Ezopovy bajky (pdf)

jel, aneb na posvícení: p°ijda pak zase dom·v, uhlédá, ºe od dvoru byl odjel, z domu svéhokdyº byl vyjel.4.10 O koni, o jelenu a o myslivciLépe se nevaditi, neºli bys potom m¥l toho litovati, kdyº bys, cht¥ se pomstiti, nemohl. Jakoºtato fabule sv¥d£í.K·¬ a jelen svadili se a velikou nevoli spolu m¥li. Porozum¥v pak k·¬ tomu, jak by jelenzp·sobn¥j²í byl ke v²em v¥cem i k b¥hu rychlej²í, ºivota spanilého, rohy rozkladité majea p¥kn¥ ozdobené, závistí p°inucen jsa, ²el k myslivci a °ekl mu: V tomto kraji jest spanilýjelen, ºe div na n¥j pohled¥ti; kdyby[s] jej zast°eliti aneb n¥kterak zabíti mohl, m¥l by[s]za dlouhý £as dosti zv¥°iny a k·ºi, rohy i nohy za mnoho by[s] mohl prodati". Myslivec,zapáliv se ºádostí k jelenu, °ekl: Jakº pak m·ºem toho jelena dojíti aneb ho uhoniti?"Odpov¥d¥l k·¬: Já´ chcí svou prací toho jelena najíti, jedno ty potom, vsedna na mne, kdyºjá se ho dohoním, zast°elí² neb zabije² ho, a tak veseli budem." K·¬ nalez²i jelena v loºijeho, navrátil se zase k myslivci. A kdyº se to stalo, vsedl myslivec na k·¬ a sehnal jelenas loºe jeho. Potom tuze na koni za ním se hnal, jakº k·¬ vybosti mohl. Ale jelen dob°epamatoval na své p°irozené naklon¥ní, aby se hájil p°ed lstí myslivce rychlýma nohama, t¥chuºívaje, skákal, p°es pole pospíchaje bez úrazu aº do lesa, v kterémº sebou bezpe£en byl.Kdyº pak jiº u²el a k·¬ pro velikou práci v²ecken se upotil a ustav stál a odpo£íval sob¥,i °ekl k myslivci: Vidí², ºe nemohu toho dovésti, coº jsem se domníval, ºe bych mohl u£initi;protoº ssedni dol· a jdi cestou svou a bu¤ ºiv jako i prvé." K tomu odpov¥d¥l myslivec.-Jiº nemá² svobody na potomní £asy, aby[s] mohl sám, kamº by[s] cht¥l, b¥hati, neb má²udidla v ústech, a já uzdu v ruce mé. Já ukládám tob¥ skoky a hejbání a ustavi£nost stánívostruhami a ºilou, a pod metlou a zprávou mou má² býti."Tato báse¬ tresce ty lidi, kte°íº o to usilují, aby jiným ²kodili, a proto sami sebe v nesnáza povinnost jiným lidem podrobují.4.11 O starém lvu a o li²ceLev, jsa jiº stár, a síly první ani mocí nemaje, ºe sob¥ jiº honiti nemohl, i vymyslil lest a bílilse, jako by nemocen byl. P°icházela pak k n¥mu zví°ata jiná, aby ho jako krále v nemocinav²tívila. I pojedl lev ta v²eckna. P°i²ed²i pak li²ka, aby také na n¥j pohled¥la v nemocijeho, stála p°ed jeskyní, pozdravujíci ho, a necht¥la proto k n¥mu p°istoupiti. I optal se jílev, pro£ by necht¥la k n¥mu vjíti? Odpov¥d¥la li²ka: Proto, ºe mnoho ²lep¥jí vidím, kteréºk tob¥ obráceny jsou, a ºádných, kteréº by od tebe odcházely."Tak muº moudrý, hled¥ na jinejch ne²t¥stí, má se ²kody varovati. Nebo k mocným lidemm·ºe se niº²í a sprostný snadno p°imísiti, ale ²kody a nev¥ry jest p°et¥ºká v¥c mocí sevyvarovati.4.12 O nemocném oslu a o vlkuZlejm lidem nikdá v¥°eno býti nemá. O tom sly² tuto fabuli.33