Ezopovy bajky (pdf)

Jakoº se jedné mou²e p°ihodilo, kterẠse s mravencem o v¥t²í £est a chválu, kdo byz nich míti m¥l, zasadila. A p°edkem moucha po£ala se vysoce chváliti a chlubiti svou velikoumocí, kterou by m¥la, °kouci k mravenci: Coº umí², ºe chvála tvá jest na²í podobná? Tvéobydlí jest v d¥rách a v skalních rozsedlinách, mé jest na palácích královských. Já pokrm·vkrálovských poºívám, ty se je£menem a obilím ºiví², nápoj sv·j z zem¥ vytahuje² a sse², alejá´ piji ze zlatnic a st°íbrnic. A kdyº se svaté ob¥ti p·sobá, já nejprvn¥j²í jsem, kterẠst°evvoku²uji. Králi na hlavu sedám, v²ech najp¥kn¥j²ích panen a paní se dotejkám, jejich lícemile líbám, £ehoº ty ni£ehéhoº dojíti nem·ºe². Protoº ty a pokolení tvé hodno jest potupya pohan¥ní." Mravenec zase °ekl k mu²e: Jak hanebný a mrzký pták jsi ty, sv·j nepokoja svou ne°est vychvaluje². Pov¥z mi, kdo jest vd¥£en tvé p°ítomnosti? Jak jsi vzácna u král·va u p¥kných paní, panen, o kterýchº jsi se zmínila, kterýmº ty v²ete£n¥ a sm¥le proti jejichv²í vŸli po hlavách i po lících létá²? A je²t¥ praví², ºe to má² v své moci, a toho nepraví²,jak za nevzácného host¥ tebe mají. Kamºkoli p°ijde², odev²ud t¥ ºenou a s velikým hlukemt¥ po v²ech místech honí, jako n¥jakého nep°ítele. A toliko v lét¥ n¥£ím jsi, v zim¥ ºádnýneví, kam se d¥je². Ale já vºdycky v dobré mysli trvám, v zim¥ jsem bezpe£en sebou v obydlísvém, vºdycky jsem zdráv, vesele ºiv jsem. Ale ty, kdyº ºiva jsi, ohá¬kami t¥ zahán¥jí, kteréºpro tebe obzvlá²tn¥ d¥lají a jednají."Tato báse¬ jest proti nepokojným, kte°íº by se toliko vºdycky rádi hryzli a vadili, a jenomproto, beze v²eho uºitku, aby se t¥mi v¥cmi, kteréº hanebné a mrzké jsou, chlubili.2.15 O mou²e a o mezkuƒas a místo £astokrát stra²livého a mdlého sm¥lého proti v¥t²ímu a siln¥j²ímu £iní, a p·sobí,ºe najstra²liv¥j²í, kte°íº ºádnému ²koditi nemohou, k v¥t²ímu doufání neºli jiné p°ivozuje.O tom Ezop takovou báse¬ sloºil.Moucha jedna, vsed²i na mezka podlé voje, hn¥viv¥ ho trestala, °kouci.- Jaks tak lenivý,jdi rychleji, neb´ já tebe v £elo zabudnu, aby[s] sp¥²n¥ji ²el." Mezek k tomu °ekl Já se tvejchslov kusa nebojím, neº toho, kterýº na sedle sedí, a ústa má uzdou spravuje a udidly mnou,kamº chce, hejbe, maje mne po své v·li, a k tomu bi£em praskaje, p°ed se mne ºene. Toho´se já bojím a ne tebe, neb´ sob¥ tebe nic neváºím, a£koli se zdá² zpurná a stra²livá v slovíchsvých, v²ak ºádnému silnému nic u£initi nem·ºe². Protoº nedrº mnoho o sob¥, neb s nic býtinem·ºe²."2.16 O ºáb¥ a voluNuzní, kdyº se v své mysli pozdvihnou, domnívajíce se, ºe by mocným podobni býti mohli,takoví padají a pro svou vysokou mysl zkaºení bývají, jakoº tato rozprávka oznamuje.šába, vidoucí vola na pastv¥, sama u sebe myslila: Kdyby[s] ty také svou svraskalouk·ºi rozdula a roztáhla, mohla by[s] dob°e tak veliká býti, jako jest ten v·l." A po£av²i senadýmati, vzeptala se ºáb¥te, °kouci: Zdá-li´ se, ºe tak veliká jsem jako ten v·l?" šáb¥odpov¥d¥lo: Nikoli". A ona op¥t je²t¥ více se nadula, °koucí: Jiº-li?" šáb¥ odpov¥d¥lo, ºeºádného podobenství není. A po t°etí se naduv²i, rozpukla se a um°ela.19