Ezopovy bajky (pdf)

1.10 O voslu a lvuO svémyslném, bláznovém, posm¥²ném £lov¥ku mud°ec tuto báse¬ sloºil.N¥kte°í lidé potupují sebe vy²²í, jeºto z toho veliké zlé jim nastává. Jako tento vosel,potkav se se lvem, °ekl k n¥mu: Pozdravuji tebe, brat°e." Lev pak to snesl a nedal mu ºádnéodpov¥di, ale potupil slova jeho a hlavou na n¥ kynul, pomysliv sám p°i sob¥: A já bychnecht¥l tím marným a ni£emným hovadem svejch zub·v po²kvrniti, aniº bych cht¥l oustodev°íti, abych se m¥l s ním vaditi. Neb kdybych se s ním o£ zasadil, musil bych ho nebomne plundrujícího, aneb po kusích roztrhaného, nechati a odjíti: protoº lépe´ jest bláznovémuhovadu to p°eslechnouti."Tato báse¬ u£í, aby lidé rozumn¥j²í n¥co na bláznových sná²eti um¥li, a blázny abyochra¬ovali, kte°íº n¥kdy moud°ej²ím n¥co bláznové p°emluví.1.11 O dvou my²íchMnohem jest lépe v chudob¥ bezpe£n¥ ºivu býti neºli v bohatství pro strach a starostíschnouti a vadnouti. Jakoºto báse¬ tato oznamuje.My² domácí p°es pole vandrovala, a ºádána jsouci od polní my²i, aby u ní hospodou byla,od ní jest p°ijata a znamenit¥ v její malé dupce ct¥na, tak ºe ºaludy a je£menem nakrmenabyla. Kdyº pak zase se vracela, svou cestu dokonav²i, k polní my²i se navrátila a jí prosila,aby s ní ²la a také, co by m¥li, jedla. Tak se stalo. I ve²li spolu do jednoho p¥kného domu,v kterémº byla ²piºérna aneb sklep, plný rozli£ných pokrm·v. Ty ukázav²i domácí my²,°ekla: Mnedle, jez tyto dobré pokrmy, pokudº´ se líbí, neb já jich mám na kaºdý den nazbytdosti." A kdyº jiº rozli£nejch pokrm·v poºívaly, tehdy p°ib¥hl b¥hem klí£ník a u dve°í serumploval. My²i, lek²e se, utíkaly, domácí do díry sob¥ známé, ale p°espolní nebyla tu dírsv¥doma, tak nev¥d¥la, kam b¥ºeti, neº po st¥nách sem i tam se drala, a jiº po svém ºivotubyla pustila. Kdyº pak ten ²afá° ze sklepu vy²el a dvé°e po sob¥ zamekl, °ekla domácí my²k p°espolní: Pro£ se sama d¥sí² tvým b¥háním a utíkáním? Mnedle jezme a m¥jme dobrouv·li a p°ebírajme se v t¥ch pokrmích, nebo neboj se, zde se nemáme o£ starati, neº tolikobu¤me vesely." Odpov¥d¥la polní my²: Schovaj sob¥ své pokrmy a bu¤ s nimi vesela, nebty nemá² ºádné starosti ani pé£e, ani také úzkosti aniº tebe také co trápí tito kaºdého dnezámutkové; já také dob°e a st°ídm¥ na poli míti se budu, a vºdycky vesela budu, ºádné pé£eo nic míti nebudu, ºádného zámutku báti se nebudu. Ale ty vºdycky pe£livá bude², a nikdásebou bezpe£na nebude², vºdycky na tebe pasti nastrahovati a léceti budou, aby t¥ polapili.Ko£ky t¥ ustavi£n¥ prohán¥ti budou, a pro jich pokrmy bez p°estání obecn¥ v²ichni tebenenávid¥ti budou."Tato báse¬ trestce ty lidi, kte°íº se s vy²²ími stovary²ují, aby od nich n¥co dosíci mohli,£ehoº jim ²t¥stí nikdá nep·j£ilo, aniº se jim kdy to poda°ilo. Protoº mají lidé takoví pokojnýºivot vyvoliti a rad¥ji bezpe£n¥j²í sebou v svém malém obydlí býti, neºli toho ºádati, coº byjejich p°irození nep°íslu²elo, aneb coº by jim oby£ejného nebylo.9