Červenec - srpen (.pdf 2,9 MB) - Webnode

středění začíná tím, že se běží okruh 10–15 km na čas. Potom se trénuje a nazávěr soustředění se běží stejný okruh, aby se zjistilo, jak se kdo zlepšil. Bylozrovna hodně sněhu. Dopadlo to tak, že při okruhu, který se běžel první den,jsem udělal o 8 minut lepší čas než ostatní. Přišli za mnou kamarádi – Lichtnégl,Komárek, Hradský a řekli mi, abych vše vysvětlil trenérovi Kolskému. Onje prý úplně vedle, nemůže pochopit, že fotbalista I. A třídy může mít takovoukondičku. Šel jsem za ním. Když jsem mu vyprávěl, jak jsem trénoval, jenkroutil hlavou.Možná bude čtenáře zajímat, jaké nabídky přicházely při zápasech v Rakousku. . .Když jsme hráli ve Vídni se Schwechatem a potom v Klagenfurtu, přišel zanámi Sezemský (náš bývalý spoluhráč, kterého jsme přivedli k trénování), kterýtrénoval Kafenberk a říkal: „Kluci, bez vás bych tady nebyl.“ Některé z náspřemlouval, abychom zde zůstali, že nám zařídí výhodné angažmá. Zrovna semně povedl zápas v Klagenfurtu, v novinách mě přirovnávali k anglickému internacionáloviBobymu Charltonovi. Možná podle vlasů, také je neměl. Zrovnajsem se oženil, tak to nepřicházelo v úvahu, nikoho z nás nepřesvědčil. Abychnezapomněl, také tam neměli hospůdku na Réně. Nějaký čas jsem ještě kopalza Zbrojovku, potom jsem se vrátil do Ivančic. Bylo to také kvůli bytu a bráchům.Nyní je na místě otázka, která setýká rodiny. Byli jste tři bratři a všichnijste propadli fotbalu. Jak to s vámibylo?Kdybych měl začít u sebe, pakuvedu, že jsem se narodil 7. 11. 1938v Ivančicích, bratr Bohuslav se narodil21. 2. 1946 a bratr Milan 11. 6. 1948– zemřel v roce 2000. Všem nám učarovalakopaná, se Slávkem jsme hráliI. ligu, Milan II. ligu ve Vlašimi. Nakonecjsme všichni skončili v rodnýchIvančicích. Měli jsme možnost hrát „vesvětě“, ale patříme do Ivančic. Zkoušeljsem to i jako trenér, ale nechal jsemtoho. Přesvědčovat kluky, aby trénovali,když nás museli vyhánět ze hřiště, nato nemám povahu.Na každodenních 10 km vycházkách doprovázíp. Voborného jeho věrný společník41