Ezopovy bajky (pdf)

Iucunditatis caussam non repulit Venus.Naturamque armaret ut esse illi imparem,Interrogasse sic Gallinam dicitur:Dic, sodes, quanto possis satiari cibo?Respondit illa: Quidquid dederis, satis erit,Sed ut concedas pedibus aliquid scalpere.Ne scalpas, inquit, satis est modius tritici?Plane; immo nimium est; sed permitte scalpere.Ex toto, ne quid scalpas, quid desideras?Tum denique illa fassa est naturae malum;Licet horreum mi pateat, ego scalpam tamen.Risisse Iuno dicitur Veneris ioco,Quia per Gallinam denotavis feminas.3.10 O ºen¥ a o muºi jejím umrlémKázaná a £istá jest, kteréº ºádný neprosil a o to se nikdá nezasadil. O tom mistr této knihybáse¬ neb fabuli takovou sloºil.Muº a ºena horliv¥ se milovalí. I p°ihodilo se, ºe muº um°el, a ºena jeho pro n¥j u velikémzámutku byla a necht¥la nikterakº pro milost muºe svého od hrobu pre£ jíti, ale s teskností,s bolestí a s na°íkáním tu ostatek ºivota svého dokonati a p°i jeho hrobu um°íti. V krátkém£asu potom stalo se, ºe jeden zlod¥j právem na ²ibeníci odsouzen byl. Kdyº pak jiº ob¥²enbyl, vyslán jest jízdnej, aby ho hlédal, a ten byl od krále k tomu ustanoven, aby snad p°áteléob¥²eného toho s ²ibenice sejmouce, nepochovali. A kdyº jiº ten rytí° aneb jízdný t¥la tohoost°íhal, velmi jest ºíznil a myslil, kam by jeti m¥l. Usly²av pak tu paní, ana na°íká nadhrobem pána svého, a ohe¬ také tu uhlídal, i pohnul se, aby tam jel a svou ºíze¬ aby uhasil.I p°ijev tam, prosil té paní za tru¬k vody, kterẠjemu hned ud¥líla. A on napiv se, t¥²il tusmutnou paní pokornými, tichými i pochlebnými slovy a potom se zase na strẠsvou navrátil.Ale pohled¥v, nebyl tam dlouho, neº hned se zase navrátil, neb srdce jeho milostí zapálenobylo. I mluvil s ní, aby mu p°ála, ºe jí rád slouºiti chce; a potom op¥t zase jel, aby tohoob¥²eného st°áhl. To pak £asto d¥lajícímu ukraden jest ten zlod¥j s ²ibenice. Pro kteréhoºvelice zarmoucen jsa (a to slu²n¥, neb mu pod ztracením hrdla od krále p°ikázáno bylo, abytoho zlod¥je ost°íhal) touºil toho té paní, za v¥rnou radu jí prose. Paní mu odpov¥d¥la, abyse nestaral, ºe tomu cestu obmyslila, kudy by on ºalosti zbaven býti mohl, °kouci: Chcememuºe mého na místo jeho pov¥siti." A hned hrob odkopala, a muºe z hrobu dobyv²i, provazna hrdlo vstr£ila a tomu rytí°i neb jízdnému k pov¥²ení jej dala. I °ekl jízdný: Paní, ná² náleznení dobrý, neb zlod¥j ten byl lysý; kdyº pak tohoto s vlasy uhlédají, lsti na²í vyrozum¥jí."K tomu paní odpov¥d¥la.- Tomu dob°e zhodíme." A hned vyrvala mu vlasy jeho zubyi rukami, a lysýho jej u£inila, jako i ten zlod¥j byl. I vzav ho rytí°, pov¥sil jej na ²ibenici.A tou sluºbou zavázav²e se sob¥, v p°átelství a v stav manºelský vstoupiti sob¥ p°i°kli, a tonové p°átelství místo starého vyvoleno jest, kteréº naprosto jiº udu²eno bylo.25