Ezopovy bajky (pdf)

ale zarmoucen byl v mysli své, vida ho jdoucího k sob¥; i metal jemu beránky a ovce, abyho ukrotil, a sám sebou aby bezpe£en byl. Ale lev nestál o ºádné jídlo a nic jiného od n¥honeºádal, neº aby mu pomohl, a kladl svou hlavou nohu na klín pastý°ovi. Pohled¥v pakpastý° lvu na nohu, uhlédal ránu a okolo ní veliký otok; ihned porozum¥l ºádosti lva, a vzavostré ²ídlo, velmi ti²e mu tu ránu otev°el. A jakº talov vypu²t¥n byl, vy²el i ten trn anebosten s tím talovem, a ihned lev poznal, ºe mu lépe bylo. Cht¥ se pak mu za to dobrodiníodplatíti, lízal jemu ruce a po boku se mu posadil, a p°ijav pon¥kud svou první sílu, ²el£erstv¥ a jako zdravý od toho pastý°e. V krátkém £asu potom lapili toho lva, a aby s nímkratochvíl p°i n¥jakých s¬atcích mívali, jej chovali, p°i kterýchºto kratochvílech udatní muºis udatnými divokými zví°aty zacházeli, ²ermovali a pot¥²ení mívali. I stalo se, ºe ten pastý°také toho £asu jat byl pro sv·j n¥jaký zlý ú£inek, jeºto pro n¥j hrdlo byl propadl. I nalezlitakový ortel, aby svobodným divokým zví°at·m k sn¥d¥ní byl p°edvrºen. Pastý° ten vedena pu²t¥n byl mezi ta zví°ata, a hned lev p°ibral se k n¥mu ukrutn¥, a poznav ho, mravn¥a s poctivostí k n¥mu p°istoupil, a pozdvih²i o£í svejch i obli£eje, za°val proti lidu, a skákajesem i tam k lidu, radoval se z toho. A posadiv se k pastý°i, tak se mu vokázal, jako by muoznamoval, aby dom· ²el, a nijakº od n¥ho jíti necht¥l, ale vºdy p°i n¥m byl, jako brán¥ ho.I porozum¥v pastý° tomu, ºe ten lev s ním býti chce, hned se domníval, ºe by to ten byl,kteréhoº n¥kdy v lese vid¥l a jemu otok vypustil i jej uzdravil. I cht¥li, aby lev od n¥ho od²el;ale on nikterakº necht¥l, neº p°i n¥m byl k obran¥ jeho.Vida to lid, velice se tomu divil a tázal se pastý°e, kudy to p°ichází, ºe ten lev tak hovelmi miluje? A kdyº lidu p°í£inu pov¥d¥l, vzloºil prosbu na nejvy²²í moc, prose, aby mumilost u£in¥na byla. A tak ten pastý° vypro²t¥n byl a oba ven vypu²t¥na, lev do lesa a pastý°do domu svého.Z toho v²íchni lidé u£iti se mají, aby vd¥£ni toho byli, coº dobrého od koho vezmou.3.2 O voslu a frýzuO zm¥n¥ní £asu a ²t¥stí sly² tuto báse¬, ºe ²´astní a mocní nemají nuzných a bídnýchpotupovati ani jim k°ivdy £initi, ale mají se rozpomenouti, jak jest ²t¥stí velmi vrtlavé,a v té vrtlavosti ºe se velmi brzo zm¥ní.Výborný frýz, s zlatým sedlem i s uzdou zlatou, k tomu v p°edrahém deku a velmip°ípravném, potkal se s obtíºeným a umordovaným voslem na jedné cest¥. Vosel pak ustav,jedno cestou jda, druhé obtíºen jsa b°emenem, nemohl pro ustání tak brzo frýzovi s cestyustoupiti. K kterémuºto frýz °ekl: By´ mi tak nebylo, a sotvá se drºím, dal´ bych nohou v totvé b°icho, protoºe mi, pánu svému, s cesty nevaruje² a nepostojí², aº bych já t¥ pominul."Vosel p°evelice se lekl pohr·ºky jeho a veliké nadutosti mysli. I vzdech²i, volal k Bohu a ²elp°ed se cestou svou. Ne po mnohém £asu potom utíºili tomu ko¬ovi, jezdíce na n¥m a p°íli²honíce, takºe ²karedá místa na sob¥ m¥l a náramn¥ hubený byl. I rozkázal ho pán jeho do vsídáti, aby tam na pole hn·j vozil. A tak, zap°áh²e ho, velikou práci na¬ vzkládali, tak ºe p°íli²nuzným byl. Jednoho pak £asu pásl se vosel na jedné louce, i uhlédav toho frýza bídného,an nevymluvn¥ t¥ºce táhne, poznav jej, takto k n¥mu °ekl: O bídný, k £emu jest jiº tob¥strojná p°íprava? Kdeº má² své drahé sedlo a drahou uzdu? Kde podoba t¥la tvého? Kdetvá p°íli²ná sm¥lost proti mn¥ voslu? Jíº, zdá mi se, musí² z·stati v na²em sedlském stavu.21