Ezopovy bajky (pdf)

ozhn¥val, a ²k°íp¥ zuby, rozkázal li²ce d¥liti. A li²ka hned v²ecko v jednu hromadu sloºilaa lvu p°ivlastnila. I líbilo se to lvu, tak ºe se vzeptal, kdo by ji tím oby£ejem d¥liti u£il?A ona odpov¥d¥la, ºe nebezpe£enství, v kterémº vosel stál, to mne nau£ilo". A tak ta báse¬oznamuje, ºe ten ²´astný jest, kdoº se cizím nebezpe£enstvím kaje.1.4 O psu a o kusu masaKdoº lakom¥ cizího a p°íli²n¥ ºádá, potracuje své. A £ehoº nalakomí, toho nepoºívá. O tomEzop mluví takto:Pes nesa kus masa v tlam¥, b¥ºel skrze tekutou vodu. A vtom podobný kus masa v vod¥zdáv se sob¥ ºe vidí, cht¥l také i ten pochytiti. A tak odev°ev ústa, upustil ten, kterýº m¥l,a voda jej hned zanesla, tak ºe on jistej kus za nejistej ztratil.Protoº lakomej, kterejº mnoho ºádá, ten vºdycky málo mívá.1.5 O psu a o ovciPes p°ed soudem vinil z p·j£eného chleba ovci. Ovce jemu odpírala, °koucí, ºe nikdá ºádnéhochleba od n¥ho nep°ijímala. Pes odvolával se, ºe chce sv¥domím to prokázati. To aby postavil,jemu jest pu²t¥no. I p°ivedl vlka, kterýºto vyznával, prav¥ se v¥d¥ti, ºe by chleba p·j£il pesovci. P°itom také lu¬ák p°ítomen býti se pravil; a vcházeje lu¬ák, °ekl k ovci: Kterak tysmí² toho zapírati, prav¥ci, ºe jsi nep°ijímala?" A tak ovce jest t¥mi k°ivejmi t°mi sv¥dkyp°emoºena. A hned ortel jest vy°£en, aby ona chléb psu navrátila. I p°inucena jest, ºe vlnusvou ne v £as vost°ící dáti musila, aby tomu, kterémuº povinna nebyla, zaplatila.Tak´ mnozí £iní, na nevinné lsti vymej²lejíce, a svá p°edsevzetí fale²nejmi sv¥dky a pevn¥utarasovanejmi lºmi upev¬ujíce.1.6 O zlod¥ji a o slunciCoº v £lov¥ku od p°irození leºí, toho se on velmi t¥ºce zbaví. To tato rozprávka znamená.ƒasu jednoho sousedé m¥li velikou radost a pot¥²ení s zlod¥jem na jeho svatb¥, nad¥jícese, ºe se jiº obrátí a zlod¥jství p°estane. K nimºto p°i²ed jeden muº moudrý a vida jev takové radosti, °ekl jim: Poslechn¥te, já vám chci radost va²i vyloºiti. Jednoho £asu sluncecht¥lo se voºeniti. To se zdálo v²em zemím odporné, a v²ecken sv¥t toho trp¥ti nemohl, takºe i najvy²²ímu bohu, Jupiterovi, láli a zlo°e£ili. Proto se Jupiter velmi hn¥val, a tázal sena p°í£inu toho lání a zlo°e£ení. A jeden °ekl k n¥mu: Nemáme nyní neº jediné slunce, tov²ecken sv¥t zarmucuje p°íli²nou horkostí, tak ºe v²eckno p°irození od ní nemocno bývá: copak budoucího jest, kdyº slunce jiných naplodí?'"Báse¬ tato ukazuje, ºe se lidé pro mnoºení zlých radovati nemají, neb oni s¬atí a oddanísob¥ podobné plodí. Zlí rádi zlé plodí. Po zlém plemenu rády zlé rodiny bejvají. Jeden zlod¥jmnoho jiných naplodí, a jeden lotr mnoho lotr·v nad¥lá.7