Červenec - srpen (.pdf 2,9 MB) - Webnode

Moje první prázdninyNastává čas sladkého nicnedělání, čas školních prázdnin, čas dovolených.Děti i dospělí už mají dávno s předstihem probráno, kam kdo namíří, na co se kdotěší. Díky svému pokročilému věku mě podobné problémy neobtěžují. Spíš jsouzaměřeny do starostí, aby se všichni, které mám rád, vrátili ze skautských táborů,od moře i z cest, třeba až odněkud z Tramtárie, zdrávi, odpočatí, obohaceni o novédojmy, o cenné poznatky a prožitky, o vklad nabytých zkušenosti.Okruh mých aktivit vstupu do prázdnin je limitován nejen schopnostmi tělesnými,ale i možnostmi v oblasti duchovní, protože vím své. Ale přece jen je jistáoblast, která je doménou lidí v důchodovém věku, kteří by třebas chtěli někamzajet, někde pobýt, ale nemůžou. Nezbývá jim nic jiného, než využít a oživitbezbřehý prostor vzpomínek.A tak teď, když vstupujeme do prázdnin, vybavuje se mi vzpomínka na mojeprvní prázdniny. Je to k nevíře, ale je to jakési jubileum – kulaté výročí. Předosmdesátipěti lety to bylo tak.Ve Valašském Meziříčí, pro malého prvňáčka v nepředstavitelné vzdálenosti,bydlela sestřenice mého tatínka, teta Anežka. Jak jsem ji později poznal, bylav mých očích statnou černovlasou ženou, provdanou za Jana Červíka, méhostrýce, který mi připadal vedle ní jako šedovlasý dědeček. Nevím, jak se v tomrozdílném věku dostali za sebe. Ostatně tato skutečnost nebyla předmětem méhozájmu. Důležitější bylo, že se snažili za mého prázdninového pobytu u nich suplovatmoje rodiče k naprosté spokojenosti mé i jejich. Děti neměli.Bydleli na okraji města v malém stavení uprostřed velké zahrady. Strýc, zřejměuž důchodce, o tu zahradu pečoval. Pamatuju si, že mu ta starost dala zabrat. Občasmu vypomáhala teta, pokud nebyla zaměstnána praním a žehlením prádla oficírům,vojenským důstojníkům, sloužícím v sousedních kasárnách. Z druhé strany zahradybylo větší stavení s podkrovím, kde byla v přízemí prodejna mlékárny. Kasárna nabízelanám dětem mnoho příležitostí k napodobování vojenských nástupů i cvičení. Zašpatného počasí jsme měli eldorádo v poschodí mlékárny, kde byl volný byt. Zkrátkaa dobře, pro prázdninové aktivity se nabízelo zázemí v míře dostatečné. A to bylo dobře,protože nebyl čas myslet na to, kde je maminka a tatínek. Až když přišel večer…V zahradním domku jsem měl svoje „apartmá“: maličkou komůrku s maličkýmokýnkem, s postelí a skříní. V koutě stál studený vincek, který v zimě jistědokonale posloužil tomu, kdo tam prodléval. Nic by se sem jiného nevešlo.Ke25