných a lahodných °e£í podávají a p°i tom nev¥rní jsou, takoví t¥ºce h°e²ív srdcích svých, a touto fabulí se oznamují.Vlk, jsa hnán od myslivce, utekl do jedné jeskyn¥. A porozum¥v tomu, ºe by od pastý°evidín byl, prosil ho, aby outok jeho zaml£el a nepravil, kde by se skryl. K tomu ho napomínalo nad¥ji, kterouº by k dobrému ²t¥stí míti mohl, ºe mu pov¥díti chce, toliko aby p°í£inounebyl jeho bezhrdlí. A p°es to, ºe nikdá toho myslivce ni£ímº neurazil ani mu £ím u²kodil,a za to ºe by p°isáhnouti sm¥l. I °ekl pastý° k vlku, ºe mu není pot°ebí se báti, a aby seboubezpe£en byl, ºe mu chce jinou cestu ukázati. P°i²ed pak myslívec, prosil pastý°e, aby jemuukázal, kam by se ten vlk pod¥l, a °ekl: Prosím tebe, nevid¥l-lis tu vlka? Mnedle, ukaº mi,kde jest." ekl pastej°: A já vid¥l, tam hyn b¥ºel - okazuje mu na levou ruku - tam musí²za ním jíti." A o£ima mrkal, ukazuje mu k jeskyni, v kteréº se byl vlk schoval. I neporozum¥vtomu jeho mrkání myslivec, ²el, hledaje vlka, na levou ruku, jakº mu pastý° rukou ukazoval,30

a velmi za ním pospíchal. Kdyº pak jiº myslivec od²el, °ekl pastý° k vlkovi: Jak´ se to líbí?U£inil-li´ jsem sluºbu, ºe jsem t¥ neokázal?" ekl zase vlk k pastý°i: Jazyku tvému já velmid¥kuji, ale tvým fale²ným o£ím to vin²uji, aby pro svou zradu osleply."4.4 O voslu a o lvuMnoho jest t¥ch, kte°íºto domnívají se, ºe moudré a opatrné lidi k°ikem a ºváním ustra²í,jako ustra²ují mdlé, sprostné a bázlivé. Kterouºto v¥c tato fabule anebo báse¬ vyznamenává.Vosel jeden b¥ºel p°es pole ke lvu a °ekl k n¥mu: Po¤me spolu aº na vrch této hory, tujá tob¥ ukáºi, kterak jest mnoho zví°at, jeºto se mne bojí." Zasmáv se lev jeho slov·m, °ekl:Nu jd¥meº." A kdyº p°i²li na vrch, stoje vosel podlé lva, po£al hrubým, netrefným hlasemk°i£eti, jakoº oby£ej voslové mají. Sly²íce pak to li²ky a zajícové, v²ickni prchali a utíkali.K tomu °ekl vosel: Pohlediº, jak mnoho jest, jeºto se mne bojí." I °ekl lev: Tomu´ já senedivím, nebo tv·j k°ik mohl by mne samého p°estra²iti, kdybych nev¥d¥l, ºe by[s] voselbyl."Tato fabule napomíná, ºe t¥m slu²n¥ se posmívati máme, kte°íº, s nic býti nemohouce,neuºite£nejmi slovy kaºdého ustra²iti cht¥jí.4.5 O rysu a sedlákuPoutníkom a p°es pole pracujícím máme dobrotiví a lítostiví býti a nuznejm odpustiti, nebo´p°ijde ten £as, ºe jedenkaºdý skutek podlé zaslouºení odplatu vezme. Jakoº tato báse¬ sv¥d£í.Nevinný rys upadl v jámu. Zv¥d¥v²e to sedláci, jedni ho palicemi bili, druzí se dívajíce,smáli se. N¥kte°i proti t¥m byli, a jím za zlé m¥li, ºe by to nevinné zví°e bili, °kouce.-Máte nevinnému odpustiti, kterýº ºádného ni£ímº neurazil." A t¥mi slovy vysvobodili tozví°e od smrti. Kdyº se pak ve£er p°iblíºil, ²el jedenkaºdý do domu svého, domnívajíce se,ºe by ten rys od velikého bití v noci um°íti m¥l. Ale on ok°áv, vysko£il ven z jámy a sámse vysvobodil, a pospíchal s strachem k obydlí svému. Po nevelikém £asu rozpomenul se rysna k°ivdu a na potupu, kterẠse mu byla od sedlák·v stala. I ²el, zapálen jsa hn¥vem do tohokraje, kdeº mu se ta k°ivda byla stala, a hubil jím ovce, rozhán¥l pastej°e a vztekal se na tysedláky, kte°íº ho bili, a v²eckno hanebn¥ kazil, £ehoº jediné mohl dojíti. Sedláci v starostibyli a rádi by byli tu ²kodu snesli, kdyby toliko sebou bezpe£ni býti mohli. I °ekl k ním ryskrátkou a pokornou myslí: Já dob°e pamatuji, kte°í mne palicemi bili, kte°í na mne kamenímházeli, kte°í se mnou zle nakládali, kte°í se na mne utíkali a kte°í mí chleba podávali. Jájsem pak p°i²el, abych se jiº nad t¥mi pomstil, kte°íº o mé bezhrdlé stáli."Tuto báse¬ mají zlí, nev¥rní a zm¥tení lidé sly²eti, aby jinejch lidí netrápili a nesuºovali.4.6 O °ezníku a o skopcíchKdeº p°íbuzní nebo p°átelé spolu v jednot¥ nejsou, ti´ musejí zahynouti. Jakoº to tato fabulesv¥d£í.Skopcové a kozlové, kdyº shromáºd¥ni spolu byli, vid¥li, an °ezník k nim jde. Ten, chod¥mezi nimi, lapal a vybíral sob¥, kte°íº mu se líbíli. Tomu oni povolili a proti tomu se nezasadili.31

Vidouce pak, ºe jednoho z nich, svobodn¥ vytáh²e, zabijí, nic se pro to nebáli, neº je²t¥bláznov¥ vespolek mluvili: Co jest nám do toho, ºe on toho pochytil, kteréhoº´ táhne, nechº´ho sob¥ táhne." A tak v²eckny je zvytahoval aº do posledního, a p°i²ed k tomu, také jej vzal.I vece skopec k n¥mu: Spravedliv¥ se nám d¥je pro na²i vinu, ºe v²ickni jeden po druhémod jediného zbiti budeme, jeºto bychom byli mohli dob°e bez toho býti, pospolu kdyº jsmebyli, a ty sám jediný mezi námi byl jsi, mohli jsme t¥ hlavami na²imi aº do smrti utrkati,a t°ebas je²t¥ roztrkati, a tak bychom se byli o tvou vzteklost s tebou snesli."Tato fabule u£í jednotu i v²eckno p°átelství zachovati, kdoº zlého cht¥jí uvarovati.4.7 O jedli a o t°tin¥Kte°íº vysoké mysli jsou a necht¥jí se svejm vy²²ím poddati, takovým se stává jako tétojedli, kterẠse necht¥la k velikému pov¥t°í sehnouti. Podlé kteréº stála t°tina a shýbala se,kolikrátºkoli málo v¥t²í v¥tr byl. I °ekla jedle k t°tin¥: Pro£ nestojí² ustavi£n¥ a stále, jakojá stojím?" Odpov¥d¥la t°tina.- Proto, ºe já tak silná a mocná nejsem, jako jsi ty." I °eklajedle.- To nyni£ky vyznává², ºe já siln¥j²í jsem neºli ty." Potom strhl se v¥t²í a siln¥j²í v¥tr,i vyvrátil jedli a z ko°ene vytrhl ji. A t°tina v své váze, vºdy klát¥ se, z·stala.Tak´ se stává vysokomyslným, aby svrºeni jsouce a poníºeni p°i rovném z·stali.4.8 O ptá£níku a o ptácíchMuºe moudrého rada nemá se nikterakº potupovati. Tomu tato fabule u£í.ƒasu podletního, kdyº mnozí ptá£kové se veselí a hnízda svá p°ikrejvají, pokrm·v °e°abina listí£ka poºívají, uhlídali ptá£níka, pospolu jsouce, an mu o£i pla£í, a pí²´alku svou an sob¥strojí a v¥jice lpem povla£uje a po stromích a d°íví je rozstrkuje. I °ekli sprostn¥ vespolekpodlé bláznovství svého: O jak dobrotivého £lov¥ka vidíme tuto p°i nás, pro velikou dobrotujeho k nám o£i mu plá£í, a slzy mu dol· od ních padají, kdyº na nás hledí." V²ak jeden mezinimi byl chyt°ej²í neºli jiní, kterémuº ptá£ník·v lsti výborn¥ dob°e známy byly, vlasiny,²klony, pletky, pom£e, lpy a jiné nástrahy; ten °ekl k nim.- O vy sprostní, nevinní ptáci,le´te a utíkajte daleko od lsti tohoto nev¥rného ptá£níka, a varujte se ho, já´ napomínám vás,abyste svých k°ídel pe°í v bezpe£né pov¥t°í odnesli a ulet¥li. Chcete-li pak pravdu poznati,pozorujteº piln¥ skutk·v jeho a uhlédáte, jakº jen jednoho svou lstí pochytí, ihned mu hlavustrhne anebo ho udáví a do mo²ny své jej schová."Tato báse¬ u£í, abychom rady moudrých nepotupovali, neb se £asto stává, ºe skrze jednoho£lov¥ka radu veliké mnoºství vysvobozeno bejvá.4.9 O supu a o jiných ptácíchSup ukázal se, jako by cht¥l sv¥titi den narození svého. I zval k sob¥ mnoºství ptactva k ve£e°i,a kdyº p°i²lo, v²el mezi n¥, a dve°e zav°ev po sob¥, jedl je jedno po druhém.Tato báse¬ napomíná ty, kte°íº domnívají se, ºe by na radost ²li, a ºe by v takovém voj²t¥leºeti m¥li, kdeº by v²eho bez nedostatku bylo. A £asto n¥kdo domnívá se, ºe by ke dvoru32

