✐✐godard — 2005/12/1 — 12:03 — page 68 — #62✐✐Anita Ekbergová a Jerry Lewisve filmu Hollywood or Bust(Hollywood anebo krach)11 | Film Maxe Ophülse z <strong>roku</strong> 1940.12 | I když trasa New York — Hollywoododpovídá u nás trase Paris —Côte d’Azur, podobné filmy jsou veFrancii něčím nemožným, protožetéma migrace k nám přichází právěz Ameriky a my bychom jej nedokázalizpracovat s náležitou přirozeností.(původní poznámka)návku má režisér hodný toho jména právo nestoudně odhalit svá tajemství.V této frašce se ve skutečnosti jedná o to, že Tashlin zde bere Hollywoodza slovo. Brát za slovo značí chytat jej pod krkem, a to v tomto případě podkrkem Anity Ekbergové. Hollywood or Bust (Hollywood anebo krach) tedyznamená: žít pro Anitu, pro Shirley anebo pro Dorothy, Pat, Jane, jak námto záhy znovu dokáže film Will Success Spoil Rock Hunter (Zničí úspěchRocka Huntera?).Hollywood or Bust (Hollywood anebo krach) se má k filmu The Girlcan’t help it (Ta holka si nemůže pomoct) stejně — zachováme-li proporce —jako film L’École des femmes (Škola žen) 11 k Lakomci. Rozpracovávaje témadrahé Howardu Hawksovi, téma itineráře 12 , pustil se Tashlin do hýřenís poetickými nápady, kdy se šarm a legrace střídají s neustávajícím výrazemštěstí. Zápletka je dozajista chabá, ale o to větší má hodnotu. Udělat z DeanaMartina komedianta, to je něco, co by stačilo k tomu, abychom toho, kdojej režíruje, zařadili mezi ty nejlepší.68 F I L M O V Ý K R I T I K ( 5 0 . L É T A )✐✐✐✐
✐✐godard — 2005/12/1 — 12:03 — page 85 — #79✐✐Vloni v Cannes nežádoucí Truffauttam bude letos reprezentovat Franciifilmem Nikdo mě nemá rádJakmile projekce skončila, v sále se pomalu rozsvítila světla. Následovaloněkolik okamžiků ticha. Pak se Philippe Erlanger, vyslanec z Quai d’Orsay 1 ,naklonil k André Malrauxovi: „Opravdu musí tenhle film reprezentovatFrancii na festivalu v Cannes?“ — „Ale určitě ano!“ Tak ministr kulturypotvrdil rozhodnutí výběrové komise, která sama od sebe rozhodla poslatdo Cannes jako oficiálního zástupce Francie film Nikdo mě nemá rád, prvnícelovečerní film Françoise Truffauta.Důležité je, že tak byl poprvé film debutujícího autora oficiálně vybránzástupci veřejné moci, aby ukázal světu skutečnou tvář francouzského filmu.To, co lze říci o Françoisi Truffautovi, lze napsat i o Alainu Resnaisovi neboClaudu Chabrolovi, pokud by Les Cousins (Bratranci) byli vybráni zastupovatFrancii v Cannes, o Georgesi Franjuovi a o filmu La Tête contre lesmurs (Hlavou proti zdem), o Jeanu-Pierru Melvillovi a o filmu Deux hommesà Manhattan (Dva muži na Manhattanu), o Jeanu Rouchovi a snímkuJá, černoch. A stejnými slovy by šlo mluvit i o dalších Jeanech, jejich bratrecha učitelích: o Renoirovi a jeho Závěti doktora Cordeliera a samozřejměo Cocteauovi, kdyby se už Raoul Lévy rozhodl produkovat Orfeovu závěť.Tvář francouzského filmu se změnila.Malraux se v tom nemýlil. V hloubi očí toho Truffautova Antoina, kterýsi nervózně nasazoval plsťák, aby mohl ukrást psací stroj uprostřed spící Paříže,musel autor knihy La Monnaie de l’Absolu (Mince absolutna) uvidětvnitřní plamen, onen nesmlouvavý záblesk, který znal, protože to byl tensamý, jenž se před dvaceti lety odrážel na Čenově dýce na první stránce jehoLidského údělu.Režisér filmu L’Espoir (Naděje) 2 byl předurčen lépe než kdokoliv jiný,aby pochopil, co tento odlesk znamená: nejvýsostnějším projevem talentuve filmu je dnes schopnost dodat větší význam tomu, co se děje před kamerou,než kameře samotné a zodpovědět v první řadě otázku: „Proč?“, abybyl člověk schopen odpovědět na otázku: „Jak?“. Jinými slovy podstata předcházíformu, podmiňuje ji. Pokud je obsah špatný, pak logicky bude i formašpatná, to znamená neobratná.Portrét režisérů nové vlny v Cannesv roce 19591 | Sídlo ministerstva zahraničí.2 | André Malraux natočil v roce 1939hraný film Sierra de Truel/Espoir,v němž kombinoval i dokumentárnízáběry, které sám získal přímo běhemobčanské války ve Španělsku.F I L M O V Ý K R I T I K ( 5 0 . L É T A ) 85✐✐✐✐