Ezopovy bajky (pdf)

Vida pak to pravdomluvný, sám u sebe myslil takto: Pon¥vadº tento lhá°, kterýº jímlºiv¥ mluví, pro leº tak jim p°íjemný jest, o jak já mnohem více váºen budu, kdyº jim pravdupraviti budu." A kdyº to p°emej²lel, zavolal ho král k sob¥ a °ekl k n¥mu: Pov¥z mi, kdojsem já a ti, kte°íº okolo mne stojí?" I °ekl ten, kterýº pravdu miloval a lháti neum¥l: Tyjsi vopice, a v²ickni, kte°íº okolo tebe stojí, jsou tob¥ podobní." A hned král vopic rozkázalho jiným vopicím roztrhati a pazoury rozdrápati. To se proto stalo, ºe pravdu pov¥d¥l.Ten oby£ej se nyní p°i dvo°ích zachovává u bláznových pán·v, ºe zlé, pochlebníky, k líbostimluvící, povolující a v²ecko schvalující nad moudré, dobré a pravdomluvné více milují.6.2 O pávu bohyn¥ °e£ené Juno a o slaví£koviCoº komu od Boha dáno jest, toho má uºívati.Páv p°i²el k bohyni °e£ené Juno, jíºto jest k sluºb¥ dán, i touºil jí toho, ºe slaví£ek taksladce zpívá a zpíváním svým lidem budoucí v¥ci oznamuje, a on ºe v¥cí t¥ch níc nezná a jimnerozumí, ale ºe pro jeho zlý a v°esklavej a netrefný hlas v²íchni se mu posmívají. Junolahodnejmi a pochlebnejmi slovy jej t¥²ila, °kouci k n¥mu.- Obli£ej tv·j a tvá podoba jestvzácn¥j²í neºli hlas a zpívání slaví£kovo. Ty má² barvu a krásu smaragdovou, ºádný ptákse tob¥ nem·º vrovnati p°i kráse a p¥knosti pe°í tvého. Vocas tv·j jest províjený, hrdlo tvézdaleka se svítí. A co bych mnoho mluvila, sama krása jsi." Proti tomu °ekl zase páv: Aleslaví£ek p°evy²uje mne hlasem." I °ekla k n¥mu Juno: To jest z°ízením boºím tak zp·sobeno,aby rozli£ní darové mezi vámi rozest°íni byli. Tob¥ jest dána krása rozli£nejch barevi prost°ední velikosti, vorlovi pak moc, slaví£ek oznamuje hlasem svejm v¥ci budoucí, krkavecsvejm krkáním, holubi stonáním, °e°áb k°ikem vdycky £as oznamují a pozd¥ se v olivovýchstromích kladou. Kos jest pe°ím £erným obda°en, vlastovice ráno se veselí, netopý° od°enýs ve£era létá, kohout v noci hodiny ohla²uje, a kaºdej má dostatek v stavu a v obda°enísvém."Fabule anebo báse¬ tato lakomc·m se praví, kte°íºto nikdá na tom dosti nemají, £ímº jeB·h obda°iti rá£il.6.3 O £lov¥ku lysém a o mu²eTomu se posmívati nemáme, kdoº sob¥ sám malou ²kodu £iní, aby se s velikou ²kodou nadnep°ítelem svým pomstíti mohl. Jakoº tato fabule u£í.Mu²ka sedala na £elo lysého £lov¥ka, a kolikrátºkoli po ní ude°il, hned ulet¥la a po maléchvíli zas p°ilet¥la a zase ho ²típala. A jakº on op¥t po ní rukou ude°il, hned odlet¥la,a vzhlédajíci, posmívala se mu, a nicmén¥ ho neº jako prvé ²típala, tak dlouho, ºe ten lysý£lov¥k, rozhn¥vav se, °ekl: Ty zlotrovaná moucho, pro£ se sm¥je² a mn¥ se posmívá², ºe jáse sám tepu pro tvé ²típání? Kdyby[s] ty pováºila, ºe já se sám s sebou lehou£ce snesu, alejedno kaºdé ude°ení, kdybych t¥ trel, bylo by tvá smrt. Mn¥ se neposmívaj, neb desateroude°ení, kterýmº se sám tepu, mn¥ nikoli u²koditi nem·º, ale kdybych jediným tebe trel,beze v²í lítosti zabita by[s] byla."Tato báse¬ napomíná ºvavé lidí, kte°íº se s kaºdým vaditi a hrejzti cht¥jí a ºádnéhone²anují.41