jel, aneb na posvícení: p°ijda pak zase dom·v, uhlédá, ºe od dvoru byl odjel, z domu svéhokdyº byl vyjel.4.10 O koni, o jelenu a o myslivciLépe se nevaditi, neºli bys potom m¥l toho litovati, kdyº bys, cht¥ se pomstiti, nemohl. Jakoºtato fabule sv¥d£í.K·¬ a jelen svadili se a velikou nevoli spolu m¥li. Porozum¥v pak k·¬ tomu, jak by jelenzp·sobn¥j²í byl ke v²em v¥cem i k b¥hu rychlej²í, ºivota spanilého, rohy rozkladité majea p¥kn¥ ozdobené, závistí p°inucen jsa, ²el k myslivci a °ekl mu: V tomto kraji jest spanilýjelen, ºe div na n¥j pohled¥ti; kdyby[s] jej zast°eliti aneb n¥kterak zabíti mohl, m¥l by[s]za dlouhý £as dosti zv¥°iny a k·ºi, rohy i nohy za mnoho by[s] mohl prodati". Myslivec,zapáliv se ºádostí k jelenu, °ekl: Jakº pak m·ºem toho jelena dojíti aneb ho uhoniti?"Odpov¥d¥l k·¬: Já´ chcí svou prací toho jelena najíti, jedno ty potom, vsedna na mne, kdyºjá se ho dohoním, zast°elí² neb zabije² ho, a tak veseli budem." K·¬ nalez²i jelena v loºijeho, navrátil se zase k myslivci. A kdyº se to stalo, vsedl myslivec na k·¬ a sehnal jelenas loºe jeho. Potom tuze na koni za ním se hnal, jakº k·¬ vybosti mohl. Ale jelen dob°epamatoval na své p°irozené naklon¥ní, aby se hájil p°ed lstí myslivce rychlýma nohama, t¥chuºívaje, skákal, p°es pole pospíchaje bez úrazu aº do lesa, v kterémº sebou bezpe£en byl.Kdyº pak jiº u²el a k·¬ pro velikou práci v²ecken se upotil a ustav stál a odpo£íval sob¥,i °ekl k myslivci: Vidí², ºe nemohu toho dovésti, coº jsem se domníval, ºe bych mohl u£initi;protoº ssedni dol· a jdi cestou svou a bu¤ ºiv jako i prvé." K tomu odpov¥d¥l myslivec.-Jiº nemá² svobody na potomní £asy, aby[s] mohl sám, kamº by[s] cht¥l, b¥hati, neb má²udidla v ústech, a já uzdu v ruce mé. Já ukládám tob¥ skoky a hejbání a ustavi£nost stánívostruhami a ºilou, a pod metlou a zprávou mou má² býti."Tato báse¬ tresce ty lidi, kte°íº o to usilují, aby jiným ²kodili, a proto sami sebe v nesnáza povinnost jiným lidem podrobují.4.11 O starém lvu a o li²ceLev, jsa jiº stár, a síly první ani mocí nemaje, ºe sob¥ jiº honiti nemohl, i vymyslil lest a bílilse, jako by nemocen byl. P°icházela pak k n¥mu zví°ata jiná, aby ho jako krále v nemocinav²tívila. I pojedl lev ta v²eckna. P°i²ed²i pak li²ka, aby také na n¥j pohled¥la v nemocijeho, stála p°ed jeskyní, pozdravujíci ho, a necht¥la proto k n¥mu p°istoupiti. I optal se jílev, pro£ by necht¥la k n¥mu vjíti? Odpov¥d¥la li²ka: Proto, ºe mnoho ²lep¥jí vidím, kteréºk tob¥ obráceny jsou, a ºádných, kteréº by od tebe odcházely."Tak muº moudrý, hled¥ na jinejch ne²t¥stí, má se ²kody varovati. Nebo k mocným lidemm·ºe se niº²í a sprostný snadno p°imísiti, ale ²kody a nev¥ry jest p°et¥ºká v¥c mocí sevyvarovati.4.12 O nemocném oslu a o vlkuZlejm lidem nikdá v¥°eno býti nemá. O tom sly² tuto fabuli.33

Vlk nav²tívil vosla v nemoci, a dotýkaje se t¥la jeho, tázal se, kde by ho bolelo? Odpov¥d¥lmu vosel: Kdeºkoli se mne dotkne², tu mne najvíce bolí."Z toho se rozum¥ti má, ºe zlejm se v¥°iti nemá, a£koli p°ív¥tiv¥ se ukáºí a p¥kné °e£ipodadí, v²ak proto jed pod srdcem mají a ²koditi ºádají.4.13 O jednom velkém kozlu a t°ech malýchP°ihází se £asto, ºe men²í, niº²í, v¥t²í a vy²²í pomlouvají. Jakoº tato fabule praví.Tré kozlat vid¥lo starého kozla utíkati a báti se. I posmívali se jemu, ºe by stra²livýa bázlivý byl. K nimº starý kozel °ekl: O vy ni£emní a nerozumní, kdyby²te v¥d¥li, pro£ jáutíkám a pro£ se bojím, neposmívali byste se mn¥."Tak´ se £asto p°ihází, ºe obecný, bláznový £lov¥k moud°ej²ího v n¥které v¥ci pomlouváa jemu se posmívá, jeºto, kdyby jí vyrozum¥l, °ekl by, ºe dob°e ud¥lal, a jeho by moudrostschválil.4.14 O £lov¥ku a o lvuSlova se mají skutkem dokázati. O tom vypravuje tato fabule.ƒlov¥k a lev hádali se spolu, kdo by z nich siln¥j²í byl, a pro takové hádání hledalidokázání. I vedl £lov¥k lva nad jeden hrob, na kterejmº na tabuli namalováno bylo, kterak£lov¥k lva p°emáhá a zabíjí, a tu mu okázal, jaký by jeho úmysl byl. K tomu lev odpov¥d¥l:To jest od £lov¥ka namalováno, ale kdybych já um¥l malovati, namaloval bych, kterak lev£lov¥ka zamordoval. A p°esto pod se mnou na plano, kdeº oby£ej jest se potkávati, tu játob¥ práv¥ toho dokáºi." A kdyº tam p°i²li, ukázal mu lev skute£n¥, ºe mnohem siln¥j²í jestneº £lov¥k. A tak zamordoval ho a °ekl: Malované vysv¥d£ení není dostate£né k dokázánípravdy; te¤ zná² po skutku, ºe siln¥j²í jsem neºli ty."Tato fabule oznamuje, ºe premované lºi snadno od pravdy p°emoºeny bejvají.4.15 O ble²e a o velblouduN¥kte°í neváºní a ni£emní, jeºto za nic nestojí, a sami se velebí. Jakoº v této fabuli Ezopo tom vypravuje.Blecha vandrovala p°es pole, vlez²i do jednoho tlumoka, kterýº velbloud na sob¥ nesl,aby s ním ²la, a kdeº mínila, dovandrovala. I domnívala se, ºe by tím lep²í býti m¥la, ºe byna takovém zví°eti jela. Kdyº pak jiº byl ve£er, a na hospodu p°ijeli, ssko£ila blecha dol·s velblouda p°ed nohy jeho a °ekla: Ssednu ale dol·, abych t¥ více neobt¥ºovala." I °eklvelbloud k ble²e: Já d¥kují Bohu, ºe tebou kusa obtíºen nejsem, ani také tím, ºes ode²la,nic mi leh£eji není."Tu báse¬ ti pamatovati mají, kte°íº v¥t²ím a mocn¥j²ím ani k uºitku ani ke ²kod¥ nejsou,av²ak proto mnoho o sob¥ drºí.34

