Ezopovy bajky (pdf)

5 Z jiných soubor· bajek5.1 ƒlov¥k a divý muºƒlov¥k jeden s divým muºem v p°átelství v²ed²e, spolu jídali. A kdyº £lov¥ku zima bylo, rucep°i£in¥ k ustom, dejchal sob¥ na n¥. Divý muº se ho otázal, pro kterou by p°í£ínu to d¥lal?Odpov¥d¥l £lov¥k: Ruce sob¥ pro zimu oh°ívám." Po malé chvílí potom, kdyº jemu tepléjídlo p°ínesli, £lov¥k, p°í£iniv je sob¥ k ustom, chladil, dajmaje na n¥. I otázal se ho op¥tdivý muº, pro kterou by p°í£ínu to d¥lal? On °ekl: Jídlo sob¥ chladím." P°ijav to k sob¥ divýmuº °ekl: A já od této chvíle zbavuji se tvého p°átelství, pon¥vadº z jedn¥ch oust studenosti horkost vyvodí²."Báse¬ znamená, ºe se máme varovati p°átelství, u kohoº jest vrtkavé mysli hnutí.5.2 T¥ºko jest p°irození zm¥nitiMládenec jeden dosti p¥kný míval své pot¥²ení a kratochvíli s ko£kou, a hraje s ní, laskavbyl na ni. Potom prosil bohyn¥ Venu²e, aby ji obrátila v pannu. I slitovala se Venus nadºádostí toho mládence a obrátila tu ko£ku v ut¥²enou d¥ve£ku. Pro jejíºto krásu mládenecmilostí velmi zapálen byl k ní, tak ºe ji s sebou dom· vedl. A kdyº jiº v komo°e byli, Venuscht¥la pokusiti, zda by také s ºivotem oby£eje a povahy své zm¥nila, i pustila k ní my². Tapak mladá paní, nepamatující se, v jakém by jiº stavu byla, ani na komoru, v kteréº byla,vstav²i za my²í b¥ºela a snísti ji cht¥la. Bohyn¥, rozhn¥vav²i se, v první zp·sobu ko£i£í zaseji obrátila a její p°irození jí navrátila.Báse¬ znamená, ºe zlí lidé, a£koli místo a stav zm¥ní, v²ak proto oby£ej· svých nezjina£í,neb zvyklost má velikou sílu a moc, jakoº Cicero a Virgilius praví, ºe veliká jest v¥c n¥£emuod mladosti p°ivyknouti, a coº komu p°irození dalo, toho ºádnej odjíti nem·º.5.3 O dvou tovary²íchšádný nemá v²ete£n¥ tovary²·v se p°idrºeti, p°i kterýchº by nev¥ru poznal. O tom pravítato fabule.Dva tovary²i spolu p°es hory vandrovali i p°es oudolí, na tom z·stav²e, kdyby se jednomukterému co p°ihodilo, ºe se mají v¥rn¥ podlé moºnosti zastati, a jeden druhého ºe nemáv niºádné pot°eb¥ opou²t¥ti. Kdyº pak tak spolu rozmlouvali, v rychlosti p°i²el nedv¥d a protinim v cestu se bral. A hned v tu chvíli odsko£il jeden tovary² na d°evo a vylezl na n¥, coºmohl najvej²e. Druhej, vida, ºe nedv¥du ujíti nem·º, lehl na zemi a nehnul nohou ani rukou,a také nedejchal, rovn¥ jako by umrlý byl. Nedv¥d, jsa la£en, pospíchal k n¥mu, a sem i tamjím vrt¥ koulel, zda by sebou hnul, a p°i£iniv svá usta k jeho, £inichal, zda by duch jeho po£ítimohl. A kdyº ºádné teplosti p°irozené p°i n¥m: ne£il (neb jeho oudové strachem a uzkostíbylí zstydli a horkosti p°irozené kosti jeho pozbyly), domníval se, ºe by byla n¥jaká smrdutámrcha. Kdeº pak nedv¥d od p°irození nerád mrchy jí, i od²el, nechav toho tovary²e zdravého,beze v²eho urazu, a zas se do brlohu svého navrátil. Kdyº pak jiº od²el a ti tovary²kové jiºsebou bezpe£n¥j²í byli, i slezl ten, kterýº byl na d°ev¥, zase dol·, a p°i²ed k tovary²i svému,35