Ezopovy bajky (pdf)

p°iobhroubný." Havran se radoval z té marné chvály, a cht¥ se více zalíbiti a hlas sv·jokázati, vztáh²i krk, siln¥ zk°ikl. A jakº ústa odev°el, hned mu sejr vypadl. Ten pochytiv²ichytrá a lstivá li²ka, rychle jej pohltila. Teprvá havran p°estal, porozum¥v tomu, ºe slova téli²ky líbezná s lstí a nev¥rou byla smí²ená.Protoº napomíná tato báse¬ obecn¥, pochlebník·v aby se st°áhli a jich se varovali.1.15 O voslu a o ²t¥n¥tiKdo k slu²né sluºb¥ není ustanoven a k ní se nehodí, ten nemá se t°íti vy²²ímu a lep²ímuslouºiti, neb sluºba jeho p°íjemná nebude. O tom sly² tuto báse¬:Vosel, vida ²t¥¬átko, kterak p¥kn¥ od pána svého navedeno jest, ºe kaºdý den s pánem semilkují a s sebou p¥kn¥ nakládají, tak ºe pán se s ním pohlazuje, jísti mu z svého stolu dává,a v²ecka £eled domácí mu folkuje, myslil sám u seb: Kdyº´ toto tak malé nemilé zví°átko takpán m·j miluje i v²eckna £eled pro to ²patné lísání a umílení, jak mnohem více budou mnemilovati, kdyº já se k n¥mu budu ulisn¥ míti a umíleti. Mnohem lépe to se mu líbiti bude,ºe já veliký jsem a lep²ího rodu neºli pes, a k mnohým v¥cem jsem uºite£n¥j²í neº to ²t¥n¥,protoº mnohem hodn¥ji ct¥n budu. A rozváºiv ty v¥ci vosel u sebe, uhlédal pána, an dom·jde; hned b¥ºel proti n¥mu a ukázal radost svou °váním svým, a zpav se, vloºil se svejmip°edními nohami pánu na ramena, a po£al jemu okolo oust £enichati a vokolo tvá°i sem i tamse umíleti, tak ºe na n¥m i ²aty zmazal. A kdyº nepodobn¥ t¥ºce na pánu leºel, pán zavolalna sluºebníky, aby ho té kratochvíle zbavili, a aby toho vosla prázden býti mohl. Tu v²ecka£eled na vosla s sochory, s kyjmi i s kamením b¥ºela, a utloukli ho po h°bet¥ i po bocích, ºev n¥m n¥kolik ºeber zlámali, a ubitého zase jej k °eb°íku neb k jeslem p°ivázali, tak ºe holedvá s du²í pustili.Tato báse¬ ukazuje, ºe ºádný nemá se vysokomysln¥ pozdvihovati, aby se m¥l u v¥t²ísluºbu t°íti, neºli by jemu náleºité bylo.1.16 O lvu a o my²iA£koli £lov¥k neváºný anebo prostý stavu niº²ího vy²²ímu n¥co potupného nebo nepravéhou£iní, zvlá²t¥ necht¥, a kdyº prosí, aby mu to provin¥ní z necht¥ní u£in¥né odpu²t¥no bylo,má se státi, neb p°ichází £as odplaty, a ºe i nuzní mohou £asem mocným neb bohatýmprosp¥ti. O tom sly² takovou báse¬:Lev spal v lese toho £asu, kdyº se polní my²i tekly a spolu pohrávaly. Z necht¥ní jednaz nich na lva vsko£ila. Lev procítiv, rychle ji pochytil. My² ºalostiv¥ ho prosila, aby jí tuvinu odpustil, prav¥ci, ºe toho svévoln¥ neu£inila, a také oznamovala jemu, kterak by jichmnoºství spolu pohrávalo, ona pak sama, nechtíc, a ºádná jiná na n¥ho ºe vsko£ila, v²akza milost prosí, aby ta p°íhoda jí milostiv¥ váºena byla. Lev, rozváºiv to u sebe, ºe bypomsta velmi chaterná byla proti jedné my²i, a v¥t²í lehkost z toho neºli £est ºe by mubyla, tomu rozum¥je, odpustil my²i vinu a dopustil jí odjíti. My² s vd¥£ností a s d¥kovánímod n¥ho ode²la. Po n¥kolika pak dnech málo lev vpadl do tenat. A porozum¥v tomu, ºe by jatbyl, po£al velmi siln¥ a ºalostiv¥ °váti a k°i£eti, a s velikou t¥ºkostí na své ne²t¥stí na°íkati.Usly²av²i to my², hned k n¥mu b¥ºela, aby zv¥d¥la, co by to bylo, aneb jaké ne²t¥stí by ho11