5 Z jiných soubor· bajek5.1 ƒlov¥k a divý muºƒlov¥k jeden s divým muºem v p°átelství v²ed²e, spolu jídali. A kdyº £lov¥ku zima bylo, rucep°i£in¥ k ustom, dejchal sob¥ na n¥. Divý muº se ho otázal, pro kterou by p°í£ínu to d¥lal?Odpov¥d¥l £lov¥k: Ruce sob¥ pro zimu oh°ívám." Po malé chvílí potom, kdyº jemu tepléjídlo p°ínesli, £lov¥k, p°í£iniv je sob¥ k ustom, chladil, dajmaje na n¥. I otázal se ho op¥tdivý muº, pro kterou by p°í£ínu to d¥lal? On °ekl: Jídlo sob¥ chladím." P°ijav to k sob¥ divýmuº °ekl: A já od této chvíle zbavuji se tvého p°átelství, pon¥vadº z jedn¥ch oust studenosti horkost vyvodí²."Báse¬ znamená, ºe se máme varovati p°átelství, u kohoº jest vrtkavé mysli hnutí.5.2 T¥ºko jest p°irození zm¥nitiMládenec jeden dosti p¥kný míval své pot¥²ení a kratochvíli s ko£kou, a hraje s ní, laskavbyl na ni. Potom prosil bohyn¥ Venu²e, aby ji obrátila v pannu. I slitovala se Venus nadºádostí toho mládence a obrátila tu ko£ku v ut¥²enou d¥ve£ku. Pro jejíºto krásu mládenecmilostí velmi zapálen byl k ní, tak ºe ji s sebou dom· vedl. A kdyº jiº v komo°e byli, Venuscht¥la pokusiti, zda by také s ºivotem oby£eje a povahy své zm¥nila, i pustila k ní my². Tapak mladá paní, nepamatující se, v jakém by jiº stavu byla, ani na komoru, v kteréº byla,vstav²i za my²í b¥ºela a snísti ji cht¥la. Bohyn¥, rozhn¥vav²i se, v první zp·sobu ko£i£í zaseji obrátila a její p°irození jí navrátila.Báse¬ znamená, ºe zlí lidé, a£koli místo a stav zm¥ní, v²ak proto oby£ej· svých nezjina£í,neb zvyklost má velikou sílu a moc, jakoº Cicero a Virgilius praví, ºe veliká jest v¥c n¥£emuod mladosti p°ivyknouti, a coº komu p°irození dalo, toho ºádnej odjíti nem·º.5.3 O dvou tovary²íchšádný nemá v²ete£n¥ tovary²·v se p°idrºeti, p°i kterýchº by nev¥ru poznal. O tom pravítato fabule.Dva tovary²i spolu p°es hory vandrovali i p°es oudolí, na tom z·stav²e, kdyby se jednomukterému co p°ihodilo, ºe se mají v¥rn¥ podlé moºnosti zastati, a jeden druhého ºe nemáv niºádné pot°eb¥ opou²t¥ti. Kdyº pak tak spolu rozmlouvali, v rychlosti p°i²el nedv¥d a protinim v cestu se bral. A hned v tu chvíli odsko£il jeden tovary² na d°evo a vylezl na n¥, coºmohl najvej²e. Druhej, vida, ºe nedv¥du ujíti nem·º, lehl na zemi a nehnul nohou ani rukou,a také nedejchal, rovn¥ jako by umrlý byl. Nedv¥d, jsa la£en, pospíchal k n¥mu, a sem i tamjím vrt¥ koulel, zda by sebou hnul, a p°i£iniv svá usta k jeho, £inichal, zda by duch jeho po£ítimohl. A kdyº ºádné teplosti p°irozené p°i n¥m: ne£il (neb jeho oudové strachem a uzkostíbylí zstydli a horkosti p°irozené kosti jeho pozbyly), domníval se, ºe by byla n¥jaká smrdutámrcha. Kdeº pak nedv¥d od p°irození nerád mrchy jí, i od²el, nechav toho tovary²e zdravého,beze v²eho urazu, a zas se do brlohu svého navrátil. Kdyº pak jiº od²el a ti tovary²kové jiºsebou bezpe£n¥j²í byli, i slezl ten, kterýº byl na d°ev¥, zase dol·, a p°i²ed k tovary²i svému,35

°ekl k n¥mu: Prosím tebe, pov¥z mi, co´ ten nedv¥d v ucho po²eptal kdyºs tak dlouho podním u velikém strachu leºel?" Odpov¥d¥l ten tovary² a °ekl: Mnohému rozli£nému um¥nímne nau£il a toto mi zvlá²tní nau£ení dal, na kteréº já nebohý tovary² s pilností mámpamatovati. To jest toto: Vdycky se mám nev¥rného tovary²stva varovati, a kdyº z jednohonebezpe£ného vandru vyklécím, abych se zlehka zase ve¬ nepou²t¥l ani nedával." A tak seroze²li a s tím jeden od druhého rozd¥lili.5.4 O ºáb¥, o ºabinci a o ptácíchBez veliké práce nem·ºe ºádný k vysokým v¥cem p°ijíti, a kdoº se p°íli² vysoko táhne, tenmnohem tíºe dol· spadá.ƒasu jednoho p°ilezla ºába v ºabinci k pták·m a °ekla k nim: Kdyby kdo z vás cht¥lmne nahoru vysoko vynésti, tomu bych ukázala ºabinc·v mnoºství, ºe by z nich nabralnajdraº²ích perel; a t¥ch ºádnej sám od sebe z pták·v dojíti ºe by nemohl, a a£ by kolisama tam ráda ²la, anebo se plavila, v²ak její ch·ze bylo by velmi lénivé lezení, a plavení bym¥la s celý den. Skrze to její ne²lechetné slibování vzal ji vorel mezi své spáry a vysoko jido pov¥t°í vynesl, ºádaje, aby mu tomu, coº slíbila, dostí £inila. Kdyº pak ta ºabni£ná ºábatoho jemu drºeti nemohla, po£al ji vostrými spáry trápiti a t¥ºce jímati. šába, vzdychajíc,po£ala sob¥ stýskati: Bych já byla této vysokosti neºádala, tohoto bych nem¥la a této mocibych byla u²la." I pustil vorel ºábu dol·, aº rozraziv²i se um°ela.Ta nau£ení dala, aby jedenkaºdý v svém stavu vesel byl, neb zpoura a vysokomyslnostmáloco dobrého z°ídí a °ídko co dob°e ud¥lá. A kte°íº p°íli² vysoko se pnou, oby£ejn¥ tíºedol· padají, neb bez závisti býti ani z·stati nemohou, skrze kterouº ten pád mnohem t¥º²íbývá.5.5 O li²ce a kohoutuJest mnoho lidí, jeºto se °e£í svých neobávají a £asto propov¥dí, jeºto jim potom toho lítobývá, kdyº toho ²kodu mají. O tom jest tato báse¬.Li²ka, jsouci la£ná, ²la do vsi, a kdyº nalezla kohouta, °ekla k n¥mu: Pane kohoute, m·jpán, otec tv·j, velmi £istý hlas m¥l. Já jsem pak proto p°i²la, abych také tv·j hlas sly²ela.Protoº prosím tebe, zazpívej mi hlasit¥, jediné abych poslechla, ty-li p¥kn¥j²í a lib¥j²í hlasmá² £ili otec tv·j m¥l." K té °e£i kohout, zat°epetav k°ídly a zav°ev o£i, po£al hlasit¥ kokrhati.Pochytiv²i ho li²ka, do lesa ho nesla. Zv¥d¥v²e to sedláci, b¥ºeli za ním a k°i£eli: Li²ka námpre£ nese kohouta." Sly²e to kohout, °ekl k li²ce: Sly²í²-li, paní li²ko, co ti chlapi sedlácipraví? Rci k nim, ºe kohouta svého nese² a ne jejich." I pustila li²ka kohouta z tlamy a °eklak sedlák·m: Já nesu svého kohouta a ne va²eho." Vtom vlet¥l kohout na d°evo a °ekl: Lºe²ty to, paní li²ko, lºe², já jsem sedlský a ne tv·j." I ude°ila se sama li²ka v houbu, °kuci:Zrádná usta, co ráda mnoho ºvete a neuºite£n¥ mluvíte, kdyby²te nyní byla nemluvila, bylaby²te ko°ist zachovala."Tak´ se mnohejm lidem stává, kte°íºto svým ºváním a pliskáním mnohokrát k hanb¥i k ²kod¥ p°icházejí.36

