Ezopovy bajky (pdf)

2.8 O vlku a kozlátkuChvalitebná v¥c jest p°i d¥tech, kdyº rodi£· p°ikázání zachovávají. Jakoº báse¬ tato oznamuje.Koza, umíniv²i, ºe by na pastvu vyjíti ven cht¥la, napomínala kozlátko, aby ºádnémuneotvíralo ani k sob¥ koho pou²t¥lo, neb mnoho svobodné zv¥°i chodí a okolo ov£inc· obchází,zda by co sob¥ mohla uhoniti. A u£iniv²i to napomenutí, ²la na pastvu, kde by se poºivitimohla, a nechala kozlátka v chlév¥ zav°eného. Potom hned, jakº ode²la, p°i²el vlk: ten stojep°ed dve°mi, p°etvá°el se a hlas sv·j p°em¥¬oval, jako by kozka me£ela, a ºádal kozlátka, abymu dvé°e odev°elo. Ale kozlátko tomu, hledíc skulinou, porozum¥lo, ºe by mát¥ jeho nebyla,a °eklo: Já dob°e sly²ím hlas matky mé, ale ty jsi nep°ítel m·j a hledá² mne podvestia oklamati, a pod tím vymy²leným hlasem mate°e mé ºádá² krve mé. Protoº klu²iº, nebtebe sem nepustím."Tak´, kdoº poslouchá nau£ení star²ích svých, nem·º neº bezpe£en sebou býti.2.9 O holubu, supu a krahujciKdoº se poru£í pod obranu zlého a poddá, aneb pomocí od n¥ho hledá, svou v²ecknu nad¥jipotracuje.ƒasu jednoho, kdyº velmi holubi p°ed supy neb lu¬áky létali a u veliké starosti byli, ºe sepo nich shán¥li, vzali sob¥ krahujce za obránci, domnívajíce se, ºe potom sebou bezpe£n¥j²íbudou. Ale krahujec vokázal se k nim jakoºto trestce viny jich, a jedl holuby jeden po druhém.I °ekl jeden z nich: O jak mnohem snesitedln¥j²í v¥c byla, aby se lu¬áci po nás shán¥li, neºaby nás tento vochránce tak hubiti m¥l. Neb skrze kteréhoº jsme se domnívali, ºe bychomm¥li ochrán¥ni býti, od n¥ho sjíti musíme. Ale spravedliv¥´ se nám d¥je, pon¥vadº jsme taknesmysln¥ velikého nep°ítele na²eho sob¥ za ochránce proti nep°íteli men²ímu vzali."2.10 O chudém £lov¥ku a o je²t¥rceKdoº jiným u²kodil, toho vºdycky ve zlém domn¥ní mají míti a p°ed ním se vyst°íhati a nikdáse mu v²eho dov¥°iti nemají. Jakoº tato fabule to vysv¥tluje.Je²t¥rka p°ivykla k jednoho chudého £lov¥ka stolu choditi, a tu drobty od n¥ho krmenabyla, kte°íº s stolu toho chudého padali. Kdyº pak ten chudej tu je²t¥rku tak choval, v²icknijeho £inové ²´astn¥ se jemu vedli, a skrze ní p°i²el k velikému bohatství. Nemnoho pakpotom rozhn¥val se ten £lov¥k na tu je²t¥rku a velmi ji sekerou ranil, a hned po malém£asu upadl zase v chudobu. Z toho porozum¥l, ºe v²eckno ²t¥stí, kteréº prvé m¥l, pro tudobrotivost, kterouº ²t¥d°e k je²t¥rce zachovával, tak ²´astn¥ se mu vedlo, a potom ºe zasev chudobu upadl jediné pro to, ºe ranil je²t¥rku. I ºelel toho velice a prosil té je²t¥rky, abymu tu vinu odpustila, a ºe jest jemu toho s pravou v¥rou ºel, coº jí nepráv¥ u£inil. Jemuºtoje²t¥rka odpov¥d¥la, °kouci: Protoºe toho py£e², chci já tob¥ tu vinu odpustiti, ale kdyºrána zahojena bude. V²ak proto pro ²rám nech´ já tob¥ docela nev¥°ím. A a£´ já s tebou sesmí°ím, v²ak proto nezapomenu na nev¥ru sekery."Tak´ vºdycky má ve zlém domn¥ní býti ten, kdoº druhého v £em svévoln¥ urazí.17