Ezopovy bajky (pdf)

Z toho rozum¥j malou víru a ustavi£nost ºenskou. Kdyº mali£ko tuze pro²eny jsou, ºivejmstarost a trápení d¥lají a mrtvejm muku ukládají.3.11 O otci a nepoda°ilém synuMladí vésti se mají, sta°í t¥ºce vedeni bývají.Hospodá° jeden svévolného maje syna, kterýº vºdycky toliko po lehkých ºenách se toulala °ídko doma bejval, i rozhn¥vav se ten hospodá°, kázal sluºebníky své pro n¥ho bíti, prav¥jiím tuto báse¬:Byl jeden sedlák, ten svázal k jednomu jhu anebo sp°eºení vola a tele. Tele pak vdyckyházelo a skákalo, trkalo a bilo tak dlouho, aº s sebe jho dol· svrhlo. Kdyº pak náramn¥ tuzevola bilo, °ekl sedlák: Já jsem vás ne proto v hromadu sp°áhl, abyste d¥lali, ale ºe jsem cht¥ltoto mladé tele podlé tebe okrotiti, neb jakº koho rohy nebo nohama ude°í, má kameníma kyjmi uházeno a ubito býti, ºe toho má odleºeti."Tím u£il sluºebníky, kterak syna vésti mají, protoºe by byl jim od n¥ho poru£en, oni pakºe by toho zanedbávali.3.12 O zlém a je²t¥ o hor²ímO dvém zlém mistr takovou báse¬ sloºil, ºe jedno zlé druhému nerádo ²kodí, aniº jednonepravé druhému u²kodití myslí. Jedna li²ka druhé nejí a tvrdé k tvrdému nep°ilípá.Je²t¥rka, jsouci la£ná, p°i²la do ver²tatu záme£níkova, pokrmu sob¥ hledající. I nalez²ipilník, po£ala jej hrejzti a kousati. Pilník, znamenav a vida nerozum její, °ekl k je²t¥rce:O bláznivá, co d¥lá²? V²ak nic nezp·sobí², neº ºe sob¥ zuby zkazí². Coº neví², ºe jsem ten,kterýº ºelezo hryzu a piluji? Ty pak chce² mne zkaziti? A coºkoli drsnatého jest a nerovného,to srovnávám a shlazuji, a coº sukovatého, to s°ezuji. Protoº nedrápaj se s ko£kou."3.13 O vlcích, o ovcích a o psíchVelmi ²kodné jest, kdyº kdo svého ochránce a opat°itele pre£ vydá. O tom nám Ezop v tétofabuli vypravuje.Vlci a ovce spolu váleli, a ºádná strana svého ustoupiti necht¥la. V²ak ovec bylo mnohoa psy m¥ly na pomoc. I poslali vlci posly své k ovcím, ºádajíce míru a pokoje. Pokoje jsoudo²li a s obou stran p°ísahou vysoce se zavázali, v²ak pod vejmínkou, aby najlep²í p°átelé,stráºní, byli v rukojemství toho p°átelství zastaveni. A tak sprostné ovce zastavily psy svév rukojemství, od kterýchºto m¥ly ochra¬ovány býti. A vlci zastavili ovcím svá vl£ata, a takten pokoj p°ísahou a rukojm¥mi jest stvrzen. Potom pak brzo, kdyº se ten pokoj stal a krátký£as drºán byl, po£ala ta vl£ata sku£eti a teskniti. Sly²íce to sta°í vlci, domnívali se, ºe by sejim od ovcí k°ívda dála, shromáºdiv²e se, s mocí p°i²li a ovce vinili, ºe by pokoj na jejichd¥tech zru²ili. I roztrhav²e ovce, beze v²í p°ekáºky je seºrali, neb jsou ovce pomocníky svéa ochránce od sebe pre£ vydali.Protoº hle¤ kaºdej p°átel sob¥ zachovati.26