5.6 O li²ce a o ko£ceLidé mnozí se chlubí vtipem a velikou moudrostí a jiným se posmívají i ºerty z nich mají.O tom sly² tuto báse¬.Li²ka, potkav²i se s ko£kou na cest¥, po£ala s ní mluviti a ji pozdravovati, °kuci: Zda°B·h, sestra, zda° B·h." Odpov¥d¥la ko£ka: By[s] zdráva byla." Li²ka se jí optala.- Coumí²?" Odpov¥d¥la ko£ka: Um¥ní ºádného neumím, toliko mali£ko umím skákati." I °eklali²ka: Pod mou du²í pravím tob¥, ºe dlouho ºiva nebude²; jak rozumím, nejsi ke v²emv¥cem moudrá a opatrná." Odpov¥d¥la ko£ka: Podlé °e£i tvé musí tak býti, paní li²ko. Alemedle, paní, prosím tebe, pov¥z mi, kolikero um¥ní umí²?" Odpov¥d¥la li²ka a °ekla: Jáumím k samému stu um¥ní, ne prost°edních, ale výborných, ºe jednokaºdé z nich m·ºe mnezachovati a z nebezpe£enství vysvoboditi." K tomu °ekla ko£ka: Teda musí² mnohem déleºiva býti, pon¥vadº tak moudrá jsi." A kdyº tak spolu rozmlouvaly, °ekla ko£ka k li²ce:Sestra, já vidím hin jednoho sem jetí, a s ním b¥ºí dva rychlí chrté, kte°íº vdycky na²inep°átelé jsou." I °ekla li²ka: Neví², co praví², jakº jsi ºiva, vºdyckys bláznivá a stra²livá;protoº, coº nyní praví², by pak i pravda byla, nemáme se proto £eho strachovati." A kdyºse p°iblíºili jízdní a tu ko£ku i s li²kou uhlédali, po£ali náhle a ukrutn¥ na n¥ ²tváti. Vidapak li²ka psy, °ekla k ko£ce: Utíkajme." Odpov¥d¥la ko£ka: Není pot°ebí." Li²ka °ekla:Jist¥ bude pot°ebí, jakº já rozumím." Ko£ka °ekla: M·ºe´ býti, ºe bude pot°ebí, protoºjedenkaºdý hle¤ sám sebe." I po£aly vob¥ utíkati. Ko£ka pak uhlédav²i jeden vysoký strom,na n¥j vsko£ila a tak v²í starosti zbavena byla. Psi pak bez p°estání po li²ce se hnali. Li²kautíkala, jakº nejrychleji mohla; ko£ka na strom¥ sed¥ci, coº mohla najvíce, k°i£ela: O sestrali²ko, jednoho um¥ní n¥kterého uºívaj z t¥ch sta um¥ní, neb les od tebe jest daleko." Psi pakuhonili li²ku a udávili ji.Tato báse¬ napomíná moudré, pilné a vtipné lidi, také zlobivé a lstivé, aby sprostnýcha mén¥ um¥jících nepotupovali ani han¥li.5.7 Li²ka a levLi²ka, jeºto nikdá prvé byla lva nevid¥la, jednou pak, vidouci jej skrze ze¤, potom se s nímpotkala: najprvé tak se ho bála, ºe strachem sk·ro um°ela; po druhé, kdyº jej uhlédala, bálase ho, ale ne tak velmi jako prvé. Uhlédav²i ho pak po t°etí, tak se zmuºila, ºe p°istoupiv²ik n¥mu, rozmluviti s ním sm¥la.Báse¬ vyznamenává, ºe obecenství i hrozné v¥ci snadné k p°ístupu £iní.5.8 Oliva a fíkOliva posmívala se fíku, ºe prý ona bujní v kaºdém po£así, ale fík ºe bujnos´ zárove¬ s po£asímizam¥¬uje. Kdyº pak napadal sníh na n¥, olivu zastihnuv listnatou, na listech se usazuje,s krásou i ji najednou zahubil; ale fík zastihnuv prázdný list·, nic jemu neu²kodil, na zemistékaje.Krása, nejsouc skromna, vlastník·m stává se vý£itkou.37

5.9 Orel a broukOrel zajíce honil; ten pak jsa v nouzi o pomocníka, spat°iv brouka, jehoº £as jediného poskytl,k n¥mu bral úto£i²t¥. Brouk dodav mu sm¥losti, jak uhlídal orla, an se p°iblíºil, vyzýval jej,aby od n¥ho neodvád¥l prosebníka. Orel pak potupiv nepatrnost broukovu, p°ed o£ima jehozajíce strávil. Ale brouk od té doby stále zpomínal zlého, £íhaje na hnízdo orlovo; a vysedallitento kdy, brouk do vý²ky se zdvíhaje vykuloval vejce a rozbíjel, aº orel, vyhán¥n jsaodev²ad, utekl k Diovi (jesti´ Diovi posvátný pták ten) a jeho poprosil, aby místa jemuposkytl bezpe£ného ke hnízd¥ní. Kdyº pak Zeus mu dovolil, aby na jeho vlastním l·n¥vysedal, milý brouk uz°ev to, mrvy kuli£ku ud¥lav, vylet¥l a dostav se na l·no Diovo, tamspustil. Tu Zeus, cht¥ mrvu set°ásti, jak se rozestoupil, nev¥domky vyhodil orlovo vejce. A odté doby orlové prý nevysedávají po ten £as, kdy se rodí broukové.Ta povídka ukazuje, ºe nemáme nikým pohrdati, uvaºujíce, ºe nikdo není moci tak malé,aby, jsa pohan¥n, nemohl se vymstíti.5.10 Pocestní a platanPocestní dva v £ase letním okolo poledne ode vedra jsouce potíráni, jak uhlídali platan, za-²ed²e pod n¥j a ve stínu jeho se uloºív²e, odpo£ívali. Vzhled²e pak na platan mezi seboumluvili, jak neuºite£ný a neplodný lidem jest ten strom. On tu odseknuv pravil: O nevd¥£níci,dokud je²t¥ ode mne uºíváte dobrodiní, nepot°ebným m¥ a neplodným nazýváte?"Tak i z lidí n¥kte°í tak jsou nebozí, ºe i dob°e £iníce bliºním za svou dobrotu nedocházejíuznání.5.11 Sever a Jaso¬Sever a Jaso¬ o mohutnos´ hádku m¥li. Tu se jim uzdálo tomu vít¥zství ud¥liti, kdo byz nich £lov¥ka pocestného svlékl. A Sever hned za£av prudký byl; kdyº pak £lov¥k p°idrºovalse od¥vu svého, je²t¥ více doráºel. Ale pocestný, chladem umdlévaje po°ád více, i zbyte£n¥j²íod¥v p°ibíral, aº ustav Sever Jaso¬ovi úlohu pozd¥j²í odevzdal. A ten po prvé sice mírn¥zaplál; ale kdyº £lov¥k odkládal ²aty zbytné, prud²í m¥rou parno roz²i°oval, aº onen, vedruodpírati nemoha, svléknuv se ke koupeli v °ece tekoucí odcházel.Povídka ta ukazuje, ºe £asto p°emlouvání nad donucování jest dovedn¥j²í.5.12 Li²ka a kozelLi²ka, vpad²i do studn¥, z donucení me²kala tam, nev¥douc rady, jak vylézti. Tu kozel, ºízníjsa svírán, kdyº se octl u téº studn¥, uhlídav lí²ku, vyzvídal, zdaº by dobrá byla ta voda.Li²ka pak svou nehodu p°ijav²í za vd¥k, dlouhou chválu o vod¥ rozp°edla, dokládajíc, jakzdráva jest, i p°imlouvala mu, aby sestoupil. On pak nerozváºn¥ sesko£il z pouhé touºebnosti,a jakmile uhasil ºíze¬, s li²kou uvaºoval, jak nahoru. Li²ka tu pravila, ºe výhodu jakousivymyslila ku spáse obou: Bude²-li totiº chtíti p°ední nohy o ze¤ op°íti, naklon¥ své rohy, jávysko£íc po h°bet¥ tvém i tebe vyvedu."38

