Rozhovor z roku 1985

✐✐godard — 2005/12/1 — 12:03 — page 32 — #26✐✐22 | Jean-Pierre Gorin — Godardůvspolupracovník (spolurežisér) na přelomu60. a 70. let, kdy spolu v rámcitzv. skupiny Dziga Vertov natočili několikpoliticky angažovaných filmů.„klasický“ film, který jsem měl možnost natočit v rámci systému. To znamenáprestižní film, od známého autora, s hvězdným obsazením a originálnímrežisérem. Byl to tak trochu hollywoodský film.Ale projekty vašich ostatních filmů z té doby měly jakou podobu? Předpokládám,že film jako Made in USA téměř neměl scénář.V případě Made in USA byly podmínky výjimečné. Když jsem se chystalzačít natáčet Deux ou trois choses que je sais d’elle (Dvě nebo tři věci, kteréo ní vím), Beauregard mě požádal, zda bych nenatočil rychle nějaký film,protože by mu to umožnilo něco zprodukovat a vydělat peníze. Byl jsemv Nice, byl jsem v té době mírně zamilovaný do Mariny Vladyové, s nížjsem měl točit Deux ou trois choses (Dvě nebo tři věci), a jel jsem ji navštívitdo Saint-Paul-de-Vence, ale bezúspěšně. Řekl jsem Beauregardovi, že sizajdu do knihovny pro nějakou detektivku a dám mu odpověď zítra. Našeljsem detektivku Richarda Starka Rouge Blanc Bleu (Červený Bílý Modrý).Následně jsme natočili ty dva filmy za sebou se stejným štábem. Dokonceexistují záběry natočené pro jeden film, ale použité v druhém a oba filmy sestříhaly zároveň v sále Washington se dvěma střihačkami. Vzpomínám si nato, protože tehdy se objevila lepicí páska do lepiček a jedna střihačka ji používala,zatímco s Agnès Guillemotovou jsme dali přednost používání lepidla.Byla to zvláštní doba, kdy jsem si říkal: co ještě člověk může udělat? Všechnouž jsme udělali? Musel přijít šedesátý osmý, aby trochu vymetl ten prach.V té době se vaše filmy podobaly anketám v Nouvel Observateur.Ano, hodně jsem četl a zajímal jsem se o tenhle druh anket. Tehdy jsemsi koupil televizi. Vzpomínám si, že mi Truffaut řekl: „Měl by sis koupittelevizi, abys viděl herce a věci, které v kině nevidíme, protože to by timohlo dodat nápady.“Tehdy jste si myslel, že námět filmu by mohl být přítomen v realitě, žebudoucnost pařížského kraje by mohla být námětem filmu.Ano, námětem může být příběh někoho nebo nějaká skutečná událost. Jeto ve formě předmětu a je možné o tom pojednat. Po filmech Číňanka,Weekend (Víkend) a květnu šedesát osm se to zvrtlo.Později jste byl vždycky někde usazený, v Grenoblu, v Rolle, ale v té době, kdyjste točil hodně filmů, jste neměl takovou potřebu. Ani jste necítil potřebupracovat ještě s někým jiným, tahle potřeba se objevila až později.Ne, všechno to přišlo až po šedesátém osmém. V té době jsem byl u filmu. Pakjsem si uvědomil, že člověk musí někde být. Nebo lépe řečeno, že se někde nacházímea musíme pochopit kde. Ale abychom pochopili, kde jsme, musímetam nejdříve dojít. Od setkání s Gorinem 22 nebo od mého takzvaného mili-32 R O Z H O V O R Z R O K U 1 9 8 5✐✐✐✐