Kdyº pak on na druhou je²te p°ímluvu ochotn¥ poslouºil, li²ka vysko£iv²i po hnátech jehona h°bet vystoupla a odtud o rohy se op°ev²i, na kraj studn¥ vysko£iv²i pry£ se ubírala. Tukdyº kozel jí káral, ºe smlouvy p°estupuje, obrátiv²i se °ekla: Milý brachu, v²ak kdybys m¥ltolik rozumu, kolík má² na brad¥ vous·, jist¥ d°íve nebyl bys sestoupil, neº bys byl rozváºil,jak nahoru!"Tak i z lidí moudrým t°eba d°íve ke konci £in· hled¥ti, potom teprv je p°ed se bráti.5.13 O ko£ce a kohoutuKo£ka se vrhla na kohouta a protoºe nem¥la jiného lep²ího d·vodu, aby s ním mohla zlenaloºíti, nezmohla se neº na to, ºe mu vytýkala, ºe je on ten ne²´astník, jenº svým kokrhánímvzbouzí lidi a brání jim v odpo£inku. Co d¥lám," odpov¥d¥l ji kohout na své ospravedln¥ní,d¥lám v jejich prosp¥ch, aby vstali a mohli jít po prácí." Tvé výmluvy," odpov¥d¥la muko£ka, t¥ neu£iní lep²ím. Jsi tak ²patný, ºe v své vilnosti neu²et°í² ani své matky ani svýchsester." Kohout se cht¥l znova omlouvati, ale ko£ka uº ho ani sly²et necht¥la a rozlítiv²i seje²t¥ víc °ekla jemu: To je v²ecko hezké, ale dnes mi neute£e²."5.14 O medv¥du a v£eláchHlad vyhnal medv¥da z lesa a tu, kdyº se ubíral hledaje si n¥co na zub, nalezl u cestyv£elín. Ihned se jal lízati med. Jedna z v£el to v²ak zpozorovala, zatím co její druºky je²t¥d°ímaly, a bodla medv¥da do ucha. Pak, zanechav²i medv¥da v ²íleném hn¥vu, uchýlila sedo úlu. Medv¥d se za ní po£al dobývat, domnívaje se, ºe tak splatí uráºku, jíº se mu dostalo.Ale tu se z úlu ihned vyhrnuly i v²echny ostatní v£ely a zbodaly ho do krve mstíce seza po²kození svého obydlí. Medv¥du nezbylo nic jiného, neº aby v nejhrozn¥j²ích bolestechpomý²lel na út¥k. Já ne²´astník," °íkal si utíkaje odtud, m¥l jsem rad¥ji snést jedno drobnébodnutí a v klidu sí polízati medu, neº zp·sobiti si tolik bolesti, domnívaje se, ºe se pomstím."5.15 O lvu a my²iKrál lev d¥koval my²i za to, ºe jej zachránila. A tu si my²ák dodal odvahy a poºádal lva,aby mu dal ruku své dcery. Král zprvu váhal, ale kone£n¥ svolil. Lví princezna dov¥d¥v²ise o zasnoubení, rozb¥hla se k svému ºenichu, aby jej objala. Ale dívala se p°íli² vysoko,nevid¥la svého malého ºenícha a za²lápla jej.5.16 O kanci a osluVeselý a bezstarostný osel potkal rvavého kance, jenº ho vyzval ihned na souboj. Osel muv²ak namítl, ºe kanci mají koºený kabátec a ²t¥tiny a ºe jsou proti osl·m ve výhod¥. Nícmén¥v²ak ºe se bít bude, protoºe si cti své váºí jako klenotu. Tu kanec poznal, ºe osel je spí² blázenneºli hrdina, a do boje se s ním nedal. ekl mu toliko: Ty, osle, se bij zase jen s oslem, pakbudete mít stejné zbran¥. Osel musí vºdy bojovat s oslem."39

5.17 O vlku a li²ceVlk nedal hladové li²ce najíst, vymlouvaje se jí v²elijak. Li²ka, v²ecka rozzlobena, jej zradilapastý°·m a po²tvala je na n¥ho. Pastý°i zabili nejd°íve vlka, ale potom po²tvali své psyi na li²ku a utloukli i ji.5.18 O ºelv¥ a ºabáchšelva vid¥la na b°ehu ºáby a jala se jím na°íkat, jak je ne²´astná, ºe se musí stále nositse svým kruný°em a ºe se nem·ºe pohybovat rychle a voln¥, jak by cht¥la, a ºe nem·ºeani plovat jako ony. Ale po chvíli si pov²imla, jak tenkou k·ºi mají ºáby a ºe nepatrnýnáraz posta£í, aby je zabil. I zaradovala se spokojen¥, ºe má sv·j kruný°, v n¥mº je jakoza hradbami, takºe na ni nemohou její nep°átelé.5.19 Ko£ka a my²My²i cht¥ly kdysi ujednat se starou ko£kou mírovou smlouvu. Micka je p°ijala velmi p°átelskya pozvala je na ve£e°i, tam ºe s nimi v²e dojedná a podpí²e. Ale p°i banketu u dvora ko£i£íhodo²lo k hr·znému prolévání my²í krve. Kaºdého musíme posuzovat podle £inu, níkoli podletvá°e.6 Listy v¥t²ího formátu6.1 O £lov¥ku pravdomluvném, o lhá°i a o vopiciOd staradávna pochlebníci a ti, kte°í lahodnejch °e£í podávati um¥jí, po£estn¥ji a lépei u v¥t²í váºnosti drºáni bejvají neºli dob°í a pravdomluvní, kte°íºto oby£ejn¥ potupovánibejvají. Jakoº tato fabule sv¥d£í.Dva tovary²i, jeden pravdomluvný a druhý lºivý pochlebník, táhli spolu, aby cizí zem¥prohlédli. I ²li tak dlouho a tak daleko, aº do vopi£í zem¥ p°i²li. A kdyº jiº tam byli, uhlédav²ije vopíce, kterẠse nad nimi sama králem ud¥lala, rozkázala jiným, aby ty tovary²e dva jalya jim vyrozum¥ly, co by mínily. A p°íkázala jiným v²em vopicím, kteréº jí podobné byly,aby p°ijdouce, po pravé i po levé ruce p°ed ní stály. A na najvy²²ím míst¥ královskou stolicip°ipraviti rozkázala, jakoº n¥kdy vid¥la císa°skou stolici strojiti. A kdyº v²eckny v¥ci takspraveny a z°ízeny byly, rozkázal pán vopic ty tovary²e p°ed sebe p°ivésti a jich se zjevn¥p°ede v²emi tázati, kdo by on byl? A tu hned odpov¥d¥l pochlebník, a um¥je k líbostimluviti: Ty jsi císa°." A on sám se ho otázal: A kdo jsou tito, kte°íº okolo mne stojí?"Op¥t odpov¥d¥l pochlebník: To jsou rytí°ové tvoji, tvé najvy²²í rady, hajtmané, v·dcovévojsky, hofmistr, mar²álek, ²e¬k, komorník, a jiní komorníci, kteréº má²." A ihned rozkázalpán vopic pro to pochlebenství a svou chválu i sluºebník·v jeho nepravou, aby byl ²t¥d°eobdarován za své pochlebenství a °e£, jemu k líbosti propov¥d¥nou. A tak je v²ecky toulichotou podvedl.40

Vida pak to pravdomluvný, sám u sebe myslil takto: Pon¥vadº tento lhá°, kterýº jímlºiv¥ mluví, pro leº tak jim p°íjemný jest, o jak já mnohem více váºen budu, kdyº jim pravdupraviti budu." A kdyº to p°emej²lel, zavolal ho král k sob¥ a °ekl k n¥mu: Pov¥z mi, kdojsem já a ti, kte°íº okolo mne stojí?" I °ekl ten, kterýº pravdu miloval a lháti neum¥l: Tyjsi vopice, a v²ickni, kte°íº okolo tebe stojí, jsou tob¥ podobní." A hned král vopic rozkázalho jiným vopicím roztrhati a pazoury rozdrápati. To se proto stalo, ºe pravdu pov¥d¥l.Ten oby£ej se nyní p°i dvo°ích zachovává u bláznových pán·v, ºe zlé, pochlebníky, k líbostimluvící, povolující a v²ecko schvalující nad moudré, dobré a pravdomluvné více milují.6.2 O pávu bohyn¥ °e£ené Juno a o slaví£koviCoº komu od Boha dáno jest, toho má uºívati.Páv p°i²el k bohyni °e£ené Juno, jíºto jest k sluºb¥ dán, i touºil jí toho, ºe slaví£ek taksladce zpívá a zpíváním svým lidem budoucí v¥ci oznamuje, a on ºe v¥cí t¥ch níc nezná a jimnerozumí, ale ºe pro jeho zlý a v°esklavej a netrefný hlas v²íchni se mu posmívají. Junolahodnejmi a pochlebnejmi slovy jej t¥²ila, °kouci k n¥mu.- Obli£ej tv·j a tvá podoba jestvzácn¥j²í neºli hlas a zpívání slaví£kovo. Ty má² barvu a krásu smaragdovou, ºádný ptákse tob¥ nem·º vrovnati p°i kráse a p¥knosti pe°í tvého. Vocas tv·j jest províjený, hrdlo tvézdaleka se svítí. A co bych mnoho mluvila, sama krása jsi." Proti tomu °ekl zase páv: Aleslaví£ek p°evy²uje mne hlasem." I °ekla k n¥mu Juno: To jest z°ízením boºím tak zp·sobeno,aby rozli£ní darové mezi vámi rozest°íni byli. Tob¥ jest dána krása rozli£nejch barevi prost°ední velikosti, vorlovi pak moc, slaví£ek oznamuje hlasem svejm v¥ci budoucí, krkavecsvejm krkáním, holubi stonáním, °e°áb k°ikem vdycky £as oznamují a pozd¥ se v olivovýchstromích kladou. Kos jest pe°ím £erným obda°en, vlastovice ráno se veselí, netopý° od°enýs ve£era létá, kohout v noci hodiny ohla²uje, a kaºdej má dostatek v stavu a v obda°enísvém."Fabule anebo báse¬ tato lakomc·m se praví, kte°íºto nikdá na tom dosti nemají, £ímº jeB·h obda°iti rá£il.6.3 O £lov¥ku lysém a o mu²eTomu se posmívati nemáme, kdoº sob¥ sám malou ²kodu £iní, aby se s velikou ²kodou nadnep°ítelem svým pomstíti mohl. Jakoº tato fabule u£í.Mu²ka sedala na £elo lysého £lov¥ka, a kolikrátºkoli po ní ude°il, hned ulet¥la a po maléchvíli zas p°ilet¥la a zase ho ²típala. A jakº on op¥t po ní rukou ude°il, hned odlet¥la,a vzhlédajíci, posmívala se mu, a nicmén¥ ho neº jako prvé ²típala, tak dlouho, ºe ten lysý£lov¥k, rozhn¥vav se, °ekl: Ty zlotrovaná moucho, pro£ se sm¥je² a mn¥ se posmívá², ºe jáse sám tepu pro tvé ²típání? Kdyby[s] ty pováºila, ºe já se sám s sebou lehou£ce snesu, alejedno kaºdé ude°ení, kdybych t¥ trel, bylo by tvá smrt. Mn¥ se neposmívaj, neb desateroude°ení, kterýmº se sám tepu, mn¥ nikoli u²koditi nem·º, ale kdybych jediným tebe trel,beze v²í lítosti zabita by[s] byla."Tato báse¬ napomíná ºvavé lidí, kte°íº se s kaºdým vaditi a hrejzti cht¥jí a ºádnéhone²anují.41

6.4 O mravenci a o kobylceV zim¥ mravenec obilé, kteréhoº sob¥ v lét¥ nastrojil a nashromáºdil, na slunci prosu²oval.I p°i²la kobylka la£ná k n¥mu, proseci ho, aby jí pokrmu ud¥lil a ji p°i ºivot¥ zachoval. I °eklk ní mravenec: Cos pak v lét¥ d¥lala?" Odpov¥d¥la kobylka: Nebyla jsem prázdna, ale i semtam po polích ská£íc, zpívala jsem." I zasmáv se mravenec tomu schoval obilé své, °ka: Kdyºjsi v lét¥ zpívala, teda v zim¥ tancuj."Tato báse¬ u£í lenivé v£as d¥lati, kdyº by snad n¥kdy p°i nedostatku byli, a kdyº byºádného nebylo, kdo by jim spomohl, aby se m¥li k £emu utéci.6.5 O me£i a o poutníkuZlej £lov¥k, a£koliv¥k zkaºen bude, v²ak mnoho lidí prvé zkazí. O tom jest taková báse¬.Poutník jeden me£ na²el na cest¥. I vzeptal se ho: Kdo t¥ ztratil?" Odpov¥d¥l me£:Mne jediný ztratil, ale já jsem jich mnoho potratil." Jako by °ekl: Mnoho lidí jest mnouzmordováno, jestliºe já pak ztracen jsem, teda´ jsem toho zaslouºil."Vyznamenává, ºe zlí mohou zahlazeni býti, ale prvé mnoho jinejch musesí zahladiti.7 Z jiných soubor· bajek7.1 O dvou krabechKrabí sami£ka kárala své mlád¥, ºe chodí pozpátku. Milá maminko," dostalo se jí v odpov¥¤,ukaº mi, jak se tedy chodí, a já se budu °ídit podle tebe."7.2 O hadu, li²ce a jeºkoviHad se cht¥l pomstíti li²ce. Snad jsi," °ekl lísaje se k ní, ani nikdy nesly²ela, jak lahodnéa chutné je maso jeº£í: na mou víru, ochutná²-li ho, °ekne², ºe je jako cukr. Jen na tob¥ záleºí,cht¥la-li bys ho dojíti nebo´ tamhle zrovna p°ichází jeºek, jehoº by sis mohla lapit. Vrhni sechut¥ na n¥ho, nic se neboj jeho ostn·, nebo´ není r·ºe bez trní" Had je²t¥ ani nedokon£ilsvou °e£, a li²ka uº sko£ila na jeºka s otev°enou tlamou, jako by jej cht¥la zhltnout. A tu sejeºek rychle skulil do klubí£ka i vytvo°il ze svého t¥la jakoby kouli, posázenou ostrými hroty.Li²ka v²ak, spoléhajíc na to, ºe se jí dostane sladké pochoutky, ko°ist nepou²tela. Ale £ímpevn¥ji svírala jeºka, tím hloub¥ji se jí jeho ostny zarývaly do masa. A proto kone£n¥, nemohoucjiº snésti bolest, zvolala: Hn¥vám se na vás, bohové, ºe jste stvo°ili toto nebezpe£nézví°ecí pokolení! Anebo bych se spí²e m¥la hn¥vat sama na sebe, ºe jsem uv¥°ila °e£em tohoproradného zem¥plaza!"7.3 Husy a °e°ábiHusy a °e°ábi na jedné louce spolu se pásli. Uhlédav²e pak myslivce, °e°ábi, lehcí jsouce,rychle pre£ odlet¥li; husy pak, pro obtíºení svých t¥l kdyº se tu obme²kaly, zlapány jsou.42

Báse¬ vyznamenává, ºe p°i vybojování m¥st chudí snadno ucházejí, bohatí pak, zjímánijsouce, v sluºbu podrobeni bejvají.7.4 Slepice zlatonosnáSlepici kdosi m¥l, jeº sná²ela vejce zlatá; i domysliv se, ºe u vnit°ku jejím hromada jestzlata, zabiv nalezl ji podobnou ostatním slepícím. Tu nadáv se, ºe valné bohatství nalezne,i malinkého jm¥ní dosavadního zbaven byl.Ta bajka ukazuje, ºe t°eba na jm¥ní hotovém p°estávati a nenasytedlnosti ubíhati.7.5 Li²ka a trníLi²ka prchajíc p°ed nebezpe£ím, jeº jí hrozilo, vsko£íla do tmí tak ne²´astn¥, ºe se pobodalado nohou. Takto poran¥na jala se hubovati: Proradné ro²tí," stenala, uchýlila jsem sek tob¥, domnívajíc se, ºe mi pom·ºe²; ale ty místo toho jsi mi zp·sobilo bolest nesmírnou."P°ehání²," odpov¥d¥lo jí k°oví, nebo´ ty, jíº nic neute£e, ²la jsi i na mne s touº obmyslností,jíº pouºívá² u ostatních."7.6 O sedláku a mladém býkuKte°íº od p°irození zlí jsou, ti t¥ºce k dobrému navedeni budou, ani slovem ani bitím, rovn¥jako ten bejk, níkterakº se nepoddadí. Mladej, divokej bejk v²emi oby£eji se protivil, rohytrkaje, jha na se vloºiti nedal, tak ºe mu sedlák pilou rohy ut°íti musil, domnívaje se, ºe bytudy krot²í byl a své divokosti zanechal. Potom pojav ho, do jha zap°áhl, aby na poli voral.Kdyº se pak jiº rohami brániti nemohl, bil nohami. Nemoha pak pluha°e z zadu nohamidosáhnouti, ºe daleko nap°ed byl, kopal a zemi s prachem nohami sedláku mezi o£i házel.Sedlák, vot°ás²i sob¥ zase prach s hlavy, °ekl z pravého srdce: Není´ div, ºe od toho bejkajsem p°emoºen, neb p°irození jeho zlé v²í dobroty prázdno jest. Protoº nem·ºe on ani slovyani bitím k dobrému p°itaºen býti, toliko od samého °ezníka musí zkrocen býti."7.7 O ºíznivé vrán¥Opatrnost £asto nahrazuje oud·v nedostatek.šíznivá vrána p°i²la k vokovu. V tom nebylo tak mnoho vody, aby jí dosáhnouti mohla.Ráda by byla vokov p°evrhla, ale té síly, aby to u£initi mohla, nem¥la. Pohnuv²i se pak myslí,hledala v²emi oby£eji; kterak by mohla cestu najíti, aby se mohla z n¥ho napíti. Naposledypak, nabrav²i kamení drobného, tak ho mnoho do vokova nametala, ºe voda vystoupilanahoru, a tak ºíºe¬ svou uhasila. A vodu zh·ru opatrností svou vyvedla, kteréº silou vylítinemohla.43

7.8 O v¥tru a dºbánuNe²´astný jest £lov¥k ten a £asto upadá v sv¥tskou hanbu a ²kodu, kterýº svou vysokomyslnostívy²ní a urozen¥j²í, neºli slu²í a místo toho jest, jakoº se na oko vidí, býti chce.ƒasu jednoho hrn£í° ud¥lal hlin¥ný hrnec a postavil jej na vítr, aby sechl a tak abysnadn¥j²í k vypálení byl. I p°i²la n¥jaká bou°ka a vítr veliký s de²t¥m se strhl; i tázala sehlin¥ného hrnce, co by byl a kterak mu °íkají? I zapomn¥l jest a nemyslil jiº, aby hlin¥nýa z m¥kké zem¥ byl, i °ekl: Já jsem dºbán, neb mistra mého ruka rozli£ným to£ením mnevyto£ila a vyformovala, abych dºbánem byl." I °ekl bou°livý vítr k n¥mu: Aº do této chvíledºbánems byl, ale jiº se musí² rozplynouti, rozpu²t¥ným a rozmoklým blátem býti, aby[s]poznal, ºe tvé ud¥lání jest z vody a z hlíny." A ihned rozplynul se dºbán a byl blátem jakoprvé."Ten p°íklad u£í lidi v jejich stavu z·stávati, nebo to jméno, jsi-li urozený, snadno sedochází, ale zle se drºí, aby m¥lo mocnej býti. Protoº jedenkaºdej pomysl sám na sebe, nebmnoho o tom psáti jest v¥c nenávisti plná, protoº lépe ml£eti.7.9 Duby a ZeusDuby reptaly proti Diovi, pravíce toto: Bez p°í£iny podvedeni jsme byli v ºivot¥; nebonad v²echno rostlinstvo násilné °ez·m podléháme!" Na to Zeus: Vy sami vinníky této svépohromy se jevíte; nebo kdybyste neydávali top·rek a k tesa°ství i rolnictví nebyli uºite£ni,sekyra by vás nevysekávala!"N¥kte°í, sob¥ ne²t¥stí sami zaviniv²e, vý£itku nerozumn¥ £iní bohu.7.10 Tygr a li²kaKdysi se vydal lovec s lukem na hon. A tu tygr rozkázal, aby v²echna zví°ata zalezla do svýchskrý²í, ºe prý on sám ukon£í tu válku. Ale lovec za£al st°ílet a jeden z jeho ²íp· tygra zasáhla zranil. Li²ka, vidouc ho, jak prchá a jak si nem·ºe vytáhnout st°elu z rány, °ekla mu: Jakse ti mohla stát tato nehoda, kdyº jsi tak mocný? Který t¥ to poranil odváºlivec?" Nevím,"odv¥til tygr, podle té velké rány bych °ekl, ºe to byl £lov¥k."7.11 O závistivém psuMnoho lidí jest na sv¥t¥, jeºto jiným toho nep°ejí, £ehoº sami míti nemohou. A snad by jimuºite£né nebylo, by pak i to m¥li; v²ak proto, jakº mohou, je²t¥ vºdy jinejm v tom p°ekáºejí.O tom sly² takovou báse¬.Pes jeden netrefný leºel v jeslech plných sena. Ten nedal ºádnému volu, kteryº p°i²el,toho sena jísti, neº vºdy na n¥ vr£el a zuby vo²kleboval, brán¥ jim k jeslem p°istoupiti.I °ekli volové k n¥mu: ƒiní² nám k°ivdu, na²emu p°irození závid¥, protoºe p°irození tvé tob¥nedalo, aby[s] m¥l seno jísti a nám brániti, abychom my ho také jísti nesm¥li."Téº rovn¥: M¥l kost v ustech svejch, kteréº sám hlodati nemoha, v²ak proto jiným jíhlodati nedal, aniº jí komu p°ál.44

Tato báse¬ oznamuje, ºe závisti zlehka se vyvarovati nem·ºeme, a a£koli s prací se jíuvarujeme, v²ak je²t¥ proto pokoje míti nem·ºeme.7.12 O vlku a o li²ceMnoho t¥ch jest, kte°íº prvé mist°i býti neº u£edlníci cht¥jí, a prvé jiné u£iti, neº se saminau£ili. Ti, kdyº se o jednání moudrých lidí pokusí, aby je konati m¥li, oby£ejn¥ u velikouhanbu i ²kodu upadají.O tom tato fabule oznamuje.Li²ka ²la k vlku, proseci ho, aby jejího syna v svaté vod¥ zmyl, a skrze to aby jehoduchovním otcem aneb kmotrem byl. Vlk °ekl, ºe to rád chce u£initi. Jakº se pak to stalo,dali tomu dít¥ti jméno Benediktulus. Po n¥kolika m¥sících p°i²el vlk k li²ce a dí k ní: Medle,kmotra, prosím tebe, daj mi toho mého syna na n¥který £as, a´ ho nau£ím svému um¥ní,kterak by se snadn¥ ºiviti i také lehce mohl, a to mu okáºi, coº by mu najpot°ebn¥j²íhoa najuºite£nej²ího býti mohlo. A p°esto ty má² dosti jiných d¥tí, kteréº s velikou prací musí²ºiviti." Li²ka °ekla k vlku: Pane kmot°e, m·ºe² u£initi, jakº´ se líbí, a z toho já tob¥ veliced¥kuji, ºe ty se o mé dobré i d¥tí mých stará²."I vzal vlk syna duchovního svého s sebou, a v noci ²el do chlév·v, hledaje, zda by coulovíti mohl. Ale kdyº míti nic nemohl, bral se ráno na vysoký vrch, kterýº byl nad vsí,s kteréhoº v²ecko do vsí vid¥ti mohl, i °ekl k Benediktulovi, synu svému: Já jsem dnes p°iov£incích byl, a nic nezp·sobiv, velmi jsem ustal; nyní já chvilku poleºím, a ty hle¤ a nespi,pozor maje, kdyº se dobytek na pole poºene, tehdẠmne zbudí², zda bychom pochytitico mohli." A kdyº vlk spal, zavolal na n¥j Benediktulus dob°e p°ed svítáním, °ka: Pane,pane!" Vlk vece: Co chce², syná£ku Benediktule?" Dí Benediktulus: Opravdu, jiº svin¥ jdouna pastvu." Vlk vece: Já nestojím kusa o svin¥, neb jsou plné uhr·, a kdyº je koli jím, tedami vdycky trhání v b°i²e d¥lají a st°evní dnu bou°í, a n¥kdy mi v hrdle p°esedají." Na svítáníop¥t volal Benediktulus: Pane, pane!" Vlk vece: Co mi chce²?" Benediktulus: Jiº volovéa krávy jdou na pastvu." Vlk °ekl: Nedbám také na ty, neb velmi silné a udatné psy mají;kdyºkoli m¥ uhlédají, vdycky mne cht¥jí zamordovati. K tomu sedláci mají pastý°e, kte°íºmoji nep°átelé jsou, a jakº mne rychle uhlédají, ihned náhle po mn¥ k°i£í." Po t°etí op¥tvolal Benediktulus: Pane, pane!" Vlk vece: Co chce², m·j synu?" Benediktulus: Jiº kon¥vedou na pastvu." Dí k n¥mu vlk: Hlediº piln¥, kam je poºenou!" Benediktulus vece: Vidím,ºe je na louku ºenou nedaleko od lesa, na kteréº mnoho stromoví a d°íví stojí." I vstav vlk,²el do toho lesa tejn¥ a ml£e, aby od ºádného vidín nebyl, aº práv¥ do k°oví mezi herkyp°i²el. I chytiv jednoho dob°e tu£ného kon¥ za ch°íp¥, hned jej porazil a umo°il. Toho se vlkaº do sytosti najedl i s synem svým Benediktulem.Potom hned Benediktulus ²el k vlku a dí k n¥mu: Pane, chce²-liº mi co je²t¥ rozkázati?Neb jiº chci zase dom· k mate°i své, a jiº tak mnoho toho znám a umím, ºe mi se nenípot°ebí více u£iti. Také jiº dále nepot°ebuji ºádného mistra." Vlk °ekl: Já´ bych tob¥ je²t¥,jakº bych mohl, jíti pre£ nedal." Benediktulus vece: Já nakrátce nez·stanu." Vlk °ekl: Zdámi se, ºe potom toho bude² litovati; pon¥vadº pak z·stati nechce², jdíº u pokoji a mate°esvé ode mne pozdrav." A tak Benediktulus vyvstav, bral se zase k mate°i své.Vidouci jej pak mát¥ jeho, °ekla k n¥mu: Pro£eºs se tak brzo zase vrátil?" Odpov¥d¥l45

Benediktulus: Protoºe jsem se jiº nau£il dosti dob°e, a není mi pot°ebí více se u£íti, nebjíº mohu a umím, nerci-li tebe, ale i v²ecky tvé d¥ti beze v²í práce uºiviti." Mát¥ °ekla:Kteraks se tak brzo tomu um¥ní nau£il?" On °ekl: Nestaraj se o to, kterak jsem se nau£il,ale rad¥ji vstana, poj¤ se mnou." A ona hned s ním ²la. On pak rovn¥ téº, jak od vlka vid¥l,an k ov£inc·m ²el, aby n¥co ulovil, také v noci ²el, ale nic nenalezl, aby kde £eho poºíti mohl.Potom ²el p°ede dnem na veliký vrch, kterýº nad vsí byl, a tu °ekl k mate°i: Této noci jsemokolo ov£ínc· obcházel a nic jsem nenalezl, £ím bychom se poºiviti mohli. Jiº jsem pak chod¥ustal, a chce mi se pospati. Protoº ty nespi, ale hle¤, kdyº dobytek ze vsí poºenou, a jakºbrzo to uhlédá², zbudiº mne, a já tob¥ okáºi um¥ní své a tu zkusí² moudrosti mé." Potomdob°e p°ed svítáním volala mát¥, °koucí: Benediktule, m·j synu!" - Co chce², mát¥?" on°ekl. Mát¥ vece: Jiº svin¥ jdou na pastvu." Benediktulus °ekl: Na svin¥ já neváºím, jsouplné uhr·v, a kdoº je jí, tomu se st°evní dna bou°í, a stává se, ºe jednomu v hrdle váznoup°esedajíce, a £asem pro vo²klivost." V svítání op¥t °ekla: Synu Benediktule!" On °ekl: Pro£mi nedá² odpo£inouti, mát¥ má?" Ona °ekla: Jiº krávy a voly na pastvu ºenou. Benediktulusdí: Neváºím také na ty dobytky, neb velmi pilné pastý°e mají, k tomu vostraºité psy, a velmiveliké i silné; jakº mne oni jediné uhlédají, hned za mnou s velikým ²t¥káním b¥ºí, aby mnechytíce, o hrdlo p°ipravili." Po t°etí pak op¥t mát¥ zavolala: Benediktule, mé dít¥, m·jsynu!" Benediktulus zase: Má mát¥, co chce²?" Mát¥ dí: Klisny jiº jdou na pastvu." Synodpov¥d¥l: Hled piln¥, kam jdou" I porozum¥la tomu mát¥, ºe na louku jdou nedaleko odevsi, a pov¥d¥la to synu. A on vstav, °ekl k mate°i: Z·staniº ty zde na tomto vrchu, ml£íc,a dívaj se, co já budu d¥lati, a tak m·ºe² mého um¥ní a moudrosti zkusiti." A hned vstav, ²eltejn¥ a ml£e do lesa, aby ho ºádnej nevid¥l, aº k herkám p°i²el, a najvychovan¥j²í za ch°íp¥uchytil, domnívaje se, ºe by mu bez práce sama padnouti m¥la. Ale herka, vrh²i hubounahoru, nosila ho na ch°ípích beze v²í t¥ºkosti, kdeº se zakousl a zav¥sil, a p°inesla ho aºk pastý°·m. Vidouci to mát¥ na vrchu stojeci, po£ala hlasit¥ volati: O Benediktule, mé dít¥,nech té ko°isti a pojd p°edse, nechaje toho kon¥." Ale nemohl zub·v ven dobyti, kteréº bylhluboce do ch°ípí vkousl. Vidouci to mát¥, ºe pastý°ové k n¥mu b¥ºí, a rozum¥jíci, kudy tovyniknouti má, jako by rukama lomila a pla£íci na°íkala: B¥da mn¥, m·j synu, ºes tak brzoze ²koly vy²el a velikým um¥ním i moudrostí se chlubil! Jiº musí² um°íti, a mne, mate°esvé, nechá² v psot¥, v bíd¥ a v chudob¥. M¥ls toho um¥ní svému kmotru vlku p°íti!" A takchlubný a vysokomyslný Benediktulus od pastý°·v lapen a zabit jest a z k·ºe vyvle£en.Potom z ní koºich ud¥lán.Tato báse¬ napomíná, aby se ºádnej mistrem ne£inil prvé, neº se vyu£í. A aby ºádný mdlýnepodvoloval se ani nepokou²el o siln¥j²í, jako li²´átko toto ud¥lalo, a tak um°íti musilo.♥46